„Kam sakra čumíš?" vyjel Draco na studentku, se kterou se právě srazil. Vztekle zvedl hlavu a pohled mu padl na překvapenou Hermionu. „No?" ušklíbl se vyzývavě. Zaraženě si ho přeměřila očima, načež si posměšně odfrkla a s povýšeným Dovolíš? kolem něj bez většího zájmu prošla. Draco se najednou nezmohl na slovo. Docela ho vykolejilo, s jakým přehledem ho dokázala ignorovat.

Ale co jsem si myslel? Že se po včerejšku všechno změní? Asi ne... Pomyslel si naštvaně. Nechápal, co jej štve víc – to, že s ní včera docela normálně mluvil, nebo že dnes vypadalo, jako by se včerejší noční setkání ani neuskutečnilo? Nebo ho štve nejvíc to, že to teď nejspíš pěkně podělal? Rozhodl se nechat to zatím být a vydal se znova na snídani, kam původně zamyšlený šel, než se srazil s čarodějkou, kterou od rána nemohl dostat z hlavy.

„Dobré ráno, Draco," pozdravila ho zvesela Pansy, když se vedle ní posadil. Zamračeně zamumlal něco v odpověď a nalil si čaj. „Vidím, že ses dneska fakt dobře vyspal," pokračovala pobaveně. Mrskl po ní pohledem, ale nijak nereagoval. Neměl náladu na bezduché tlachání.

Jeho pohled najednou upoutala kudrnatá hříva Hermiony, která právě vešla do Velké síně. Aniž by o něj zavadila pohledem, posadila se nebelvírka ke své obvyklé skupince. Draco zaujatě sledoval, s jakou bezprostředností se na ně usmívá a jak spokojeně vypadá. Upřeně pozoroval každý její pohyb, než do něj Pansy šťouchla loktem a vrátila jej do reality.

„Nečum tak nápadně," šeptla pobaveně jeho směrem. Ušklíbl se na ni a raději se pustil do snídaně. Pansy to s ním ale očividně nehodlala vzdát a zřejmě si umínila, že ho donutí k řeči.

„Takže jsi konečně došel k rozumu? Už na ni nezahlížíš tak nenávistně jako obvykle," podotkla kousavě. Když se nedočkala žádné reakce, pokračovala: „Doufám, že sis uvědomil, v jaké situaci jsme se všichni ocitli a rozhodl ses k tomu postavit správně. Uznáváš teda, že Grangerová není tak hrozná, jak sis vždycky myslel?" Draco na ni nevěřícně pohlédl, ale stále nic neříkal, ačkoli to v něm začínalo pomalu vřít. To se do toho Pansy nějak osobně angažovala, aby spolu s Grangerkou nějak vycházeli, nebo o co jí jde?

„Co se stalo s Grangerovou?" zeptal se Blaise, který si přisedl vedle Draca a zaslechl poslední větu. Lačně se vrhl na svůj typický hrnek ranní kávy a s očekáváním pozvedl na Pansy obočí.

„Ale, náš Draco zřejmě konečně dostal rozum a přestal ji bezdůvodně nesnášet."

„No ne, vážně? Draco, jsem na tebe fakt hrdý," zasmál se Blaise a dokonce poplácal svého kamaráda po rameni. Nijak ho nerozhodilo, když na něj Draco zavrčel, a pobaveně dodal směrem k Pansy: „Zřejmě pomohla má včerejší promluva do duše. Náš blonďák si asi konečně uvědomil, že některé věci fakt neovlivní."

„Nechcete se zabývat sami sebou a nestarat se o věci, do kterých vám nic není? Dejte mi laskavě pokoj," vybouchl Draco a vztekle se sebral od stolu. Oba jeho kamarádi jej s lehkým úsměvem sledovali, dokud neodešel z Velké síně. Pak jako na povel přesunuli svůj pohled na Hermionu, které očividně Malfoyův náhlý odchod neušel a zamračeně za ním hleděla.

