„Společnost vyrábějící ty nejlepší brambůrky pod sluncem dala lidem možnost navštívit místo, odkud se tyhle výborné pochutiny vyvážejí do světa. Jen málokdo měl možnost se na tenhle ostrov zvaný Marama podívat.”

„Registrace jsou ukončeny," pravil si spíš sám pro sebe chlapík, jenž se rozvaloval v křesle a popíjel šampaňské. Odložil sklenici na stůl a rukou si přejel po týden starém strništi, na čež se zadíval na svého kolegu, který mu seděl naproti. Oba tito pánové zrovna sledovali televizi, kde byla zmínka o pochutinách, které vyrábějí.
„Ano, není tomu dlouho. Za chvíli výherci dorazí a zatím nemáme nic připraveného," povzdechl si blondýn, který byl výrazně mladší, než jeho kolega. V ruce si pohrával s již prázdnou skleničkou.
Starší muž se na něj lehce pousmál. „Žádný strach, vše bude tak, jak má být." V očích se mu tajemně zalesklo. Už se nemohl dočkat, až všechno započne.
„Jsem zvědavý, kolik jich z registrovaných v termínu dorazí," zašklebil se mladík a narovnal se. Odložil prázdnou sklenici na stůl.

Do místnosti vstoupila mladá slečna v černých šatech, s hnědými vlasy sepnutými do drdolu. Usmála se na oba muže na pozdrav a lehce kývla hlavou. Od mužů se dočkala podobného gesta.
„Je vskutku zajímavé, jací výherci se nám tu sešli." Slečna odemkla ipad, který si sem donesla a našla si tam pár informací o šťastlivcích, některé však nebyly z registračního formuláře. „Zdá se, že tu máme tři sourozence, kteří měli to štěstí, dva z nich jsou dvojčata." pravila s úsměvem.
„To je nečekané, ale i zajímavé. Nečekal jsem, že by rodina mohla mít až takové štěstí." Promnul si starší muž strniště a zaujatě si svou sekretářku prohlížel.
„Nechce se mi úplně věřit v takovou náhodu, ale budiž,” zamyslel se blondýn nahlas a sledoval hnědovlásku.
„Výherci jsou zajímavá směsice. Mám zde seznam celkem osmačtyřiceti lidí, nevíme, kolik jich přesně příští týden dorazí." Mladá sekretářka se střídavě podívala jak na svého nadřízeného, tak na jeho mladšího kolegu.
„Řekni, Susan, co všechno o nich víme?" Otázal se blondýn.
„Vše, co nám byli schopni vyplnit v přihláškách, pane, i naši agenti byli schopní zjistit něco navíc. Mám tady ale i něco znepokojujícího," odpověděla Susan.
Muži si na chvíli vyměnili zaujaté pohledy, než svou pozornost věnovali zase dívce.
„A to je?" Vyzval ji starší muž, aby pokračovala.
„Nevím, jak moc tuhle akci bude moct ovlivnit tajný agent a detektiv." Odmlčela se dívka. Zhasla obrazovku tabletu a sklopila zrak k zemi.
„Tak jestli se sem něco takového dostane a budou čmuchat ve věcech, do kterých jim nic není, tak je to teda hezky v prdeli."
„Troufl bych si vyjádřit i jiný tělesný otvor...”