"... a vše bude probíhat tak, jak jste byli zvyklí," dokončila své povídání Pippina nová učitelka Chryzantine. Duhové procesy učila už pěknou řadu let a také to na ní bylo poznat - chodila naboso, okolo těla měla místo pořádného oblečení omotané jen přírodní materiály jako trávu či větvičky, ovšem vše dobře zpevněné, čili se nemusela bát, že by jí něco z toho nechtěně spadlo, vlasy měla blonďaté, ale sluníčko změnilo jejich barvu až do bílé, délkou připomínající koňskou hřívu - Chryzantine měla co dělat, aby si na ně občas sama nešlápla - a nakonec výraz v její tváři potvrzoval, že v přírodě se cítí nejlépe.

Zrovna svým studentům vyprávěla organizační záležitosti ohledně předmětu, že sem tam budou muset prokázat svoje znalosti, ale že se všechno učí hlavně pro sebe, aby z nich byli schopní mágové a mohli spolehlivě bránit svá společenství, ke kterým se po studiu přidají.

Mělo to ale jeden háček. Pippa nesměle zvedla ruku.

"Já chodím teprve do prvního ročníku," ozvala se, když jí Chryzantine pokynula. Nato se ozval jednohlasný údiv od všech jejích spolužáků, který okamžitě vystřídalo zmatení. Po pár sekundách si už mnoho lidí šuškalo, že tento předmět přece není pro prváky, protože ti zatím nic neumí, a náplň předmětu vyžaduje docela pokročilé znalosti.

Chryzantine se také tvářila trochu udiveně, nicméně jinak než výrazem tváře to nedávala najevo. "Jsi si jistá, že sis nespletla předmět, zlatíčko? Sem chodí hlavně čtvrťáci a páťáci, kteří na to mají dostatečnou přípravu z teoretické magie a jiných základů."

"Pan ředitel Trindestal mi to dovolil," pípla potichu a sklopila pohled k zemi. Stála na místě jako socha a cítila, jak se do ní navážejí pohledy starších studentů, většinou pohrdavé.

"Áh, to jsi ty, o kom Gregory mluvil," pronesla Chryzantine klidně, "v tom případě vítej mezi námi. Budeme mít vždy ranní hodiny, protože se nejlépe pracuje při východu slunce, a během roku bude pár zkušenostních testů, abych viděla, že také trochu trénujete, protože je to potřeba. Jinak nic víc k průběhu výuky vědět nepotřebuješ. Kdyby jo, vždycky se mě můžeš zeptat, maličká." Opravdu ji nazvala maličkou? To Pippě sebevědomí mezi staršími moc nepřidalo. V obličeji zrudla, a tím spíš se na nikoho nechtěla dívat. Vybrala si správně? Neměla raději poslechnout pana ředitele a zvolit si něco jiného? Doufala, že Chryzantine začne rychle něco dělat a že se tak obrátí pozornost na ni.

Na to vzápětí opravdu došlo. "Dáme se rovnou do práce, nebudeme plýtvat cenným časem. Rozdělte se do tří skupinek po osmi, takhle každá bude moct dělat něco jiného a postupně se vystřídáte. V každé skupince si ještě najděte partnera, něco budete dělat i ve dvojicích. Tak hurá do toho." Chryzantine hlasitě zatleskala a mezi studenty duhových procesů začal mumraj. Jednak se překřikovali, kdo chce být s kým a kolik jim ještě chybí členů, a jednak vůbec nevypadali jako sofistikovaní mágové, ale spíš jako banda harantů, kteří od své učitelky dostali pytlík bonbónů a mají se rozdělit.

Pippa zde nikoho neznala, a tak se rozhodla, že bude moudřejší počkat, než se rozdělí ostatní, a ona se přidá pak tam, kde budou mít o člena méně. Párkrát se zhluboka nadechla, aby snížila tep svého srdce a působila klidněji. Bohužel to stejně nebylo moc platné.

Asi po dvou minutách už na kamenném zázemí stály tři skupinky a Chryzantine měla od všech pár kroků odstup. "Dobrá, pusťme se do práce. První skupinka," ukázala na sdružení osmi studentů, mezi nimiž byla právě Pippa, "bude mít za úkol si projít mé sepsané poznámky, abyste si všichni dohromady doplnili vědomosti a byli plně připraveni na výuku v tomto roce." Udělala několik kroků směrem k nim a mohutnému klukovi předala do ruky sešitek s ručně vyhotovenou vazbou z trávy.

