Hermiona se potichu vydala za svou láskou. Chodba, ve dne tak rušná, teď byla temná a děsivě tichá. Raději zrychlila krok, přeci jen měla strach. Objevily se před ní černé dveře se zlatou a trochu oprýskanou klikou, otevřela pomalu a pohlédla dovnitř. Draco seděl na koberci, pohlédl na ni, ale nic neřekl.
,,Draco, co se stalo?" zeptala se jemně Hermiona a přisedla si k němu. Rukou ho pohladila po rameni a paži. Milovala dotýkat se látky jeho košile. ,,Co otec? Jak to s ním šlo? Co ti povídal?"
,,Za měsíc... Já budu..." nedokázal to dopovědět, ale Hermioně to došlo. Už několikrát jí o svém strachu říkal, bál se, že by musel být jako jeho otec. Hermiona nebyla hloupá, věděla, co znamená být ,,pravým Malfoyem".
,,Už se s tím nedá nic dělat?"
,,Já nevím," odpověděl Draco. ,,Asi ne. Jak by? Není možnost se tomu vyhnout."
Hermiona sklonila hlavu a zamyslela se, nic ji ale nenapadlo.
,,Mio, já nechci být jeden z nich!" pravil zoufale Draco. Hermiona ho objala a něžně políbila do stříbřitých vlasů.
,,Nebudeš! Něco nás napadne. My to prostě zvládneme. Společně." Chtěla ho tím utěšit, ale sama začínala být v úzkých. Zafoukal vítr a zhasl pár svíček, setmělo se...
,,Co kdybychom..." Hermiona se zarazila. ,,To je hloupost!" Zahnala tu myšlenku.
,,Co tě napadlo? Možná nás ta hloupost zachrání," řekl Draco.
,,Ne, nezachrání!"
Najednou se Draco vzpřímil.
,,Utečeme!"
,,Co?" Hermiona nevěřila svým uším. Napadlo ji sice to stejné, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že Draco ten nápad vysloví nahlas.
,,Prostě utečeme! Hermi, musíme!"
Chytil ji za ruku a pomohl jí vstát.
,Ale Draco..." chtěla něco namítnout, ale Draco ji nenechal domluvit a vášnivě ji políbil.
,,Musíme se zachránit," zašeptal těsně před jejími rty.
,,A co Harry? Já ho samotného nemůžu nechat. A Rona. A jak jim to vysvětlím?"
,,Nikomu nic nebudeš vysvětlovat, prostě utečeme! Já taky nikomu nic neřeknu, vykašleme se na všechny a na všechno."
,,To já nemůžu!"
Draco se zatvářil vážně.
,,Hermiono, my musíme utéct, jinak..."
,,Tohle nezvládnu."
Draco ji rychle objal. ,,Nemůžu se přece stát Smrtijedem."
,,Draco, tobě se nesmí nic stát. Uteč. Já budu v pořádku, musím zůstat a ty utečeš sám... Nemůžu přece jen tak odejít."
,,Hermiono, bez tebe nechci utíkat... Prosím, uteč se mnou."
Hermiona k němu vzhlédla. Zahleděla se mu do očí. Rychle sčítala a odčítala, co vše ztratí, co získá. Milovala ho. Bylo těžké se rozhodnout, ale nakonec přikývla. Zhluboka se nadechla a pravila: ,,Dobře, utečeme. Ale kdy?"
,,Za týden, to bude nejlepší datum."
,,Tak brzy?" zazoufala si Hermiona. ,,Dobře, dobře. Důvěřuju ti, to zvládneme," uklidňovala se, protože pro ni bylo těžké nechat někoho samotného. Tedy... Harry nebyl až tak sám, ale stejně se o něj a o Rona bála.
,,Určitě to zvládneme!" ujistil ji Draco a povzbudivě se usmál.
,,Draco, dělám to jenom kvůli tobě, protože tě miluju!"
,,Já vím, jsem ti za to vděčný. Bez tebe bych to nezvládl," řekl Draco spěšně.