Hermiona široce otevřenýma očima sledovala, jak se k ní Draco pomalu, nejistě sklání. Pohled jí chtě nechtě klesl k jeho rtům. Čarodějka náhle nevěděla, co dělat. Tohle přece nechce! Nebo chce? Nebyla si jistá, náhle se ve svých pocitech vyznat nedokázala.

Samou nervozitou si nevědomky skousla spodní ret. Tohoto zlozvyku se už od malička zbavit nedokázala.

Dracovi se lehce rozšířily zorničky, když si toho všiml, ale zároveň se trochu zarazil. Chvíli u sebe stáli, dech oba zrychlený, než se Draco s bolestným výrazem odklonil a o krok ustoupil. Tváří mu proběhla změť pocitů, ale ani jeden Hermiona nepoznala.

„Promiň, já... Nějak asi nejsem ve své kůži," vypravil ze sebe nakonec ztěžka.

„To nic," odvětila Hermiona rychle a snažila se rozdýchat pocity zklamání, které se jí náhle sevřely hruď. Nevyznala se sama v sobě. Opět.

„Projdeme se ještě kousek?" navrhla nakonec nesměle. Uvědomovala si, že to asi není zrovna dobrý nápad, ale nějak se jí ještě nechtělo se s Dracem rozloučit.

„Ano, můžeme," souhlasil po chvíli zamyšleně a vykročil dále ulicí. Stejně jako Hermiona, ani on se v sobě nevyznal. Ale věděl, že se mu ještě od kudrnaté Nebelvírky nechce.

Rozhostilo se mezi nimi ticho, které oba uvítali. Každý si musel trochu uspořádat roztěkané myšlenky. Kdyby věděli, že oba rozdýchávají pocity zklamání, možná by si o tom spolu promluvili. Takto se na sebe chvílemi jen pousmáli, ale jinak tiše pokračovali v chůzi.

„Příští víkend se jde do Prasinek," prohodila z ničeho nic Hermiona.

„Ano?" pozvedl obočí. Nějak nechápal, proč mu to sděluje.

„Napadlo mě, jestli bys tam nechtěl jít se mnou. Tedy, ne jen se mnou. Šlo by nás víc. Harry, Ron i Ginny říkali, že půjdou a Ron chce vzít Pansy, takže... Takže aby se Pansy necítila divně," zamotala se do toho nakonec a trochu zrudla.

„Mám jít se skvostným Triem?" odfrkl si Draco.

„Ne," odsekla Hermiona a střelila po něm zamračeným pohledem. „Máš jít se mnou, Pansy, Ginny a klukama. Abychom se mezi sebou všichni trochu líp poznali."

„Hmm," zahučel neochotně. Taková představa jej rozhodně nelákala.

„Aspoň o tom popřemýšlej," navrhla nakonec. „Šlo by se ke Třem košťatům."

„Uvidím," přislíbil zamračeně.

„Díky," pousmála se Hermiona. Doufala, že do příštího víkendu jej dokáže přesvědčit. Uvědomila si totiž, že by chtěla, aby se na Draca její přátelé začali dívat i trochu jiným pohledem. Dávno to už nebyl onen namyšlený fracek, který jim ztrpčoval školní léta. A dnešní vývoj událostí ji v onom přesvědčení jen utvrdil.

***

Celý následující týden se nesl v duchu radostného očekávání návštěvy Prasinek. Sedmé ročníky tuto událost sice nijak výrazně neprožívaly, ale vzrušení mladších žáků se nakonec přeneslo i na ně. Možnost vyčistit si hlavu v čistě kouzelnické vesničce byla konec konců vítaná událost. Pro plnoleté studenty o to více, že v pondělí po Prasinkách je čekala znova schůze s ministerstvem ohledně Zákona.

Hermiona na Draca ohledně „skupinového výletu" nijak netlačila. Doufala, že se nakonec rozhodne zúčastnit se také.

Proto ji velmi potěšilo, když ve čtvrtek večer nadnesl celou věc sám blonďák. Hermiona zrovna vyšla z koupelny již přichystaná ke spánku, když se Draco nezaujatě zeptal: „V kolik hodin chcete jít do těch Prasinek?"

Dívka se pro sebe trochu vítězně pousmála a neutrálním tónem hlasu odpověděla: „Zřejmě hned dopoledne po snídani."

Chvíli bylo ticho, během nějž si Hermiona zalezla pod peřiny a přitáhla si knížku. Už před časem si uvědomila, že na Draca v některých ohledech nemůže tlačit a je nejjednodušší nechat jej, aby se rozmyslel sám.

„Fajn, půjdu taky," řekl nakonec Zmijozel trochu kysele a otočil se čelem na čarodějku.

