Chodbou se ozývalo jen ostré klapání podpatků Gregové. Hermiona a Draco kráčeli nervózně za ní, každý ztracen ve svých myšlenkách. Hermiona se zlobila jak na sebe, tak na Draca, že se tak hloupě pohádali přede všemi. Draco měl vztek hlavně na samotnou Gregovou. Tak nějak jí dával za vinu vše, co se jim v poslední době děje, i když věděl, že za všechno může hlavně Starostolec, který se Zákonem přišel.

Gregová se zastavila před chrličem střežícím vstup do ředitelčiny pracovny. „Felis," vyslovila heslo a vstup se před nimi otevřel. Hermiona se pobaveně ušklíbla.

„Felis je latinsky kočka. Profesorka McGonagallová se nezapře, co?" vysvětlila nechápavému Dracovi.

„Nevěděl jsem, že umíš i latinsky," řekl uznaně zmijozel. „Co jiného bych ale zrovna od tebe čekal, co?" protáhl vzápětí výsměšně a zamířil po schodech za Gregovou. Hermiona si jen povzdechla a vydala se za ním. Už ji popravdě to dnešní špičkování nebavilo. Ano, hádali se spolu neustále, ale čeho je moc...

Když Hermiona vstoupila do ředitelny, neubránila se kradmému pohledu kolem. Bývalí ředitelé jako vždy podřimovali ve svých obraz, ale neušlo jí, že si příchozí nenápadně prohlížejí. Brumbál se na ni usmál ze svého malovaného křesla, zatímco Snape zamračeně sledoval Draca.

McGonagallová seděla za svým stolem a překvapeně si příchozí prohlížela. Překvapení však vzápětí vystřídal typický přísný výraz, když se její pohled přesunul na pracovnici ministerstva.

„Skončili jste nějak brzy, Irene," podotkla, jako by přítomnost svých dvou studentů téměř nezaznamenala.

„Ale kdepak, sotva jsme začali," nenechala se rozhodit Gregová. „Vyskytl se nám však drobný problém." McGonagallová jen lehce nadzvedla obočí, ale nic neříkala. Gregová tedy pokračovala. „Slečna Grangerová a pan Malfoy očividně odmítají spolupracovat s ministerstvem. Ačkoli bylo všem zdůrazněno, jak je důležité, aby spolu vycházeli, tak tito vaši dva studenti zatím nepředvedli nic jiného než hádky a urážky. Nezaznamenala jsem ani náznak toho, že by se byť jen snažili."

„To mě nepřekvapuje, hned na začátku jsem upozorňovala, že slečna Grangerová s panem Malfoyem spolu nevychází a slučovat je do manželství je nesmysl," odvětila kousavě ředitelka.

Gregová se usmála. „To je sice možné, Minervo, ale od toho tu nejsme. Rozhodnutí padlo a je nutné, aby spolu vycházeli. Proto jsem ti přišla navrhnout řešení."

Draco už to nevydržel. „Nevadí vám, že jsme tu taky? Co kdybyste se zeptali třeba na náš názor?" vyštěkl nepřátelsky směrem ke Gregové. Hermiona si nervózně kousala ret, ale nic neříkala.

„Pane Malfoy, chcete snad říct, že není pravda, co jsem tu řekla?"

„Není! Zkusili jsme spolu vycházet, ale očividně to nejde. Zrušte to a přeřaďte nás tak, jak od začátku říkáme," odsekl.

„To není možné. Spolu se slečnou Grangerovou tvoříte perfektní shodu. Navíc slečna... Parkinsonová, jestli se nepletu, a pan Weasley spolu vychází dobře. Alespoň co jsem viděla," odpověděla Gregová.

„Tak to jste viděla pěkně blbě," prskl Draco. McGonagallová se nesouhlasně zamračila, ale s odpovědí přispěchala Hermiona.

„Má pravdu. Mezi námi dvěma to nefunguje a Pansy s Ronem jsou na tom podobně. Proč nás prostě nerozdělíte a nesloučíte lépe?" namítla.

„Souhlasím se svými studenty, Irene. Ministerstvo udělalo chybu, ale stále je čas ji napravit. Ve vašem zájmu by měli být primárně ti, kterých se zákon týká, ne?" podotkla ředitelka.

