Za svitu odpoledního sluníčka seděla Pippa v tureckém sedu na příjemně studené trávě, lehký větřík jí čechral krátké blonďaté vlasy a dotýkal se špičky vypláznutého jazyka, což byla pozice, která pomáhala se Pippě soustředit. V ruce držela desky se svým sešitem a pilně něco zapisovala.

Samozřejmě to byl první domácí úkol do teoretické magie, ani jí nepřišel nijak těžký, ale usuzovala, že je to asi na seznámení s prostředím a celým systémem. Nebo aby si profesor Ligark mohl vytipovat studenty, kteří se budou snažit, hned od začátku.

"Kolem školy jdou vidět Magické kameny, což je něco, co kouzelník, i když já zatím ne, využívá každý den," předříkávala si nahlas a její levá ruka vše pečlivě zapisovala na určené místo k úkolu. Seděla pod košatým listnatým stromem, o jehož kmen se částečně opírala zády a jehož listy jí poskytovaly dostatek stínu, aby jí sluníčko nesvítilo do očí, ale pouze na nohy, když se rozhodla změnit svou polohu z tureckého sedu na natažení nohou před sebe.

Kolem sebe měla klid, sedla si schválně dál od ostatních studentů (a že jich v parku bylo), aby se prvně dokázala plně soustředit na své povinnosti zde na Akademii. Doufala, že jí tento elán k učení vydrží daleko déle než jen první den, ale vědět s jistotou to nemohla. Hluboko v mysli se jí hromadily otázky typu "Co když mě to tady nebude bavit?", "Co když tempo výuky nebudu zvládat?" a podobné. Naštěstí to, na co opravdu zatím myslela, bylo, že si konečně plní svůj sen - začíná ovládat magii. A ani Harold Ligark jí to svým razantním a hrubým přístupem nemůže pokazit.

Tohle všechno se jí honilo hlavou, zatímco psala další příklady, které ji napadly. "V jídelně nejsou potřeba kuchaři, protože díky magii se může jídlo připravit samo," řekla, možná poněkud hlasitěji než své ostatní poznámky.

"Vážně?" zasmál se nad ní někdo pobaveně.

To Pippu tak vylekalo, že se kousla do svého vypláznutého jazyka a tužkou prudce trhla, takže si udělala šmouhu přes celou stranu sešitu. "Au!" vyjekla a ublíženě se podívala na dotyčného, který stál za tím vším utrpením.

Byl to Zepher se svým obvyklým šibalským úsměvem. Ruce měl zastrčené v kapsách u kraťas modré barvy a shlížel na Pippu z výšky, takže se mu jeho dredy nahrnuly na přední část obličeje. Kdyby Pippa necítila ostrou bolest na jazyku, asi by se svému výhledu i zasmála, jelikož z toho jejího Zepher vypadal, jako by měl obličej uvězněný v nějakých liánách.

"Promiň," omluvně pokrčil rameny.

"Jak dlouho mě posloucháš?" zamračeně se Pippa zeptala a zaujala svým tělem obrannou pozici, což znamená, že si sedla zpátky do tureckého sedu a ruce zkřížila na hrudníku.

"Neposlouchám, teď jsem šel okolo a viděl jsem tě," řekl na svou obhajobu, ale jako by se všechny jeho předchozí úmysly, co dělat v parku, vypařily, protože se ušklíbl a přisedl si na místo po levém boku Pippy. To ji zdá se ještě více šokovalo.

"Já se tady snažím soustředit, nemohl bys mě tu ještě nechat?" zeptala se opatrně. Na jednu stranu, chtěla dokončit svůj domácí úkol, ale na druhou stranu si nechtěla dělat nepřátele z lidí ve vyšších ročnících, spíš naopak, stála o nějakou společnost. Takže těžko říct, jestli nakonec nedoufala, že odmítne.

"A proč myslíš, že jsem si k tobě sedl? Přece abych ti pomohl s úkolem. To s těmi kuchaři jest pěkná blbost, slečno vílo," uchechtl se a tázavě na ni pohlédl, jestli ho nechá, aby jí pomohl.

Pippa chvíli přemýšlela. "Hmm, tak jo," dala nakonec souhlas. "A proč je to špatně? Vždyť tam žádní kuchaři nejsou."

Zepher nadzvedl obočí. "Máš o magii asi trochu zkreslené představy. Kdo by teda měl dělat přípravu jídla?"

"No přece stačí jedno kouzlo a všechny porce se dají na talíře, nahřejí se a pak se akorát vydávají přes ten přístroj, který je v jídelně, když k němu přiložím talisman," řekla, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě.

