Hermioně se poměrně ulevilo, když se věci mezi ní a Dracem vrátily zase k normálu. Sice si teď víc všímala jeho kradmých pohledů svým směrem, sama se na něj častěji zamyšleně zahleděla, ale jinak se ani jeden z nich již nevyjadřoval k tomu, co se mezi nimi stalo.

A jí to tak vyhovovalo. Nechtěla si hrát na ledovou královnu, ale opravdu potřebovala čas. Čím víc o proběhlém polibku přemýšlela, tím víc si uvědomovala, že se ocitla v situaci, již si nedokázala nikdy ani představit.

Nejenže si musela vzít svého dávného rivala, ale navíc jí onen rival byl... více než sympatický? Podobných úvah se vždy zalekla. Ano, Draco byl pozorný, vždy jí dokázal naslouchat. Zároveň se nebál odporovat a nesouhlasit, prosazovat svůj názor a stát si za ním. To vše jí velmi imponovalo.

Rozhodla se, že s případným posunem jejich vztahu nebude spěchat. Nejprve je čekala další schůzka s ministerskými pracovníky. Do té doby si zakázala cokoli dalšího řešit. Kdo ví, co se tam dozví tentokrát.

Týden, jenž dělil studenty od další plánované schůze, utekl velmi rychle. Než se nadáli, bylo opět pondělí a oni se začali pomalu shlukovat ve Velké síni.

Do příchodu ministerských pracovníků zbývalo ještě dost času, ale většina studentů přišla raději dřív. Jako každé pondělí, kdy se setkání konalo, měli i tentokrát celý den volno. Doufali tedy, že se schůze odbyde co nejrychleji.

Hermiona se rozhlédla po svých spolužácích a musela se pousmát. Ředitelčino upozornění na vhodné chování vzali s Theem vážně, i když ani jednomu nebylo zrovna po chuti. Promluvili si postupně se všemi spolužáky a upozornili je, aby se tentokrát drželi zpátky a vyvarovali se jakýchkoli poznámek. Hermiona pak považovala za nutné zdůraznit to výslovně i Theovi, ač byl, stejně jako ona, primusem. Pokud se ho nějak dotklo, že jej Hermiona napomenula, nedal to na sobě znát. Ostatně mu při poslední schůzi pár ne zrovna vhodných poznámek také uteklo.

„Všechno v pořádku?" vyrušil Hermionu tichý hlas. Otočila se tím směrem a usmála se na Draca, který si přisedal k jejich stolku.

„Samozřejmě, jen se trochu bojím toho, aby se Blaise choval slušně."

Oba se otočili k jmenovanému, který seděl jen o pár stolů dál a zamračeně hleděl k vyvýšenému stupínku, na nějž za pár minut dorazí Gregová s Lewisem. Občas jen neurčitě něco odpověděl Lence, která něco nadšeně popisovala.

„Je to Blaise, u něj nikdy nevíš," pokrčil Draco rameny. „V hlavě mu může přepnout kdykoli."

Hermiona si jen povzdechla. „No právě."

„Máte tu volno?" přerušil je Ginnyin hlas. Postávala u vedlejšího stolu a držela se s Harrym za ruce.

„Pokud je ten stůl prázdný, tak bude očividně volný," ušklíbl se blonďák.

„Draco!" okřikla ho Hermiona zamračeně. „Že se vůbec ptáš," otočila se rychle k Ginny a opětovala svým kamarádům úsměv. Harry ještě po Dracovi střelil otráveným pohledem, ale nijak situaci nekomentoval.

„O čem myslíte, že dnes budou mluvit?" zeptala se Ginny, když se oba usadili.

„To nevím," pokrčila Hermiona rameny. „Ale měli jsme si připravit to datum svatby, tak asi něco ohledně toho, ne?"

„Asi," přitakal černovlasý chlapec a natáhl se přes stůl, aby Ginny zase chytil za ruku. Draco jeho pohyb zamračeně sledoval, načež rychle zvedl zrak k Hermioně a její ruce volně položené na stole. Dívka mu ale nevěnovala pozornost a dál s Ginny rozebírala, o čem by se dnes mohlo jednat.

