V Mystických Dunách, pouštní krajině, avšak velmi magického charakteru, svítilo slunce a na obloze nebyl jediný mráček. Foukal jemný vánek, který v neobydlených oblastech zvedal ze země písek a jemně jej přenášel na jiné místo, které také obsahovalo písek. Vše bylo v naprosté harmonii.

Při zaměření se na menší oblast Magického Zátiší, jakožto jednu ze živějších oblastí pouště obývanou hlavně mágy, tak ta se nacházela na severovýchodním kousku mapy Mystických Dun. Jedna z hlavních věcí, kvůli které byla tato oblast slavná, byla Akademie, přestože by nikdo neřekl, že někdo chce žít dobrovolně v poušti.

Při detailním zaostření na budovu a okolí, kde mágové vychovávali své nástupce, tam panovala pohodová nálada, starší studenti si venku cvičili naučená kouzla na místech k tomu určených, ačkoliv školní rok ještě oficiálně nezačal, mladší zase spíš relaxovali v parku, u vody nebo sledovali své starší spolužáky. Ovšem vidět byli jen ti venku, neboť celý komplex Akademie byl vybudován pod zemí, jednak kvůli pevnějšímu magickému spojení se zemí, jednak kvůli dostatku místa na kouzla a z opatrnosti, kdyby se nějakému studentovi náhodou kouzlo nepovedlo.

Vše však bylo postaveno důmyslně, aby se zde každý po pár strávených dnech vyznal a aby bylo k dispozici vše potřebné k výuce i výzkumu. Navíc vchod a většina místnosti byly opatřeny ochrannými štíty, přes které se kouzla nedostala - proto se nedalo až na výjimky kouzlit uvnitř.

Nad obzorem se rozplývaly krásné Magické Kameny, neživé entity sršící magií, hlavně díky kterým bylo toto místo nabito magickým potenciálem, a tak zde bylo jednodušší se kouzla učit i sesílat, Magické Kameny totiž magickou energii propůjčovaly svému okolí. Tvořily kolem sebe bílou, místy šedou mlhu, ale vždy prosvítala jejich majestátnost ve formě tmavě šedých okrajů a nekřiklavě růžového zbytku. Jejich tvary byly nepravidelné, jak byste asi od kamenů čekali, což ve výsledku dávalo velmi estetický dojem. Byla prostě krása se na ně dívat.

A to přesně dělala Pippa své první odpoledne na Akademii. Ležela rozpláclá v parku, nohy i ruce měla od sebe, blonďaté vlasy se mísily se zelenou trávou a její zrak byl upřený na oblohu. Žádné mraky, jen Magické Kameny a jejich mléčná mlha. A mezi nimi prosvítala spousta paprsků sluníčka, které však netvořily žádnou agresivní záři ani přemíru horka, ale naopak přesně tolik, kolik byste potřebovali ke štěstí, když ležíte v krátkém rukávu a kraťasech na měkké živě zelené trávě, sem tam na vás foukne a spokojeně obdivujete svět nad vámi.

Zatím se jí tady líbilo. Celá ta atmosféra, bylo to ještě lepší, než když žila u Aegina. Měla tady své vrstevníky, se kterými se mohla skamarádit a řešit věci, které by s Aeginem nemohla. Například styl oblečení, různé typy dekorace a v neposlední řadě také samozřejmě mužské pohlaví. Navíc doufala, že se zde setká s nějakými vílami, aby se dozvěděla o svém druhu více. Taky se těšila na vyučování, až konečně začne používat magii. Dala si předsevzetí, že se bude co nejvíc snažit a že až dostuduje, bude toho umět skoro stejně jako Aegin. Aby na ni mohl být pyšný a ona na sebe taky.

"Ahoj Pippo," zavolal z dálky Ziram, jen co spatřil ležící dívku.

Tím vytrhl Pippu z přemýšlení o nadcházejícím studiu a ona se pomalu posadila a rozhlížela se na všechny strany, kdo že to na ni volá.

"Jé, ahoj Zirame," zavolala zpátky, když ho konečně objevila ze směru východu od komplexu, a zamávala, ještě než k ní stihl dojít. "Jak to dopadlo s tvým talismanem?" Zeptala se okamžitě, protože o něj měla starost, aby se nestihl dostat do žádných problémů, ještě než oficiálně začne vyučování.

Ziram mávl rukou a zasmál se. "Moje hlava děravá. Když jsem si všechno pečlivě vybalil, talisman ležel na stole. Ale přísahal bych, že předtím tam opravdu nebyl. Ptal jsem se i svého spolubydlícího, jestli si ho náhodou omylem nevzal a pak nevrátil, ale říkal, že ne. Tak jsem byl asi slepý. No, každopádně," mrkl pravým okem na znamení, že je vše v pořádku, "mám ho, a to je hlavní."