„To by mě zajímalo, co se stalo, že změnil názor," prohodil Blaise. „Ale snad se to mezi nimi všechno brzo urovná. Už mě nebaví, že na mě štěká skoro za každou věc, co řeknu." Na to Pansy jen souhlasně přikývla a věnovala se už jen své snídani.

***

Uběhly více než dva týdny a vztah mezi Dracem a Hermionou byl opět na bodu mrazu. Hermiona sice den po jejich nočním setkání zkousla hrdost a navzdory ranní malé roztržce si zkusila s Malfoyem promluvit. Po pár minutách vzájemného křičení urážek a nesmyslné hádce spolu však již neprohodili ani slovo. Hermiona to nechápala. V noci se spolu normálně bavili a na druhý den byli zase odvěcí nepřátelé?

Nijak zvlášť nad tím ale nepřemýšlela, protože ji zcela pohltila škola a učení. Na Manželský zákon nemyslela skoro vůbec, protože ji zaměstnávala nejen klasická dávka učení, ale nově i povinnosti primusky. Naštěstí se Theodor ukázal jako zdatný společník a společně dokázali skvěle koordinovat hlídky na chodbách i všechny prefekty.

Zrovna s Theem mířila z knihovny, ve které dolaďovali rozpisy hlídek na příští měsíc, když je vyrušil hlas za jejich zády.

„Theo! A... Grangerová. Rád tě zase vidím," ušklíbl se na Hermionu ironicky Malfoy, než svůj pohled přesunul zase na Theodora. „Nezapomněl jsi doufám, že jsme se dnes měli sejít? Protože na tebe čekám už půl hodiny," zasyčel.

„Nezapomněl," zamračil se Theo. „Jen jsme potřebovali něco dokončit. A nevzpomínám si, že zrovna ty bys někdy přišel včas," dodal kousavě.

„Jo tak dokončit?" protáhl výsměšně Draco. „Tajná romantická schůzka?"

Oba primusové na něj nevěřícně vyvalili oči.

„Zbláznil ses?" vyjekla Hermiona.

„Cože? Strkal jsi snad hlavu k vrbě mlátičce?" nechápal Theo.

Malfoy se jen ušklíbl.

„Pokud sis nevšiml, tak jsme oba prefekti," štěkla Hermiona. „Takže logicky vzato asi máme nějaké povinnosti, které spolu musíme řešit."

„Navíc vzhledem k současné situaci, kdy ty jsi s Hermionou v podstatě zasnoubený a já mám Daphné, bychom asi těžko mohli dělat něco jiného," podotkl. Trochu ho zarazilo, když ho po těchto slovech zabili pohledem oba. „No co, není to snad pravda?"

„Bohužel je," odsekla Hermiona a vztekle odkráčela. Přes rameno na něj ještě houkla něco jako rozloučení, než zmizela za rohem.

„To jste se s tím ještě nevyrovnali?" nechápal Theo.

„Zkus to vzít tak, že vzhledem k naší minulosti to není tak jednoduché a už o tom nemluv. Jdeme?" zeptal se Draco. Theo jen zmateně přikývl a spolu se vydali ke zmijozelské společenské místnosti.

***

Září uběhlo jako splašené a než se kdokoli nadál, bylo náhle pondělí 5. října a studenti měli před sebou další schůzi ohledně Manželského zákona.

Během snídaně rostlo mezi nejstaršími studenty napětí. Nevěděli, co by od schůze měli čekat a po téměř měsíci si zase museli naplno uvědomit, že je zanedlouho čeká svatba a dítě. Velkou síní se neslo nespokojené mumlání a tiché nadávky.

Krátce před koncem snídaně vstala profesorka McGonagallová a připomenula, že studenti, jichž se týká nový zákon, mají ve Velké síni zůstat i po snídani. Po odchodu mladších žáků mávla hůlkou a v prostranství před stoly všech kolejí se objevily menší stolky, každý se dvěma křesly.

