Kouř v místnosti byl tak hustý, že už vytvářel snad i vlastní osobnost. Ten kouř tu byl a narůstal dobrých osmdesát let a větral se jen málokdy, takže celá budova zapáchala jako přerostlý a nevysypaný popelník. Damnathoris tenhle pach nijak nevadil. Zčásti proto, že v tomhle místě vykouřila nejednu cigaretu a zčásti proto, že hulila jak fabrika pořád. Ženské hlasy a tichá hudba rozladěného klavíru, který měl svá nejlepší léta dávno za sebou se rozléhaly budovou. Thoris rychle cupitala za svou tetou a opatrně se vyhýbala jakémukoli přebytečnému kontaktu s okolím. Ženy, které okolo sebe viděla procházet byly divoce nalíčené a oblečení by z nich šlo sudnat středně silným luxem. Byly to prostitutky. Bohyně milování, znalkyně jazyků i duší. A samozřejmě i toho zbytku, což je u lehké dámy nutná praxe.
Bordelmama byla už postarší dáma, ale působila až podivuhodně zachovale. Seděla za vysokým pultem, okolo krku měla ovinuté péřové boa a do šedých vlasů vpletená rudá pírka. Vůbec ladila do ohňové barvy a ačkoliv nebyla nejmladší, tento styl oblékání její kráse a eleganci vůbec nevadil. S úsměvem pokynula na Damnathoris.
"Ahoj, Amèlie." Usmála se Damn vlídně. "Sekne ti to."
"Ty ses vůbec nezměnila, Damny. Tohle je tvá dcera?" Ukázala dáma s milým úsměvem na rozpačitou Thoris. Tihle lidé byli milí, ale cosi vevnitř do ní hučelo, že ačkoliv jsou milí, stále jsou to odpadlíci společnosti.
"Ne, neteř. Moc toho asi nenamluví, že?" Strčila do Thoris di Bellová rošťácky.
"Asi..." zamumlala Thoris a žmoulala nervózně lem vlastních šatů.
"To nevadí." Usmála se žena a odhalila přitom dvě řady nádherně rovných zubů orámovaných pečlivě kreslenou rudou rtěnkou. "Pokoje máte připravené, zabydlela jsem vás až v podkroví. Bývá tam větší klid." Spiklenecky na ně mrkla a pak se otočila kamsi do chuchvalce dýmu. "Martho! Sabrino! Doprovoďte tady Kitty a její neteř nahoru na čtyřicítku. Budou tady chvilku bydlet!"
Dvě dívky poměrně mladého věku se doslova vyvlnily z davu. Připomínaly páru nad horkou kávou, když se svíjí ve své ustavičné choreografii. Také se usmály, ale už ne tak hezky jako paní Amèlie. Jejich zuby nebyly ani tak rovné, ani tak bílé a lesk byl na rtech jen tak napatlán.
"Ahoj, Kitty." Usmála se jedna z nich. Byla to čistá blondýna a její pleť byla téměř průsvitná. Mohlo jí být tak třicet, ale naivní rybí oči jí dodávaly mladší vzhled. Její pracovní oděv se skládal jenom z korzetu a maličké sukničky, jako mívají baletky.
"Nazdar, tebe už si moc nepamatuju... ehm... Martho?"
"Já tebe ano. Moc jsem tě obdivovala. Než jsi odešla, tak jsem byla jen tak na chodníku. Až potom jsem tady začala pracovat. Asi si mě moc nepamatuješ." Skromně se usmála a sklopila zrak. Mluvila lámanou angličtinou, ale snažila se hezky.
"Teto?" Začala Thoris takovým tím nepříjemným tónem někoho, kdo si dal dohromady dva a dva.
"Ano?"
"Nechceš mi náhodou něco vysvětlit?"
Celá skupinka zastavila na konci chodby, kde, kupodivu, viselo několik půvabných aktů. Dívka na nich byla v rouše Evině, jenom obličej jí chránila maska s kočičími oušky. Dalo se bezpečně říci, že dívka na fotografii, Kitty, jak hlásala cedulka, je Damnathoris.
"Nechci... Ale budu muset." Zrudla Damnathoris jako rak a rychle zamířila ke schodům.
Martha a Sabrina za nimi lehce cupitaly. Zatímco Martha švitořila neustále, Sabrina v úzkých šatech s tygřím vzorem a čokoládovou pletí téměř nepromluvila. Výslovnost měla krásnou a zřejmě i slovní zásoba jí nechyběla, ale neměla to zkrátka zapotřebí.
Než se všechny dívky dopachtily po schodech s rudým koberečkem až na čtyřicítku, potkaly ještě několik fotografií. Ne všechny zobrazovaly Damnathořino tělo, ale hodně jich převládalo. Kitty, jak ji zde všichni oslovovali, prostě frčela pořád.