Káfsi ještě chvíli zírala na sytě zelenou barvu kompasu, která jí svým odstínem připomínala hebounký mech.

„Skvěle," zajásala, když z ní opadla prvotní nervozita. „Další Magický musí být někde blízko!" řekla a celá se rozzářila.

Společně se vydali směrem, kde předpokládali, že se jejich hledaný Magický nachází. Kompas nepolevoval v záři a Káfsi věřila, že jdou správně. Došli až na konec lesa, kde je však čekalo překvapení v podobě peřejí. Káfsi zděšeně ucouvla.

Voda, pomyslela si zhnuseně a podívala se, kam se ty vlny ženou. Následoval hluboký povzdych. A to jsem si myslela, že už nemůže být hůř, pomyslela sklesle.

Stáli nedaleko vodopádu. Pro Nero to byla možná běžná záležitost, pro Káfsi šlo však o strašáka ohromných rozměrů. Ale vždyť vodního Magického už máme, rozčilovala se v duchu. Doufala, že jde jen o chybu. Že se mají vydat jiným směrem, jenže kompas si vesele zářil dál.

„Opravdu jsme tady správně?" zaváhala Káfsi a bázlivě přešla až ke břehu, kde si klekla a vykoukla přes okraj do vody. Jako by snad čekala, že na ni zpod vodní hladiny vykoukne tvář hledaného Magického. Jenže se nic nedělo. Káfsi viděla jen rozbouřenou vodu.

„No, aspoň se dáme trochu do pucu," řekla Nero bezstarostně a obrátila se k Hádovi. „Ten Magický tu nikde není, pokud se nemýlím. Tak se můžu aspoň vykoupat, ne?"

„Jen si poslužte," řekl Hádés odměřeně a vydal se podél břehu.

„A nekoukat," osočila ho Nero, byť měla v plánu si ve vodě smočit jenom nohy.

„Jistě, jistě," zamumlal Hádés a nevěřícně přitom zakroutil hlavou. „Jako bych snad neměl svých starostí dost," zanadával šeptem, zatímco se dívkám vzdaloval.

„Já už mu vážně nerozumím," povzdychla si Káfsi. „V jednu chvíli je všechno v pohodě a v další bum! Máme tu morouse, co dělá, jak pro něj vůbec nejsme důležití."

„Vždyť je to bůh. Hádám, že pro něj vážně neznamenáme vůbec nic," procedila mezi zuby Nero. Sundala si sandály a schladila si nohy ve vodě.

„Hmm, to je dost možná pravda," zamumlala Káfsi. „Ale nemusí si od nás držet zase až takový odstup, ne? Jsme v tom přeci společně. A," zarazila se. „Neslyšela jsi něco?" dodala a ohlédla se k lesu.

„Vůbec nic. Ty se neopláchneš?" pobídla ji Nero, která si zatím ošplíchávala podpaží.

„Určitě ne," řekla Káfsi jistě a zatočila se s kompasem okolo své osy. Zář byla tak silná, že šlo jen těžce poznat, zdali se mají vydat vlevo, či vpravo.

„Počkej, ty se jako vážně neopláchneš?!" vyhrkla. „No, ale měla bys. Původně jsem ti nechtěla nic říkat, ale už docela zaváníš," ušklíbla se Nero.

„Héj!" zvolala Káfsi ukřivděně a poté se znovu ohlédla. „Vážně jsi nic neslyšela?"

„Nech si ty výmluvy, ano?" řekla Nero pobaveně. „Jenom měníš téma, abys nemusela k vodě."

„Já se ale nevymlouvám," bránila se Káfsi. „Něco tam je," dodala šeptem.

„Tak už s tím přestaň," osočila ji Nero.

„A s čím?" zeptala se a opatrně přešla k lesu. Skrze husté stromy nedokázala určit, jestli na druhé straně opravdu někdo je, nebo má jen slyšiny.

„Děsíš mě," řekla Nero a vstala. Předtím si myslela, že si z ní Káfsi jen střílí, ale najednou jí přišlo, že i ona něco slyší. Přešla k ní, odhodlaná podívat se, o co jde.

***

„Ááá!"

„Nero?" zaváhal Hádés a ihned stočil své kroky zpět k místu, kde je zanechal. Určitě to byla Nero a ta obvykle křičela jen v opravdu vyhraněných situacích. Zrychlil krok. Pokud měla Nero, děvče, které je zvyklé na to být Magickou a využívat sílu vody dennodenně, problémy, tak bylo jasné, že je v maléru i Káfsi. Ta, která si nezapálí ani klacík!