„Prosím, najděte si místo spolu se svým partnerem či partnerkou a počkejte, než dorazí pracovníci ministerstva," vyzvala všechny.

Hermiona neochotně vyhledala pohledem Malfoye. Když se jejich oči střetly, kývla hlavou k jednomu ze stolků a aniž čekala na reakci, odešla se tam posadit. Blonďák se k ní po chvíli značně neochotně připojil. Několik minut seděli v naprostém tichu, které nakonec prolomil zmijozel.

„Takže... Napadlo tvou geniální hlavu, jakým dalším způsobem bychom se mohli společné svatbě vyhnout?"

Hermiona na něj zamračeně pohlédla, než zavrtěla hlavou. „Tebe?"

„Připadá ti, že bych tu jinak seděl?" odvětil kousavě.

„Tak promiň, že jsem se tak hloupě zeptala," prskla naštvaně Hermiona. Jak jen to dělal, že ji každým slovem vytáčel? Než však stihl Draco jakkoli zareagovat, dveře do místnosti se otevřely a před napjaté studenty nakráčela Gregová. Tentokrát šla sama, druhý kouzelník, Lewis, který byl u rozřazování studentů, ji nedoprovázel.

„Dobré dopoledne," pozdravila všechny s úsměvem na tváři. „Doufám, že v průběhu minulého měsíce jste se se svým partnerem alespoň trochu seznámili a nastalou situaci akceptovali. Dnes si řekneme ještě pár organizačních záležitostí, než si s partnery více pohovoříte a lépe se poznáte." Pohledem přejela tváře pod sebou. Některé byly zamračené, jiné netečné, další zamyšlené. Všichni jí ale věnovali pozornost. Spokojeně přikývla a mávla hůlkou. Z tašky, kterou si položila na učitelský stůl za sebou, vyletěly pergameny a snesly se před jednotlivé dvojice.

„Na těchto dokumentech máte pár dat. Ministerstvu nezáleží na tom, kdy se rozhodnete vzít, je však nutné, abyste to stihli do zimy příštího roku. Přesné datum tam máte uvedené. Co se týče vašeho hlavního poslání, můžeme-li tomu tak říkat, tak početí od vás očekáváme nejpozději měsíc po svatbě. V případě nějakých komplikací se na nás neváhejte obrátit. Jsme tu přece pro vás," dodala a povzbudivě se na všechny usmála. „Je však vhodné, abyste nijak neotáleli. Nikdy nevíte, co si pro vás osud vymyslí."

Většina studentů se teď nepokrytě mračila a začal se ozývat i nespokojený šepot. Ten však Gregová rychle uťala.

„Pokud máte nějaké dotazy, které se těchto záležitostí týkají, pošlete sovu se svým dotazem na ministerstvo. Já nejsem oprávněna nic měnit ani vysvětlovat," dodala s nepokrytě spokojeným výrazem.

„No jistě, proč byste nám měla cokoli vysvětlovat, že? Však my si určitě nějak poradíme," vykřikl nenávistně jeden student Havraspáru. Gregová se však nenechala nijak rozhodit a znova mávla hůlkou. Z tašky se opět ke studentům rozlétly pergameny.

„Teď přejděme k té zábavnější části. Je důležité, abyste se se svou budoucí manželkou či budoucím manželem naučili komunikovat a zjistili o sobě spoustu drobností. V pergamenech máte menší dotazníky, které spolu vyplňte. Komunikujte, povídejte si a zjistěte, co se jen dá. Konec konců, strávíte spolu zbytek života, ne?" zavrkala, jako by jim snad sdělovala tu nejšťastnější událost jejich života.

Když se nikdo neměl k činnosti, povzdechla si. „Nezapomínejte prosím, že je pro vás výhodnější spolupracovat. Nikoho samozřejmě nenutím, ale nebylo by zrovna... vhodné... nějak výrazně protestovat." Skrytá výhrůžka už zabrala. Sice se ozvalo několik nadávek jejím směrem, ale nikdo se neodvážil říct něco konkrétního.

