„Nemůžu uvěřit tomu, jak to tu dnes vypadá. Jako by válka snad nikdy ani nebyla," povzdychla si Hermiona, když se spolu se svými přáteli posadila k hodovnímu stolu své koleje. Ostatní mlčky pokývali hlavou a stejně nevěřícně jako ona se rozhlíželi kolem sebe.

„Myslíte, že se přes to všechno dokážeme přenést? Já... Mám je všechny pořád před očima," zajíkla se Ginny. Harry ji chlácholivě objal kolem ramen a začal jí něco šeptat do ucha. Ginny po chvíli přikývla a trochu posmutněle se usmála. „Změňme asi téma, ne? Co myslíte, zažijeme letos konečně normální rok?" zeptala se a pohlédla na všechny okolo sebe.

„No bylo by na čase, když je Voldy konečně pryč, ne? Našemu vzdělávání konečně nic nestojí v cestě," zasmál se Dean a ostatní se k němu po chvíli přidali. Zdálo se, jako by z nich konečně spadl ten prázdný pocit, který pociťovali od chvíle, kdy nasedli do vlaku a vydali se vstříc dalšímu, tentokrát poslednímu roku v Bradavicích.

Hermiona se totiž rozhodla, že využijí nabídky profesorky McGonagallové a dodělají si chybějící ročník OVCE. Ron a Harry sice protestovali, že práci přece mají jistou a že žádnou školu už nepotřebují. Když se ale doslechli, že skoro všichni z jejich bývalého ročníku, pokud přežili válku, se do Bradavic vrací, nakonec se rozhodli Hermionu poslechnout a vrátit se spolu s ní. Hlavním důvodem tedy bylo, že už toho jejího hučení, jak je škola důležitá, měli plné zuby, ale to by jí ani za nic neprozradili.

„Náhodou, tohle bude boží. Letos jsme nejstarší, můžeme si tady dělat cokoli budeme chtít," vykládal nadšeně Seamus a v očích mu hořely nebezpečné ohníčky.

„Seamusi!" okřikla ho zhrozeně Hermiona. „Letos bys měl být mladším studentům naopak vzorem," domlouvala mu, ale Seamus ji očividně ani moc nevnímal.

„Neboj zlato, jsi primuska, však ty mu to dokážeš časem vysvětlit," chlácholil ji Ron a lehce jí položil ruku kolem ramen. Hermiona se na něj trochu zamračila, protože se nezdálo, že by mluvil nějak vážně.

S Ronem spolu vlastně od konce války tvořili pár. Dohodli se, že to zkusí a uvidí, co z toho vyleze. Hermioně se tedy zdálo, že se mezi nimi nezměnilo skoro nic až na zvýšený fyzický kontakt a nějakou tu pusu, ale nestěžovala si. Stále si moc nemohla zvyknout na to, že k ní občas přijde a obejme ji, ale rozhodla se to neřešit. Však on se ten jejich vztah nějak vyvrbí. A kdo ví, nakonec třeba skončí jako Harry a Ginny. I když si při pohledu na ně tak nějak nemohla představit, že by se měla podobně zamilovaně dívat zrovna na Rona.

„Prosím o pozornost," přerušila tlumený hovor ve Velké síni profesorka McGonagallová a stoupla si za řečnický pultík. „Vítám vás všechny znovu v Bradavicích. Vím, že za sebou máte velmi nepěknou minulost, všichni, jak tu sedíte. Je ale důležité se oprostit od nepěkných zážitků, které máte za sebou a s nadějí pohlížet do budoucnosti. Čeká vás další školní rok. Pro některé to bude rok poslední, jiní teprve začínáte. Jsem si jistá, že zde naleznete nové přátele a zažijete spoustu zajímavých věcí."

„Honem, honem, umírám hlady," zamumlal Ron a vysloužil si tak Hermionin nesouhlasný pohled.

