Damnathoris se potloukala prázdným domem a opíjela se. Už jen tři dny. Tři dny a pak... Peklo vstoupí na zem. Damn byla poslední dobou víceméně v lihu, takže měla pocit, že má místo krve čistý alkohol. Bylo jí špatně. Už myslela, že s tímhle dávno skoncovala, ale momentálně to víc, než nešlo. Otočila do sebe další sklenici čehosi. Už ani nezkoumala, co pije. Prostě něco. Od svého psychického selhání popíjela neustále. Začalo to skleničkou na kuráž, skončilo... neskončilo a konce to nebralo.
Thoris byla kdesi v lese s Eliášem. Byla perfektní... Narozdíl od své tety. Momentálně se učila střílet za běhu a jízdy. Velmi dobře.  Dokonce i Eliáš se dokázal zdrchat a břicho mu zdobil už téměř zapomenutý pekáč buchet. Oči měl teď jiskrné a divoké. Zrcadlila se v nich léta mládí a bujnosti. Jediná Damn byla den ode dne horší. Mysl měla zastřenou a nebyla schopná udržet vlastní stabilitu. Kocovinu zapíjela tvrdým alkoholem z něhož dostala další. Eliáš o tom neměl ponětí. Prostě si myslel, že se uzavřela do sebe a přemýšlí. Že bloumá po knihovně, zatímco on přeskakuje klády v lese. Jediná Thoris měla přehled o tom, co se děje. Tedy alespoň částečný...
Thoris stoupala po schodišti. Ruce odřené od celodenního tréninku a v hlavě brouka. Tátu nechala na pospas koním a drezuře a sama chtěla tetě domluvit. Vstoupila do jejího pokoje. Ostrý pach alkoholu jí téměř vrazil facku.
"Damnathoris?" Zavolala nejistě.
Vzadu v místnosti zacinkala skleněná láhev. Damnathoris poloseděla a pololežela u zdi. V ruce prázdnou láhev od vodky. To, co ona dokázala vypít za den by zabilo vola.
Damnathořiny myšlenky byly potrhané a zmatené, ale jedna věc přetrvávala. Pocit viny. Teď zrovna moc nechápala, proč, ale byl tam. Obrovský pocit viny, který se s přítomností její neteře přímo úměrně zvětšoval. Damn vrhla na hubené děvče s čilýma očima skelný pohled. Byla mimo a přesto až nepříjemně moc v realitě. Byla perfektně zničená. Vlasy slepené a rozcuchané, oblečení propocené. Takhle to dopadlo vždycky, když ji bylo nanic a začala pít. No... Nejen pít. Pomyslela si při vzpomínce na vlastní rozpíchané předloktí a hlav se jí zatočila.
"Teto, slyšíš mě???" Zatřásla s ni Thoris.
Damn chtěla něco říct, ale jazyk ji víc, než neposlouchal. Bylo jí mizerně, bylo jí špatně sama ze sebe a bylo jí špatně od žaludku. Jediné, co stihla bylo vyzvracet se vedle skříně a pak na druhou stranu omdlít.
***
Chlad. To bylo jediné, co perfektně zmatená mysl vnímala. Chlad, mokro, nedostatek alkoholu v krvi... Damnathoris namáhavě otevřela oči. Svět už nebyl ani zdaleka tak hezky barevný, ani točící se. Byl střízlivý...
Thoris stála opřená vedle sprchového koutu. Když uklidila Damnathořinu ložnici, ujistila tátu, že teta přemýšlí a nepřeje si být rušena a obstarala zvířata, vzpomněla si na bezvládné tělo nahoře v pokoji, odtáhla ho do koupelny a pustila na něj ledovou vodu. Teď nekompromisně zírala na tu zoufalou tvář, ktera měla zase po dlouhé době čistou hlavu. Tedy alespoň trochu.
Damn cítila v ústech odpornou pachuť zvratků a ve vzduchu lihový odér. Začínala se probouzet sama k sobě a začalo jí docházet, co se zase dělo, když byla za duhovým mostem omamných látek. A kruci...