Děkuji moc všem za neuvěřitelnou podporu u minulého dílu. Dvoje státnice ze tří mám už úspěšně za sebou, takže na psaní je zase více času. :-) Užijte si další kapitolu. :-)

Ode dne, kdy Hermiona překonala svůj strach a vydala se do sídla Dracovy matky, uběhly již téměř dva týdny. K dívčině velké úlevě si její nepřítomnosti nikdo z jejích přátel nevšiml, a ona se tak vyhnula dotěrným otázkám, na něž sama neměla odpovědi.

Trochu ji zklamalo, že se Narcissa neměla k žádné reakci. Jistě, při odchodu sice Hermioně sdělila, že chápe Dracovo rozhodnutí, ale to bylo vše. Draco od té doby stále nedostal jediný náznak toho, že by se snad situace nějak změnila. Nebo minimálně Hermiona o ničem nevěděla, ale předpokládala, že by se jí svěřil.

Nebelvírka se tím nijak netrápila. Udělala, co jen bylo v jejích silách. Teď byl další krok na Narcisse. Zřejmě jen potřebovala čas. Nebo Hermionina slova nic nezměnila. Ať tak či tak, Hermiona celou záležitost odsunula do pozadí a soustředila se raději na aktuálnější problémy. Jedním z nich byl termín svatby. Ministerstvo se totiž rozhodně činilo v tom, aby studenti náhodou nezapomněli na plánování svatby a splnění svých povinností.

První den v únoru vzbudily ve Velké síni rozruch sovy, které se snesly před plnoleté studenty, jichž se týkal Zákon.

Toho rána seděla Hermiona zrovna sama s Ginny. Harry s Ronem byli s ostatními kluky kousek stranou a zřejmě probírali nadcházející famfrpálový zápas Havraspáru proti Mrzimoru. Normálně by se k nim Ginny připojila, ale nakonec se rozhodla nenechat Hermionu sedět osamoceně.

„Zase něco z ministerstva?" prohodila Ginny naprosto znechuceně, když před studenty začaly přistávat sovy s úředně vyhlížejícími obálkami.

„No jak jinak," souhlasila obdobně nenadšeně Hermiona a převzala si svou obálku. Rozlomila pečeť ministerstva a začetla se do obsahu dopisu.

„Vypadá to jen na potvrzení našich zásnub," oddechla si Ginny, která před sebou měla otevřený navlas stejný text. S Harrym poslali potvrzovací dopis mezi prvními.

„A taky nám připomínají, že si máme domluvit termín svatby," okomentovala to Hermiona, která slova rychle přeletěla pohledem.

„Máš pravdu." Ginny zavrátila oči. „To nás nemůžou nechat aspoň chvíli na pokoji? Musí furt něco připomínat, zjišťovat a potvrzovat? Já bych to udělala jednoduše, být už na jejich místě. Oznámila bych nejzazší termín a udělejte si to, jak jen chcete. Bylo by mi fuk nějaké potvrzování."

„Hádám, že kdybys tam opravdu byla ty, tak nic z toho všeho nemusíme řešit," pousmála se Hermiona.

„Správně. Já bych je tam postavila do latě! Takového zbytečného papírování," smála se Ginny. „Není trochu smutné, když nám nezbylo nic jiného, než si z toho všeho dělat prdel?" zamyslela se pak.

„Ginny, ty by sis dokázala dělat legraci naprosto z čehokoli. Máte to v rodině," odvětila podobným tónem její kamarádka, ale nespouštěla oči z pergamenu ve svých rukou. „Máte s Harrym už domluvený nějaký termín?"

To Ginny konečně donutilo zvážnět. Povzdechla si a trochu naštvaně pohlédla Harryho směrem. „S ním se nedá domluvit vůbec nic. Řekl, že všechno nechá na mě, ale já bych byla ráda, kdyby se taky aspoň trochu do plánování zapojil. Navíc mám dojem, že se mi poslední dny vyhýbá."

