Ráno, den před odjezdem. Damnathoris di Bellová se ňoumala ve snídani a pokoušela se trefit lžičku do čaje. Asi po osmém pokusu a politém celém ubrusu se jí to povedlo, ale na úkor svých snažení si do čaje místo cukru nasypala sůl, takže onen boj se lžičkou, perspektivou, migrénou a svědomím za účelem vmíchat bílý prášek do tekutiny, byl, dalo by se říct, zbytečný. Thoris na ni vyčítavě koukala a uždibovala kus suché palačinky. Jediný, kdo nezaregistroval jakoukoli změnu byl Eliáš. Spokojeně zíral do novin a ládoval se rohlíkem se salámem. Možná to nebyla pravá britská snídaně, ale Eliáš fungoval víceméně jako chodící odpadkový koš na jídlo. Lépe řečeno, co nebylo chlupaté plísní, to sbaštil.
Damnathoris se nejistě otočila ke skříňce, ve které měla alkohol a natáhla se pro lahev rumu. Thoris její ruku až nápadně rychle zadržela a zamračila se.
"Do kafe..." zabručela tiše Damn a vytáhla flašku.
"Obávám se, že podíl toho rumu vůči kávě by byl zhruba devět ku jedné, že?" Zvedla varovně Thoris obočí a vytrhla momentálně chodící trosce láhev z ruky.
Alkohol vevnitř jemně zašplouchal a Eliášovi spadlo kolečko salámu na Timesy.
"Prej budou zdražovat..." poznamenal, aniž by k tomu měl jakýkoliv důvod.
"Ty noviny jsou dva roky starý..." Obrátily se na něj obě dívky podrážděně.
"A momentálně i mastný..." Protočila starší z nich oči.
Vyměnily si pohledy. Nakonec Damn vstala, nechala na stole zbytek svojí palačinkové porce polité horkými malinami a odešla ven.
O deset minut později už obě ženy seděly zády opřené o kamennou mohylku, nesoucí jejich společné křestní jméno.
"Takže..." začala Thoris váhavě.
"Chm?"
"Něco se s tebou děje... Není ti dobře od nervů..." Přemýšlela nahlas.
"..."
"Zjevuje se ti ve snech mama?"
Faktem bylo, že Damnathoris se nic jiného ani nezdálo. Buďto umírala v rukou páně Metelnykových, nebo viděla svoje rodiče znovu a znovu v plamenech. A taky Vydru... Jak se nadechla vody která řeže do plic. Jak utopila sama sebe. A ještě na někoho... na-
"Je ti špatně z toho?"
Ne, jí nebylo špatně tohohle. Jí bylo špatně od svědomí. Oprávněně špatně. A tak pila... Pila, aby zapomněla, aby vyhnala vlastní neodbytnou duši.
"Ne, tím to není. Takže... Není to minulost, bude to budoucnost?" Odhadovala zelenoočka.
Damn ji nevnímala a zírala do dálky.
"To nemohu říct..." zamumlala nakonec a svěsila hlavu. Poslední dobou byla velmi unavená. Málo jedla a hodně pila. A taky docela dost kouřila, akorát od drog ji Thoris odtahla dřív, než skončila v pavučině závislosti.
Thoris jí už chtěla vynadat ta neochotu vypovídat, když v tom k nim dofuněl Eliáš. Měl košili posetou drobečky ze snídaně a na jednom rukávu skvrnu od kávy. Ale měl dobrou náladu a dokonce i sbaleno. Teď už jen chodil a kontroloval, jestli nic nezapomněl. Vo se cesty týkalo, vždycky to zařizoval on. Byl svědomitý a až úzkostlivě pečlivý.
"Zdalipak mají má děvčata sbaleno?" Zazubil se na ně a ignoroval oboustranný splín.
"Půjdu si zapakovat." Zvedla se zelenooká dívka a odkráčela.
"Já... já... já asi taky..." vybreptala nakonec Damnathoris a víceméně i rovně si to namířila k domu.

Přihazuji koláž na Damnathoris di Bellovou :) je to od té nejlepší osůbky, co znám a pokud zabloudíte na její účet, bude to víc, než milé...
@siriusinka skóruje^^