Uběhlo pár týdnů a Hermiona Draca téměř nepoznávala. Byla u něj zvyklá na ledasco, ale určitě ne na nemluvného Draca gentlemana. Tak si ho totiž v duchu pojmenovala – Draco gentleman.

Bylo jisté, že blonďáka něco trápilo. Často jej Hermiona přistihla, jak ji upřeně pozoruje se zamyšleným výrazem ve tváři, ale kdykoli se jejich pohledy střetly, Draco uhnul očima a předstíral nechápavého. Občas to dokonce vypadalo, že se jí chce na něco zeptat. Jenže jakmile se na něj povzbudivě usmála, Draco si to zřejmě rozmyslel a jen si pro sebe zavrtěl hlavou. S tím souvisela druhá stránka věci – kdykoli byli někde spolu, choval se k ní až neuvěřitelně uctivě a galantně. O to víc bylo nepochopitelné, že s ní jinak odmítal mluvit.

Hermioně to nedalo spát. Její bystrá hlava se jen stěží smiřovala s myšlenkou, že něco neví. Ač však nad jeho chováním přemýšlela sebevíc, na nic nepřišla. Nakonec se neochotně smířila s tím, že jí jeho pohnutky zřejmě zůstanou utajeny. Ale vnitřně byla neustále napjatá a hledala sebemenší náznak vysvětlení.

Proto ji velmi překvapilo, když ji jednoho večera Draco vyhledal u večeře s otázkou, jestli by se nešla projít.

Než vstala, vrhla rychlý úsměv na své přátele, zvlášť na Harryho. Od doby, kdy je přistihla spolu s Malfoyem v ne příliš přátelské atmosféře u nich v ložnici, byl Harry trochu jiný. Všimla si, že často Draca propaluje zamyšleným pohledem. O té situaci tehdy se už nikdy ani slovem nezmínili, i když byla Hermiona zvědavá, co vlastně řešili. Napadlo ji, že zřejmě mohli řešit ji, ale nehodlala se jich ptát, o co doopravdy šlo. Na to byla příliš hrdá.

Teď se rozhodla Harryho podezřívavý pohled ignorovat, rozloučila se a připojila k Dracovi čekajícímu u vstupu.

„O co jde?" zeptala se zdánlivě lhostejně, ačkoli uvnitř byla zvědavostí bez sebe. Tak dlouho se jí snažil vyhýbat.

Draco jen pokynul ke schodišti a sám se tím směrem rozešel. Hermiona ho zamračeně pozorovala, ale nakonec se vydala za ním. Když se dostali do prázdnějších částí hradu, konečně se k ní otočil.

„Asi jsi trochu zmatená z toho, jak se v posledních dnech chovám," začal nakonec nejistě. Čarodějka jen kývla a napjatě čekala, co z něj vypadne.

„Věc se má tak," pokračoval Draco o něco sebevědoměji, „že jsem si nebyl úplně jistý naší situací. Hodně jsem přemýšlel a uvědomil jsem si dost zásadních věcí." Hermiona užuž otevírala pusu, aby se začala vyptávat na podrobnosti, ale on ji lehce zdvihnutou dlaní zarazil.

„Počkej, než to všechno řeknu. Zkrátka dospěl jsem k tomu, že na celém tom zákoně nezměníme nic a vážně se budeme muset vzít a všechno tohle." Na to se Hermiona začala mračit. Tento směr konverzace se jí ani trochu nelíbil, ačkoli si moc dobře uvědomovala, že je nutné některé věci pomalu začít řešit.

„Ano?" vybídla ho nakonec.

„Oba si to uvědomujeme, Grangerová," ušklíbl se Draco. „Než se nadějeme, budeme stát před oltářem. Proto bych byl rád, kdybychom aspoň některé věci udělali relativně správně."

„Například?" vyhrkla a začala si hryzat spodní ret. Dělala to vždy, když byla v nějaké nesnadné situaci.

„Například bych tě chtěl oficiálně představit matce. Ovšem pouze pokud bys nebyla proti," dodal, když spatřil její vyplašený pohled.

„Matce?" vypískla tiše Hermiona a začala pomalu, ale jistě panikařit. Že by se měla oficiálně seznámit s ženou, která přihlížela jejímu mučení a svým způsobem pomáhala Voldemortovi ovládnout svět?

