"Haló, Pippo, vstávej," ozýval se Dreizin hlas.

Pippa zaskuhrala a pak otevřela pravé oko, aby se podívala, kdo že ji to budí. Ve vzdálenosti na dvacet centimetrů uviděla široký úšklebek své spolubydlící a dvě velké modré kuličky, které na ni upíraly pohled. Ovšem takový podnět Pippin mozek nezvládl rychle zpracovat, a tak se leknutím trhaně pootočila na posteli, až skončila na zemi.

"Auvajs," zaúpěla po tvrdém přistání, ovšem nutno říci, že ji to probralo tak rychle, jako by udělala třeba studená sprcha.

Dreiza taktak stihla od postele uskočit, aby jí Pippa nesletěla na nohy, a tak se vítězoslavně usmívala z povzdálí. "Musíš už vstávat, za chvíli tě čeká pohovor."

Pippa se už stihla na zemi posadit, zívnout a poškrábat si záda, která utrpěla pádem z postele největší újmu. Pak se na Dreizu zamračila. "Takhle mě budit, do od tebe nebylo vůbec hezké! A ještě se na mě tahle šklebit!" ucedila, avšak z jejího tónu hlasu bylo jasné, že se na Dreizu vůbec nezlobí.

"No, ještě mi za to poděkuješ," spiklenecky na ni Dreiza mrkla a začala si splétat vlasy do svého obvyklého účesu, aby jí rozcuchané vlasy tolik nepřekážely.

Pippa ještě chvíli zůstala sedět na zemi vedle postele, než se konečně rozhodla dát se dohromady. "Půjdu vyzkoušet koupelnu," houkla na Dreizu a za pár okamžiků se s ručníkem a šamponem vytratila z pokoje.

Nemusela chodit daleko, minula jen několik dveří, než uviděla nápis "Koupelna - dívky". Jistá si svým pohlavím vešla dovnitř a bůhvíproč ji zarazilo, že to, co uviděla, byla vlastně úplně normální koupelna se dvěma kabinkami se záchodem, dvěma umyvadly a dvěma oddělenými sprchami. Po včerejších dojmech čekala asi něco víc netypického.

Zavrtěla hlavou, aby setřásla tyto podivné myšlenky a naladila se na ranní rutinu. Koupelna byla zcela prázdná, což Pippě po ránu vyhovovalo, aspoň do doby, než byla kompletně umytá a blonďaté vlasy s ostře střiženými pramínky se po čerstvém šamponování zářivě leskly.

Po návratu na pokoj zastihla Dreizu již učesanou a nachystanou v krátkém hnědozeleném overallu. Vypadala neuvěřitelně dobře.

"Mizím na snídani, než to celé začne. Jestli se chceš taky najíst, měla by sis pospíšit," řekla a protáhla se ke dveřím. Pippa stačila jen přikývnout, než se jí Dreiza vytratila z očí.

Rozhodla se poslechnout její radu, a tak na sebe hodila první věc, kterou ve skříni uviděla - žluté šaty se zelenými kytičkami. Byly to její oblíbené, tedy jedny z mnoha, protože jakmile se na kusu oblečení nacházely kytičky, zbožňovala ho Pippa bez ohledu, jakého střihu nebo jaké barvy je. Spíš bylo výjimečné, když se našlo u Pippy nějaké oblečení, které na sobě nic z kytiček nemělo.

S myšlenkami na dnešní pohovor a na výběr zaměření utíkala ze schodů, aby do sebe rychle něco naládovala, a u vchodu do jídelny málem vrazila do osoby před ní, která zrovna otevírala dveře. "Ahoj, Zirame," pronesla zamyšleně, když uviděla hnědé vlasy a odpovídající klučičí výšku.

