Alexandra

Dnešní ráno bylo hektické. Nejen, že jsem zaspala, ale ve škole začal obrovský povyk ohledně vánočního plesu, který se měl za dva týdny konat. Všude po škole byla vyvěšena spousta letáčků a studenti o tom celý den dlouze diskutovali. Řešili, co si oblečou, aby na ně zbyl lístek, a že letošní téma plesu jsou masky. Tolik povyku pro jeden blbý ples. Tyhle věci šly vždycky mimo mě. Když jsem odpoledne došla ke své skříňce, čekal, tam na mě Owen.

„Otec s tebou chce dnes mluvit, nepodařilo se mu sehnat další lovce na pomoc," hlavu měl svěšenou a špičkou boty kopal do země. Štvalo ho to stejně jako mě. Nebylo nás moc, a to nás značně znevýhodňovalo.

„Nemůžu je nutit jít do boje na život a na smrt, jenže sama to nedokážu, musím ochránit Roba, Lil, Kate a další nevinné lidi," povzdechla jsem si.

„Sakra, vždyť to já vím!" zavrčel naštvaně Owen a rukou udeřil do skříňky o kterou se ještě před chvílí opíral. „Uvidíme se pak," zamumlal a odešel. Pak už jsem ho neviděla.

***

V domluvený čas jsem byla ve stejném polorozpadlém domě jako poprvé spolu se Scottem. Stáli jsme oba nakloněni nad mapou města rozloženou na stole. Vymýšleli jsme taktiku na blížící se boj. Snažili jsme se vymyslet, jak to zvládnout i s menším počtem bojovníků.

„Vedu posily, myslím, že se budou hodit," ozvalo se ode dveří. Stála v nich Rose, spolu s Kate, Leem, Lil, Owenem, Darenem, Robem a několika dalšími lovci. Všichni tam stáli plni odhodlání. Oba se Scottem jsme na ně zírali s pozdviženým obočím.

„Vy jste se snad zbláznili? To ani náhodou!" vykřikli jsme se Scottem ve stejnou chvíli.

„Je to naše rozhodnutí!" vykročil Owen odhodlaně vpřed a ostatní jen přikyvovali.

„Nenecháme tě v tom, Alex, chceme taky bojovat," přidala se Kate. Byla jsem tak ráda, že už se na mě nezlobila, ale tohle bylo holé šílenství.

„Nemůžeš nás zadržet," věnoval mi Owen vědoucný pohled.

„Nemůžete se jen tak rozhodnout, že vyrážíte do boje! Je tam riziko, že už se z něj nevrátíte, navíc někteří z vás v životě zbraň nedrželi v rukou," zuřil Scott. Nemluvil teď o lovcích, kteří s nimi přišli, ale jen o nich. O skupině bláznů, co se chce dobrovolně nechat zabít.

„Budeme trénovat, a pokud Andrew vyhraje, umřeme tak jako tak. A já tady nechci jen nečinně přihlížet, chci o svůj život bojovat," napřímil se Lee bojovně a pohledem propaloval Scotta. Ten si nakonec jen povzdychl a přikývl.

„Budete trénovat každý den, nebudu se s vámi držet zpátky, tréninky budou tvrdé a občas i bolestivé, tak se na to připravte, zítra začínáme!" zavelel a tím rozpustil celou schůzi. Přešla jsem k té partě šílenců. Chystala jsem se Kate omluvit, ale nenechala mě ani otevřít pusu.

„Mrzí mě, co jsem ti řekla, Alex, nemyslela jsem to tak...já jen byla naštvaná. Ale už to chápu, Lil mi to celé vysvětlila a teď ti chci pomoct, stejně jako ty se snažíš pomoct mně," svůj proslov ukončila objetím do kterého mě bez varování vtáhla. Já jí ho s radostí oplatila. Měla jsem radost, že se to vyřešilo. Ovšem o dost míň jsem měla radost z toho, jak se to vyřešilo.

