Narcissa seděla sama ve svém salónku a dopřávala si svůj pravidelný odpolední čaj. Ačkoli se tvářila poměrně klidně, uvnitř ní to vřelo. Myšlenkami stále zabíhala ke včerejšímu setkání se svým synem a jeho budoucí ženou.

Trochu se ušklíbla. Že by měla být jeho ženou zrovna Hermiona Grangerová si stále odmítala připustit. Nic proti ní osobně neměla, jen... Jen s Luciusem vždy věřili, že si jejich syn vezme čistokrevnou dívku z vážené rodiny a bude v jejich rodu pokračovat i nadále. Nejen věřili, věděli! Dokonce už měli v plánu oženit jej s Astorií Greengrassovou, dcerou svých dlouholetých známých. K Dracovi by se přece perfektně hodila! Ale pak do toho všeho vstoupí nějaký ministerský zákon a všechny jejich plány smete pryč.

Paní domu trochu pevněji sevřela ouško svého hrnku čaje a zamračila se. Jediný zákon a dokázal zničit životy a úsilí tolika lidí! Narcissa si dokázala živě představit hrůzu a zoufalství těch mladých, když jim bylo jen tak oznámeno, že si budou muset do roka vzít přiděleného partnera. Sama prožívala něco podobného, když jí bylo částečně domluveno manželství s Luciusem, ovšem když jej blíže poznala, nikdy nelitovala. Svého muže stále, i přes to všechno, co prožili a co se jim stalo, milovala.

Co ji ale na celé záležitosti Draco – Grangerová vyděsilo nejvíc byla skutečnost, jak se Draco na Grangerovou díval. Poznala ten pohled. Její syn se do ní zamiloval. To celou situaci velmi komplikovalo. Na jednu stranu ji jako jeho matku hřálo vědomí, že by si měl její syn vzít dívku, kterou miluje. Ale na druhou stranu ji neopouštěla myšlenka na staletí čistokrevný rod, který by tímto svazkem zaniknul.

Povzdechla si a vstala z křesla. Včera ji zjištění jejich bližšího vztahu na chvíli tak rozhodilo a potěšilo, že byla skoro i ochotná zahodit myšlenku čistokrevného rodu jen proto, aby byl její syn skutečně šťastný. Když se však vrátila domů, uvědomila si, že by šťastný nejspíš nebyl. Stále je to sňatek z donucení. A slečna Grangerová, ať už je jakkoli úžasná, je stále mudlovského původu.

Ne, musí se pokusit situaci změnit. Jméno Malfoy sice již po válce neznamená tolik jako dřív, ale stále mají pár přátel. Pár vlivných přátel. A pro Dracovo dobro bude nejlepší, když si bude moci vybrat někoho jiného.

Lehce pokývala hlavou a s novým elánem v žilách vyšla ze salónku. Dnes musí ještě zařídit spoustu věcí.

***

Bylo úterý pozdě v noci a Draco nemohl spát. Hermiona už nějakou dobu tiše oddechovala v posteli, na kterou stále neměl přístup. Tato skutečnost mu sice pomalu začínala vadit, ale nestěžoval si. Pokud je to tak Hermioně příjemnější, zůstane klidně na pohovce.

Ušklíbl se do noční tmy. Chová se jako sentimentální blázen. A to on přece není!

Zavrtěl se na posteli, než si povzdechl a pokusy usnout vzdal. Potuchu se zvedl, přehodil si přes sebe plášť a vyšel z ložnice. Automaticky zamířil do Zmijozelské společenské místnosti, kde se posadil na pohovku u krbu. Nikde nebylo ani živáčka, celý hrad očividně spal.

Zahleděl se do plamenů, které v chladném sklepení hořely i v létě, ne tak teď v listopadu. Neustále přemýšlel nad sobotním setkáním s matkou. S Hermionou o tom od návratu nemluvil, ale on nad tím nepřestával uvažovat. Jeho matka se chovala velmi netypicky.