„To jsem moc ráda," usmála se na něj zářivě a otevřela si rozečtená Útočná zaklínadla a jak se jim bránit pro pokročilé. Krom tichého Dobrou noc si již nic neřekli.

***

„Jsem moc ráda, že jdeme všichni spolu," pousmála se Hermiona na své přátele a dva zamračené Zmijozely, kteří se tvářili všelijak, jen ne nadšeně.

„Když to říkáš," zahučel Ron. Nebyl nijak nadšený z vidiny, že stráví sobotu se dvěma Zmijozely. Pansy mu nevadila, ale Malfoy mu lezl krkem.

Hermiona samozřejmě napětí ve skupině vycítila, ale snažila se předstírat, že se nic neděje. Když svým přátelům navrhla, aby šli spolu s Malfoyem a Pansy, nikdo z nich to neuvítal. Naopak, začali hned hledat milion důvodů, proč to nejde. Až když na ně naštvaně zasyčela, že by se měli už jen kvůli její a Ronově budoucnosti naučit spolu trochu vycházet, neochotně souhlasili.

A tak teď spolu zamračeně kráčeli dva Zmijozelové vedle čtyř Nebelvírů. Všichni byli zachumlaní, jak se jen dalo, do teplého oblečení, neboť nastupující zima se již pilně drala na svět.

„Chcete zajít i do Medového ráje?" navrhnul po delší trapné chvíli ticha Harry, aby Hermioně trochu udělal radost a také se zapojil.

Než mu kdokoli stačil odpovědět, Malfoy se uchechtnul. „To si přece tady Weasleyovi nemůžou dovolit, ne?" protáhl svým starým, posměšným tónem, kterým všechny čtyři Nebelvíry okamžitě vytočil.

„Co si to dovoluješ, fretko?" vystartovala na něj Ginny, ale přerušila ji Hermiona a k velkému úžasu všech i Pansy.

„Malfoyi!"

„Draco!"

Draco se trochu zarazil a zamračil se nad nepřátelským pohledem, kterým jej všichni propichovali. Nejvíc jej zarazilo, že se mu nedostalo podpory od Pansy, na kterou naštvaně pohlédl.

„Nějaký problém?"

„Chovej se laskavě slušně! Pokud ti to nedochází, budu i já za chvíli Weasleyová!" vyštěkla na něj. Na to se Draco jen ušklíbl, ale jinak se nevyjadřoval. Skupinka jej ještě chvíli propichovala pohledem.

„Tak pojďme, ať nezmrzneme," vyzvala nakonec všechny Hermiona a vydali se zase do kroku. Sama ale trochu zpomalila a zařadila se vedle Draca.

„Mohl by ses prosím aspoň snažit chovat se jako slušný člověk?" zamračila se na něj.

„Chovám se normálně," pokrčil uraženě Draco rameny.

„Nechováš. Takto se choval starý Malfoy. Ty, pokud vím, jsi jiný," pokračovala Hermiona zamračeně. To už Draca trochu zarazilo, ale nakonec si jen odfrkl. „Harry, Ron i Ginny jsou mí přátelé. Byla bych ráda, kdyby ses aspoň trochu snažil s nimi vycházet," dodala ještě a zase se zařadila k čelu výpravy.

Draco za ní zamyšleně hleděl. Vždyť přece věděla, jaký je! Možná se nechoval tak, jako dřív, dost věcí mu už docházelo, ale stále byl Malfoy. A Malfoyovi se přece nezahazují jen tak s někým.

Trochu se ale zarazil, když si všimnul, jak Pansy tiše něco vykládá zrzkovi. Bavili se spolu normálně a Pansy, věčně nabroušená a odměřená, se na něj dokonce usmívala!

Možná by se mohl pokusit s ostatními trochu vycházet. Už jen kvůli Pansy a Hermioně. S neveselou myšlenkou, co jen komu udělal že skončil v takového situaci, raději přidal do kroku a dohnal je. Až do Medového ráje ale raději nepromluvil.

Když do obchodu se sladkostmi nedočkavě vstoupili, ovanula je lákavá, sladká vůně. Jako vždy se tam nacházela spousta studentů, kteří vybírali z téměř nekonečné nabídky cukrátek. Draco je trochu nelibě přejel pohledem a zůstal stát raději poblíž východu. Na sladké zrovna nebyl. Zaujatě raději pozoroval kudrnatou čarodějku, která se naopak s ostatními vydala zkoumat jednotlivé regály.

Nezůstal však sám dlouho. Za okamžik se jím sledovaná dívka otočila a vydala se zpět k němu.

„Vznešený Malfoy nerad sladké?" zeptala se kousavě, ale trochu se na závěr usmála.

„Nějak jsem k němu nikdy nenašel cestu," odpověděl popravdě.

„To je ale škoda, některé věci tady jsou výborné."