„Opravdu si to nechcete ještě rozmyslet?" zkusila jsem a prosebným pohledem se podívala z jednoho na druhého. Všichni najednou nesouhlasně zavrtěli hlavou a Owen mě propaloval zamračeným pohledem. No výborně. Alespoň jsem to zkusila.

„Fajn, beru si na starost holky a vy dva budete trénovat Leeho," ukázala jsem na Owena s Darenem.

„Robe?" podívala jsem se na dotyčného s pozdviženým obočím. Věděla jsem, že s mým otcem kdysi trénoval.

„O mě si nedělej starosti, zajdu za Scottem zopakovat si pár úderů." Usmál se na mě a já mu to s nejistým úšklebkem, který měl být úsměv přikývla.

„Tak jdeme, je čas vybrat si zbraně," máchla jsem rukama na holky a vydala se ke skříni, o které jsem se dozvěděla nedávno. Lovci v ní schovávali zbraně. Byla v další místnosti, která jako jedna z mála nebyla ještě v takovém rozpadu jako ty ostatní. Otevřela jsem skříň a začala si prohlížet, co bych tak mohla holkám přidělit. Věděla jsem, že Rose zbraň potřebovat nebude, poradí si s kouzly a kdyby náhodou, má svou dýku. Ovšem s Kate a Lil to bylo horší. Byly obě strašně křehké a s velkým mečem by si akorát ublížily. Proto jsem se rozhodla, že Lil naučím boj zblízka, a tudíž pro ni budu potřebovat dýku, nejlépe dvě. Kate by zase mohla zvládnout kuši. Vyndala jsem obě zbraně ze skříně a podala je holkám. O kousek dál už si Lee se zaujetím prohlížel meč, který mu Owen našel. Holky si zbraně pochybovačně prohlížely. V podstatě ani nevěděly, jak se drží, natož jak s nimi zacházet.

„Zítra začneme trénovat," přejela jsem všechny pohledem a po jejich přikývnutí jsme se vydali každý svou cestu domů.

***

Krvavý měsíc pomalu dorůstal do plné síly a dny za dnem plynuly jako voda. Každý den jsme všichni tvrdě dřeli a trénovali do posledních sil. Na to, že o boji nic nevěděli, se všichni den ode dne zlepšovali. Šlo jim to opravdu skvěle a já na ně byla pyšná. Seděla jsem na polo zbořené zídce a sledovala cvičný boj Lil s Darenem. Bylo to jako včera, co jsem takhle trénovala já na svůj první boj. Hodně se toho od té doby změnilo, hlavně já. Zatřepala jsem hlavou, abych zahnala špatné vzpomínky a začala jsem se soustředit na probíhající boj přede mnou. Daren se zrovna rozpřáhl s úmyslem udeřit Lil z boku do nohy a tím ji oslabit. Ona však byla pohotová a ráně se vyhnula výskokem. Při dopadu si dýky přehodila do útočné pozice, zapřela se pravou nohou o zem s úmyslem napřáhnout levou ruku a pomyslně zabodnout dýky Darenovi do břicha, pravou mu přitom podříznout hrdlo. Všechny pohyby dělali s odstupem, aby jeden druhému neublížili, alespoň ne smrtelně. Od Lil to byl opravdu dobrý tah. Daren na ni s úsměvem pokývnul, že si vedla dobře. Stáli naproti sobě, usmívali se jeden na druhého jako měsíček na hnoji a vůbec si nevšímali ostatních. Nebylo to poprvé. Už dřív jsem si všimla, jak po sobě pokukují, stejně jako Lee s Kate. Přála jsem jim to. Alespoň někdo z nás je šťastný, kupodivu díky lásce. Já kvůli ní přišla o všechno, proto jsem si proti ní vytvořila kolem svého srdce vysoké ochranné hradby. Slezla jsem ze zídky a vydala se směrem ke Kate, která trénovala střelbu z kuše. Rozmístili jsme kolem pár vystřelovacích dřevěných figurín. Kate zamířila na první a vystřelila. Následně se otočila doprava za zvukem nově odjištěné figuríny a zasáhla srdce, další otočka a další zásah. Nikdy bych nečekala, že jí to půjde tak skvěle.