„Ano, matce," odvětil blonďák trochu mrzutě. „Poslyš, vím, že to pro tebe nebude lehké, ale to ani pro mě a matku. Všichni jsme si toho hodně prožili." Když zpozoroval paniku v jejích očích, zamračil se. „Neříkala jsi, že je na čase začít nový život? Že jsme se všichni změnili? Dej tomu šanci," dodal.

Ne, ne, ne, tisíckrát ne! křičelo všechno uvnitř. Přesto však Hermiona neochotně přikývla. „Dobře," souhlasila tiše.

„Vážně?" zeptal se zmijozel překvapen, že to šlo relativně hladce. Zlehka pokývala hlavou. „Příští víkend?" navrhl tedy.

„Už?" pískla zase nebelvírka. „No, dobře," souhlasila ztěžka. Už příští víkend? Ne!

„Děkuji," usmál se uvolněně Draco. „Ono se na to docela dbá v č-... v naší rodině," dořekl rychle. Původně měl na jazyku v čistokrevných rodinách, ale rychle tato slova polkl. To už dávno neplatilo. Minimálně ne pro něj.

Hermioně jeho malé zaváhání neuniklo, ale nechala to být. Nechtěla se pohádat kvůli něčemu takovému.

„Kam půjdeme?" zeptala se nakonec ztěžka.

„Pošlu ti sovu," pousmál se. „Musím nejdřív matce říct, že se s tebou setká," řekl sebevědomě, ale uvnitř byl značně nervózní. Jeho matka byla sice jedním z nejlaskavějších lidí, jaké poznal, alespoň k němu, ale obával se její reakce. Přece jen žila s otcem poměrně dlouho.

Chvíli stáli vedle sebe v prázdné chodbě a trochu nejistě se měřili pohledy. Dracovi blesklo hlavou, jak krásně Hermiona vypadá, když je nervózní. Lehce jí zčervenají tváře, trochu se zrychlí dech a rozšíří se zorničky. Zaujatě si ji prohlížel. Čarodějce jeho upřený pohled neunikl a znervózněla ještě víc. Zase si lehce zkousla spodní ret.

„Ehm, no... Chtěl jsi mi ještě něco?" vypravila ze sebe nakonec. Jeho zaujatý výraz jí sice imponoval, ale rozhodně jí nepřidával na klidu.

„Ne," odvětil Draco chraplavě a odkašlal si. „Doprovodím tě," navrhl a po jejím souhlasu se vydali k nebelvírské společenské místnosti. Už si zvykl, že Hermiona odmítá chodit přes sklepení. Po cestě nemluvili, oba se se smíšenými pocity upínali k nadcházejícímu víkendu.

***

Ve čtvrtek u snídaně se před Hermionu snesla popelavě šedá sova s obálkou v zobáku. Čarodějka si od ní pergamen převzala a dala jí trochu sovích laskomin, než se do vzkazu začetla.

V sobotu se sejdeme o půl páté u Vstupní haly. Doporučoval bych formálnější oblečení, půjdeme na večeři. D.

„Ginny?!"

***

Přesně na čas sestupovala ze schodů do Vstupní haly nádherná dívka. Na sobě měla kratší elegantní temně modré šaty, které obepínaly postavu a dávaly vyniknout jejím dlouhým štíhlým nohám. Vlasy měla upravené do hladkého uzlu na temeni, a dokonce se nechala od Ginny lehce nalíčit.

Draco, čekající v obleku pod schody, zase pro jednou neměl slov. Nechápal, jak to Grangerová dělá, ale dokázala mu zase vyrazit dech. Přejel ji pohledem a ztěžka polkl. Dnes to v její společnosti rozhodně nebude mít lehké, když mu už teď myšlenky utíkaly zakázaným směrem.

Když Hermiona sešla až k němu, beze slova jí nabídl rámě. Obával se, že by ho hlas zradil. Teprve když vyšli na chladný venkovní vzduch, trochu se vzpamatoval.

„Sluší ti to," donutil se nakonec říct. Přece jen jej slušné návyky neopustily.

„Díky," špitla Hermiona. „Kam přesně se chystáme?" zeptala se, aby řeč nestála.

