„Že ti to ale trvalo," zamumlal Sirius, když se od sebe odtáhli.

„Nechápu," vydechl Remus.

„Co nechápeš?" zachechtal se Sirius. „Že jsem ty tvoje rádoby nenápadné pohledy a signály odhalil na první dobrou? Nebo že jsem ti nechal prostor, aby ses sám rozhodl to prubnout?"

„Ty jsi neskutečný," zavrtěl hlavou Remus a hlasitě se rozesmál, aniž by vzal v potaz, kde zrovna oba stojí. Rudé závěsy se rozletěly.

„Ty hanbo mého rodu! Ty..." začala ječet Walburga Blacková. Siriuse to ovšem nechalo chladným, dokonce přilil olej do ohně, když si k sobě před jejíma očima Remuse přitáhl a znovu ho políbil.

„Ty... s tím... potomkem špíny?!" zajíkala se Walburga Blacková, když viděla, co viděla.

„Jediný potomek špíny jsem tady já!" zařval na ni Sirius, až jí na moment došla slova. Její krátké zaváhání stačilo k tomu, aby společnými silami zatáhli závěs a tu starou můru umlčeli. Sirius si okamžitě ukradl další polibek. Koneckonců byl hodně let nasuchu.

„Dlužím Kingsleymu čokoládu," usmál se Remus, když Sirius uvolnil jeho rty. „Vsadili jsme se, jak to dopadne, když ti zkusím dát pusu."

„I já mu jednu dlužím," zachechtal se Sirius. „Já se s ním totiž taky vsadil o tabulku z Medového ráje, že tě nedokáže žádnou manipulací přimět, aby ses konečně rozhoupal."

„To bylo zmijozelské," podotkl Remus.

„Neurážej a radši mi vysvětli, co ti na tom tak dlouho trvalo," pobídl ho Sirius, ale na slova mu nedal žádný prostor. Vždycky to byl muž činu.

KONEC