Hádés svižným krokem vešel do zatáčky, za kterou se rozkládal vodopád. Poté zpomalil a skryl se za stromem. Musel být obezřetný. Bylo jisté, že se nepřítel nacházel blízko. Hádés našlapoval potichu jako myška, nebo se o to alespoň snažil. Povrch tvořený bezpočtem menších a větších kamenů nebyl pro jeho plán ideální a tu a tam přerušil ticho zvuk křupnutí nebo kutálející se kamínek, který pod vahou jeho sandálu odskočil ze svého místa.

Hádés se znovu přikrčil mezi stromy a spatřil Káfsi a Nero, jak sedí spoutané u břehu. U dívek stáli jen dva vojáci, kteří nevypadali, že by při výcviku dávali nějaký extra velký pozor. Každý z nich držel konec svého zářivého lana, kterým je spoutali. Drželi laso Artemis, jako by to bylo vodítko od psa a Hádés nabyl dojmu, že by je mohl přeprat. Stačilo mu jen využít momentu překvapení. Nejdřív jeden, poté druhý. Navíc, pokud by pomohl nejprve Nero, měl by k ruce i sílu vody a osvobození Káfsi by tak nepředstavovalo žádný problém.

Hádés poodkryl svůj plášť a jednou rukou se dotkl dýky, kterou měl u opasku. Znovu se zahleděl ke břehu, ale krom dvou vojáků a Káfsi s Nero opravdu nikoho jiného nespatřil. Opatrně vytáhl svou dýku a chystal se vyrazit do akce, když vtom ucítil, jak ho někdo zezadu chytil pod krkem.

„Už jsme se báli, že se neukážeš," sykl Fóvos Hádovi do ucha a ten sebou trhl. „Musíš být vážně zoufalý, když na nás zkoušíš takovéto praktiky," ušklíbl se princ a přiložil mu ostří meče pod krk. „Naštěstí mě před tebou bohové varovali, Háde."

„Takže ty víš, kdo jsem?" procedil mezi zuby Hádés. Bradu měl zvednutou a cítil, jak ho chladná ocel princova meče studí na krku.

„Jsi bývalý bůh," řekl Fóvos nadřazeně. „Slabý a naprosto zbytečný bůh, abych pravdu řekl. Na mé straně je Olymp, na tvé jen támhleta květinka a moje neschopná sestra. A žádný pekelný pes v dohledu, pokud se nemýlím," řekl a přejel mu mečem po krku. „Žádné hračky," dodal a pevně mu sevřel zápěstí, ve kterém měl Hádés připravenou dýku k útoku. „Jaký je to pocit být úplně bezbranný?" pokračoval princ v provokování. „V jednu chvíli mít moc nad armádou mrtvých a v další být úplná nicka?"

„Měl bys vážit své činy, smrtelníku. Z vrcholu vede jen jedna cesta," sykl po něm Hádés. „A to dolů."

„Slyšel jsem, že bohové, ti mocní bohové, uzavřeli sázky," pokračoval Fóvos, který jeho poslední poznámku ignoroval a jen přitiskl ostří meče blíže k jeho krku. „Zajímá je, jestli tě dokáže ‚prostý meč ještě prostšího smrtelníka' donutit krvácet," zašeptal mu do ucha a Hádův obličej se stočil do bolestné grimasy. „Takže, co pro ty nahoře uspořádat menší rozptýlení?" řekl Fóvos s neskrývaným nadšením a jemně mu zabořil ostří meče do kůže.

„Ne!" ozval se z lesa další hlas.

Voithó? Káfsi by jeho hlas poznala kdekoli. Otočila se za zdrojem zvuku a s otevřenou pusou dokořán vítala dva členy královské gardy. Voithó a Alexander. Ještě nikdy předtím je neviděla raději.

„Jak si dovoluješ mi odporovat?!" rozčílil se Fóvos, po jehož meči nyní stékal narudlý pramínek. „Měl jsi zůstat v paláci."

„Nemohu dopustit takové zacházení s... bohem podsvětí," řekl Voithó s jistou bázní a seskočil ze svého koně.

„Ale musíš," ušklíbl se princ a skopl Háda k zemi. „A teď, Voithó, ukaž, že jsi platný člen královské gardy," řekl a ukázal na Háda. „Zabij ho."

„Zabít?" vyhrkl Voithó.