Kromě tréninku začali všichni řešit i nadcházející ples. Chtěla jsem se od toho všeho držet stranou, ale jedno odpoledne za mnou přiběhly holky se třemi lístky v ruce, kterými na mě mávaly už z dálky. I přes mé protesty mě přehlasovaly a donutily souhlasit, že s nimi na ples půjdu. Dva dny před onou událostí mě vytáhly do centra koupit si na sebe nové šaty a škrabošky pro každou z nás. Původně jsem si chtěla koupit jen nějaké obyčejné plesové šaty, ale holky se mnou tak úplně nesouhlasily. Teď tady stojím ve svém pokoji v černých šatech jejichž výstřih je dle mého až moc hluboký, vrchní část jinak tvoří tenká ramínka s hlubokým výstřihem do V končícím někde těsně nad břichem. Ovšem přizpůsobeným, a hlavně přiléhavým tak, aby neodhalil něco, co nemá. Spodek tvořila dlouhá sukně, která se ke směrem dolů mírně rozšiřovala až úplně na zem. Šaty měly rozparek, který mi sahal až nad levé koleno. K šatům jsem měla černé páskové lodičky a psaníčko ve stejné barvě. Na očích černou krajkovou škrabošku. Lil mi oči zvýraznila černými linkami a řasenkou, na rty mi nanesla tmavě červenou rtěnku a tváře zvýraznila tvářenkou. Vlasy mi pak Kate natočila a posepínala dohromady do nedbalého drdolu. Vepředu mi pak povytáhla pár pramínků vlasů nechávajících je spadat podél tváře. Nebyl to moc můj styl, ale musela jsem při prohlížení konečného výsledku v zrcadle uznat, že to není tak špatné. Bylo to sexy, ale ne až moc a kupodivu se mi to nakonec i líbilo. Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla. I když měly šaty velký výstřih, znamení bylo bezpečně schované, v podstatě na mě ze zrcadla koukala úplně jiná osoba. Nasadila jsem si na oči škrabošku a vydala se za Lil. Ta měla na sobě šaty růžové, vršek byl z krajky s tříčtvrtečními rukávy, u pasu oddělen saténovou stužkou od spodní části, která jí spadala až na zem. Vlasy měla sepnuté ve vysokém drdolu ozdobeném stříbrnými sponkami, na očích pak měla nasazenou zlatou škrabošku, krásně zdobenou, která jí, stejně jako mně, zakrývala větší část obličeje. Vypadala nádherně, v téhle chvíli jsem se poprvé po celé té době opravdu cítila jako hrdá starší sestra. Společně jsme sešly s Lil dolů, kde už na nás čekal Rob, aby nás zavezl až ke škole. Když jsme scházeli dolů, stál tam jen s otevřenou pusou.

„Wow, tohle že jsou moje dvě holčičky?" pronesl nakonec obdivně.

„Ale tati," zakoulela očima Lil, já mu jen opětovala úsměv.

„Vypadáte obě nádherně, jsem na vás pyšný," chytil nás každou za jednu ruku, když jsme došly až k němu, a těkal pohledem z jedné na druhou. Takhle dojatého jsem ho snad ještě nikdy neviděla. Oni dva s Lil byli po tom všem, co se stalo, moje první pořádná rodina, rodina, kterou jsem si myslela, že nikdy nepoznám, ani jsem nikdy neměla. A přesně v tuhle chvíli mi to došlo. I když jsem se o své rodině dozvěděla až teď a dle vzpomínek, které na ně mám, byla skvělá, i tak pro mě vždycky, byl a bude moje rodina Robert s Lily. Přísahám, že nedovolím, aby jim Andrew ublížil! Robert nás obě obejmul. 