Hermiona se s povzdechem podívala na pergameny před sebou. Ten s hraničními daty odsunula co nejdál a začetla se do dotazníku.

Kdy má váš partner narozeniny?

„Tak kdy máš narozeniny, vševědko?" zeptal se otráveně Draco. „Nechápu, že nás opravdu donutili tohle dělat," zamumlal ještě.

„19. září. Jo, to nejsi sám, kdo to nechápe. Kdy je máš ty?" odvětila.

„5. června. To jsem asi promeškal tvoje narozeniny, co? No to je ale smůla," protáhl výsměšně. Hermiona se zamračila, ale nijak neodpovídala a vypsala si do kolonky jeho datum narození.

„Co tvoje oblíbená barva? Proboha, to se vážně musím ptát i na tohle?" prskla znechuceně. Cítila, že je jí to naprosto jedno. Nic, co se týkalo Malfoye, ji nezajímalo. Chtěla to jen mít rychle za sebou a pak se někam ztratit. Někam, kde bude sama a bude moci nerušeně přemýšlet.

„Jsi relativně chytrá, Grangerová, snad by ti to mohlo dojít. Co tvoje?" reagoval na její dotaz.

Hermiona si zamračeně napsala černou barvu na určenou linku, než odpověděla.

„Vzhledem k tomu, že ty chytrostí nijak neoplýváš, ti to prozradím. Modrá."

Draco tiše zaskřípal zuby, ale pokračoval.

„No, naštěstí si na další otázku dokážu odpovědět sám a nemusím poslouchat ten tvůj otravný hlas."

Hermiona se podívala na otázku, o které mluvil a proti své vůli se ušklíbla. Jistě, barvu jeho očí znala taky. Kolikrát mu do nich naštvaně hleděla. Dopsala si bouřkově šedé a očima sklouzla na další otázku.

„Oblíbená kniha? Vážně?" Nechápavě se dívala na dotazník. Cítila, že ztrácí trpělivost. „Co je mi vůbec do tvé oblíbené knihy? V knihovně jsem tě v životě neviděla, takže pochybuju, že nějakou máš!" zvýšila hlas.

„Vážně? Zato ty jsi tam pečená vařená. To se mi ten tvůj seznam zřejmě ani nevejde na pergamen," odsekl neméně vztekle Draco.

„Nepovídej," vydechla rádoby překvapeně. „Jako by tě to snad zajímalo," zaječela vztekle. Někde hluboko v sobě si uvědomovala, že vlastně nemá vztek na něj, ale na celý ten pitomý dotazník, Gregovou, která studenty lhostejně pozorovala a celý Manželský zákon.

„Zato ty jsi dokonalá a všechno víš nejlíp, co?" zařval Malfoy a zlostně vyskočil. Hermiona jej okamžitě napodobila. Oba se v tu chvíli opírali o stůl, upřeně si hleděli do očí a vzteky ani nevnímali zkoprnělé okolí. Bylo jim jedno, že je teď veškerá pozornost upřená na ně.

„Možná nevím všechno nejlíp, ale rozhodně nedělám tak špatná rozhodnutí jako ty," zaječela Hermiona. Draco zbělel a pohrdavě na ni pohlédl.

„Nic o tom nevíš, tak se nesnaž povyšovat. Jsi pěkně ubohá, Grangerová," zasyčel.

Někde v dáli vyskočil ze svého místa Ron a krátce po něm i Harry. Než však stihli cokoli udělat, k rozzuřené dvojici přišla Gregová.

„Pane Malfoyi, slečno Grangerová. Mohli byste jít laskavě se mnou?" Aniž čekala na odpověď, otočila se k východu a pomalu odcházela. „Ostatní pokračujte v činnosti. Za chvíli se vrátím," křikla ještě po zkoprnělých studentech.

Hermioně a Dracovi nezbylo než ji neochotně následovat.