"Druhá skupina začne hned něčím praktickým, a to dočerpáváním magie od jiného mága. Proto máte dvojičky, abyste mohli spolupracovat a navzájem v sobě po prázdninách všechnu tu energii probudit. Je to takové základní cvičení, já vím, ale nečertěte se, je to potřeba. A nakonec třetí skupina zkusí soustředit společnou sílu doprostřed vašeho kruhu, abyste vytvořili duhu. Na konci roku to potom zvládnete všichni, ale teď to ještě pro vás bude troufám si říct těžké. Nebojte, budu vás obcházet a pomáhat vám a včas řeknu, až bude potřeba se vyměnit."

Studenti pochopili, že se mají začít věnovat výuce. Pippina skupinka si sedla do kolečka na zem, aby se všichni slyšeli, a poté postupně četli Chryzantininy poznámky. Vypadalo to, že nejstarší studenti všechno znají, ti mladší že byli rádi za opakování, a pak tam seděla Pippa, která nesměle neříkala nic, pro jistotu se ani nehýbala, jen nastraženýma ušima poslouchala a snažila se vstřebávat slova, která neznala. Už se jí v hlavě honila myšlenka, že hned druhý den výuky bude muset jít za ředitelem, aby jí pomohl s učivem. Ale rozhodla se nevzdávat a dát tomu ještě šanci.

Po nějaké půlhodině Chryzantine zatleskala. "Vedli jste si skvěle, poprosím vás o vyměnění činností, aby se všichni dostali ke všemu!" Houkla na ně.

A jak řekla, tak se také stalo - Pippin hlouček se přesunul ke kamenným sochám, kde stálo několik laviček po dvou místech, na které se měli žáci posadit a pokusit se na nich si vzájemně předávat energii. Pippa počkala, než se ostatní usadí, a pak si sedla na poslední volné místo - vedle svalovce, který předtím držel Chryzantininy poznámky. Tmavé vlasy měl sestřihnuté na ježka, celkově byl trochu při těle, nicméně svalů měl dostatek. Vypadal opravdu strašidelně - s takovým mágem jako nepřítelem by se Pippa setkat nechtěla.

"Takže já mám být s tou holkou? No skvělý," zamumlal si pro sebe, ale Pippa ho slyšela. Takové jednání jí vehnalo slzy do očí, ale zatnula zuby a říkala si, že to musí vydržet, že se mu zkusí představit a on na ni bude potom milý. V to aspoň doufala.

"Já... jsem Pippa, ahoj," řekla potichu a stočila pohled na něj. Kluk měl ale ve tváři výraz, který rozhodně nebyl přátelský.

"Dick," odsekl. "Koukej se mnou dostatečně spolupracovat, ať na tyhle hodiny nechodím zbytečně. Děcko." Zasyčel, založil ruce na hruď a čekal.

"Promiň, ale nevím, co mám dělat, je to teprve moje druhá hodina," sklopila Pippa provinile hlavu a nepatrně se na kamenné lavičce posunula dál od Dicka.

Dick začínal rudnout v obličeji. "Prostě se napoj na fontánu energie a pak mě nech se připojit," procedil mezi zuby. "Nebo ne, začnu já, koukej si ode mě tu energii brát a směrovat, nebo ji do tebe narvu násilím!"

Pippě zmrzl výraz ve tváři a vystrašeně tikala očima na Dickovu postavu, bylo poznat, že se jeho mysl usilovně soustředí. Pochopila, že by se teď měla nějakým způsobem napojit na ten proud energie, aby jej byla schopna načerpat, bohužel víc toho nevěděla. Jak takovou konkrétní věc provést, to rozhodně nemohla tušit, pokud se s magií před svým nástupem na Akademii nesetkala.

S napětím čekala, co se stane, kdy konečně její nový spolužák Dick pochopí, že takovou věc zatím neumí, ačkoliv jim to učitelka dala za úkol. Když jí připadalo, že už to začíná být dlouhá doba, otevřela pusu a chystala se na Dicka zavolat, když vtom ji udeřil neviditelný proud přímo do hrudi, tak mocný, že ji vymrštil z lavičky, ve vzduchu její tělo udělalo dva kotouly a následně dopadla ošklivě rychle zády na kamennou zem.

"Ááá!" zakřičela vteřinu předtím, než jí náraz vyrazil dech. Chvíli lapala naprázdno po dechu a v ten moment si byla jistá, že umře, protože se jí žádného vzduchu nedostávalo.

"Proboha, co se to stalo!" konečně zareagovala na situaci Chryzantine, přiběhla k Pippě, narovnala ji do sedu a vší silou praštila pěstí do jejích zad. Nato uslyšela sípavé nádechy vycházející z jejího hrdla. Oddechla si a hladila ji po rameni, aby se rychleji vzpamatovala z šoku. "Dicku, proboha, co jsi to prováděl?" řekla ustaraným tónem a druhou rukou nahmatala Pippě na krku tep a čekala, až se vrátí do normálu.