„A teď šup do auta, než se tady ještě rozbrečím," usmál se a vyšel s námi ven, kde jsme nasedli do našeho auta a rozjeli se nejdříve ještě vyzvednout Kate. Ta vyšla hned jakmile jsme dojeli, měla na sobě krásné tmavě modrý šaty, byly bez rukávů, vršek byl tvořen jemným hedvábným korzetem, který dále pokračoval látkou až dolu na zem. Vlasy měla rozpuštěné v dlouhých loknách jí spadaly až skoro do půlky zad. Stejně jako já pak měla na obličeji černou, krajkovou škrabošku. Nasedla za námi do auta a společně jsme vyrazili na vánoční ples. Zastavili jsme před školní halou, kde se měl ples konat.

„Tak se dobře bavte, děvčata, a hlavně žádné hlouposti," mrkl na nás s úsměvem Rob. Všechny jsme se tomu zasmály a vydaly jsme se vstříc dnešnímu večeru. Těsně před vchodem jsme se zastavily.

„Běžte napřed, přijdu hned za vámi," otočila jsem se k holkám.

„Je všechno v pořádku?" zamračila se Lil.

„Jasně, nic se neděje, jen se potřebuju ujistit, že je kolem klid," kývla jsem na ni abych ji ujistila. 

Podezřívavě si mě obě prohlédly, ale nakonec se i tak vydaly společně dovnitř. Já se venku rozhlédla po okolí a větřila, jestli není poblíž nějaké nebezpečí. Vypadalo to, že je klid, i tak jsem ještě zkontrolovala dýku, kterou jsem měla schovanou na pravé noze ve speciálním pouzdře pod látkou šatů. Bez ní bych nikam nešla. Byla to ta speciální matčina dýka. Spravila jsem si šaty a otočila se směrem ke vchodu do haly. Pořád jsem měla nutkání otočit se a zmizet, ale slíbila jsem to holkám a všichni jsme se teď potřebovali odreagovat. Vešla jsem tedy dovnitř a pomalu se vydala přes šatny do obrovské haly vyzdobené spoustou balónků, konfetami a jinými hloupostmi, na kraji místnosti byl dlouhý stůl s výběrem různých nápojů, dále tam pak bylo pár stolů k sezení a uprostřed obrovský taneční parket na jehož konci hrál objednaný DJ. Ještě chvíli jsem se rozhlížela po místnosti, než jsem pohledem narazila na Owena, stál s ostatními u stolu s nápoji. Na něj se neustále lepila nějaká blondýna, on ale vypadal, že ho víc zajímá obsah jeho kelímku, který držel v ruce. Musela jsem se ušklíbnout, přece jen je asi někdo otravnější než on. V tu chvíli nejspíš Owen vycítil můj pohled a zvedl zrak od svého kelímku směrem ke mně. Nejdřív jsme se setkali pohledem, on pak hned pohled přesunul na celé mé já, prohlížel si mě odshora dolů a pak zase zpátky až se naše oči znovu setkaly. Pomalu jsem se vydala směrem k nim. Owen vrazil kelímek té blondýně do rukou a stejně pomalu se vydal mým směrem. Šli jsme přes celý sál, jeden druhému vstříc, hledíc si navzájem do očí a nevnímaje okolní studenty, kteří tančili, někteří střízliví, jiní v alkoholovém opojení. Nakonec jsme zastavili tváří v tvář jen kousek od sebe.

„Lexie...," začal.

„Owene...," oba jsme měli menší problém něco říct, já vlastně ani nevěděla, co říct, poslední dobou jsme řešili jen nadcházející válku a neměli jsme možnost se zase normálně bavit.

„Ehm... jsem rád, že jsi přišla," usmál se na mě nakonec.

„Co tady vy dva děláte?" došli k nám ostatní a rozjařený Lee chytl Owena kolem krku.

„Jo, přestaňte tady postávat a pojďte si za námi sednout," přidal se k němu Darren vedoucí Lil s rukou kolem jejího pasu k jednomu z volných stolů. 