„Rozhodnutí ministerstva je neměnné," odpověděla už lehce podrážděně Gregová. „Teď k tomu, co navrhuji," pokračovala zase klidněji. „Domnívám se, že pokud spolu budou trávit více času, společnou řeč nakonec naleznou. Je tedy nezbytné, abyste je ubytovala spolu."

„Cože?" vyhrkli Hermiona s Dracem unisono.

„Prosím?" nechápala ani McGonagallová. „To nepřipadá v úvahu," odmítla razantně.

„Obávám se, že jiná možnost není. Do roka budou manželé s dítětem na cestě a musí se spolu naučit vycházet co nejrychleji jen bude možné. Nemyslím si tedy, že by jim společné bydlení nějak ublížilo."

„Ani náhodou," křikli oba studenti.

„To je nepřípustné. Jsou stále studenti této školy a musí se řídit jejími pravidly. Nemohou spolu sdílet ložnici," trvala na svém ředitelka.

Gregová si falešně povzdechla. „Pak ale nebudu mít jinou možnost, než jim zabavit hůlky a předvolat je před soud ministerstva. Spolupráce mezi nimi je nyní primární."

V místnosti zavládlo šokované ticho.

„To přeháníte, Irene. Nemáte právo o něčem takovém rozhodnout jen na základě jedné jejich hádky," řekla nakonec ledově McGonagallová. „Společné bydlení ani soud nepřichází v úvahu. Už jste jim zničili život zákonem, nechte je teď, ať se s tím vyrovnají po svém."

Gregová se zamračila. „Minervo, to nebyl návrh k diskuzi. Z pověření Starostolce mám pravomoc naložit podle svého uvážení s těmi, kdo odmítají spolupráci. Vy jim teď můžete dát šanci, aby si spravili reputaci a uvědomili si své priority. Je to na vás."

Profesorka McGonagallová přesunula svůj pohled na pobledlou Hermionu a vzteklého Draca. „Jak se k tomu stavíte vy dva?"

Dracovi bylo z celé situace špatně. Bydlet s Grangerovou, nebo být souzen jako jeho otec? Možná by s ním mohl v Azkabanu i sdílet celu... Zamračil se, nechtělo se mu říct, co bylo nasnadě. „Myslím, že je jasné, že vyhlídla soudu se mi zrovna nezamlouvá," dostal ze sebe nakonec nepřesvědčivě.

Hermioně bylo do pláče. Vše se jí náhle hroutilo před očima. Soud a kdoví, jaký rozsudek, nebo společná ložnice s Malfoyem? Ani jedno! křičelo vše uvnitř ní. Rozhodla se ale řídit se rozumem, jako ostatně celý svůj život. Upřela svůj nenávistný pohled na Gregovou. Kdyby mohla, vypálila by jí díru do těla, jak byl pohled jedovatý.

„Nedala jste nám zrovna na výběr, co? Jak se sebou můžete žít?" prskla rozzuřeně. „Soud nepřipadá v úvahu," vydechla nakonec poraženě.

„Takže je rozhodnuto," zkonstatovala Gregová. „Minervo, spoléhám se na vás, že vše zařídíte. Věřte mi, že bych se dozvěděla, kdybyste se pokusili mé rozhodnutí nějak obejít. Počínaje dnešní nocí budou bydlet slečna Grangerová s panem Malfoyem společně. Teď když mě omluvíte, půjdu zpátky za studenty." S těmito slovy se otočila na patě a odešla.

V pracovně dlouho nikdo nepromluvil.

Ticho nakonec přerušila McGonagallová. „Je mi to líto. Obávám se, že ohledně zákona není strpěn žádný odpor. Zkusím zajít na samostatné ministerstvo. Večer vám řeknu, jaké bylo konečné rozhodnutí. Dnes máte volno. Zkuste si uspořádat myšlenky a... Uvědomte si, že alespoň někdy byste spolu měli vycházet. Například když na tom závisí vaše budoucnost."

Draco se povýšeně ušklíbl, ale nijak neodpověděl. Kývl jí hlavou na pozdrav a opustil ředitelnu. Hermiona chvíli nervózně postávala uprostřed místnosti, než pípla tiché rozloučení a také odešla.