„Jak pro koho," pokrčil rameny.

„Koupím ti hořkou čokoládu, ta by ti snad mohla chutnat. Neuškodilo by ti osladit si trochu život," usmála se na něj Hermiona a než stihl nějak zareagovat, zamířila pryč.

„Grangerová," povzdechl si do prázdna a trochu protočil očima. Když jí to ale udělá radost, tak proč ne. Blaise přinejhorším sladké rozhodně neodmítne.

Při odchodu mu Hermiona vtiskla do ruky menší tabulku čokolády. „Pro případ, kdy by ses zase chtěl na všechny mračit," řekla mu poťouchle.

Draco na čokoládu nepříliš nadšeně pohlédl a raději ji schoval do kabátu.

„Díky," odpověděl nakonec nepříliš nadšeně, ale i to stačilo, aby se Hermiona zase usmála. Dnes měla nějakou podezřele dobrou náladu.

Když skupina konečně přišla ke Třem košťatům, bylo uvnitř již téměř narváno. Nakonec se ale Harrymu podařilo usmlouvat jeden větší stůl tím, že přemluvil dvě třeťačky, které jej okupovaly, aby si šly přesednout jinam. Děvčata, která Harryho rozhodně poznala, se na něj při odchodu vyzývavě usmívala a házela po něm všeříkající pohledy. Když si ale všimla Ginnyina vražedného pohledu, raději si s odchodem pospíšila.

„Slepice," ulevila si Ginny a nabručeně si sedla k Harrymu, kterého raději preventivně chytla za ruku. Harry, který se necítil zrovna příjemně, ji jen pohladil po tváři a vtiskl jí lehký polibek, načež jí ještě něco zašeptal do ucha.

„A nedají pokoj," zamručel Ron a protočil očima. „Jdu radši pro pití," oznámil jim a vstal.

„Pomůžu ti," nabídla Pansy a vyskočila taky na nohy. Společně odešli k pultu.

Ginny jejich společný odchod trochu nevěřícně sledovala. „Tohle je vážně Ron a Parkinsonová?" zeptala se ostatních nechápavě.

„Asi spolu docela vychází," pokrčila Hermiona rameny a po očku pohlédla na Draca. Ten ale nepřítomně sledoval stůl. „Jsem za to docela ráda. Ron vypadá překvapivě spokojeně."

„To ano," souhlasil Harry. „Ron už o ní dokonce dokáže i mluvit bez toho, aby nadával."

„A to už je co říct, když se vezme, jak na Parkinsonovou původně reagoval," zasmála se Hermiona.

„Je fajn, že si rozumí," přikývl nakonec trochu váhavě Harry.

„No a vám dvěma to klape jak?" popíchla je náhle Ginny a v očích jí hrály malé plamínky. To už Draca trochu probralo a zaskočeně k ní zvedl hlavu. „Slyšela jsem, že představení Hermiony proběhlo fakt zajímavě."

„Ginny!" okřikla ji Hermiona. „To teď nebudeme řešit," snažila se zachránit situaci a s obavou pohlédla na blonďáka, který se trochu vztekle napjal.

„Tady," postavila před ně náhle Pansy tác s máslovými ležáky a zabránila tak Dracovi, aby na Ginnyinu poznámku nějak reagoval. Hermiona si trochu oddechla.

„A tady," ozval se i Ron a postavil vedle máslových ležáků o něco menší tác, na němž bylo vyskládaných šest menších panáků ohnivé whiskey.

„Rone," namítla hned kudrnatá čarodějka, ale ten její námitky rovnou smetl ze stolu.

„Pokud vím, chtěla jsi, abychom se všichni pořádně seznámili. A co je na seznámení lepší než společný panák," vysvětlil trochu posměšným tónem, ale vzápětí se na ni mile usmál. „Na nový začátek, no ne?" Na to Hermiona neměla co říct, a tak si trochu neochotně také po vzoru ostatních jednu whiskey vzala.

K překvapení všech promluvil Draco. „Jak jsi říkal, Weasley. Tak na... nový začátek," řekl ztěžka a pozvedl panáka. Přiťukli si a blonďák jej do sebe jako první rychle obrátil.

„Teda, nebojíš se toho," ušklíbla se Ginny a následovala jeho příkladu.

„To vskutku ne," řekl Draco tiše s pohledem upřeným na Hermionu. Ginny jen udiveně pozvedla obočí a najednou nevěděla, jestli je vhodné ještě odpovědět. Nebyla si náhle jistá, o čem Malfoy mluvil.

Už jen s ohledem na budoucnost své kamarádky ale doufala, že jeho možná nevědomky pronesenou poznámku pochopila správně. Rozhodně však neuškodí, když si jej bude od teď všímat trochu podrobněji, umínila si.