Dotyčný se na ni překvapeně podíval a nadzvedl obočí. "To sis mě spletla s mým spolubydlícím, děvče. Mé jméno jest jiné," pronesl tajemně. Na druhý pohled dotyčný vůbec nevypadal jako Ziram, to Pippa musela uznat. Délku a barvu vlasů měl sice podobnou, tu barvu dokonce trochu tmavší, ale jeho vlasy netvořily kudrlinky, nýbrž rovnou byly zapletené po celé délce v dredech. Obličej měl kulatý s pronikavým pohledem svých tmavě hnědých očí.

Jakmile si to Pippa uvědomila, měla co dělat, aby se nezačala červenat od ucha k uchu. Znala zatím jediného kluka s hnědými vlasy, a tak mylně předpokládala, že to byl on, ačkoli věděla, že je tady spousta jiných lidí, a aniž by se obtěžovala věnovat mu podrobnější zkoumání. "Eeh," hýkla a odvrátila zrak od ne-Zirama.

Mezitím se dveře do jídelny otevřely. "No tak, nač ten spěch? Nechtěla by ses mi třeba představit?" pokynul jí, aby vstoupila, jako pravý gentleman a poté ji následoval.

"Na pohovor. Respektive na snídani," pronesla rychle a také zrychlila svůj krok. Pak jí došlo, že zapomněla zodpovědět druhou část otázky a její momentální doprovod mlčí, protože čeká na odpověď. "Já jsem Pippa, promiň," vypadlo z ní nakonec a omluvně se pousmála.

"A já jsem Zepher, těší mě." Oba se postupně dostali k výdeji jídla. Na snídani dostali tácek s opečenými toasty, máslem, vajíčkem a k tomu misku nakrájené zeleniny. Na tácku měl také místo hrníček, který byl plný teplého čaje. Pippa se okamžitě olízla a spěchala ke stolu, aby se do jídla mohla pustit. Zepher ji následoval ke stolu, neodradilo ho ani to, že v cílové destinaci kromě Pippy seděla Dreiza a další dvě dívky.

Mezi dívkami již probíhala nadšená konverzace ohledně dnešního pohovoru, takže Pippa se snažila bedlivě poslouchat, aby aspoň tušila co ji čeká. Zepher je taky po očku sledoval, občas se pousmál nad jejich slovy, ale věnoval se pouze své snídani.

"A taky jsem slyšela, že si budeme moct vybrat předměty. A že na ně budeme moct chodit, kdy budeme chtít," prohlásila pihovatá zrzka.

"Však uvidíme. Ptala jsem se Clary, ale moc detailů mi neřekla. Prý, že se všechno dozvím," utnula ji Dreiza a další otázku věnovala Pippě: "Nechceš nás představit?" přičemž nápadně stočila pohled na Zephera, aby bylo jasné, o kom je řeč.

V tu chvíli Zepher převzal iniciativu. "To nebude třeba, rád se představím sám. Jmenuji se Zepher a s Pippou jsme se právě seznámili, když si mě spletla s mým spolubydlícím."

Pippa se opět začervenala, ale pouze přikývla, na rozdíl od Dreizy, která měla u pusy toast, ale jakmile se naskytla příležitost mluvit, ochotně jí využila. "Aha, tak já jsem teda Dreiza a tohle jsou moje kamarádky Siryen," ukázala na dívku se zrzavými vlasy vedle sebe, "a Tiriffa." Pokynula i ke druhé dívce, jejíž vlasy byly špinavé blond a dlouhé přes celá záda. Pak si uvědomila, že ty její dvě kamarádky vlastně neznají Pippu. "A tahle roztomilá blondýnka je má spolubydlící Pippa." Od obou dívek se ozvalo souhlasné zamručení, takže si Pippa nemohla neodvodit, že o ní Dreiza už mluvila. Ale jako vždy se rozhodla raději na nic nevyptávat.

Zato Dreiza jako by nevěděla, kdy má s mluvením přestat. "A ty jsi taky nováček?" mířila s otázkou na Zephera.

Ten se na ni s plnou pusou podíval, pozvedl nezúčastněně obočí a dál pokračoval ve žvýkání jídla. Až teprve polkl to, co měl v puse, Dreize odpověděl: "Kéž by. To už jest pěkných pár let, co jsem začal studovat." Nic dalšího nedodával, akorát si nabral hrstku zeleniny z misky a postupně si ji přidával do pusy.