„Pro sedmé a dodatkové osmé ročníky mám později důležité informace, které vám ale sdělím až po hostině. Teď se s chutí pusťte do jídla!" dokončila svou úvodní řeč ředitelka a s pousmáním se rozhlédla po stolech Velké síně, které se náhle zaplnily všemožnými pochutinami.

„Jídlo," skoro toužebně zaúpěl Ron a hladově se rozhlížel kolem sebe. Okamžitě začal sahat snad po všem, co měl v dosahu a v bohaté míře si to nakládal na talíř.

„Tohle se snad nikdy nezmění, co?" zasmál se Harry, který nejprve nabral na talíř své milované Ginny, než se začal rozhlížet po jídle pro sebe.

„Nchfš t-ky, 'Mi-no?" zahuhlal s plnou pusou Ron.

„Co prosím?"

„Jestli nechceš taky, se tě ptal. Ronalde, neumíš jíst normálně?" přetlumočila znechuceně Ginny a nakrčila nos při pohledu na svého bratra, který se právě snažil narvat do pusy celou vařenou bramboru.

„Nfmp. Jm nor-mpfalně," odvětil a dál bojoval s bramborou.

„O čem myslíte, že s námi bude chtít mluvit?" zeptala se Hermiona okázale ignorujíc svého přítele i zvuky jeho bramborového zápasu.

„Podle mě jen něco na OVCE nebo tak," pokrčil rameny Neville. „Spíš mi připadá zajímavé, že se do Bradavic vrátilo i tolik zmijozelů. Viděli jste Malfoye?"

„Cž? Mlfoy?" zvedl hlavu prudce Ron. Když ho našel mezi ostatními studenty u zmijozelského stolu, chtěl ještě něco dodat, ale v tu chvíli mu jídlo zaskočilo a on se začal dusit.

Hermiona jen protočila oči, když ho Ginny s potěšením začala mlátit do zad, než se sama otočila ke zmijozelům a řečeného blonďáka vyhledala očima. Když ho našla, zalapala po dechu. Po typickém arogantním pohledu a povýšeném výrazu nebylo ani památky. Malfoy jen nepřítomně zíral do svého talíře, ze kterého neujedl zřejmě ani sousto, a naprosto ignoroval své okolí. Nebýt jeho téměř bílých vlasů, nepoznala by ho. Tmavé kruhy pod očima jen podtrhovaly jeho unavené vzezření.

Jako by snad vycítil její pohled, zvedl Malfoy hlavu a očima se vpil do těch jejích. Pak, jako by si snad uvědomil, na koho se to dívá, se na ni křivě ušklíbl a odvrátil hlavu k vedle sedícímu Zabinimu.

„Ten vypadá, co?" řekl tiše Neville, když si všiml Hermionina rozhozeného výrazu. „Prý byl celé léto pořád na ministerstvu. Řešilo se, jestli ho pošlou do Azkabanu za jeho otcem. Nakonec se ale rozhodli, že dostane ještě šanci a poslali ho do Bradavic. Babička mi to říkala," odpověděl na její nevyřčený dotaz a vrátil se ke svému jídlu.

Hermiona ještě jednou pohlédla ke zmijozelskému stolu. Malfoy se zaujatě bavil se Zabinim, jeho nepřítomný výraz, který ji předtím trochu vyděsil, konečně pryč. S povzdechem zatřepala svou huňatou hřívou a sama se konečně také pustila do jídla.

***

Když ze stolů zmizely poslední kousky jídla, ředitelka se znovu postavila k řečnickému pultíku. Odříkala klasické varování o zákazu vstupu do lesa, o vzorném chování všech, blížících se zkouškách a podobně. Pak si ale pozornost všech získala znova.

„Je mi ještě milou povinností oznámit letošní primusku a primuse. Primuskou je Hermiona Grangerová z Nebelvíru!" Síní se ozval hlasitý potlesk a Hermiona ve tváři celá zrudla. Pozornost nebyla zrovna něco, co vítala.

„A primusem Theodore Nott ze Zmijozelu," dodala ředitelka a síní se rozlehl sice tlumenější, ale přesto poměrně hlasitý potlesk.