"Ta blbka nic neumí, nemůžu za to, že nebyla schopna ani trochu přijímat energii, kterou jsem jí dával," naštvaně odsekl.

"Zlatíčko, to jsem si vůbec neuvědomila," pošeptala Pippě, "příště mi musíš říct, když něco nebudeš umět, a vezmu si tě do dvojice já."

Pippa všechna slova vnímala, ale nebyla ve správném rozpoložení, aby na ně byla schopná odpovědět.

Chryzantine po chvíli usoudila, že už se Pippin tep dostatečně uklidnil, a tak od ní poodstoupila. "Už je vše v pořádku, vraťte se zase k procvičování."

Pippa s naříkavým povzdechem vstala a přiblížila se k Dickovi.

"Ani ke mně nechoď, ty děvko mizerná, nebo tu duhu použiju přímo na tebe a rozříznu tě vejpůl," vyhrkl na ni, když byla dostatečně blízko, aby ho slyšela, ale natolik potichu, aby jejich učitelku z doslechu vynechal.

To byla poslední kapka v Pippině pomyslném kalichu s emocemi. Propukla v pláč, jednou rukou si zběsile začala utírat slzy a utíkala pryč od Dicka, pryč z hodiny duhových procesů. Za sebou ještě zaslechla Chryzantinino "Dicku, co jsi to udělal naší malé víle?" a Dickovo udivené "Ona je víla?", než úplně zmizela z doslechu.

Běžela tak rychle, až ji začalo ostře píchat v boku, ale nechtěla přestat dřív, než doběhla ke stromu v parku, kde včera dělala úkol se Zepherem. Už jej měla nadosah, levou rukou si otřela slzy a najednou ucítila prudké zastavení, když do někoho svým tělem v nedbalosti narazila.

"Pippo!" vyjekl udiveně hlas, který jí byl známý, byl to Ziram.

"Pro-promiň," popotáhla, sesula se k zemi, kde zůstala sedět s koleny přitáhnutými u sebe a hlavou mezi nimi, a ještě více se rozplakala.

Ziram byl zmatený. Rozhlídnul se kolem sebe, ale nespatřil nic, co by mohlo být zdrojem Pippina naříkání. Nakonec se rozhodl posadit se vedle ní a obejmout ji kolem ramen. "Co se stalo, Pippo?" opatrně se zeptal.

Avšak místo odpovědi se mu první minutu dostávalo pouze usedavého pláče.

"On-on byl ke mně mo-moc zlý," vykoktala ze sebe nakonec.

"Kdo, Pippo?" nechápal Ziram.

"Jeden kluk z du-duhových procesů," vzklykala, "nechtěl se mnou pracovat a pak se mnou praštil o zem."

Ziram ji intuitivně začal hladit po zádech, aby vnímala i něco příjemného kromě zážitku, který ji rozplakal. "A jsi v pořádku?" ustaraně se zeptal.

"Trochu mě bolí zá-záda, dopadla jsem jimi na kamennou podlahu."

Ziram se zhrozil. "Mám zavolat Zephera? On je léčitel, jistě by ti uměl pomoct. Nebo někoho z učitelů? Aby tě kdyžtak mohli odvézt do nemocnice."

Pippa zavrtěla hlavou. Záda ji sice bolela, ale ne natolik, aby chtěla, aby ji někdo spatřil v tomhle stavu, a už vůbec ne Zepher, ke kterému si během včerejška vybudovala takové zvláštní... pouto, ačkoliv věděla, že chce brzo z Akademie odejít.

Na to Ziram přikývl a chvíli jen mlčky seděli, přičemž Pippin pláč postupně ustával, až ustal úplně, takže po něm zbyly jen červené oči a napuchlé tváře.

"Ehm, víš," odkašlal si Ziram, "měl jsem včera s Dreizou předmět telekinezi hmotných objektů, hned po teoretické magii. Ona... byla hrozně milá, pracovala se mnou ve dvojici a slíbila mi, že takhle spolu zůstaneme po celý rok." Ziramovi se nepatrně rozhořely tváře. "Máš skvělou spolubydlící."

To Pippě vykouzlilo úsměv na tváři, div se nezačala smát nahlas. "Já vím. A ty máš taky skvělého spolubydlícího," řekla nakonec.

"Já taky vím." Ziram už se zasmál nahlas. "Pamatuji si dobře, že za pár hodin máme spolu základy obranných štítů? Chceš se mezitím stavit na oběd? A už je ti líp?" Vychrlil na ni Ziram sled otázek, a na všechny Pippa odpověděla přikývnutím.

"Od rána mi už vyhládlo, tak se aspoň před svým posledním novým předmětem dobře najím," zvedla se ze Ziramova objetí a společně se vydali dovnitř na dobré bezmasé jídlo.