Veškeré jejich úvahy byly následně vyrušeny příchodem ministerských pracovníků.

„A Ginny, pamatuj si, chovej se slušně," napomenula rychle Hermiona svou kamarádku, která často neměla pro sprosté slovo či urážku daleko.

Ginny se na ni stihla ještě ušklíbnout, ale to před jejich zrak již předstoupila Gregová.

Studenti si vyměnili nepěkné úšklebky.

Gregová měla dnes ve vlasech menší růžovou mašli.

„No ty vole, to si dělá prdel," zaslechla Hermiona říct svou kamarádku. Výjimečně ji nenapomenula. Sama si vzpomněla na Ginnyino přirovnání z první schůzky, na němž nazvala Gregovou Ropuchou. Teď jí musela dát za pravdu.

Gregová možná nebyla ztělesněním zla, jako byla Umbridgeová, ale symbolizovala Zákon. Mezi studenty měla minimum sympatií. A i to minimum se zřejmě dnes rozplynulo.

Pokud Gregová zaznamenala vlnu nevole směřovanou k její osobě, nedala to nijak najevo.

„Dobrý den," pozdravila hlasitě a upoutala tak jejich pozornost. „Ráda se s vámi po delší době opět vidím. Předpokládám, že s novými poměry jste se již vyrovnali a s přidělenými partnery jste všichni našli společnou řeč. Je to velmi důležité, neboť Zákon nebyl stvořen jen pro to, aby pozvedl kouzelnickou populaci. To je samozřejmě hlavním záměrem, ale jde i o zvýšení tolerance mezi kouzelníky a o snížení předsudků v naší společnosti."

Teď měla čarodějka plnou pozornost všech studentů.

„S partnery budete za pár měsíců rodina. Nejen obrazně řečeno, ale doslova. Vezmete se, budete spolu žít, budete mít dítě. Je důležité, aby děti vyrůstaly v harmonické domácnosti, proto se snažte vycházet si s partnery vstříc."

„Neměli nám takové věci říkat spíš na začátku?" zamumlal Harry tak, že jej slyšelo jen nejbližší okolí. Hermiona mu v duchu dávala za pravdu, ale dál pozorně sledovala Gregovou.

„Dnes bychom s vámi rádi probrali okolnosti vašich sňatků a podrobnosti toho, jak se bude celá situace dále vyvíjet."

Po těchto slovech postoupil kupředu Lewis, jenž doposud jen mlčky přihlížel.

„Správně. Požádali jsme vás o to, abyste si na dnešní schůzi připravili datum svatby. Doufám, že jste tak všichni učinili. Rozešleme vám pergameny, na které datum spolu se svými jmény vyplníte." S těmi slovy mávl hůlkou a ke každému stolu se snesl jeden pergamen s brkem. Na připraveném formuláři byly předepsány údaje, které měli doplnit.

Hermiona se chopila brku a tázavě pohlédla na Draca. „Takže platí ten srpen? První víkend?"

Draco stroze kývl a sledoval, jak Hermiona úhledným drobným písmem vepsala jejich jména a plánované datum na připravené linky.

Zdálo se, že termín měli připravený všichni, protože s vyplněním nikdo nezaostával. Když se Lewis ujistil, že mají všechny dvojice hotovo, mávl znova hůlkou a pergameny se úhledně složily na učitelský stůl, před nímž stál.

„Výborně. Termíny samozřejmě nejsou závazné, ale pokud by přece jen došlo k nějaké změně, informujte ministerstvo co nejdříve." Postarší muž se zamyslel, ale nakonec kývl na svou kolegyni, aby pokračovala zase ona.

Dle jeho výrazu se dalo usuzovat, že prozatím hladký průběh schůze jej těší. Po minulém setkání, na němž měla Gregová problém udržet pozornost studenů, zřejmě očekával komplikace.