„Ó jé, letos tady tomu šéfují dva šprti," vykřikl rádoby nešťastně Dean a vysloužil si tím kopnutí od Hermiony i Ginny. „To bylo zrádné, děvčata moje milovaná," odfrkl si a třel si naražené místo.

„Nemáš si koledovat, Deaníku," odvětila sladce Ginny a mrkla na svou kamarádku, která jí mrknutí vesele opětovala.

„Nyní bych poprosila sedmé a dodatkové osmé ročníky, aby se přesunuly sem dopředu. Vy ostatní se odeberte do svých společenských místností spolu s prefekty. Přeji dobrou noc," popřála všem McGonagallová a studenti se začali pomalu trousit ven z Velké síně.

„Tak jdem," zamrmlal Harry a spolu s ostatními se vydal dopředu, kde se již utvořil menší hlouček starších studentů.

Profesorka počkala, dokud poslední mladší studenti neopustili místnost, než mávla hůlkou a zavřela tak velká vrata, aby je uvnitř nikdo nerušil. Pak se s vážným výrazem rozhlédla kolem sebe. Pohledem přejela po každé tváři svých studentů, než se zhluboka nadechla.

„Nejdřív bych vám všem ještě jednou chtěla zopakovat, že si uvědomuji, jak náročný rok za sebou máte. Proto věřte, že se mi následující prohlášení neříká zrovna lehce." Po jejích slovech se ozval nervózní šepot a studenti se po sobě nejistě podívali.

„Vy všichni jste nebo velmi brzy budete plnoletí lidé. Z tohoto důvodu mám pro vás informaci, která se vás bezprostředně týká. Kouzelnická populace proběhlou válkou velmi utrpěla. Ztráty na životech byly nesmírné a došlo k velké decimaci našeho kouzelnického světa. Z tohoto důvodu dospěl Starostolec k důležitému rozhodnutí. Každý plnoletý kouzelník a čarodějka, který ještě není v manželském svazku, bude muset tento svazek uzavřít." Ředitelka se rozhlédla po zmatených tvářích kolem sebe, než pokračovala.

„Ačkoli proti novému zákonu protestovalo hodně lidí – a věřte, že já jsem byla a stále jsem jednou z nich – tento zákon nakonec těsně prošel a byl schválen."

„O co jde?" zeptal se zmateně jeden z Havraspáru.

„Hned se k tomu dostanu. Jde o to, že každému z vás, jak tu teď stojíte, bude přidělen partner. S tímto partnerem se budete muset do určitého data zasnoubit, později mít svatbu a nakonec i dítě."

Ozvaly se vyděšené a rozhořčené výkřiky. Ředitelka si zvednutím ruky opět vyžádala klid.

„Znova opakuji – jsem proti tomuto zákonu. I ministr Pastorek je proti němu. Snažili jsme se zákon zrušit, ale nepodařilo se nám to. Jediné, co jsme vymohli je to, aby váš partner byl vybrán co nejvhodněji a abyste mohli dokončit školu. Je mi líto, ale víc nezmůžeme. Zítra ráno vám dorazí oficiální dopisy ministerstva. Chápu, jak moc je pro vás tato situace těžká. Spolu s profesorským sborem se vám vynasnažíme ve všem vycházet vstříc. Máte nějaké dotazy?"

„Jo, to teda mám," ozval se Blaise Zabini. „Děláte si prdel?" Několik studentů zalapalo po dechu z jeho slovníku, ale McGonagallová se jen smutně pousmála.

„Kéž by to tak bylo. Mluvím tu s vámi naprosto vážně."

Ozvala se nějaká dívka z Mrzimoru: „Co když to prostě odmítneme?" Několik dalších studentů přikývlo.

Ředitelka si jen povzdechla. „To bych vám opravdu nedoporučovala, slečno Dacnerová. Neuposlechnutí si s sebou nese tvrdé postihy. Soud, Azkaban, donucovací prostředky, vyhnání z kouzelnické společnosti... No, to jsou jen ty lepší varianty. Já vás ale prosím, abyste se nepokoušeli vzdorovat. Nemá to význam a jen tím vážně ublížíte sobě i svému okolí. Další dotazy?"