McGonagallová se nešťastně dívala za svou, dle svého názoru, nejlepší studentkou. Tak ráda by něco udělala, aby jí pomohla, ale v tomto měla svázané ruce. Nad zákonem a jeho dodržováním mělo dohled ministerstvo.

Chvíli zvažovala své možnosti, než přešla ke krbu a nabrala hrst letaxu.

„Hodně štěstí, Minervo," popřál jí ze svého obrazu Brumbál se smutným úsměvem. „Nemyslím si ale, že byste v této věci cokoli zmohla." Čarodějka jen pokývala hlavou, než zmizela v plamenech krbu.

***

Hermionu nikdo neviděl až do večeře. Po ranní hádce s Malfoyem a následném odchodu s Gregovou o ní její přátelé neslyšeli a k večeru byli již pěkně vyděšení. Tím spíš, když Ron spolkl hrdost a zeptal se Pansy, jestli o těch dvou něco neví. Když zjistili, že ani Malfoy není nikde k nalezení, chtě nechtě začali přemýšlet o těch nejhorších možnostech.

„Podle mě je odvedli na ministerstvo a zavřeli," přemítala již po několikáté Ginny nešťastně. Měla o svou nejlepší kamarádku opravdu strach a nijak to neskrývala.

„Nesmysl Ginny, nic neudělali, jen se pohádali. Za to je přece nemůže nikdo zavřít," uklidňoval ji Harry, ale sám se netvářil moc přesvědčeně. Popravdě si ani on nebyl už ničím jistý.

„A co když," začala Ginny, ale pak překvapeně zmlkla a hleděla ke vstupním dveřím. Dovnitř vešla bledá Hermiona a k šoku všech s ní dorazil Malfoy. Něco spolu tiše prohodili a dlouze se dívali k učitelskému stolu, než odešli každý ke svým přátelům.

„Kdes byla?" vyjel na ni Ron, sotva si k nim přisedla. Nedbal na zamračený pohled své sestry a pokračoval: „Víš vůbec, jak jsme se báli, co se ti stalo? Ani jsi nám nedala nic vědět!"

Hermiona na něj jen zírala prázdným pohledem a nereagovala.

„Co se stalo?" zeptala se tiše Ginny.

„Nic jen... Jen jsme dostali s Malfoyem na výběr," řekla Hermiona téměř šeptem. Bylo na ní vidět, že se jí do odpovědi moc nechce. „Buď... buď jsme mohli jít k soudu za to, že nespolupracujeme s ministerstvem a mohli nám zabavit hůlky, nebo...," hlas se jí pomalu vytratil.

Ron s Harrym začali rozhořčeně nadávat, jak může ministerstvo něco takového udělat, ale Ginny je rychle okřikla a otočila se zase na nešťastnou Hermionu.

„Nebo co, Mio?" Stiskla jí povzbudivě ruku, ačkoli byla sama pěkně vyděšená. V duchu proklínala celé ministerstvo a celý zákon.

„Nebo budu s Malfoyem bydlet," dokončila Hermiona. Kolem stolu zavládlo hrobové ticho.

„To- to přece nemyslí vážně?" vykoktal nakonec šokovaný Ron.

„To nemůžou udělat! Hermiono, to nesmíš," vyhrkl Harry.

„A co mám podle vás dělat? Celý den jsem o tom přemýšlela, ale hůlku si sebrat nenechám!" vyhrkla zapáleně Hermiona. „Prostě to budu muset s Malfoyem nějak vydržet. Jiná možnost není."

„Co Mcgonagallová? Ta by přece mohla něco udělat," navrhla její zrzavá kamarádka.

„Říkala, že na ministerstvo zajde a zkusí něco udělat. Ale to už by nám podle mě dala vědět. Ani Malfoyovi nic neřekla."

„Aha, tak proto jste přišli spolu," vydechnul celkem úlevně Ron.

„A co sis myslel?" pozvedla obočí Hermiona, ale než mohl její kamarád odpovědět, odkašlala si za nimi sama ředitelka školy.