"To by velmi teoreticky mohlo fungovat," pochválil Zepher její uvažování, "ale u nás tomu tak není. Kuchaře máme, není jich tedy mnoho, ale jsou. Magii samozřejmě používají, například k nakrájení zeleniny, ale samotnou přípravu porcí na talíře nebo hlídání jídla v troubě provádějí sami. To samé platí o nakupování potravin. Vždy jedou do blízkého města, kam farmáři dodávají své plodiny, a nakoupí vše potřebné. Takže bys svou odpověď měla poupravit, aby to nevypadalo, že si myslíš, že magie jest všemocná," mrknul na ni a zadíval se do jejího sešitu. "Jejda, ty sis ho celý počmárala! Počkej, něco zkusím."

Pippa se zděšeně podívala, co Zepher chce udělat s jejím sešitem, ale než se nadála, Zepher stihnul udělat rukou určitý sled gest, což mělo za účinek, že počmáraná stránka sešitu zazářila bíle a asi po dvou sekundách se vrátila do původní podoby, s tím rozdílem, že táhlá čára přes celou stranu chyběla. Pippa se s otevřenou pusou snažila pochopit, co se právě stalo.

"Co čekáš, jsem přece v posledním ročníku," mávl Zepher rukou, jakože je to samozřejmost. "To taky budeš umět, tím spíš, když studuješ normální magii. Já jsem koneckonců duchovní mág, ale takové maličkosti zvládám," zasmál se. "A jak na tom jest tvůj jazyk?" starostlivě dodal.

"Páni," vyhrkla Pippa, pořád v úžasu. Neskutečně moc se těšila, až bude umět něco konkrétního, třeba takovou banální věc jako vymazat čáru ze sešitu. Pak si uvědomila, že se jí vlastně Zepher na něco ptal. Zakroužila jazykem v puse, aby zjistila, jestli je nateklý nebo ne, ale zdálo se být vše v pořádku, ta bolest byla spíš způsobena šokem, než že by se opravdu zranila. "Všechno dobré," usmála se, až se jí na tvářích vykrojily ďolíčky.

Zepher přikývl. "Tak dobrá. Ukaž mi zbytek tvého úkolu, podívám se, jaké další blbosti jsi tam byla schopná napsat. Ale nejdříve..." zašmátral rukou v kapse a vytáhl dřevěnou světle hnědou dýmku. Jedním okem se koukl, jestli má vevnitř dostatek upěchovaného tabáku, a když usoudil, že ano, vytvořil mezi prsty jiskru a dýmku si zapálil. Párkrát potáhl, a když mu od úst začaly vycházet obláčky dýmu, spokojeně se uculil.

"Ty kouříš?" vyjekla Pippa, ale víc než otázka to bylo konstatování. Znatelně se od něj poposunula a vyčítavě se na něj podívala.

Zepher pokrčil rameny, dlouze z dýmky popotáhl a vypustil dým do vzduchu. "Kouřím dýmku, jak sis mohla všimnout. To jest mé potěšení. Chceš, abych se ti podíval na ten úkol?"

Pippa se ještě jednou musela přesvědčit, že to Zepher s dýmkou v parku myslí opravdu vážně, ale když nejevil žádné známky toho, že by to mohl být žert, posunula se zase zpátky k němu, až se její rameno skoro dotklo jeho těla. Vzala sešit a dala mu jej do ruky, aby se mu lépe četlo. Avšak raději sešit jednou rukou sama přidržovala, nestála o to, aby skončil pomačkaný na trávě, když jedna Zepherova ruka byla zaneprázdněna držením dýmky.

"Ano prosím," pípla nakonec.

Zepher přikývl a zahleděl se do jejího sešitu. Oči mu po stránce jezdily sem a tam, ale dlouhou dobu nic neříkal, až Pippa začínala být nervózní, co na tom může tak dlouho zkoumat. Ulevilo se jí, když pak řekl: "Docela solidní práce, až na tvé naivní chyby, které jsi neměla šanci vědět." Ani nenechal Pippu se zeptat, jaké, a okamžitě se nadechl a pokračoval: "To s těmi kuchaři, potom bych nepsal, že se kouzelníci teleportují, jednak to jest velmi obtížné, takže se to nepoužívá na denní bázi, a jednak samotné provedení jest nepříjemné a má to silné negativní účinky, takže všichni preferují dopravovat se přirozeným způsobem. Naopak bych tam dodal jednoduchá léčící kouzla na rány, škrábance a podobné maličkosti, jest docela fajn si tyto nedostatky moct ihned odstranit. Našlo by se spousta dalšího, ale myslím, že úplně nechceš, aby tvůj úkol působil, že ti ho pomohl někdo dělat," s úsměvem mrkl, "takhle to Ligarkovi bude určitě stačit, i tak si myslím, že na něj uděláš dobrý dojem." S poslední větou jeho intonace klesala z nadšené do opovrženíhodné. Vůbec to v jeho podání neznělo, že by se Pippa měla snažit, aby na profesora teoretické magie zapůsobila.