Kate mi do ruky strčila kelímek s nápojem, který pro mě donesla a s mrknutím se vydala za těma dvěma. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a spolu s Leem a Owenem jsme si šli za nimi sednout. Zbytek večera probíhal skvěle, bavili jsme se, tancovali, pili a konečně alespoň na chvíli vypustili z hlavy myšlenky na nadcházející i současné události. Kluci zrovna vzali Lil s Kate tancovat, takže jsme u stolu zůstali s Owenem sami. Celý večer mě neustále pozoroval. Taky jsem měla možnost si ho několikrát prohlédnout. V saku mu to moc slušelo. Periferně jsem si všimla, jak se k nám blíží ona blondýna, která se na Owena předtím tak lepila, měla jsem tušení, že ani on nejspíš nebude stát o její blízkost.

„Co takhle jít si zatančit?" navrhla jsem a kývla hlavou směrem, ze kterého se k nám blížila. Owen se nenápadně podíval tím směrem a když si jí taky všiml, rychle vstal a podal mi ruku.

„Myslím, že to je moc dobrý nápad," mrkl na mě a za ruku mě dovedl na taneční parket. „Jen abys mi nepošlapala nohy," ušklíbl se na mě.

„Totéž bych mohla říct já tobě," vrátila jsem mu úšklebek.

„Myslíš, že neumím tančit?" předstíral pohoršení, na to jsem jen s úsměvem pokrčila rameny. „Vsadíme se?" pozvedl obočí,

„Klidně," usmála jsem se. 

Z reproduktorů se začaly linout první tóny písně, za které jsme došli doprostřed parketu. Než jsem se stihla rozkoukat, přitáhl si mě Owen jednou rukou za záda těsně k sobě a druhou nechal volně spuštěnou podél těla. Ušklíbl se na mě a vyčkával, co udělám já. Chytla jsem se ho tedy levou rukou za zátylek a druhou stejně jako on nechala spuštěnou podél těla. Oba jsme si navzájem hleděli do očí, rozhodnuti ani jeden neuhnout pohledem, a udělali první kroky. Lehkými houpavými kroky v rytmu hudby jsme se začali pohybovat nejdříve jen na místě a pak lehce do stran. Pak jsme postupně přidávali na rychlosti, stejně jako hudba, která nám zněla v uších. Houpala jsem boky ze strany na stranu, namáčknutá těsně na Owena. Během pár sekund jsme přestali vnímat okolí, jako by tam nikdo jiný nebyl. Owen mě pevně chytil za záda a spustil  do hlubokého záklonu, oči nespouštějíc z mé osoby. Při záklonu jsem se levou nohou zahákla za jeho nohu a on mi po ni při vyzdvihnutí zpátky jemně přejel od chodidla až skoro po hýždě. Při tom doteku jsem cítila ten výboj, který mezi námi proběhl tak silně, silněji než tenkrát v tom malém kumbále, kde mě málem políbil. Bylo to jako bych měla zatemněný mozek, vnímala jsem jen jeho, jeho doteky, jeho blízkost, vůni. Bylo to tak silné. Žádné přebytečné city, jen čistá vášeň a chtíč. Stále mě držíc jednou rukou za záda, do své druhé ruky chytil tu mou a pokračovali jsme v rytmu hudby dalšími kroky do strany. Na každé mé zhoupnutí boků reagoval Owen stejně. Jako bychom nemohli dopustit, aby mezi námi zůstal jen milimetr prázdného místa. Vyzvedl mě lehce do výšky a nepouštějíce mě z pevného sevření se s námi otočil. Pak mě chytl za jednu ruku a otočil mě tak, že jsem k němu stála zády. Natiskl se na mě zpátky. Houpavými kroky jsme pokračovali v tanci. Já jednu ruku zvednutou a položenou zpět na jeho zátylku, on se svou rukou jel po mé noze odhalené rozparkem pomalu nahoru. Nakonec mě zase otočil a přitiskl znovu čelem k sobě. Tentokrát jsme kroky zase zrychlili. Dívali jsme se navzájem jeden druhému do očí, jako by tam nikdo jiný nebyl. Naše obličeje byly tak blízko sebe, že kdyby Owen jen nepatrně pohnul rty, už by mě políbil. Během pomalejší části písně mi pak Owen přejel prstem po spodním rtu. Jen tak bezděčně, jako by to bylo úplně přirozené. Lehce svým palcem přejel po mém spodním rtu od jednoho koutku ke druhému, a přitom ten počin přímo hypnotizoval pohledem. Ten jediný lehký dotek ve mně vyvolal hotovou explozi pocitů. Mé tělo na něj reagovalo, jako by pro něj bylo stvořeno. Vášeň a chtíč mi prostupoval celým tělem a s každým pohybem, s každým dalším dotykem se tyhle pocity jen víc a víc stupňovaly. Ještě dlouho po tomhle gestu všechny ty silné pocity rezonovaly celým mým tělem. Věděla jsem to, věděla jsem, že jestli to takhle dnes večer bude pokračovat dál, rozhodně to neskončí jen u polibku. Nemělo a nesmělo se to stát, ale v tuhle chvíli jsem měla veškeré racionální myšlení zastřené a odkopnuté někam do malého temného koutku mé mysli. A jestli se mi nepodaří vzpamatovat teď, budu toho nejspíš zítra hodně litovat. Zrovna když už dohrávali poslední tóny písně a my oba zrychleně dýchali, chystal se Owen udělat ten pomyslný krok, aby mě políbil. Jenže všechno krásné jednou končí, a i tahle krásná chvíle měla svůj konec. A to ve chvíli, kdy jsme vycítili bandu démonů blížící se našim směrem. Odstrčila jsem Owena od sebe, ten na mě nejdřív nechápavě hleděl, pak ale zbystřil stejně jako já.