„Slečno Grangerová, musím s vámi a panem Malfoyem mluvit," vybídla ji rázně. Z obličeje jí nešlo nic vyčíst. Hermiona vyskočila od stolu a pohledem zkontrolovala zmiňovaného blonďáka, který už mířil rychlým krokem k nim.

McGonagallová se vydala ven z Velké síně a po schodech k nebelvírské společenské místnosti. Před vstupním portrétem se zastavila a Buclatá dáma na nic nečekala a vchod uvolnila. Nezapomněla při tom nesouhlasně probodnout pohledem zmijozela, ale neodvážila se nic namítat.

„Proč jsme tady?" zeptal se nejistě Draco. Došlo mu, že na ministerstvu zřejmě k žádné dohodě nedošlo, ale neměl v nejmenším úmyslu bydlet u nebelvírů.

Aniž odpověděla, zamířila ředitelka ke vchodu do dívčích ložnic. Těsně u schodiště vedoucího nahoru si Hermiona všimla nových dveří se zlatou klikou. Překvapeně si je prohlédla. Nikdy je tady neviděla.

McGonagallová něco zašeptala, než je otevřela a vešla do malé chodby za nimi. Draco s Hermionou ji poslušně následovali. Přímo naproti dveřím, kterými právě prošli, byly další dveře ze stejného dřeva, jen měly stříbrnou kliku.

„Dveře do vaší společenské místnosti," vysvětlila McGonagallová s pohledem upřeným na blonďáka. „Heslo ke dveřím do nebelvíru je leon a do zmijozelu vipera. Pokud chcete, můžete si je změnit. Nepřeji si ale žádné přecházení mezi kolejemi studenty, kteří tam nemají co dělat. Doufám, že se na vás v tomto můžu spolehnout." Přísně si je změřila zpoza svých hranatých brýlí, ale pohled jí okamžitě zjemněl. „Asi jste pochopili, že ministerstvo plně podpořilo žádost slečny Gregové a vy budete ode dneška bydlet spolu." Přikývli.

„Tady je vaše ložnice," pokračovala po chvíli a otevřela třetí dveře na chodbě. „Dále je také soukromá koupelna. Zabydlete se a... No, snad to spolu nějak zvládnete," povzdechla si a s mírně smutným úsměvem jim pokynula na rozloučenou.

Hermiona opatrně vstoupila do ložnice, v patách ji následoval Draco. Pokoj byl vymalován ve světlých barvách. Naproti vstupu byla velká postel se zeleným povlečením a červenými polštáři. Barvy spolu perfektně ladily.

„Postel je moje," vyhrkla čarodějka ihned poté, co si uvědomila, že další místo na spaní je leda pohovka u krbu v rohu.

„To ani náhodou," odfrkl si Draco.

„Ale ano. Ty máš pohovku. Leda bys chtěl spát vedle mudlovské šmejdky," prskla rozčileně Hermiona. Blonďák sebou škubl a rozčileně na ni pohlédl.

„Neříkej si tak," zasyčel.

„Proč? Vždyť jsi mi tak říkal sedm let," protáhla posměšně Hermiona. Když se nedočkala odpovědi, pokrčila rameny a přešla ke vchodu do koupelny. Letmo do ní nahlédla, ale neshledala na ní nic zajímavého, tak se vrátila do ložnice.

„Vlastně nechci, abys tu spal se mnou. Máš pohovku," rozhodla se. Nedokázala si představit, že by spolu kromě pokoje měli sdílet i postel. To už by na ni bylo příliš. Už tak se musela ovládat, aby vztekle nekřičela na všechno a všechny ve svém okolí.

„Fajn. Pohovka je mi milejší," odpověděl nakonec Draco, když mu došlo, že s tou vševědkou opravdu na posteli spát nehodlá. To by se zřejmě navzájem pozabíjeli. „Jdu si pro věci," zamumlal koutkem úst a zmizel na chodbě.

„Dobrý nápad," zašeptala si Hermiona a vydala se do své, již bývalé, nebelvírské ložnice. Také ji ještě čekala spousta vysvětlování přátelům, ale to jen uvítala. Čím později se vrátí do své nové ložnice, tím později bude s Malfoyem zase sama. A o jeho společnosti teď opravdu nestála.