„Vždyť to je přece proti lidské svobodě," ozvala se konečně přiškrceným hlasem Hermiona. „I kouzelníci mají určitě, stejně jako mudlové, základní práva. Co je tohle za zákon?" Zase se ozvalo mumlání a výkřiky jako To je pravda! a To nám přece nesmí udělat!

„Slečno Grangerová, samozřejmě že tato práva existují. Jenže Starostolec vychází z prastarého Prvního kouzelnického zákoníku. A v něm jasně stojí, že v případě ohrožení kouzelnické populace musí udělat každý kouzelník vše pro to, aby ji zachránil." Její slova vymazala nadějné výrazy všech okolo. Na tento argument nebylo co říct, První kouzelnický zákoník byl zkrátka neporušitelný.

„Co když máme partnera?" zeptal se nešťastně Harry a přitáhl si bledou Ginny blíž k sobě.

McGonagallová mu věnovala malý úsměv. „Tento případ jsme naštěstí obhájili, pane Pottere. Kdo má partnera, ten to vyplní do formulářů, které zítra obdržíte společně s dopisem. Posudková komise by takový pár rozdělila pouze v případě, kdy by se k sobě tito lidé absolutně nehodili. To se podle mě netýká nikoho z vás, co jste tady. Tak, ještě nějaké dotazy?" Když se již nikdo na nic neptal, pokývala spokojeně hlavou.

„Chápu, že je toho na vás moc. Zítřejší vyučování vám odpadá. Ráno po snídani zde ještě zůstaňte, budete vyplňovat dotazníky a formuláře. Pro dnešek se zkuste alespoň trochu vyspat. Dobrou noc." S těmito slovy otevřela dveře Velké síně a pobledlí studenti se pomalu začali rozcházet ke svým společenským místnostem.

Skupinka Nebelvírských kráčela dlouho mlčky, každý zahloubaný ve svých úvahách.

„Já tomu prostě nemůžu uvěřit," ozval se nakonec Seamus. „To přece... To... Kurva, to přece nejde!" vykřikl vztekle. „Nemůžou mi říct, s kým se mám oženit a do kdy s ní mám mít dítě. To... Nemůžou přece udělat," zabědoval nešťastně. Ostatní jen mlčeli. Harry s Ginny se pevně drželi za ruce, jako by se snad už nikdy nechtěli pustit. Hermiona pohlédla opatrně na Rona, který jí věnoval nejistý úsměv.

„No, tak se asi budeme muset vzít, Miono. To, to snad nějak zvládneme, ne?" zeptal se.

„Jo," zašeptala Hermiona. „To nějak zvládneme."

***

Mezitím na cestě do sklepení...

„To opravdu schválili? Jak mohli? Vždyť tohle je náš život, nemůžou nám ho posrat tímhle zákonem. Musím někomu napsat, tohle se musí vyřešit co nejdřív," mlel Blaise svou nekonečnou litanii a vztekle rozhazoval rukama. „Jako Draco, ty na to nic neřekneš?" otočil se nakonec na svého nejlepšího kamaráda.

Ten jen pokrčil rameny: „Co bych měl říct? Jsem docela v šoku, no," zamrmlal.

„No to bych řek, že jsi v šoku. To já přece taky! Co budeš dělat?" Když mu Draco neodpovídal, zase spustil svou naštvanou řeč.

Draco ho moc nevnímal. Před očima měl obrázek svého otce, jak mu kladl na srdce, že za manželku si musí vybrat tu správnou, hlavně čistokrevnou, dívku, kterou bude milovat celým srdcem. No, pomyslel si, vypadá to, že nakonec tě zklamu i v tomto směru, drahý otče, který jsi mi zničil život. To je ale super zpráva, co?

Té noci nikdo z nich nespal dobře. Všichni s hrůzou přemýšleli nad nadcházejícími hodinami.