„Ano?" Zarazilo to Hermionu. Pohledem přejela svého kamaráda, ale zdál se jí stejný jako jindy. „Proč myslíš?"

„Já ti ani nevím." Ginny si hlavu podepřela rukou. „Jen od té chvíle, co jste se s Malfoyem zasnoubili, je nějaký divný. Takový zamyšlený."

„Podle mě o nic nejde," usmála se na ni Hermiona povzbudivě.

„No, těžko říct. Ale toto s ním budu muset probrat, když už nic jiného," pokusila se Ginny opětovat jí úsměv. „Co ty a Malfoy, vy máte něco domluveno?"

Hermiona jen zavrtěla hlavou. „Neřešili jsme to. Jsem ráda, že jsme vše relativně v pohodě oznámili rodičům a poslali to potvrzení. Na další věci bude času dost."

Jakýkoli další rozhovor byl přerušen příchodem brýlatého chlapce, o němž byla před okamžikem řeč.

„Ehm, Ginny?" začal a nervózně si rukou prohrábl vlasy. „Ty máš teď dopoledne jen Obranu, že?" Dívka přikývla. „Měla bys pak čas? Mohli bychom si jít spolu zalétat."

Ginny si s Hermionou vyměnila překvapené pohledy. „Jasně, půjdu moc ráda," usmála se na Harryho.

„Tak fajn," zakřenil se Harry úlevně. „Sejdeme se na hřišti?"

„Domluveno," přikývla a chlapec se spokojeným úsměvem přešel zase ke své původní skupince, kde mu ostatní ukazovali zdvižené palce.

„Dělají, jako by mě zval poprvé na rande," okomentovala to pobaveně zrzka.

„Kdo ví, co pro tebe Harry chystá, že ho tak povzbuzují," pokrčila se smíchem Hermiona rameny. Ginny se na ta slova okamžitě zarazila a horečně uvažovala. „Měly bychom jít na hodinu," přerušila její úvahy Hermiona. S těmi slovy si rychle pobalila věci kolem sebe, přičemž dopis od ministerstva si založila do diáře. Později se musí s Dracem o datu svatby pobavit.

Na celou situaci u snídaně velmi rychle zapomněla. To dopoledne měly dodatkové ročníky Bylinkářství, na němž studenti pomáhali profesorce Prýtové zpracovávat třemdavy. Hermiona se do práce natolik ponořila, že se hned po hodině rozhodla zajít do knihovny a sepsat si o postupu pár poznámek.

S Ginny se zase setkala až odpoledne, kdy se z knihovny vrátila do společenské místnosti. Sotva ji mezi dveřmi Ginny spatřila, s vykulenýma očima se k ní hnala.

„Hermiono! No konečně, čekám na tebe snad věčnost! Dívej!" pokřikovala a mávala jí před očima rukou, na níž se leskl prsten.

„Ginny? Teda, gratuluju!" rozesmála se Hermiona, které okamžitě došlo, o co se jedná. „Takže tohle dneska ráno Harry plánoval?"

„Přesně tak. Požádal mě o ruku, Hermiono! Harry! Požádal mě o ruku. Mě!" poskakovala Ginny nadšeně, jako by tomu ani nemohla uvěřit. Hermiona se k jejímu nadšení rychle připojila a v duchu Harryho chválila. Moc dobře věděla, jak její kamarádka o zásnuby stojí, ale že mu to nechce říct.

„Pojď si prosím sednout, než mi tou rukou vyrazíš zuby," usměrňovala ji po chvíli Hermiona, když Ginny nepřestávala mávat rukou Hermioně před nosem.

„Promiň, promiň! Hermiono, já jsem tak ráda!" vypískla zase zrzka a nechala se odvést k jednomu ze stolků podél zdi. „Ale řeknu ti, málem jsem tu žádost nepřežila."