Gragová se zase mírně usmála. „Tak. Dále je naší povinností vás všechny upozornit na důležitou věc." Poprvé toho dne se zatvářila lehce nejistě. „Jistě víte, že početí se od vás očekává měsíc po svatbě. Uvědomujeme si, že je to poměrně krátký termín, ale je nezbytný."

Tím studenty nijak nepřekvapila, o této skutečnosti byli již od začátku informováni.

„Je možné, že se vám to v tomto termínu nepodaří. Proto podstoupí všechny páry krátce po svatbě vyšetření u Svatého Munga. Pokud by byly předpokládány jakékoli komplikace, lékouzelníci by si jistě poradili. Lékouzelnice Downerová, která vám před nějakou dobou přednášela, se zasadila o to, aby ono vyšetření proběhlo co nejdříve." Z tónu, kterým ta slova řekla bylo zřejmé, že s lékouzelnicí sice souhlasí, ale nijak nadšená změnou není.

Slova se ujal opět Lewis. „Lékouzelnice Downerová nám také zdůraznila, že by bylo přinejmenším vhodné, abyste pro tak, dle jejích slov krkolomný termín, využili lektvaru, jenž podporuje početí."

To se mezi studenty začal opět šířit nespokojený šepot. Takto si dnešní setkání nikdo z nich nepředstavoval.

„Jedná se pouze o doporučení, nikoli nařízení," snažil se je zase uklidnit kouzelník. „Pokud by byly komplikace, bude se samozřejmě vše řešit individuálně. Navíc jste všichni mladí a jakékoli problémy by se jistě hravě vyřešily."

„Jděte už se všema těma kecama někam a nechte nás žít!" ozval se Blaise, ale Lewis mu nevěnoval pozornost.

„Je jen na vás, jak se rozhodnete," řekl klidným hlasem.

Na jeho slova plynule navázala Gregová. Zdálo se, jako by byli předem domluvení na tom, kdo co řekne. „Právě z toho důvodu jsme od vás potřebovali datum svatby. Aby se mohlo vše naplánovat. Krátce před svatbou vás ještě navštíví ministerský pracovník, jenž s vámi probere všechny potřebné náležitosti."

Přejela pohledem nespokojené studenty, načež si vyměnila pohled se svým kolegou. Ten zamračeně kývl a zase mávl hůlkou. Ke studentům se rozletěly zapečetěné obálky nadepsané jejich jmény.

„V dopisech máte vyjádření ministerstva. Dnešní schůzka je sice kratší, ale nezbytná. Máte někdo jakýkoli dotaz?" Rozhlédl se po studentech před sebou, ale setkal se jen se zamračenými pohledy.  „Naposledy se tedy společně setkáme po vašich závěrečných zkouškách. Přejeme vám u nich mnoho štěstí," dodal prkenně. Když se opět nedočkal žádné reakce, pokrčil mírně rameny.

„To bude pro dnešek vše. Na shledanou," připojila se Gregová. Lewis se ještě otočil a sbalil pergameny s termíny svateb, načež se oba vydali ven z Velké síně. Neproniknutelné výrazy si zachovali po celou dobu, než se studentům ztratili z očí.

„To je jako všechno?" nechápala Ginny.

„Nemohli nám takové věci rovnou poslat v dopise? Jako mají ty schůzky pak cenu?" přidal se k ní Harry.

„Podle mě se tím snaží udržet nad celou věcí kontrolu," řekl téměř nezúčastněně Draco. Otočily se k němu tři tázavé a překvapené tváře.

„Jak to myslíš?" pobídla jej Hermiona.

„Tak, jak to říkám. Kdyby se nám všechno jen posílalo v dopisech, nemuseli bychom je brát vážně. Takto se vždycky ukážou ti dva, překontrolují si, že je stále všichni posloucháme a pak odejdou."

„Posloucháme?" chtěl vysvětlení Harry.

„A ne snad?" ušklíbl se Draco. „Kdykoli je termín, přiběhneme poslušně sem, oni nám řeknou naprosto zbytečné informace a my zase odejdeme, jakmile nám řeknou, že můžeme."

