Remusovi přeběhl přes tvář stín. Na Grimmauldově náměstí? Tam se mu věru nechtělo. Kingsley jako kdyby mu četl myšlenky.

„Mno, a nebo se sejdeme u Děravého kotle?" nadhodil tázavě. „Už jsem dlouho neměl jejich hrachovku."

„To by šlo," pousmál se Remus a vstal ze zídky, na které byl usazený. Možná nebude od věci s někým si promluvit a Kingsley není žádná drbna, takže nehrozí, že by to už druhý den věděl celý Fénixův řád a do týdne i nepřítel. „Jsi fakt kamarád," dodal a zahleděl se na nebe. Jeden z mraků mu nápadně připomínal velkého psa. Ani tady neměl pokoj.