Owen

V jedné vteřině jsem se otáčel s dýkou nachystanou k hodu a v druhé vteřině jsem byl odhozený zpátky na svoji skříňku. Sakra, ta holka je docela rychlá, ale naštěstí já jsem rychlejší, takže než stihla jakkoliv znovu zaútočit, hodil jsem po ní svoji dýku. Bohužel jsem těsně minul, a tak se dýka zabodla jen vedle její hlavy.

„Sakra," řekl jsem si pro sebe. Hned na to už jsem byl ale u ní a chytl jí pod krkem a natlačil na skříňku. ,,Jak vůbec můžeš být tak hloupá a ukázat se tady?" zasyčel jsem na ni a zesílil stisk ruky, hned na to jsem se jí zadíval do očí. Měla je zelené jako dva smaragdy, jako bych se v nich měl ztratit. Sakra, na co to zase myslím, vzpamatuj se!

,,Myslím, že jediný hlupák jsi tady ty, být tebou tak si se mnou nezahrávám," ušklíbla se.

,,Ty asi nevíš, s kým máš tu čest? Zabil jsem už několik z vás a ty budeš další!" zavrčel jsem a ruku jsem stiskl ještě víc, ta holka už mě vážně vytáčela.  Při mém posledním stisku ruky se ta mrcha zajíkla. To bylo hodně rychlé, říkal jsem si, jenže ona mě zcela vyvedla z omylu. Z ničeho nic jsem jsem ucítil prudkou bolest když mě kolenem trefila do břicha, což mě docela vykolejilo, takže jsem povolil stisk, toho ona využila a než jsem se nadál, už jsem ležel na zádech. Kdo by to byl řekl, že je tak silná, docela dost mě zaskočila. Bohužel jsem reagoval pomaleji než ona a už jsem měl svojí vlastní dýku u krku.

„Teď mě poslouchej ty idiote, nemám v plánu tě zabít, ani nemám v plánu nechat se zabít, takže ty si nebudeš všímat mě a já si nebudu všímat tebe, jasné?" zavrčela mi do obličeje, párkrát jsem zamrkal a pak jsem se rozesmál, to snad nemyslí vážně, to si ze mě fakt musí dělat srandu. „Co je tady sakra k smíchu?" prskla na mě rozčileně.

„Přemýšlím, jestli jsi tak hloupá nebo to myslíš vážně," smál jsem se pořád, až ve chvíli, kdy na mě koukala s pozdvihnutým obočím, mi došlo, že si nedělá srandu, což mě dokonale vytočilo. „Nikdy tě nenechám na pokoji rozumíš, ani jeden z vás si nezaslouží zůstat naživu a já se postarám, abyste všichni do jednoho padli," řekl jsem už vážně, byl jsem plný nenávisti, už jen z pomyšlení, že bych ji měl nechat naživu, se mi dělalo zle.

„Podívej, s tímhle vším s tebou naprosto souhlasím, ale teď na tohle vážně nemám čas, takže si seber tenhle nožík a dej mi laskavě pokoj," hodila po mě moji dýku a odešla, ona normálně odešla. Vůbec jsem to nechápal, a ještě dalších pět minut jsem jako blázen koukal na místo, kde se ztratila za rohem, následně jsem zatřepal hlavou, schoval jsem dýku zpátky do skříňky a vydal jsem se na svou přednášku.

***

Celý den jsem se snažil ji najít a skoncovat to s ní, ale buďto se mi zdárně vyhýbala, anebo pro své dobro hned po tom incidentu odešla.

„Hej Owene, vnímáš mě vůbec," drcl do mě Lee s pozdviženým obočím.

„Jo, to víš, že jo," zamumlal jsem, ale ve skutečnosti jsem neměl ani tušení, o čem to doteď vlastně mluvil, pořád jsem musel myslet na ni.

„Absolutně netušíš, o čem jsem mluvil že jo?" nadzvedl obočí ještě výš a zakroutil nad mou špatnou lží hlavou.

„Ne, máš pravdu," zadíval jsem se na špičky svých bot a povzdychl jsem si.

„To tě tak vykolejila ta nová holka? Co jste tady spolu vlastně dělali, když jsem odešel?" ušklíbl se a začal se rozhlížet po chodbě, nejspíš se ji snažil někde mezi ostatními studenty najít.

„Vůbec nic, ta mě ani trochu nezajímá, není můj typ," vyhrkl jsem až moc rychle, a to co jsem řekl, neznělo moc přesvědčivě ani mně, natož jemu. Nejdřív jen pozvedl jedno obočí a když jsem se pořád neměl k dalšímu vypravování jenom se zasmál.

„Jo jasně, Owene."

„Co kdybychom už šli radši na oběd," snažil jsem se odvést téma jiným směrem.

„Dobrý nápad kámo, mám hlad jako vlk," ožil najednou a než jsem se vzpamatoval, už byl skoro v jídelně. Musel jsem se nad tím zasmát, jídlo byla vždycky jeho životní láska.

V jídelně už bylo docela plno, projel jsem místnost rychlým pohledem, od našeho stolu už na mě mávala Nathali, nad tím jsem jenom protočil očima a vydal jsem se k pultu za Leem. V první chvíli jsem si jí nevšiml, ale pak jsem poznal ten hlas a když jsem se otočil, poznával jsem i ty ohnivě červené vlasy. Tak ona vážně neodešla, podivil jsem se.

„Ty tady vážně ještě jsi," to už jsem ale slyšel svůj hlas, myslel jsem, že jsem si to řekl jen v mé hlavě, jenže já to vyslovil nahlas.¨

 Měl jsem nutkání nad svou blbostí protočit očima, ale ovládl jsem se. Ta holka si mě zatím prohlížela od zdola nahoru, mezitím jsem měl možnost si ji taky znovu prohlédnout, tentokrát i zepředu. Opravdu je ta holka pořádný kus, sportovní postava, rovné vlasy střižené po ramena, plné rty a ty hypnotické smaragdové oči. A dost! Takhle nad ní nemůžu přemýšlet, brzo s ní skoncuju, takže mi může být jedno, jak vypadá, je to můj nepřítel. Zavrtěl jsem nad sebou hlavou a znovu se na ni podíval, zrovna přejela pohledem k mému obličeji. Na tváři se mi objevil pokřivený úsměv.

„Už ses dost pokochala? Mám pro tebe ale špatnou zprávu, nech si zajít chuť,"

„Ne díky, nejsi můj typ," nahodila milý úsměv. Periferně jsem si všiml, že se Lee snaží zadržet smích. „Takže jsem ráda, že jsme si to ujasnili a teď jestli dovolíš, ráda bych se naobědvala," dodala ještě a než jsem stihl cokoliv dodat, vzala svůj tác a odešla k nejzadnějšímu boxu. Zůstal jsem tím směrem ještě chvíli koukat. Nechápu to, to už je podruhé, co mě ta holka totálně vyvedla z míry, byl jsem z ní zmatený. Probral mě až Lee, který mě se smíchem poplácal po ramenu. 

„Tahle holka se mi začíná líbit kámo," dodal, než odešel k našemu stolu. Podíval jsem se naposledy směrem k ní. Tohle nenechám jen tak, ještě jsme spolu neskončili.