Harry svraštil obočí. „Podle mě to vidíš nějak moc černě, Malfoyi. Nemáme přece moc na vývěr, ne? Myslím, že za tím bude něco jiného."

„Mysli si, co chceš, Pottere," nenechal se Draco rozhodit. Dnes neměl náladu na to, aby se s ním vybavoval. „Půjdeme?" otočil se na Hermionu.

„Nepřečteme si nejdřív ten dopis?" navrhla trochu překvapeně Hermiona, ale když si všimla, že většina jejich spolužáků již odešla, zvedla se. „Dobře. U nás to bude asi lepší," usoudila. Aspoň budou mít soukromí, pokud bude v dopise něco, co se jim nebude líbit. S čímž tak trochu počítala.

„Uvidíme se později," otočila se ještě na své kamarády, kteří již trhali dopisní obálku. Ginny k ní jen rychle zvedla zrak a usmála se, ale dál si jí nevšímala.

Oba tedy vyšli z Velké síně ven. Přede dveřmi spatřili Pansy a Rona, ale ti své okolí nevnímali. Oba s pozvednutým obočím četli dopis, jenž v ruce svíral Ron. Hermiona si všimla, že Ron drží Pansy téměř nevědomky kolem pasu. Sama pro sebe se pousmála. To byl rozhodně pozitivní krok. Musí si o tom pak se svým kamarádem promluvit, o ničem se jí doposud nezmiňoval.

Nechali je stát na místě a vydali se po schodišti nahoru.

„Je všechno v pořádku?" zeptala se trochu nejistě dívka, zatímco mlčky mířili k nim do ložnice. Draco jí připadal na schůzi podrážděný, ostatně stejně jako posledně. A i teď se na své okolí mračil.

„Jen ty dva idioty nemusím," odfrkl si Draco. Když spatřil dívčin zaskočený a naštvaný výraz, rychle se opravil. „U Merlina, mluvím o těch ministerských pitomcích, ne o Potterovi a Weasleové."

Hermiona se hned zatvářila přívětivěji. „Ginny přezdívá Gregové Ropucha II.," řekla po pár krocích, aby odlehčila napjatou atmosféru.

Draco pozvedl jeden koutek úst. „Ano? Tak to má Weasleyová hned mé větší sympatie."

To dívku potěšilo. Usmála se na něj a pokračovala trochu lehčím krokem k Nebelvírské věži.

„Co si o tom všem myslíš?" zeptala se, když se konečně dostali do ticha jejich ložnice.

„Můj názor na celý Zákon se nezměnil, jestli se ptáš na tohle," řekl, přešel ke stolku a automaticky oběma nalil panáka. Jestli to takto půjde dál, stanou se z nás alkoholici, problesklo mu hlavou. „Tak co je v tom dopise?" zeptal se, když jí podal sklenici a pohodlně se usadil, jednu nohu přehozenou přes opěrku křesla.

„Můžeš nám ho přečíst," odpálkovala jej Hermiona, podala mu obálku a sama se posadila naproti.

Draco si neochotně povzdechl, ale nijak víc neprotestoval. Roztrhl pečeť a vytáhl kratší, úředně vyhlížející dopis. Hlubokým hlasem začal číst:

„Vážená slečno Grangerová, vážený pane Malfoyi.

Ministerští pracovníci Vás již informovali o podrobnostech Vašeho sňatku a početí dítěte. Doufáme, že se celá schůze obešla bez větších komplikací. Jde nám především o Vaše dobro a pokud možno bezproblémový průběh Zákona. Na základě Vámi udaného termínu sňatku Vám pošleme sovu s termínem předpokládané lékouzelnické prohlídky.

V případě jakýchkoli nejasností se na nás neváhejte obrátit.

S pozdravem a přáním pevného zdraví,

Lena Arbicola,

Oddělení prosazování magického práva Ministerstva kouzel."

Na okamžik se rozhostilo ticho. Draco pak s potlačovaným úsměvem vzhlédl k dívce naproti. „Zbytečnější dopis jsem snad neviděl."