„Ty bláho, lidi, vypadalo to, že se po sobě každou chvíli vrhnete," došel k nám Lee s ostatními, jenže já ani Owen jsme je už nevnímali. Všimli si našich naštvaných a ustaraných obličejů a došlo jim, co se tady nejspíš děje.

„Blíží se sem?" zeptala se opatrně Lil.

„Zůstaňte tady a za žádnou cenu nikam nechoďte, Darrene, prosím, dej pozor na Lil," zaúkolovala jsem je všechny a oni mi jen přikývli, že rozumí.

„Jdeme," vykročil Owen, ale má ruka ho zastavila.

„Ty tady zůstaneš taky, jsi neozbrojený, nedovolím, aby tě dnes zabili, ještě tě budeme potřebovat," zavrtěla jsem hlavou

„A ty snad ozbrojená jsi?" zavrčel na mě.

„Jsem démon, já sama jsem zbraň," pokrčila jsem rameny.

„Nebudu tady jen tak nečinně sedět a čekat, řekl jsem, že jdu s tebou a taky půjdu, nemůžeš mě zastavit," vraždil mě pohledem. No a ta jiskřivá chvilka plná chtíče je pryč, už je to zase starý dobrý a na mě věčně naštvaný Owen. Povzdechla jsem si, ale přikývla jsem, stejně bych ho tam neměla jak udržet, pokud bych ho tedy nepřivázala k nejbližšímu sloupu. Šli jsme chodbou směrem ven. Všimla jsem si, že těsně před vchodem jsou napravo dveře vedoucí do skladu uklízeček a k mému štěstí v nich byl i klíč. Tohle byla moje poslední šance, jak Owenovi zabránit se nechat zabít. Zrovna když to nejméně čekal jsem ho chytla za košili a namáčkla na ony dveře.

„Lexie, nevěřím, že to říkám, ale teď na tohle není čas," ušklíbl se nervózně.

„Právě naopak, teď je ta nejlepší chvíle," oplatila jsem mu úšklebek, otevřela za ním dveře strčila ho dovnitř a ihned za ním zase zavřela a zamkla.

„To si ze mě děláš prdel! Alex, okamžitě otevři ty dveře!" řval z druhé strany a zároveň bušil do dveří.

„Taky tě mám ráda," zařvala jsem zpátky a vydala se ven.

„Alex, myslím to vážně, otevři ty zatracené dveře! Počkej až se odsud dostanu, tak tě zabiju!" slyšela jsem ještě, než jsem vyšla dveřmi ven. Sliby chyby. 

