Můj život nezačal zrovna nejveseleji. Matka s otcem kteří mě měli vychovávat jako assassina mě prodali společnosti která testovala čip předpovídající budoucnost, protože potřebovali zaplatit dluhy, zakázek ubývalo a problémů přibývalo. A jelikož jsem byla plně zdravá mohli mým rodičům v nejmenované společnosti za mě vyplatit veliký balík peněz. A tak už od narození jsem se stala pokusným králíkem. Zato se platí ale velká cena. Nevyrůstala jsem ani s matkou ani s otcem, ani s nikým z mých blízkých. Vyrůstala jsem bez toho anižbych věděla co je hra, co jsou přátelé, co jsou city a co je to rodina. Ale zato se mi dostávalo všemožných výcviků. Výcvik jak odzbrojit protivníka, střelecký výcvik, výcvik čtení budoucnosti, výcvik bojových umění. Zkrátka a dbře se ze mě stala lidská zbraň. Vždy my společnost tloukla do hlavy že přátelé jsou zlá věc, ale vražda je věc nezkutečně dobrá. Do mých čtyř let jsem byla trénovaná profesionálem Karasumou. Byl dobrý učitel, tajmo se mě snažil přiblížit i pravdě o všem možném, ale to bylo to proč ho zmého výcviku odvolali. Nikdo mi pak dlouho nepřipadal jako rodina, než jsem potkala velmi starého doktora, bral na mě ohled a snažil se mi dát alespoň nějaké dětství. Tedy pokud se dětstvím dá nazívat to když jste trénováni na zabíjení, máte vidiny budoucosti a nesmíte ven ani na krok. Od mistra Karasumi jsem se naučila hodně ale peklo přišlo mezi doktorem a Karasumou mezi tím mě trénoval dva dlouhé roky Takaoka. Toho pak ale vyměnili za mistra Reuka. Byla jsem vězněná až do mých desíti let. Po deseti letech jsem se mohla vrátit matce a k otci pod podmínkou že budu společnosti hlásit všechny vize které budu mít. Bylo to opravu nezvyklé jít do známé a vlastně neznámé rodiny. Bratři mě neměli a nemají moc v lásce, rodiče pořád někde lítají a zabíjí.

Taková normální rodina že? Po dalších dvou letech, kdy mi bylo dvanáct začal můj čip pracovat na plný výkon a díky tomu mi obarvil vlasy na zeleno. Nešlo to smít a ikdyž si vlasy ostříhám, vždy narostou zelené. Díky tomu jsem začala být pro okolní svět divná. Ale pro assassinský svět jsem byla známá jako Vědma. Přezdívku Vědma jsem si vysloužila když se mi zbarvili vlasy a já měla svou první misi. V rudém světě jsem nyní známá jen jako Vědma. Společnost bezejména kam jsem pravidelně docházela mi jednou nabídla misi, která mi změnila život. Akorát to jsem v tu dobu ještě nevěděla.