Samozřejmě ho nijak nepotěšilo chladné uvítání Hermiony, ale zpětně připouštěl, že ho asi měl očekávat. Jeho rodiče se nikdy netajily pohrdáním, které k čarodějům mudlovského původu cítili. A i když měl pocit, že jeho matka po válce byla trochu otevřenější, zřejmě to nestačilo k tomu, aby se vyrovnala s nastalou situací.

Velmi dobře si uvědomoval, že si měl jednou vzít čistokrevnou čarodějku. Jeho rodiče dokonce několikrát mluvili o Astorii, ale on sám k ní žádné city nechoval. Samozřejmě ji znal, konec konců se mezi sebou znaly všechny děti přátel jeho rodičů, ale tím to také končilo. Jako svou ženu si ji neuměl představit.

Zato Hermiona, tu si po svém boku poslední dobou představoval docela rád. Nechápal, kdy přesně u něj k té změně došlo, ale stalo se. Z bývalé školní rivalky a nenáviděné spolužačky se pomalu stala žena, která ho nebývale zajímala a kterou si měl zřejmě do roka vzít.

Uvědomil si, že by měl o celé situaci spravit svého otce. To byla povinnost, které by se nejraději vyhnul. Ale byl konec konců Malfoy, a ti své povinnosti dostojí. Umínil si, že hned ráno otci pošle sovu s dopisem, kde mu vše vysvětlí.

Stále zahleděn do plamenů začal Draco uvažovat nad budoucností. Jak Hermioně sám nedávno řekl, svatbě se nevyhnou a chtě nechtě ji budou muset řešit. S tím souvisela druhá povinnost, které se bude muset zhostit. Ať již nuceně či dobrovolně, chce si Grangerovou vzít řádně, tedy i s žádostí o ruku.

Trochu se zašklebil nad představou, jak bude kudrnatou čarodějku žádat s krabičkou v ruce, aby se stala jeho ženou. Ne že by mu to nějak vadilo, ale ona zřejmě nebude skákat do stropu nadšením. Ovšem tradice je tradice, a na tu se v jeho rodině vždy dbalo.

Připsal si tedy tuto skutečnost na pomyslný seznam úkolů, které by měl v nejbližší době splnit.

Znova se myšlenkami vrátil ke své matce. Nevyznal se v ní. V jednu chvíli se k Hermioně chová neskutečně pohrdavě a náhle obrátí a je samý úsměv. Když odcházela, zdálo se mu dokonce, že Hermionu snad schvaluje, ale to mu nedávalo smysl. Za tím vším muselo být něco víc.

S pohledem stále upřeným do žhnoucích uhlíků a myšlenkou na to, že by měl napsat i své matce, mu nakonec spadla hlava a on v křesle usnul.

***

Rána Draca probudily hlasy studentů, kteří se zvolna začínali trousit do společenské místnosti. S nelibostí se na ně zamračil, okřikl pár mladších dětí, které se opovážily přiblížit se na jeho vkus až příliš blízko a zvedl se. Pokynul Blaisovi, který se vynořil na schodech a zamířil ke své ložnici.

Pohled mu okamžitě padl na Hermionu, kterou zahlédl v otevřených dveřích koupelny. Právě se snažila zkrotit hnízdo, které se jí přes noc vytvořilo na hlavě.

„Vzdej to, Grangerová," podotkl posměšně, ale nepřestával se na ni zaujatě dívat.

„Ty si radši proveď něco sám se sebou a dej mi pokoj," odpálkovala ho zamračeně a vztekle se snažila vyrvat z vlasů zamotaný hřebínek. Blonďák ji chvíli celkem pobaveně pozoroval, ale když to vypadalo, že si s hřebenem vyrve i půl hlavy, přikročil k ní.

„To nezvládneš ani takovou věc, jako rozčesat si vlasy?" pronesl kousavě a hřebínek jí vzal z ruky.

Hermiona trochu strnula a zaraženě pozorovala, jak jí začal jemně vlasy uvolňovat.

„Co- co to děláš?" vykoktala nakonec.

„Co bys asi řekla, údajně nejchytřejší čarodějko ročníku?" odvětil a soustředěně pokračoval. „Zachraňuju ženu v nesnázích," uchechtl se.

