Damnathoris se tak tak držela v sedle. Motala se jí hlava a v ústech měla sucho, takže se ji zdálo, že co chvíli omdlí. Zatím se držela, ale bylo to těžké.
Eliáš pokorně šlapal vedle koní a Thoris řádila na svém valáškovi jak to šlo. Sice nikdy nejezdila, ale klusat zvládla už po první hodině jízdy. Nebyli moc daleko od domova. Spíš se tak potulovali lesem a Damn svoji neteř učila základy jízdy na koni.
"Paty dolů..." Unaveně na ni zabroukala.
Thoris okamžitě zatěžkala paty, jako by na nich měla závaží. Whitney vesele ťapal, takže s pobízením si nemusela dělat statosti. Naklusali. Damn se s Diggerem taky přidali a lehce podkakovali nad lesním.porostem. Eliáš běžel za nimi a chytal dech.
"Žízeň!" Zakřičel nakonec a kecnul si na mýtinku.
Damn to otocila, dojela až k němu a hodila po něm čutoru, jenž měla uvázanou k sedlu.
Hltavě se napil chladné tekutiny.
"Už nemůžu!" Zaprotestoval razantně zelenooký muž.
"Budeš muset." Zašklebila se Damn.
"A nebo tě tu necháme vlkům, medvědům a divé zvěři!" Zasmála se zvonivě jeho dcerka.
"A to je dobrej nápad." Uchechtla se Damnathoris. Zápěstí měla omotané silnou vrstvou látky, dokonce si ho stihla i trošku zašít. Problém byl v tom, že její dávka prášků proti bolesti začala pomalu, ale jistě slábnout a zraněné místo, přicházející k sobě, bolelo jak čert.
Eliáš se pokusil zaprotestovat, ale to už po něm letěl kompas a mapa.
"Zorientuj se, Metelnyku." Vyplázlá Damn uličnicky jazyk a obrátila koně.
"Jedeme?" Mrkla na svou jmenovkyni.
"Jasan." Zazubilo se děvče a silně dloublo Whitneyho do slabin. Ten jenom zaržál a rozběhl se vpred plavným klusem. Damnathoris je následovala.
"Víš... Když ti to tak jde... Zkusme cval."
"Nemáš nic na bolest, že?"
"Jsem tak čitelná?"
"Ne... Jen tě znám. Nacváláme?"
"Celkem si troufáš, ať nespadneš. Drž se podsedlivé dečky a hřívy..."
"Dobře, teti."
Obě ženy pobídly koně. Zvířata radostně zařehtala a dala se do cvalu. Letěli jak šípy. Digger s Whitneym bxli skvělí koně. Silní a vytrvalí. A co víc... Skvěle cvičení.
Damn se vycerpaně držela sedla, ačkoliv jindy by si za to nejraději nafackovala. Dům už byl na dohled. Příšerná bolest v ruce a únava. Hlava se ji motala a pred očima pobíhaly malé a neposedné mžitky. Teď stáli všichni před domem. Dfě dívky a dva koně. Damn byla hrdá, že to dokázala. Oddeca si, povolila stisk a v tu ránu spadla z koně jak zralá hruška. Thoris ji jakž takž odvlekla domů. Obě byly unavené, ale na Damn byla slabost velmi patrná.
"Thoris?"
"Ano teto?"
"Tvůj výcvik musíme zkrátit. Budeme muset na východ dřív..."
"To nevadí. Budu se snažit pochytit toho, co nejvíc."
"Ty jsi hodná holka, Thoris..." Usmála se Damn na dívku. "Narozdíl ode mne..." Dodala téměř neslyšitelným šeptem...