„Nech se překvapit," odbyl ji zlehka Draco s povýšeným úšklebkem. Stejně jako při jejich minulé schůzce ji odvedl ke kočáru taženému testrály, který je odvezl do Prasinek. Během jízdy toho moc nenamluvili. Oba byli nervózní z toho, jak večeře dopadne, ač se to snažili nedávat najevo.

„Ví tvá matka, že mě jí představíš, že ano?" ujišťovala se Hermiona, když jí Draco nabídl ruku, aby se mohli přemístit.

„Samozřejmě," ujistil ji. „Matka nemá moc ráda společenská faux pas." A s těmito slovy je oba přemístil do Londýna.

Když Hermiona spatřila restauraci, ke které mířili, pokoušely se o ni téměř mdloby. Pokud jí restaurace, kam zamířili s Dracem posledně, připadala luxusně, tak oproti této to byla téměř špeluňka. Měla pocit, že tak drahý podnik snad v životě ani neviděla.

„Vážně jdeme sem?" zeptala se pisklavým hlasem. Draco její nevoli zaznamenal, ale jen pokrčil rameny. „Podnik vybírala matka. Ráda sem chodí s přáteli, když se chce předvádět," vysvětlil a také se moc nadšeně netvářil. I jemu to přišlo přehnané, ale matka mu v dopise nedala na výběr.

„Můžeme?" zeptal se mračící se Hermiony a nabídl jí rámě.

Hermiona se trochu vzpamatovala, na vteřinu zavřela oči a nadechla se. Když je otevřela, podařilo se jí na tváři vyrýsovat lehký úsměv. „Ovšem." Draca její náhlá změna chování trochu překvapila, ale nechal to být. Usměvavá Hermiona je rozhodně lepší než zamračená Hermiona.

Galantně jí otevřel dveře a Hermiona vešla do mramorem a křišťálem vykládaného vstupního sálu. Nesouhlasně přejela pohledem okázalou výzdobu, načež k nim přistoupil elegantně oblečený muž a pokynul jim, aby jej následovali.

Čarodějka se trochu ušklíbla, než na tváři znova vykouzlila příjemný úsměv a zavěsila se do Draca. Spolu se proplétali opticky oddělenými stoly, až nakonec zastavili u jednoho ze vzdálenějších míst.

U stolu na ně již čekala nádherně oděná, důstojně se tvářící žena.

„Matko," pozdravil ji pokývnutím hlavy blonďák.

„Draco," usmála se žena a vstala ze svého místa. „Tak ráda tě vidím." Vydala se k němu a pozdravila jej polibkem na tvář a krátkým, ale vřelým objetím.

„Slečno Grangerová," obrátila se na vedle stojící dívku a kriticky ji přejela pohledem. „Ráda vás oficiálně poznávám," dodala nakonec a zlehka si s ní potřásla rukou.

„Já vás také, paní Malfoyová," špitla Hermiona. Starší žena si ji ještě chvíli pozorně prohlížela, než se obrátila zase na svého syna.

„Nejprve se najíme, ne?" vybídla je s úsměvem a vrátila se ke svému místu. Draco galantně přidržel židli oběma ženám a přisedl vedle Hermiony.

Během jídla nikdo nemluvil. Ač byla Hermioně celá situace nepříjemná, stále si udržovala příjemný výraz na tváři.

Zato Draco se s ubíhajícím tichem stále více mračil. Byl sice zvyklý, že u jídla se nemluví, to jeho i matku otec velmi rychle naučil, ale poměrně chladné uvítání se mu moc nezamlouvalo. Když bylo všechno ze stolu odneseno, objednal u číšníka láhev vína a otočil se na svou matku.

„Jak se ti daří?"

Vznešený pohled jí trochu zjemněl, když se na něj otočila. „Poměrně dobře, děkuji za optání. Sice je bez tvého otce doma trochu prázdno, ale mám spoustu práce, která mě poměrně dobře zaměstnává."

„Ovšem," přikývl chlapec. „Přestavba je už hotová?"

„Ano, téměř úplně," přikývla Narcissa. To Hermionu zaujalo a rozhodla se do hovoru také zapojit.

„Mohla bych se zeptat, co přestavujete?" zeptala se mile.

Žena ji opět přejela pohledem. „V podstatě celé sídlo krom našich soukromých komnat. Nechci, aby nám tu minulou dobu cokoli připomínalo," odvětila nakonec.