Dreiza zamručela, jelikož nebyla zvyklá, že by byl někdo takto nesdílný ohledně všech informací, které znal. Avšak rozhodla se ho dále nevyptávat, protože si nechtěla dělat nepřátele mezi staršími studenty. Třeba by si Zepher o ni nakonec mohl myslet, že je dotěrná a pak by se s ní nikdo nekamarádil.

"Kolik máme ještě času?" pípla nesměla Tiriffa.

Dreiza akčně vytáhla talisman, pootočila třpytivým vrškem a vyčetla: "Za deset minut bychom tam měli být, prvně bude nějaký společný úvod pro nováčky a pak si každého vezmou individuálně."

Deset minut nebylo zrovna moc na to, aby všichni v klidu dojedli své snídaně a ještě se dostavili do shromažďovací místnosti. Teprve teď Pippa pochopila, že ji Dreiza vlastně vůbec nevzbudila brzo, spíš naopak. Jinak by musela jít s prázdným žaludkem.

Na dalších pět minut se stůl proměnil v rychlojídelnu. Nikdo neřekl ani slovo, ale všichni se snažili do sebe naházet co nejvíce jídla, pochroupat co nejvíce zeleniny a vypít celý hrneček čaje. K Pippině překvapení spěchal i Zepher, přestože před chvílí zmiňoval, že už dávno není nováček. Když hromadně odnášeli tácky ze snídaně, rozhodla se ho na to zeptat. "Kam ty spěcháš, Zephere?" V jejím hlase byla rozpoznatelná zvědavost, třeba starší studenti měli taky nějaké přivítání?

"Jdu se na přivítání podívat, nikdy neuškodí slyšet to všechno ještě jednou." Zdálo se to Pippě, nebo na ni mrknul?

Po odchodu z jídelny jako vždy Dreiza se držela v čele skupinky a vedla ji o patro níž, kde byla obrovská místnost. Masivní dřevěno-kovové dveře byly otevřené dokořán, aby každý mohl vstoupit. Normální pozorovatel by řekl, že místnost vypadá jako tělocvična s pódiem, akorát se tady nenacházelo žádné sportovní vybavení. Vyvýšené pódium a pak řady židlí, které svoji výškou také scházely sestupně, aby na pódium viděli všichni. V různých řadách sedělo celkem asi čtyřicet lidí včetně Zirama, kterého Pippa uviděla někde uprostřed. Zamávala mu a šla si přisednout.

Ostatní se posadili do stejné řady, Dreiza vedle Pippy, Zepher z druhé strany vedle Zirama a na kraji seděly Siryen a Tiriffa. Se zatajeným dechem čekali, co přijde.

Ani ne za dvě minuty vyšel zpoza pódia muž středního věku, na sobě měl černý hábit s dlouhými širokými rukávy, kam by se mu ruce vešly několikrát, a ačkoliv mu vlasy splývaly s hábitem, všimla si Pippa v záblesku světla, že má dlouhé černé vlasy stažené v culíku. Potom celou místností zaduněl jeho zvučný hlas. "Vítejte na Akademii, moji milí. Mé jméno je Gregory Trindestal a jsem zdejší ředitel. Prvně vám sdělím několik užitečných informací, abyste věděli, co a jak tady chodí." Rozhlédl se po sále a vřelým úsměvem se usmál na své studenty.

"První důležitou věcí je váš talisman. Jistě jste již zjistili, že pomocí něj můžete otevírat různé dveře, kam máte povolen přístup, dostanete díky němu jídlo a možná někdo už objevil, že když otočíte vrchní částí, ukáže se vám čas a vás rozvrh. Ten zatím nemáte, ale časem mít budete. Teď jsou tam pouze oficiální informace od vedení, kdy a kam se dostavit. Proto se nezapomeňte podívat, v kolik hodin se máte dostavit na druhou část pohovoru." Ozvalo ne nespokojené mručení a šeptání ze studentských řad.