„Přísahal jsi, že budeš chránit trůn," pokračoval Fóvos, a přitom s vervou dupl Hádovi na dlaň, kterou se pokusil natáhnout po spadlé dýce. Obličej boha podsvětí se znovu zkřivil bolestí.

On ho vážně zabije, problesklo Káfsi hlavou. Věděla, že musí něco vymyslet. A to hodně rychle. Potřebovala se vytasit s vážně dobrým plánem. Moment překvapení, přesně to bylo nyní třeba. Odvede od Háda pozornost, dá mu šanci utéct. Její kompas zářil více než kdy jindy, takže další Magický tu někde byl. Musí tu někde být, pomyslela si Káfsi a s myšlenkou, že jim možná ten nový Magický pomůže, vyrazila vpřed.

„Hej, držte ji!" okřikl Fóvos vojáka, a ten se ji ihned pokusil strhnout zpátky. Káfsi však byla k nezastavení, nabrala takovou rychlost, že ono nečekané škubnutí jen ovlivnilo trasu jejího běhu. Lekla se, trhla sebou a slétla přímo do řeky. Káfsi strhla voda a voják stihl jen taktak upustit laso, takže se nezřítil za ní.

„To ne!" vykřikl Voithó, když spatřil Káfsi ve vodě a rozeběhl se podél břehu, jak nejrychleji to dokázal.

Zem pod jeho nohama nepřirozeně vibrovala, jako by se snad schylovalo k zemětřesení. Byl to souboj muže proti proudu a zdálo se, že řeka má navrch.

„Podej mi něco!" křikl Voithó po Alexanderovi a ten se bezmocně rozhlédl. Voithó potřeboval klacek, větev, zkrátka cokoli, s čím by na Káfsi mohl ze břehu dosáhnout. Ale ať se Alexander díval kamkoli, nedokázal nic najít. A Káfsi už od vodopádu nebyla moc daleko. I přesto, že se snažila zachytit o nějaký z kamenů, na které v divoké řece narážela, nedokázala se na žádném z nich udržet dost dlouho. Laso bylo pryč, vzala ho voda a na místě, kde se dotýkalo její kůže, zanechalo ošklivé šrámy. Ty však byly v tu chvíli jejím posledním problémem.

Proud vody byl moc silný a pokaždé, když měla Káfsi pocit, že nalezla pevný bod, tak si ji řeka znovu stáhla k sobě. Čas rychle ubíhal, a protože Alexander stále nepřinesl žádný nástroj, kterým by mohl Káfsi zachytit, byl Voithó nucen přikročit k jedinému možnému řešení. Musí se pro ni sám natáhnout.

Voithó se rozeběhl a skočil na větší balvan, který byl ve vodě těsně před vodopádem. Jen taktak se na něm udržel a málem i on přepadl přes jeho okraj do vody. Voithó obtáhl kolem kamene nohy a nahnul se tak daleko, jak jen to bylo možné.

„Tady!" křikl, aby Káfsi alespoň trochu navedl. „Chyť se!" zavolal a natáhl k ní paži.

Voithó? Káfsi přes bublavý chorál vody, který jí hučel v uších, slyšela jeho hlas jen opravdu krátce. Byla vysílená. Snažila se udržet nad hladinou, ale každá vteřina pro ni byla náročnější a náročnější. Z posledních sil natáhla ruku směrem, kde si myslela, že by se mohla nacházet pomoc. Poté ucítila něčí prsty. Proud vody Káfsi strhnul přes hranu a ona nyní visela ve vzduchu. Jediné, co ji chránilo před pádem, který byl jen těžce slučitelný se životem, byla jeho ruka.

„Drž... se," procedil Voithó mezi zuby soustředěně. Cítil, jak se mu dlaň potí a Káfsina ruka mu pomalu klouže pryč. „Drž."

Zatnul zuby a pokusil se k ní natáhnout i druhou ruku, ale tehdy málem ztratil balanc a musel se znovu chytit kamene.

Káfsi se s vypjetím sil snažila udržet, ale ten souboj s vodním živlem, ta bitka s vlnami, ta ji vysílila. Podívala se na něj a v očích se jí zračil smutek. Voithó najednou ucítil, jak mu její prsty prokluzují. A než stihl cokoli udělat, zjistil, že je jeho dlaň prázdná. A Káfsi padá do rozbouřených vod.

„Ne!" vyhrkl.

A zem pod nohama všech přítomných zavibrovala podruhé.

---

Ho, ho, ho, to je cliffhanger, což? Rozuzlení přijde již ve středu, zatím vás nechám napospas teoriím! :D