Hostinec u Metelnykovy hlavy ztichl. Až doteď to v něm šumělo životem a hovory o podstatě bytí nad půllitrem piva. Teď stála na prahu dívka v noční košili a všichni na ni zírali. Ne jako na bláznivou holku, která by měla už dávno spát, ale jako na naprostou autoritu a někoho, u koho ani možnost, že vás usmrtí pohledem není zcela vylučitelná.
Damnathoris mile pokynula všem přítomným a naznačila tím, že mají pokračovat v zábavě. V lokále vládlo stále ticho. Lidé už na ni sice nezírali, ale biliárové koule ťukaly potišeji, šipky přestaly létat vzduchem a všichni mlčeli. Jen pár odvážlivců potichu usrkli zlatavý mok ze sklenice. Damnathoris s úsměvem na tváři přešla k pultu a zazubila se na hostinského. "Smím si zatelefonovat?"
Muž jen bázlivě pokývl hlavou a naznačil směřem do chodbičky, kde měli telefonní aparát.
Tmavovláska přikývla a odešla.
"Haló?" Hlas na druhém konci sluchátka byl hrubý a mužský.
"Di Bellová." Téměř vzlykla Damnathoris, až doteď ukrytá pod maskou perfektní sebejistoty.
"Áaah. Slečna di Bellová." Jedovatý tón na druhém konci kladl až nepříjemný důraz na slovo 'slečna'. "Jednou slečna, možná slečnou i navěky." Zašklebil se hlas.
Damnathoris polkla. "Brzy budeme hotovi."
"Kolik?"
"Asi měsíc..."
"To je málo!" Muž to vyštěkl jako rozkaz.
"Neumí víc. Je schopná. Velmi... Schopná. Ale neumí nic navíc. Učí se vše odznovu."
"Měsíc je příliš... Anebo... Dostanete měsíc a to, čeho si tak ceníte si to odskáče... Co myslíte?" Hlas jako ze sametu.
"Čtrnáct dní."
"Výborně. Čtrnáct dní. Týden máte na cestu. Za tři neděle nashledanou... Slečno."
"Ale-"
Zvuk vyvěšeného sluchátka vyplnil celou její mysl. Z očí jí kanuly slzy. Razantně je setřela cípem košile, nasadila úsměv a vykročila.
Lokálem opět projela vlna hrůzy. Samolibý úsměv a ladné pohyby predátorky. Její pozornost upoutaly šipky. Muži stojící okolo terče ustoupili do uctivé vzdálenosti. Prošla uličkou lidských těl, uličkou pytlů strachu. Vytrhla šipky z terče a ušklibla se. Tak špatné trefy... A ani jedna v rudém středu. Prohlédla si lajnu osm metrů od terče. Zasmála se. Jeden, dva, tři, deset kroků navíc. Ani moc nemusela mířit. Šipky hrála jako malá a  ylo to to nejjednodušší, co znala. První hod. Rudý střed zasažen, sto bodů. A další stovka. A další. Šest ran a v rudé tečce ve středu terče už začalo být celkem dost narváno. Damnathoris trumfiálně pohlédla na osazenstvo hostince. Strach v očích, jak v očích štvané zvěře. S úsměvem na rtech a beze slova odešla.
Digger poháněn vlastní divokostí bujně letěl tmou.