„Ach tak... Jistě," přikývla Hermiona a nejistě si skousla ret, zatímco usilovně přemýšlela, jak v hovoru pokračovat.

„Když už jsme u těch otázek, slečno Grangerová," pokračovala Narcissa, „i já bych se vás ráda na něco zeptala. Konkrétně na váš vztah k Dracovi." S těmi slovy svého syna pohladila po ruce. „Je mi samozřejmě jasné, že celý váš případný sňatek je dohodnut jen kvůli neschopnosti ministerstva. To ale neznamená, že jej schvaluji."

„Matko!" vyhrkl varovně Draco.

„Nech mě domluvit, Draco," napomenula jej. „Nevím, jakým myšlenkovým pochodem na ministerstvu usoudili, že spojení zrovna vás a mého syna je dobrý nápad, ale nesouhlasím s tím. Náš rod je opravdu velmi starý a vznešený, a to jak ze strany Malfoyů, tak ze strany Blacků. Řešili jste nějak celou situaci s ministerstvem?" zeptala se chladným hlasem.

Hermionin úsměv se během čarodějčina monologu pomalu vytrácel. Samozřejmě očekávala, že nepůjde o zrovna přátelské setkání, ale s otevřeným nepřátelstvím nepočítala. Než však stihla nějak zareagovat, předběhl ji Draco.

„Matko, to by stačilo. Ani jeden z nás si nevybral toho druhého, jak jistě sama víš." Opatrně, ale rázně svou ruku vymanil z té její. „Jak po tom všem můžeš takto mluvit? Po všem, co jsme si prožili? Co si Hermiona prožila?" zasyčel.

Jeho matce trochu cukl koutek úst, ale nenechala se zaskočit. „Celá situace ohledně války byla samozřejmě tragická pro všechny." Hermiona se ušklíbla, ale nic neřekla. „To však nic nemění na několik set let staré tradici. Měl sis vzít čarodějku čistokrevného původu, Draco. Proti vám jako takové samozřejmě nic nemám, slečno Grangerová. Ale původ Dracovy manželky je pro nás důležitý. Doufám, že mě chápete. Jsem si jistá, že by to na ministerstvu šlo nějak zařídit."

Hermiona se nevesele zasmála a konečně si vzala slovo. „Takové milé uvítání jsem od vás popravdě nečekala," řekla a sarkasmus jí z hlasu téměř ukapával. „Nemyslete si, že mě zákon nějak potěšil. Rozhodně jsem neměla v úmyslu se do roka vdát a mít dítě. Ovšem jak Draco správně zmínil, ani jeden z nás neměl na výběr. S ministerstvem jsme celou situaci řešili osobně. A věřte tomu nebo ne, ale nejde nic udělat. Zřejmě se budete muset smířit se skutečností, že si váš syn vezme mudlovskou šmejdku."

Jak paní Malfoyová, tak i Draco sebou při posledních slovech trochu škubli.

„Říkal jsem ti, že se tak nemáš nazývat," zasyčel potichu zmijozel.

„Proč bych si tak neříkala? To přece jsem ve vašich očích, ne?" odporovala rozčileně Hermiona. Když si však všimla jeho výrazu, bojovnost z ní trochu opadla. S ním konec konců vychází, nemá důvod jej urážet. „Nebo byla," opravila se nakonec smířlivě.

„Víš přece, že jsem se změnil," odvětil s bolestným výrazem.

„Vím," šeptla po chvíli a trochu se pousmála. „Myslím, že jsem jedna z mála, kdo si to uvědomuje," dodala trochu hořce, až Draco udiveně pozvedl obočí. Zamyšleně si ji prohlédl a když zvedl zrak k její tváři, dočista se utopil v jejích očích.

Měl pocit, jako by v tom jediném pohledu mezi nimi proběhlo všechno a zároveň nic. Nikdy necítil nic podobného, ale dal by cokoli na světě, aby tento okamžik nikdy neskončil. Dokázal by se do těch oříškově hnědých hlubin dívat celý život a neměl by dost. V tu chvíli mu připadala jako nejkrásnější žena na světě. Svýma očima ho zcela uchvátila a on si plně uvědomil, že je ztracen. Pomalu, ale jistě se do ní zamiloval – teď si toho byl konečně vědom. To zjištění jej ochromilo, ale k jeho překvapení to byl úžasný pocit.