„Nejsem žádná žena v nesnázích," zasyčela dotčeně.

„Už nejsi. Díky mně," zatvářil se samolibě a předal jí hřeben.

„Nefandi si," odsekla a vyškubla mu ho. „Jeden hřeben ze mě opravdu nedělá ženu v nesnázích."

Draco pokrčil rameny a raději si odešel vedle vzít uniformu.

„Díky," ozvalo se ještě neochotně z koupelny. „Ale zvládla bych to i sama!"

***

Otče,

doufám, že jsi zdráv. Nevím, do jaké míry jsi spraven o současném stavu kouzelnické společnosti, proto tě nejprve ve stručnosti informuji.

Na začátku školního roku vzešel v platnost zákon, který zavazuje všechny mladé kouzelníky a čarodějky, aby si do roka vzali přiděleného partnera a měli s ním dítě. Není možné se tomuto nařízení vyhnout ani je nijak obejít.

Na základě testů ministerstva mi byla za partnerku přidělena Hermiona Grangerová. Jsem si jist, že moc dobře víš, o koho jde.

Informuji tě tedy tímto o skutečnosti, že v létě budeme s Hermionou sezdáni.

Zdraví Tvůj syn

Draco.

Draco si znova pročetl svůj dopis, než pokrčil rameny. K otci již delší dobu necítil nic než pohrdání a stručný dopis byl maximum toho, co ze sebe zvládl vypotit. Popsaný pergamen složil a vložil jej do vnitřní kapsy hábitu. Odešle jej po odpoledním vyučování.

Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že u snídaně zůstal mezi posledními. Potichu zaklel a vyrazil na ranní hodinu lektvarů. Když dorazil, všichni již byli uvnitř. Koutkem úst procedil něco jako omluvu směrem ke Křiklanovi a posadil se vedle Hermiony.

Ta se na něj káravě podívala a zasyčela, že za ty roky by se mohl naučit chodit včas. Draco spolkl ostrou odpověď, která se mu užuž drala na jazyk a raději mlčel. Po všech těch letech ji očividně stále zajímá prospěch. To pro něj byla naprosto neuvěřitelná skutečnost, ale u Grangerové to zřejmě nebylo nic neobvyklého.

Povzdechl si a zaposlouchal se do Křiklanova výkladu. Dnešní den pro něj bude asi náročný.

***

U večeře už měl Draco všech kolem plné zuby. Blaise ho štval tím, jak si neustále vykládal se Střelenkou. Na to, jak nelibě nejprve zákon nesl, se s ní nějak moc spřátelil, pomyslel si blonďák.

Pansy měla zase jednu ze svých horších nálad a syčela nadávky na jednu třeťačku, která se opovážila pohlédnout jejím směrem. Všemu moc nepomohl ani Weasley, který s pozvednutým obočím hleděl jejím směrem. Ten očividně Pansy rozčiloval taky, ale aspoň na něj neřvala přes celou Velkou síň.

Draco odpoledne odeslal dopis otci, ale vůbec z toho nakonec neměl dobrý pocit. Doufal, že se vše obejde bez komplikací, ale na to znal svého otce příliš dobře.

Když se v závěru večeře před něj snesla matčina sova, nálada se mu ještě zhoršila.

Matka by mu nepsala jen tak navečer. Muselo se jednat o něco závažnějšího. S nervózním pocitem odvázal sově dopis a mávnutím ji poslal pryč. Sova se pohoršeně zvedla a rozčileně na něj zahoukala, než odlétla. Zřejmě za svou cestu čekala alespoň nějaké uznání.

Chvíli dopis s pečetí sídla Malfoy otáčel v rukách, než se zbaběle rozhodl otevřít jej až později v ložnici.

Všiml si, že všichni jeho přátelé již mají dojezeno, a pokynul jim tedy k odchodu. Blaise na něj jen houkl, že přijde pak sám, ale Pansy celkem ochotně vstala.

Pouze v doprovodu černovlásky tedy zamířil ke Zmijozelu.