„Cože? Jak to myslíš?" zeptala se pobaveně Hermiona, na kterou se kamarádčino nadšení začalo přenášet víc a víc.

„Přestav si, že Harryho nenapadlo nic lepšího než požádat mě o ruku dvacet metrů nad zemí. Málem jsem šokem spadla z koštěte!" Hermiona se hlasitě rozesmála. „Naštěstí mě Harry zachytil, ale opravdu, lepší příležitost aby pohledal," dopověděla Ginny s obtížemi přes záchvat smíchu.

„Pořád říkám, že jsou košťata vražedné nástroje," řekla Hermiona, jakmile se trochu uklidnila. „Ginny," napomenula svou kamarádku, která ji na ta slova lehce plácla po ruce. Ta se na ni jen omluvně zakřenila.

„No ale každopádně jsme s Harrym zasnoubení opravdu oficiálně. Jsem ráda, žes tehdy klukům trochu promluvila do duše, když tě Malfoy požádal o ruku. Hádám, že samotného by ho to nenapadlo."

„Třeba Harryho podceňuješ," namítla Hermiona, ale v duchu jí dávala za pravdu.

Téměř v tu samou vteřinu vstoupil do místnosti Ron. V obličeji byl celý rudý a třásly se mu ruce.

„U Merlina, co se mu stalo?" vyskočila Hermiona na nohy, ale přerušil ji Deanův výkřik.

„Tak co, Rone? Podařilo se?" Všichni chlapci, kteří ráno u snídaně seděli v hloučku u Nebelvírského stolu, napjatě zvedli hlavy.

Ron lehce zkroutil rty, ale nakonec roztřeseně přikývl.

„To je náš chlap!" zařvali zároveň Dean i Seamus a Neville šel Rona poplácat po zádech.

„Zdá se mi to, nebo se kluci ráno fakt nebavili o famfrpálu?" zeptala se své kamarádky s pozvednutým obočím Ginny.

„Očividně nám něco ušlo," kývla i Hermiona, ve tváři zmatený výraz.

Když povyk kolem Rona trochu utichl, všiml si Ron své sestry a kamarádky sedících opodál. Stále ještě rudý v obličeji k nim přešel a beze slova se s žuchnutím posadil na zbývající volnou židli.

„Rone? Tak o co jde?" zeptala se nedočkavě kudrnatá čarodějka.

„Tys požádal Pansy o ruku?" drcla do svého bratra loktem Ginny.

Ron na ni vykulil oči. „Ty to víš?" A pak si všiml prstýnku, který jí ode dneška zdobil ruku. „Aha, hádám, že Harry to nakonec udělal," řekl vědoucně.

„Vy jste to nějak hromadně plánovali?" zajímalo Hermionu. Ron trochu neochotně kývl a dívky si vyměnily vědoucí pohled.

„A co teda Pansy?" dorážela zase Ginny. Ron se trochu přikrčil a v duchu zalitoval, že si za nimi sedl. Připadal si jako u výslechu.

„Co by? Souhlasila," pokrčil rameny. „Budeme se brát poslední víkend v srpnu."

„Vidíš, to jsem ti vlastně neřekla," obrátila se v reakci na ta slova Ginny zase k Hermioně. „S Harrym jsme se shodli na předposlední víkend v srpnu. Vy jste se nějak domlouvali předem?" otočila se s podezíravě přimhouřenýma očima svého bratra.

„No samozřejmě," ohradil se dotčeně. „Přece si nemyslíš, že bychom se nedomluvili? Harry mi musí přijít na svatbu a já zase jemu. Navíc by mamka asi nepřežila, že by byly dvě svatby najednou. Stačí, že jich letos bude chystat tolik."

Na to již neměla ani jedna z dívek co říct.

