"Teto?"
"Ano Damnathoris?"
Obě dívky seděly na náhroku a koukaly na sluneční kotouč, pomalu se šinoucí ke konci své dráhy. Celý den všichni pilně trénovali. Thoris byla velmi dobrá ve střílení z kuše i z pušek a ve vrhání nožů na cíl. Damny perfektně ovládala jedy od protilátek, uspávadel, až po toxické látky, jejichž smrtelná dávka se uváděla v miligramech a šerm. Vlastně jakýkoliv souboj, kde se bojovalo s něčím ostrým. A Eliáš? Velmi dobře zvládal boj tělo na tělo, škrcení a jakž takž střílel z pušek.
"Teto, já se bojím..."
"A čeho se bojíš?"
"Že nedokážu být jako ty..."
"Jak jako Já?"
"Že nedokážu nikoho zabít. Jo, taď je to jednoduchý, házet hvězdicí na figurínu... Ale já vím, že ten panák ke ze slámy. Že ho to nebolí..."
"Ale broučku," Zasmála se Damnathoris a vzala nejistou dívku kolem ramen,"to je prk tvou obtanu. Já nechci abys zabíjela. Od toho jsem tu já a -pokud se konečně hodí do formy- tak i táta. Ty se to učúš jen aby ses ubránila. Kdyby mě zastřelili, musíš umět utéct, vyhýbat se ranám a sama jich pár uštědřit pro obranu. Nemusí být smrtelné. Jen se prostě za každou cenu zachraň."
"Ne! Když se ti něco stane tak-"
"-tak zdrhneš bez ohledu na mě."
"A kdyby to bylo naopak? Kdyby se něco stalo mně? Taky bezhlavě utečeš?"
"Zlato, mezi náma dvěma je rozdíl..."
"Utečeš?"
"Samozřejmě že ne. Tvoje máma by mě zabila hůř jak islámský radikálové." Damn se zasmála.
"Ne kvůli mámě. Ty by ses vrátila kvůli mně. Ty bys mě nenechala umřít. Stejně jako já tebe ne." Thoris svou tetu pevně stiskla v objetí.
Ta se jen smutně usmála a objala ji taky. Bylo zbytečné vysvětlovat všechny ty důvody, proč by ji Thoris už teď mohla zdatně nenávidět. Všechny ty zrady a podrazy, zvěrstva... Minulá, ale i budoucí.
Z rozjímání ji vyrušil Eliáš. Sunul se k nim po pěšince a vesele na ně mával. "Hej, holky!" Hlaholil vesele. "Kdy už bude večeře?"
"Já něco udělam." Zvedla se Thoris.
"Jo, a já si s tebou promluvím. " Zazubila se Damn.
"Doufám v příjemný rozhovor, madame." Uklonil se komicky Eliáš.
"Doufat můžeš." Pronesla Damn takovým tím tónem, díky kterému vám dokázala zmrazit náladu na absolutní nulu a zároveň probudit ohnivého tygra strachu. A její krokodýlí úsměv, kterým každou tqkovou větu prokládala tomu rozhodně, ale rozhodně nepomáhal.