Gregory zvedl ruku, aby studenty utišil, a poté pokračoval. "Ano, pohovor. Někteří možná víte, že si dneska budete vybírat specializaci, kterou budete studovat až do konce. Je to z důvodu, že ovládat obě specializace by bylo sice hezké, ale z magického hlediska nepoužitelné a neměli byste žádné uplatnění. Je daleko lepší si vybrat jednu a té se plně věnovat. Hlavní specializace jsou tedy dvě," začal upřesňovat. "Čistě magická nebo duchovní. U většiny z vás máme tip, která vám bude sedět líp, podle vašich výsledků z přijímacího řízení, ale samozřejmě to závisí čistě na vás, kterou si zvolíte, my vám dáváme pouze doporučení. Podrobnosti s vámi probereme osobně. Ať už si vyberete jakoukoli specializaci, v prvním ročníku si budete volit tři předměty. Všem důrazně doporučujeme zvolit si jako jeden z nich Teoretickou magii, ale opět nikoho nenutíme. Ale pokud mág nemá základy, těžko se mu budou dělat kouzla."

Udělal pár kroků po pódiu, aby dal studentům čas vstřebat právě zmíněné informace, než se rozhodl pokračovat v proslovu. "Dále jsem vám chtěl říct, že večerku žádnou nevedeme, jelikož jste schopni se o sebe postarat sami, aspoň doufáme. V areálu můžete využívat všeho, co zde najdete, venkovního jezírka, půlnočních svačinek, dokonce i prostoru na procvičování kouzel. Asi vás nepřekvapí, že to ale pro vás bude mít jistá omezení. V prvním ročníku zkoušet kouzla můžete jen pod dohledem vyučujících nebo starších studentů stejného zaměření s již vystudovaným předmětem, ze kterého se budete pokoušet sesílat kouzla." Opět se ozývaly nesouhlasné povzdechy natěšených studentů.

Gregory zvýšil hlas. "Teď velmi důležitá věc, tak prosím všichni poslouchejte." Najednou v místnosti bylo hrobové ticho. Gregory souhlasně přikývl a další věty řekl pomalu a hlasitě. "Na severní stranu je vám vstup zakázán, jelikož je tam vedena výuka těžkých a nebezpečných předmětů, které vás v prvním ročníku nečekají. Velmi neradi dáváme nějaké zákazy, protože nátura studentů je je porušovat, takže tohle je jediný, a pevně doufám, že jej všichni dodržíte. Znovu opakuji, je to velmi nebezpečné a mohlo by to stát život nejen vás, ale i dalších lidí na Akademii. Jakmile přijde čas, že tam budete moct vstoupit, budete o tom informováni." Kupodivu se žádné nesouhlasné projevy z řad studentů nekonaly.

Teď už zase Gregory mluvil normálně. "Nakonec informace ohledně jídel - všichni máte automaticky nastavenou bezmasou stravu, jelikož je to pro mágy lepší. Kdo však chce jíst maso, nechť to nahlásí jakémukoli vyučujícímu a bude je dostávat až do odvolání. Vyučující kontaktujte i v jiných případech, například kdyby se vám něco stalo nebo jste něco potřebovali. To je ode mě pro dnešní proslov vše, nezapomeňte zkontrolovat čas vašeho pohovoru a dostavit se a něj. Od zítřka začíná výuka." Uklonil se a sálem se rozezněl hlasitý potlesk.

Po chvíli se studenti začali zvedat a odcházet. Pippa vzala do ruky svůj talisman a zkusila pootočit vrškem. A opravdu, odklopil se jako kapesní hodinky! "10:30, kabinet Gregoryho Trindestala," přečetla Pippa potichu. "To je už za deset minut!" dodala hlasitěji. Na jednu stranu natěšená a na druhou s obavami se odpojila od svých kamarádů a vydala se hledat Gregoryho kabinet.