ABBADON

Rozhodl jsem se jednat. Všechny ty kecy a plané sliby našeho současného vládce mě jen rozčilovaly a unavovaly. Bylo na čase to vzít do vlastních rukou. Několik dní jsem pečlivě studovat svitek s proroctvím a snažil se jej pochopit. K tomu, aby všechno mohlo započít jsem ale potřeboval čaroděje nebo lovce. Z textu jsem se totiž nedozvěděl, jestli dívka, jež ze dvou národů stvořena bude, je myšleno pro lovkyni nebo čarodějku. Vyřešil jsem to tedy po svém a rozhodl jsem se unést několik lovkyň a čarodějek, abych mohl naplnění proroctví uspíšit. Shaun byl velmi ochotný mi s mým plánem vypomoct a spolu s několika dalšími démony, kteří byli na mé straně se vydali ukořistit naše cíle. 

Nebylo to jednoduché, lovci byli hlavně muži a lovkyň tak nebylo tolik. Čarodějky zase nikdy nevycházely z jejich lesa a do něj bylo těžké se dostat, přes všechna ta ochranná kouzla a bariéry. Nemohli jsme jen tak vtrhnout na zemi a začít jen tak unášet jejich ženy. Potřeboval jsem, aby nevyvolali zbytečný rozruch, protože by mi to mohlo narušit mé plány. Pokud se jim povede v tichosti a nenápadně získat objekty pro můj plán. Takhle alespoň budu moct všechno uvést do chodu pěkně v tichosti a tajnosti. Nikdo se mi nebude stavět do cesty a snažit se mi tak mou snahu zhatit. 

Tohle všechno splnit bylo velmi obtížné. Lovci i čarodějové jsou velmi obezřetní a mají tendenci strkat nos do věcí, do kterých jim nic není. Navíc mě začali i více kontrolovat a sledovat členové Belialovi rady. On sám měl nejspíš vtíravé podezření, že plánuju vzpouru a jeho svržení z trůnu. Ne, že by to nebyla pravda. Jenže on se začínal chovat až příliš paranoidně. Měl jsem tedy neustále za zadkem bandu démonů, kteří kontrolovali každý můj krok, každý můj pohyb a pak všechny poznatky předávali Belialovu pobočníkovi nebo dokonce i přímo jemu samotnému. Dokonce i navýšil počet vojáků na svou ochranu. Nechápu, že si vážně myslel, že bych na něj zaútočil přímo v paláci, jen tak. Tohle by pro mě nebyl důstojný nástup na trůn. Já si liboval v intrikách, lsti a podlosti. Jed v jídle, či pití, to by byl můj styl, ale i tak na mě málo zákeřné. 

Až přijde čas mé vzpoury, tak to Belial pozná. Dám mu totiž náležitě pocítit, co to znamená mít opravdovou moc. Být opravdovým vůdcem. Do té doby ať si klidně shnije zavřený a schovaný ve svém pokoji. Ať si klidně paranoidně myslí, že ho večer ve spánku přijdu zapíchnout a vykuchat, abych mu ukradl trůn a korunu. Jen ať se mě klidně bojí, protože to je dobře. To je totiž přesně to, co chci. Nahánět hrůzu, strach, přivádět lidi k šílenství a pohrávat si s jejich myslí. Může udělat cokoliv, ale nakonec bude stejně jak trůn, tak i korunu má a až se tak stane, podrobím si i zbytek světa. Vypálím les čarodějnic, povraždím všechny lovce a podmaním si zbytek lidstva. Budou se mi klanět a třást se před mou krutostí. K tomu všemu mi ale pořád chybí jen jedna drobnost. Ona dívka z proroctví. Musím ji získat. Musím ji mít. 

Není to tak, že bych se bál toho, že svého nedosáhnu i bez proroctví, ale možnost být mnohem mocnější a obávanější... už jen ta myšlenka je tak opojná. Nejde se na ni neupnout a netoužit po tom. Musím být trpělivý. Vydržet a trpělivě čekat na správnou chvíli. Na tu pravou osobu pro splnění mého plánu. Nesmím nic podcenit a musím do toho jít na plno. Pak teprve bude moct přijít začátek nové vlády. Krutější a nelítostnější, než kdy dřív nějaká byla.