Jako by hromadné žádosti o ruku toho dne spustily odpočet, náhle se většina dvojic začala domlouvat na datu svatby. Zkorigovat termíny s přáteli byl stále větší problém, ale nakonec se většina studentů shodla na poslední týdny srpna. Každý v rámci rozmezí ministerského termínu oddaloval svatbu, jak jen to šlo.

***

Hermionu po téměř týdnu čím dál více znervózňovalo, že ona sama s Dracem prozatím o žádném datu nemluvila. Kdykoli se však na to téma pokusila zavést řeč, Draco se rychle vymluvil a celkově se jí snažil spíš vyhýbat. Když se pak ale dozvěděla, že dokonce i Neville s Hannah jsou domluvení, ztratila Hermiona trpělivost. Jednoho večera tedy přesvědčila Draca, aby se na nějakém termínu zkusili shodnout. Po několika minutách přemlouvání jej donutila, aby se také zapojil do plánování.

Sedli si do křesel u sebe v ložnici a chvíli jen mlčeli. Hermiona si zadumaně prohlížela svůj diář a snažila se nevšímat si Dracova nasupeného pohledu.

„Stejně je to blbost," odfrkl si Draco znechuceně, když Hermiona po nějaké době ticha otevřela diář, ve kterém měla kalendář. „Jak se máme na něčem dohodnout, když netušíme, jak takové věci chodí?"

Hermiona vzhlédla a trochu svraštila obočí. „Podle mě si jen domluvíme termín, který jim pak oznámíme. Řekla bych, že nic dalšího pro tentokrát řešit nemusíme, ne?"

„Copak já vím?" mračil se dál Draco. „V životě jsem nic takového neřešil."

„To já přece taky ne!" odsekla mu Hermiona již trochu podrážděně. Co mu jen přelítlo přes nos? Od okamžiku, kdy večer na toto téma nadhodila řeč, s ním nebyla rozumná řeč. „Podívej, ani já netuším, co přesně bychom měli dělat. Ale to všechno nakonec nějak dopadne, uvidíš," zkusila to zase klidným hlasem.

„Hmm," zamručel Draco. „Tak kdy?" hodil hlavou k diáři, který měla dívka otevřený na kolenou.

„Chtěla jsem na svatbě všechny mít, takže nepřipadá v úvahu předposlední ani poslední srpnový víkend. To mají svatbu Ginny s Harrym a Ron s Pansy."

Draco udiveně zvedl hlavu. „Pansy a Weasley už mají termín?"

„Ano, už víc než týden jsou domluvení. Pansy ti to neřekla?" zeptala se překvapeně Hermiona. Měla za to, že zrovna tato Zmijozelka říkala Dracovi vždy všechno. Navíc od oné události uběhlo už opravdu hodně času.

„Něco takového myslím zmiňovala, ale neptal jsem se," zavrtěl hlavou Draco, načež se zašklebil. Hermiona v něm v tu chvíli natolik viděla starého Draca Malfoye, až se nesouhlasně zamračila. „Na to, jak se na začátku roku tak usilovně bránili tomu skončit spolu, to všechno berou celkem v klidu."

„To je přece dobře, ne?" pozvedla dívka obočí a přešla jeho první poznámku. „Berou to tak, jak to je. Zřejmě si nakonec celkem sedli."

„Asi."

Trochu nad jeho reakcí pokrčila rameny, ale raději se vrátila k původnímu tématu: „Takže jsem si říkala, že bychom mohli domluvit první srpnový víkend? Nevím, jak to mají Blaise s Lenkou, ale hádám, že bys ho na svatbě chtěl mít. A ke konci srpna má termín domluvený většina školy."

Draco se zase začal mračit. „Tak brzo? Myslel jsem, že budeš chtít termín co nejpozději."

„Ano, to jsem sice chtěla, ale začali jsme se domlouvat celkem pozdě. Hodně lidí nás předběhlo."

„No a? My se snad musíme nějak vázat na ostatní?"

