"Tati, jak jsi mohl?!" Ječela uraženě už půl druhé hodiny Thoris. Možná měli málo času, ale co se týče sprdnutí otců, nikdy není času dost.
"Já... Já se bál. Bál jsem se, že mě maminka nebude chtít. Vždycky, když jsem načal to téma a slyšel vaše názory, tak... Jsem se zase začal bát. Nechtěl jsem o vás dvě přijít i kdybych měl jít přímo do pekla za to, že jsem vám lhal."
"Ach tati." Dívka otce pevně objala. "Nikdy bych se tě nevzdala. Je mi jedno, jaké máš příjmení. Nezáleží na tom, jak se jmenuješ. Hlavní je, jaký jsi uvnitř. Já... Už mi prosím nelži... A... Řekni to mámě."
"Řeknu, ale až se uvidíme naživo a až vyřešíme ten problém."
"Dobrá, o co kráčí?"
"Počkej, zavolám Damny." Muž otevřel dveře a zakřičel do chodby. Nic se neozvalo. Zakřičel znovu a hlasitěji. Tentokrát se ozvaly kvapné kroky.
"No jó, nemám v zadku vrtuli." Zakřenila se Damn a v ruce táhla hromadu černého oblečení, přes záda pak měla přehozenou velmi dobře udržovaný...
"Samopal?" Vyvalila dívka oči.
"Ne, to bude asi Vánoční stromeček." Poznamenala kysele Damny a hodila dvůj náklad na židli. "Tákže, slečno Metelnyková, problém znáš?"
"Jo, naštvaný příbuzný na východě."
"CELEJ problém znáš?"
"Damnathoris, to snad... Můžeme to probrat jindy?" Začal pomalu Eliáš.
"Nemůžeme doprdelekurňakrucipísek fix!" Řízla Damn pěstí do stolu. "Ta holka musí vědět, co a proč dělá! Je jí čtrnáct! Už jí neopiješ rohlíkem... Takže," Obrátila se na zelenookou slečnu, "znáš celou podstatu problému?"
"Ne?" Vytáhla Thoris tázavě obočí.
"Fajn. Tákže. Tvůj táta je mladší z bratří Metelnyků. Víme?"
"Jo."
"No, a ostatní Merelnyci z ukrajiny se tak trochu domákli o tom, že není už dvacet let mrtvý, jak se tvrdí, ale že dokonce i založil rodinu. Nezločineckou. Zatím... A vzhledem k tomu, že nejlepší útok začíná na tvoje blízké, je naplánován atentát na vaši mami. Neptej se, odkud to vím, prostě vím. Nuže, chceš-li svou maminu zachránit, budeš s námi muset spolupracovat. Kapišto?"
"Kapišto. Co mám udělat?"
"Atentát se má uskutečnit na konci srpna. Ideální by bylo, předejít mu tím, že pozabíjíme ty špatný Metelnyky, ale lepší bude i připravit se, kdyby se něco zvrtlo a atentát měl proběhnout. Takže, teď tě čeká měsíc tvrdýho tréninku. Nechci vrcholový výkony. Chci jen, abys byla v nejhorším připravená se ubránit. Bereš?"
"Beru!"
Obě ženy si přes stůl plácly. Eliáš jen zoufale zíral. Když Thor odešla, zamračil se na Damny. "Tos neměla... Chtěl jsem, aby byla v bezpečí, ale já ty tréninky znám... Jak do toho jednou soadne, není cesty zpět..."
"Nenoj se. Tohle zvládneme. Zvládli jsme horší věci. A teď... Omluv mě, jdu spáchat oběd a omluv sebe, máš první hodinu střelby ze samopalu." Líbezně se usmála a pak rychlým a elegantním krokem odmašírovala směr kuchyně.