Hermiona proti své vůli vyprskla smíchy. Měl naprostou pravdu. „Byrokracie. Doufají, že se všechno obešlo bez komplikací?" zopakovala pobaveně větu z dopisu.

Draco se již smíchu nebránil. „Zdá se, že minulá schůzka Ropuchu II. trochu zaskočila. Asi si na nás stěžovala."

„To by vysvětlovalo, proč mě profesorka McGonagallová upozorňovala na slušné chování," podotkla Hermiona.

„A oni se tomu snad diví? Překvapuje mě, že se proti Zákonu nějak víc neprotestuje. Nechovají se k nám zrovna fér," ušklíbl se Draco.

„Jsem moc zvědavá, co nám řeknou na té poslední schůzce. Připomenou nám, že se máme za pár týdnů vzít, nebo co?" bavila se dál Hermiona. Na to, jak nervózní z celého setkání ještě před hodinou byla, si už ani nevzpomněla. Celá situace jí připadala spíš absurdní.

„Nedivil bych se," přitakal blonďák.

Když jejich smích odezněl, oba trochu zvážněli. Myšlenkami se zase vrátili k pár informacím, které dnes zazněly.

„Mám-li být upřímný, s nějakou prohlídkou jsem popravdě počítal," nadhodil pak Draco. „Spíš by mě překvapilo, kdyby všemu nechali volný průběh."

„To ano." Hermiona si nervózně kousala ret.

Do srpna jim zbývalo už poměrně málo času. Jen pár měsíců, během nichž je toho tolik čeká. A do toho by měla i plánovat svatbu a všechno ostatní? Ne, to si nedokázala představit. Něco z paniky, která zase vyplula na povrch, se jí zřejmě muselo odrazit v obličeji, protože Draco se naklonil trochu blíž k ní a povzbudivě se usmál.

„Hermiono, bude to v pořádku. Všechno zvládneme." Vycítil, že přesně to jsou věty, které teď potřebuje slyšet.

„Já vím," pokusila se zatvářit odhodlaněji, ale nedařilo se jí to. Myšlenka na to, že za rok již bude matkou, ji zase pohltila. Trochu zbledla.

„Pokud nebudeš chtít ten lektvar, nemusíme ho přijmout," odhadl Draco správně směr jejích myšlenek.

„Nechci ho," zavrtěla Hermiona hlavou. V tom měla naprosto jasno. Už když se o lektvaru zmínil Lewis, umínila si, že jej použijí pouze v případě nouze.

„Dobře," pousmál se zase blonďák. „Ani já ho nechci." Naklonil se k ní a jemně ji vzal za ruku. „Všechno bude v pořádku."

Pozvedla k němu oči a konečně se začala uklidňovat. Vypadal, že je o tom naprosto přesvědčen. Trochu se uvolnila a zhluboka vydechla. Sama si nebyla jistá tím, proč ji zase všechno tak vyplašilo.

„Co říkáš tomu, že bychom našli Blaise, ty bys mu vynadala za to, že se neudržel a pak bychom šli na oběd?" navrhl po chvíli a palcem ji hladil po ruce.

Vděčně se usmála. „To zní dobře."

„Já vím," usmál se sebevědomě a nespouštěl z ní zrak. „Tak pojďme," zvedl ji z křesla, ale její ruku nepustil. Ani trochu jí to nevadilo.

Na chodbě, jež spojovala obě společenské místnosti, se k ní otočil. „Pokud bys mu zase kouzlem spoutala ruce do sebe, rozhodně bych se nezlobil. Vlastně jsi tehdy světu prokázala službu," zasmál se tichým smíchem.

Uvolněně se k němu přidala, po předchozí melancholii ani památky.

Draco očividně věděl, jak jí zvednout náladu. 

Zdravím všechny čtenáře. Moc vám děkuji za podporu a všechny komentáře. Poslední dobou mám docela dost práce, ale věřte, že se snažím vydávat tak často, jak to jen jde. Ještě jednou děkuji za trpělivost a to, že můj příběh čtěte. :-)