"Děkuju," odpověděla mu Pippa na celý jeho monolog a hned začala přepisovat své chyby. To jí chvíli trvalo, takže nic neříkala, a Zepher tento čas využil k tomu, že silně a frekventovaně popotahoval z dýmky, což mělo za účinek, že jeho tvář sršela slastným výrazem.

"Proč jsi vlastně nešel dneska na svoje hodiny?" zničehonic se Pippa zeptala.

Zepher si povzdechl. "Ále, už mě to studium tolik nebaví. Zdá se mi, že toho vím a znám hodně, a nepřijde mi, že bych se ještě měl v posledním ročníku co učit. Spíš si tady budu užívat klidu a atmosféry, ale přitom nebudu vypracovávat úkoly. To jest plán, co?" pohodil hlavou a zazubil se na Pippu.

Pippa mlčela, ale Zepher z její tváře správně odhadl, že se ho chce zeptat, jaké k tomu má důvody a proč tedy dosud neodešel, a tak se to po krátké pauze pokusil zodpovědět: "Dívej, jednoduché to jest. Jsem hodně dobrý mág léčitel, umím spoustu kouzel na vysoké úrovni, které ti můžou dodat krátkodobě sílu, výdrž nebo obecně energii. Pak znám účinný postup pro souboj s nemrtvými, na které bohužel budeme narážet častěji, než bychom chtěli. A nakonec mou největší chloubou jsou boží doteky, velmi silné kouzlo, které položí všechny, kteří zrovna nemají silný magický štít. Ano, to jest bojové. To by člověk z názvu nehádal, že? Takže sečteno a podtrženo, po šesti letech úspěšného studia nemám motivaci dodělávat i ten poslední. Daleko raději bych se usídlil v nějaké vesničce a tam působil jako kněz. Duchovní mág jsem, nemrtvé zabíjet umím a docela rád pomáhám lidem." Pokrčil rameny. "Ale asi až za rok, zkusím to tu nějak vydržet, třeba se mi podaří ještě se zlepšit v mých dovednostech."

Pippa celou dobu tiše seděla, sešit už mezitím stihla odložit vedle sebe, protože úkol považovala za vyřešený, takže už celá její pozornost byla věnována Zepherovým vizím. Nevěděla ale, co by mu na to měla odpovědět. Sama si nedokázala představit, proč ho vlastně ta magie nebaví, jelikož ona sama zatím ani nevěděla, jak něco kouzlit. Raději se tedy jen na něj zkoumavě koukala a mlčela.

"Chápu, nejsem příklad vzorného studenta," dodal otráveným tónem. "Ale pro mě není magie všechno v životě. Jak jsem řekl, chci být kněz. No, už bych asi měl jít. Slíbil jsem Ziramovi, že si spolu obejdeme kampus a možná taky bude potřebovat pomoct s úkolem." Dobafal poslední zbytky dýmky, načež se zvedl a oprášil od kůry stromu a trávy. "Měj se, Pippo, a na Ligarka si dávej pozor." S těmito tajemnými slovy zmizel stejně rychle, jako se objevil, na jeho místě zbyla akorát proseděná tráva.

"Děkuju ještě jednou za pomoc, Zephere!" zavolala za ním nakonec Pippa, ale těžko říct, jestli její slova vůbec slyšel.

Měla hodně o čem přemýšlet. O svém studiu, o duchovní magii, o kněžích, o nemrtvých, o profesoru Ligarkovi - o ničem z toho pořádně nevěděla nic, ale přesto by se jí znalosti hodily. Slíbila si, že se někoho zkušeného zeptá nebo si aspoň najde patřičnou literaturu.

Pro dnešek už se ale nechtěla zabývat ničím složitým. Čekala ji už pouze večeře a poté snad dobrý spánek, aby se čerstvě probudila do dalšího dne, kdy si vyzkouší zase jiné předměty. Nutno říct, že se jako naivní studentka prvního ročníku hodně těšila.