Teprve lehké odkašlání jeho matky je oba vrátilo do reality. Draco zmateně potřepal hlavou a snažil se sesbírat roztěkané myšlenky. Takové pocity si nemůže dovolit. I když si má Hermionu jednoho dne vzít, je mu zcela jasné, že ona jeho city neopětuje.

Zvedl zrak a setkal se s trochu zmateným pohledem své matky. Ta zamyšleně těkala očima z něj na Hermionu a mezi obočím se jí udělala malá vráska. Pak se na ně z ničeho nic široce usmála.

„No, pak tedy zřejmě nejde opravdu nic dělat," řekla k velkému překvapení svého syna i kudrnaté dívky. „Nezlobte se na mě, slečno Grangerová, za trochu nepříjemný začátek. Jde mi jen o Dracovo dobro. Doufám, že vám nebude vadit, kdybychom spolu začaly znova," nabídla smířlivě.

Hermiona překvapeně zamrkala. Tak náhlý obrat chování nečekala a nechápala, co jej způsobilo. „Ehm, no jistě," zakoktala zaraženě.

„Víte, celá situace není složitá jen pro vás, i když vy mladí to samozřejmě odnesete nejvíce. Ani my to ale nemáme lehké," vysvětlovala zaražené dvojici Narcissa. „Přemýšleli jste již o termínu svatby?"

Oba na ni vytřeštili oči. „Ne!" vyhrkli oba zároveň a trochu rozpačitě se na sebe podívali. Co se tu u Merlina děje?

„Tedy, máme nějaké nejzazší datum od ministerstva, ale zatím jsme nic neplánovali. Je to na nás trochu rychlé," vysvětlil zaraženě Draco.

„Ovšem," přikývla chápavě a stále se přátelsky usmívala.

„Matko... Jsi v pořádku?" nemohl se Draco nezeptat.

„V naprostém. Jen je toho na mě trochu moc. Tolik problémů, co musím řešit doma a teď do toho všeho ještě ten příšerný zákon," zavrtěla hlavou. „Draco, bylo by vhodné, abys to řekl také svému otci. Nejsem si ale jistá, jestli by slečnu Grangerovou uvítal s otevřenou náručí," podotkla a významně na něj pohlédla.

„No ne, vážně? To je k nevíře," zašeptala ironicky Hermiona.

„Sdělím mu to sám," souhlasil rychle blonďák. Případné setkání svého otce a Hermiony rozhodně nepatřilo k věcem, které by chtěl prožít.

„Tak. Jestli mě omluvíte, musím ještě dnes zařídit pár soukromých záležitostí. Byla bych ale moc ráda, kdybychom se znova setkali." Údiv Draca a Hermiony snad nemohl být vyšší. Draca ale dobré vychování neopustilo a rychle přiskočil k matce, aby jí pomohl vstát.

„Opatruj se, Draco. A piš mi," vyzvala jej důrazně, než jej objala a políbila na tvář.

„Slečno Grangerová, moc ráda jsem vás poznala. Jsem si jistá, že naše příští setkání proběhne mnohem příjemněji," naklonila se k zaražené Hermioně. Ta se nezmohla na víc než nepatrné přikývnutí a lehké pousmání.

Bez dalšího slova se paní Malfoyová otočila a důstojnou chůzi zamířila k východu.

„Co to bylo?" nechápala nebelvírka.

„To kdybych věděl," zahučel Draco zmateně.

„Netrpí tvoje matka rozdvojenou osobností?"

„To teda netrpí!" odsekl dotčeně. Ačkoli sám nechápal její chování, stále to byla jeho matka. A jeho matku nikdo urážet nebude. „Vrátíme se?" navrhl raději a nabídl jí ruku.

„A nezaplatíme?" vyděsila se dívka.

„Grangerová, tady nás znají," odvětil s již typickým nadutým úšklebkem. „Malfoyovi tu mají svůj otevřený účet," zatvářil se samolibě.

Hermiona na něj naštvaně přimhouřila oči, ale pak si jen povzdechla a nechala to být. To je prostě Malfoy.

„Jdeme," zavelela a otočila se k východu. „Dneska toho na mě bylo trochu moc."

„Tak to jsme dva," zašeptal si pro sebe Draco, když se za ní vydal.

Tohle setkání rozhodně z hlavy jen tak nevymažou.