"Takže tady odbočíš!"
"Když chceš  abych odbočila, musíš mi to říct včas!"
"Já se v té mapě nevyznám. Je pro idioty!"
"Jestli chceš,  přepíšu ti ji na kus březový kůry, ale pochybuju, že by to pomohlo..."
"A vůbec! Co tu dělá ropovod?! No řekni! Co?!:
"To jsou koleje ty blbečku..."
Thoris tuhle nekončící hádku poslouchala už hodiny. Když Eliáš nenadával na to, jak Damn řídí, ječela Damnarhoris, jak blbě Eliáš naviguje a naopak. Thoris si promnula krční páteř. Měla pocit, že jí ten pitomej kousek těla asi brzy upadne, koneckonců jako každý,  kdo někdy spal v autě, bez možnosti sklopení sedadla.
Damnathořino BMW samozřejmě sklopná sedadla mělo, ale to by za sedadly nesměl být zavazadlový prostor nadupaný k prasknutí.
Damn prudce dupla na brzdu. Eliáš se polil kávou a Thoris zasáhla do hlavy jakási kosmetická taštička zezadu.
"Když mi někdo řekne, 'hele, tamhle je benzína,' tak počítam s tím, ze mi to neříká sto metrů za ní!" Vrčela Damnathoris a elegantně si to svištěla protisměrem dvouproudé dálnice k výpafovce na benzínku, příslib špatně mytých toalet, gumového sendviče a kafe z automatu. Pár aut zatroubilo a rychle se uhnulo. Damn si to kalila silnicí se svým obrněncem mezi auty, jehož bylo celkem složité rozeznat od tanku. Smykem zaparkovala na malém plácku před prodejnou všeho možného, od motorového oleje až po fikurku královny Elsy, zpívající Let It Go. Vonné stromečky na zpětném zrcátku se zahoupaly a vozidlem projel závan davno vyčichlé lesní směsi. Řidička unaveně vystoupila a protáhla si záda. Asi ji musely pořádně bolet, protože řídila už šest hodin v kuse. Eliáš se sice nabízel,  že volant převezme, ale po půl hodině tlačení Translamanžským tunelem to Damn vzdala a začala řídit znovu. Teď se natáhla do kastlíku pro peněženku.
"Chceš něco, kotě?" Mrkla rozverně na svou neteř.
"Já bych chtěl žvejkačky..." Ozval se Eliáš.
"Nikdo ti nebrání si je koupit. Ja mluvím tady se slečnou." Koukla na něj otráveně Damn.
"Mnoo..." zapřemýšlela Thoris a uklidila MP3 a sluchátka do batohu. "Možná něco k jídlu... Něco jinýho, než sendviče a gumový medvídky." Zmačkala obal od duhových figurek z želatiny.
"Fájne, hned jsem zpátky." Usmála se poněkud nervózně Damnathoris.

V prodejně vytáhla jednu vodu do ostřikovačů, dálniční známku, další vonný stromeček, sáček žvýkaček a nakonec dvoje hranolky. Ještě nakoukla do oddělení se suvenýry. Chvilku si prohlížela všemožné hlouposti a hračky a nakonec našla to, co chtěla. Položila dosavadní  nákup  na regál a vytáhla obřího plyšového jednorožce.  Byl veliký, růžový a rozhodně nedržel tvar takový, jaký měl. Ale byl to jednorožec. Damnathoris si vzpomněla na svůj poslední hovor s Autorkou a na stížnosti ohledně australských snídaní, ze kterých je Autorce rano, co ráno na zvracení. Damn měla takový pocit, že to úplně nebude gastronomií, ale usmála se sama pro sebe, popadla jednorožce, zbytek věcí a vykročila směrem k pokladně.
Pihovatá dívka s kšiltovkou s logem benzíny jí nákup ochotně namarkovala. Damny rozevřela peněženku.  Nosila zásadně pánské, zdály se jí praktičtější. Láskyplně přejela pohledem obrázek třináctileté Autorky, ale pak její pozornost upoutalo něco úplně jiného. Papír,  který tam ještě pred pěti minutami nebyl... Damn zbledla. Sledují ji a ona je v pasti. Rozložila papírek  a spatřila rodinnou fotku Autorky, Eliáše, jí samotné a Thoris. Všichni šťastní a bezstarostní. Pak ji upoutal nápis na kraji obrázku.
"Žádné hlouposti, brzy na viděnou..." písmo bylo černé a uhlazené.
Damnathoris se udělalo špatně od žaludku. Zaplatila celý nákup, nechtěla ani drobné nazpět a dosprintovala k autu. Vevnitř panovala naprostá pohoda a klid. Trošku se jí ulevilo. Našlapala všechno do kufru, a aniž by řekla proč, okamžitě vyjela dál.