"Chtěla jsi se mnou mluvit, tak mluv." Začal Eliáš přátelským tónem.
"víš, Elí, pokud chceš s náma jet, měl bys se sebou něco dělat." Ušklíbla se Damnathoris. "Je fajn, že máš rodinu, že nesnášíš zabíjení... Ale fajn už tolik není, jak jsi sešel. Koukni se na sebe! Jo, nejsi vyloženě tlustej, ale máš ukrácený šlachy, žádný svaly. Budeš muset rrošku zamakat..."
"Jak to myslíš?" Načuřil se Eliáš.
"Fajn, támhle máš na stromé provaz, tak ukaž, jak vylezeš nahoru, aniž bys použil nohy."
Eliáš se zatvářil jako mistr světa Amoleta a po dvou přitáhnutích upadl na zem.
"Fajn, s nohama." Damnathoris ho znuděně pozorovala. "Dobrá, chyť se větví..." Sklonila hlavu ke straně. "No vysazovat tě tam fakt nebudu!"
Eliáš unaveně žuchnul do trávy. "Tak mi to předveď!" Rýpl si.
Ale Damnathoris jen pokrčila rameny, zkušeně doručkovala až k větvi, kde byl provaz přivázaný a pak se pustila. Tiše doskočila na špičky jako kočka. "Chceš to zopáknout?" Mrkla na něj povýšeně.
"Mrcho." Zavrčel.
"Tlustoprde." Zachechtala se hurónsky a udeřila mu herdu do břicha. "Zitra jedeme na vyjížďku s koňma."
"Zamlouvám si toho černýho valáška..."
"Zamlouvat můžeš. Jdeš pěšky."
"Ale koni nemůžu stačit!"
"Mno, klus uběhneš, nacváláme jen na chvilku. Myslím, že to bude optimální." Zazubila se Damnathoris.
"Ty jseš taková, ale taková, ale taková-"
"Tetooooooo!" Ozval se směrem od domu hlas dívky.
"Co je, zlato?" Zakřičela Damnathoris silným hlasem.
"Je tohle sůůl?" Zapištěla dívka a zatřásla jakousi sklenkou."
"Jo, je... Ale sůl kyseliny."
"Proč máš soli kyselin v kredenci?"
"Někde je mít musím..."
"A proč zrovna v kuchyni?!"
"Protože prostě nepocítám s tím, že by se s nima někdo chystal vařit..."
"A něco normálního by nebylo?"
"Normální sůl do jídla tam bude taky!"
"a jak se jmenuje?!"
"En á cé el..."
"Jó, dobře. Díky." Dívka zase zmizela v domě.
"Tak co, dáme závod, kdo bude dřív u stolu?" Mrkla Damny spiklenecky na Eliáše.
"Fajn, ale i s umytím rukou." Doufal v alespoň trochu náskoku.
"Jak myslíš." Zakřenila se Damnathoris a bez jakéhokoliv varování vystartovala. Běžela rychle a vytrvale. Přeskočila lehce vlastní náhrobek, přehoupla se přes plot a do koupelny vyskočila oknem. Bylo vidět, že se baví.
"Potvoro!" Zaječel Eliáš a vyrazil taky. Věděl, že už ji asi nedoběhne, ale prostě se chtěl taky pobavit. Když zqkopl o náhrobek a natrhl si o plot košili, vpotécel se do koupelny dveřmi. Damnathoris si pomaličku vtírala mýdlo.do kůže a s výsměchem v očích pozorovala jeho marnou snahu.
Eliáš jí posypal prsty hlínou z květináče. Zakřenila se a chrstla po něm barevnou pěnu do koupele. Po asi půl hodině válčení se oba vypotáceli z koupelny. Celí mokří a od pěny, ale s úsměvem na tváři. Thoris na ně nepřítomně zírala.