Venku byla tma jak v pytli, nebylo pořádně vidět ani na krok, ale i tak jsem zahlédla jejich stíny blížící se ze školního parku. Vytáhla jsem svou dýku, kterou jsem si vzala s sebou a chtěla udělat první krok, ale zavadila jsem podpatkem o lem šatů. Takhle to nepůjde. Povzdechla jsem si. Vzala jsem šaty a těsně pod koleny je dýkou rozpárala, takže z dlouhých šatů byly najednou krátké. Boty jsem vyzula a odhodila stranou. Teď je to mnohem lepší! Oblohu protnul první blesk a z mraků začaly spadat první kapky deště. Než jsem se nadála, byl z jemného deštíku skoro hotový liják a bylo obtížné orientovat se v té tmě. Naštěstí jsem ale nepotřebovala jen zrak, abych určila, kde ti všiváci jsou. Rozběhla jsem se směrem přímo k nim, při prvním dopadu chodidla na trávník jsem přešla do skluzu a shodila tak prvního démona na zem. Vrazila jsem mu rychle dýku do srdce a znovu se postavila. Zahlédla jsem u své pravé nohy jeho meč, a tak jsem se pro něj sehnula. Ucítila jsem, jak mi těsně nad hlavou prosvištělo ostří dalšího z nich. Rychle jsem se zvedla a vrazila mu meč do hrudi. Dýku jsem zastrčila zpátky do pouzdra a rozběhla se přímo proti dalším z nich. Odrážela jsem jejich útoky a sama zuřivě útočila. Vytvářela jsem jednu ohnivou kouli za druhou a vrhala ji po svých protivnících. Zrovna jsem se chtěla vrhnout na protivníka po mé pravé straně, když jeho břichem projelo ostří, démon padl k zemi a důvod jeho smrti stál hned za ním. Byl to Owen s jedním z jejich mečů v ruce. Nevím, jak se dostal z toho skladu. Ale jedno vím jistě, zuřil, a to hodně. Naštěstí kolem byla ještě spousta dalších démonů, na kterých si mohl vybít vztek, než se dostal ke mně. Zabralo nám ještě nějakou chvíli, než se nám povedlo zabít i zbytek, ale nakonec se to povedlo. Úlevně jsem vydechla, ale radovala jsem se předčasně, než jsem se nadála, Owenova ruka mě chytila pod krkem a přimáčkla na nejbližší strom. Jako by se historie opakovala. Musela jsem se tomu usmát. Owena to ale ještě víc rozzuřilo. Ruku u krku mi tiskl tak moc, že jsem chvíli myslela, že mi vážně přetrhne vaz.

„Myslela jsem to dobře," sípala jsem z posledních sil. Už mi moc vzduchu nezbývalo.

„Owene, co to děláš," zařval na něj Darren, který k nám s ostatními přibíhal. To už se dotyčný vzpamatoval a můj krk pustil, ještě chvíli mě propaloval rozzuřeným pohledem, nakonec se ale změnil v omluvný.

„Promiň, ujely mi nervy," sklopil hlavu.

„Nemáte šanci, už brzo nastane válka vy ji prohrajete!" zaznělo z druhé strany. Jeden z démonů, o kterém jsme si mysleli, že jsme jej zabili, očividně až tak mrtvý nebyl.

„O čem to mluvíš?" vyštěkl na něj Owen.

„Blíží se, jakmile dojde krvavý měsíc plně své síly, on vyjde na povrch a začne válka, nezastaví se před ničím, všechny vás zabije!" smál se jako šílený, přičemž vykašlával krev. Nakonec zemřel.

„Ale krvavý měsíc vrcholí už za tři dny," pronesl vyděšeně Darren.

„Tak to bychom si měli pospíšit," oplatila jsem mu pohled. Všichni byly neklidní a vyděšení. A měli proč. Za tři dny vypukne válka a bude to boj na život a na smrt. Jen jeden z nás může vyhrát.