„Nemusíme, ale je zkrátka pár lidí, které na svatbě oba mít chceme a kteří byli rychlejší. Budeme se jim muset přizpůsobit."

Draco se rychle zvedl z křesla a začal přecházet po ložnici sem a tam. Hermiona jej zmateně pozorovala a začínala jí docházet trpělivost. „Můžeš mi říct, co se s tebou děje? Poslední dobou se mi vyhýbáš a chováš se divně," zeptala se nakonec podrážděně.

Draco se na okamžik zarazil. Vypadalo to, že chce něco říct, ale pak jen zavrtěl hlavou a zase začal rozčileně pochodovat po místnosti.

„Malfoyi?" pobídla jej již značně naštvaně.

Zmijozel se znova zprudka zastavil a párkrát se nadechl a vydechl. Nakonec k ní otočil hlavu. „Řekni mi jednu věc, Grangerová. Mluvila jsi s mou matkou?"

To dívku zarazilo. Naprosto zaskočená takovou otázkou zamrkala a párkrát otevřela a zase zavřela pusu, aniž by ze sebe vypravila jedinou hlásku. „Jak- Jak to víš?" dostala ze sebe nakonec.

Dracovi se šokem rozšířily zorničky. „Takže je to pravda? Tys s ní opravdu mluvila?" ujistil se nevěřícně. Dívka jen roztřeseně přikývla. To jej donutilo znova se posadit naproti ní.

„Netušil jsem, že jsi to byla ty. Jen jsem hádal. Matka mi poslala dopis, ale nezmiňovala konkrétně tebe," řekl zaraženě.

„Poslala ti dopis? Kdy?" zajímalo hned Hermionu.

„Pár dní už to bude," odpověděl Draco takřka nepřítomně. „Kdy jsi s ní mluvila?" nechápal.

Nebelvírka se rychle zamyslela. „Už to budou víc jak dva týdny." Stále byla v šoku nad náhlou změnou tématu a také nad tím, že Narcissa opravdu Dracovi napsala. Z jeho reakce si ale nebyla jistá tím, zda to byl zrovna přátelský dopis.

„Můžu... Můžu se zeptat, co ti napsala?" zeptala se zvědavě, když Draco drahnou chvíli jen mlčel.

Blonďák něco nesrozumitelně zahučel a nespouštěl oči ze svých sevřených pěstí. Pak ale trochu zřetelněji řekl: „Moc toho ani nenapsala. Jen že mluvila s někým, kdo ji donutil nad celou situací přemýšlet. Prý by se s námi oběma ráda viděla. Tebe v dopise taky zmínila, že na tebe změnila názor a tak. Prý nejsi taková, za jakou tě nejdřív považovala."

To Hermionu upřímně překvapilo. Netušila, že její promluva do duše měla až takový vliv. Ovšem Dracova slova nezněla zrovna povzbudivě. Že není taková, za jakou ji Narcissa považovala? To se dalo vyložit hned několika způsoby. A většina jich nevyznívala nijak pozitivně.

„Chce se s námi vidět?" zopakovala nejistě.

„Proč jsi za ní chodila?" opáčil Draco otázkou a pohlédl jí do očí. Nedokázala se v tom pohledu vyznat, jeho výraz byl netečný, ale v očích se mu skrýval pocit, který nedokázala rozklíčovat. Nakonec jeho upřený pohled nevydržela a stočila zrak k podlaze.

Nevěděla proč, ale začínala se kvůli své návštěvě cítit provinile. A toto vědomí ji probralo. Proč by jí měl něco vyčítat? Udělala to přece pro něj. Rozhořčeně se na něj zase podívala.

„Ptáš se proč? Pro tebe, Draco."

Chlapec vytřeštil oči. Pár vteřin hledal slova. Nakonec se zmohl jen na tiché: „Nerozumím."