„Tak co tě dneska žere?" zeptala se po chvíli ticha Pansy.

„Mě? To bych se mohl zeptat já tebe, ne?"

„Nemám dneska náladu na idioty," odfrkla. „Vlastně teda nechápu, co tu dělám s tebou," dodala s úsměvem.

„Mou společnost si užiješ vždycky," opáčil samolibě Draco.

„Nefandi si. Tak co se děje?" dorážela znova.

„Nic, jen jsem psal otci o Hermioně a matka se chová divně," zamručel nakonec neochotně.

Pansy však zcela očividně zaujala jiná věc. „Od kdy jí říkáš Hermiona? Už to teda není nesnesitelná Grangerová?" popíchla ho.

Když na se na ni otočil s výhružným výrazem ve tváři, rozesmála se. „Jen by mě zajímalo, kdy k té změně došlo. Co tvá Hermiona asi musela udělat, že jsi na ni změnil názor?"

„Pansy," zavrčel výhružně.

„No co, čistě kamarádský zájem," usmívala se, ale nakonec zvážněla. „Myslíš, že to tvůj otec vezme v pohodě?"

„Pochybuju, ten nikdy nebral nic v pohodě. Spíš mě ale trápí ta matka. V jednu chvíli byla k Hermioně strašně chladná a pak najednou otočila a byla milá. Říkala jí, že nechce, aby se k nám přivdala, ale pak se k ní zase chovala slušně a byla samý úsměv. Nerozumím jí," povzdech si Draco.

„Ženám nikdy neporozumíš," opáčila Pansy, ale také se tvářila vážně. „Třeba jen potřebuje čas, aby se s tím vším vypořádala. Netlač na ni a uvidíš, že to bude dobré," uklidňovala jej, ale sama se moc přesvědčeně netvářila. S paní Malfoyovou člověk nikdy pořádně nevěděl, na čem je. Již v zamyšleném tichu došli do společenské místnosti, kde si spolu ještě chvíli vykládali. Přece jen se poslední dobou moc často neviděli.

***

Draco seděl v ložnici na pohovce a v rukách měl matčin dopis. Zhluboka se nadechl a na okamžik zavřel oči. Třeba o nic nepůjde.

Rozlomil tedy pečeť a vytáhl pergamen popsaný jemu tak důvěrně známým drobným písmem.

Draco,

doufám, že se Ti daří.

V sídle se toho teď tolik děje, jen počkej, až přijedeš na Vánoce a všechno uvidíš. Nepoznáš to tu, opravdu ne. Pan Dibley, náš architekt, se vskutku překonává.

Draco, od našeho posledního setkání jsem hodně zvažovala celou situaci. Se slečnou Grangerovou, byť by mohla být sebelepší, toho podle mě nemáš zase tolik společného, abys ji mohl s klidným svědomím pojmout za manželku. Uvědom si, jak starý je náš rod a co všechno jsme mu obětovali.

Mluvila jsem tedy s několika lidmi na ministerstvu a zdá se, že jsem našla řešení. Nebylo to snadné, ale za určitých okolností, které jsem již zařídila, by se dala v Tvém případě udělat výjimka. Nemusel by sis brát slečnu Grangerovou, ale dovolili by, aby sis ty vzal Pansy Parkinsonovou a slečna Grangerová pana Weasleyho. Mám zprávy, že o podobnou výjimku jste se snažili i vy sami, takže se to tím vše zjednodušuje.

Stačí jediný Tvůj dopis na ministerstvo, ve kterém uvedeš, že na základě jednání s paní Trevovou ses rozhodl změnit budoucí partnerku právě na slečnu Parkinsonovou. Vše je zařízeno, stačí opravdu jen Tvůj dopis. Slečnu Parkinsonovou shledávám v mnoha ohledech jako mnohem vhodnější partnerku pro mého syna. Vím, že jste dlouholetí přátelé, takže věřím, že na ministerstvo napíšeš co možná nejdříve. Jde mi hlavně o Tvé dobro, Draco.

Mám Tě moc ráda. S láskou Tvá

matka.