Tentokrát to byla Hermiona, kdo se rozčileně zvedl z křesla a začal přecházet po místnosti. „Nerozumíš? Čemu nerozumíš? Udělal jsi toho pro mě už tolik. Našel jsi mé rodiče, i když jsi nemusel. Nedokážu si ani představit, kolik tě něco takového muselo stát. Tou dobou jsi navíc neměl moc peněz, když tě otec odstřihl od tvých účtů. A přesto jsi to udělal. Několikrát jsi mi dokázal, že ti na mě záleží, i když nechápu proč. A ty se ptáš, proč jsem já udělala něco pro tebe?"

Draco na ni jen oněměle hleděl.

Hermioně pod tím upřeným pohledem lehce zčervenaly tváře, ale odhodlaně pokračovala: „Takže když jsem viděla, jak tě trápí tvůj vztah s matkou a jak si navzájem ubližujete, co jsi čekal, že udělám? Nemohla jsem tomu dál přihlížet. Ty jsi tvrdohlavý jak mezek a vstřícný krok bys neudělal, i když tě to ničilo. Proto jsem si s ní šla promluvit."

Když se Draco stále nezmohl na jediné slovo, posadila se Hermiona zase naproti němu a pohlédla mu do očí. „Protože mi na tobě záleží," dodala tiše.

Tím jej naprosto omráčila. Její slova jej hřála na duši. Rozechvěle se nadechl.

„Takže," začal tiše, ale krk se mu sevřel přemírou pocitů, které náhle vypluly napovrch. Lehce si odkašlal. Chtěl její slova slyšet ještě jednou. Potřeboval je slyšet ještě jednou. „Takže jsi to udělala... Kvůli mně?"

Hermiona se lehce pousmála. „Takhle zabržděný jsi od narození, nebo jen poslední roky?" popíchla jej, ale rychle zase zvážněla. „Ano, Draco. Udělala jsem to pro tebe."

Draco na okamžik zavřel oči a odvrátil se. Nedokázal její upřímný pohled vydržet. Nikdy jej ani nenapadlo, kolik pro něj znamená slyšet něco takového. Že na něm někomu záleží.

Když se k čarodějce opět otočil, všiml si, že i ona je nesvá. Nervózně si kousala spodní ret a vyhýbala se jeho pohledu. Zdálo se, že si až teď uvědomila, kolik mu toho svými slovy sdělila.

„Já," začal Draco, ale rychle se zase zarazil. Co by měl teď říct? „Děkuju," zašeptal nakonec. Nic vhodnějšího mu na mysl nepřišlo. Ale zdálo se, že to Hermioně stačí. Mile se na něj usmála a vypadalo to, že si trochu oddechla.

Okamžik mlčeli. Oba si plně uvědomovali, že v jejich vztahu právě nastal nějaký zlom, ale neuměli jej pojmenovat. Jen si oba užívali přítomnost toho druhého a urovnávali si vlastní myšlenky.

„Takže," vzal si slovo zase Draco. „Ten termín. Na kdy se domluvíme?" Měl pocit, že změna tématu je přesně to, co teď oba potřebují.

Hermiona zase otevřela svůj diář, který před pár minutami v rozčilení odhodila na stolek před sebou. „Ten první srpnový víkend?" navrhla znova.

„Dobře," pokýval Zmijozel hlavou na souhlas. „Zeptám se ještě Blaise, na kdy se domluvil se Střelenkou. Měla jsi pravdu, na svatbě ho chci."

„Děkuji," usmála se Hermiona. Pak se při pohledu do diáře trochu zamračila. „Takže se skoro přesně za půl roku vdávám," povzdechla si.

„Žádný strach, Grangerová," ušklíbl se Draco. „Slyšel jsem, že si bereš skvělého muže," řekl nadutě, ale rychle se nad vlastními slovy rozesmál.

Hermiona se k jeho smíchu připojila, ale v duchu se zarazila. Uvědomila si, že s jeho slovy, ač je řekl ve vtipu, vlastně souhlasí.