Pippa přikývla a zvedla palec nahoru. Mezitím už Ziram stihl dojít k Pippě a sednout si vedle ní. Knihu velikosti půlky své paže položil mezi sebe a Pippu tak, že se každý z konců dotýkal nohy toho druhého. "Tady je ta kniha," poznamenal, i když bylo jasné, že takový exemplář Pippa svým zrakem nemohla minout. "Z ní mi maminka četla, když jsem byl malý, a když mě pak můj domácí učitel naučil číst, četl jsem si z ní sám."

"Tak ukaž, ať se můžu podívat, co můj vychovatel napsal," vrhla se nedočkavě na knihu. Přitáhla si ji na klín a pohladila po přebalu. Magie tohoto světa, hlásala kniha název tmavě šedým písmen s tmavě růžovými okraji. To je skoro jako magické kameny, pomyslela si Pippa.

Přebal byl nádherně ilustrovaný, uprostřed byla nakreslená dospělá žena s dlouhými zelenými vlasy a z ruky jí šlehal elektrický záblesk, který se šířil po celém okraji knihy a v celkovém dojmu vytvořil stříbrný lem. Pippa byla uchvácena.

"Vypadá nádherně... Takže do téhle knihy Aegin napsal, co se na tomto světě děje a jak funguje magie?" zeptala se Zirama a v očích se jí zaleskla zvědavost.

"Skoro," váhavě odpověděl. "Nenapsal tam samozřejmě všechno, co ví. Jednak spolupracuje s Ferlanem a ke zveřejnění jakékoli části musí mít jeho souhlas a také tipuji, že některé věci, které spolu zkoumali, byly dost nebezpečné. Myslím tím, že by bylo špatné, kdyby všechny výsledky jeho výzkumů měli lehkovážní lidé. Takže by byl dost proti sobě, kdyby cokoli takového zveřejňoval do knihy, kterou může číst kdokoli. Spíš je tady takový základ magie a jak funguje spojení mezi magií a světem. Klidně si ji můžeš půjčit na pokoj, jestli chceš."

"To bych moc ráda, přečíst si ji tady určitě nestihnu," zhodnotila očima tloušťku knihy a pak svůj pohled otočila a usmála se na Zirama. "Hned jak ji dočtu, tak ti ji zase vrátím."

"To předpokládám," pronesl Ziram kamarádským tónem a zazubil se. "Tak už ji otevři, ať vidíš tu Aeginovu majestátnost v psaní o magii." Dodal nedočkavě, jako by se nemohl dočkat Pippiny reakce.

Pippa si stránky knihy prvně opatrně promnula mezi prsty, následně jich několik vzala a náhodně otevřela knihu někde kolem prostředku. Vykoukla na ni tmavá stránka se stříbrným lemem, podobně jako na přebalu. Pippa neváhala a nahlas četla: "Jak pracovat s magií - verze pro pokročilé. Část první - trénink pro zlepšení magické vytrvalosti. Vezměte talisman a napojte jej na Fontánu Energie. Soustřeďte svou mysl na praktikované kouzlo a pomocí Koncentrace Síly přijměte z talismanu energii. Čím blíž jste Magickým Kamenům, tím rychleji danou energii přijmete a proměníte ve váš záměr. Nakonec uzavřete Fontánu Energie a talisman uchovejte na chladném místě."

Pippa dočetla ohromeným hlasem a se zájmem pohlédla opět na Zirama. "Zatím ničemu nerozumím, možná kromě talismanu. Je to ten, který nám při vstupu dali?"

"Hmm," zamyslel se Ziram. "Myslím, že ne. Tohle bude nějak souviset s teoretickou magií a pomůckami k tomu."

Pippa se tvářila ještě více zmateně než na začátku. "A tohle všechno budu časem umět?"

Ziram přitakal jemným pokýváním. "Nejspíš ano, ale tohle už je část pro pokročilé, spíš sis měla přečíst něco pro začátečníky. Třeba první stránky, tam je úvod do magie. Těm pokročilým částem nerozumím ani já." Po krátké pauze dodal: "A možná ani moje mamka."

"Určitě si to pak v klidu projdu, asi to bude lepší, až budeme mít opravdové vyučování. A co je třeba ta Fontána Energie?"

"To taky nevím úplně přesně, ale nějakou představu mám, jak z knihy, tak od rodiny," řekl Ziram. "Je to něco jako zásobník všechny magické energie, který je tady všude kolem nás, protože mu Magické Kameny dávají nehmotný prostor, ve kterém se může vyskytovat. Ale větší detaily nevím, jenom, že se na ten zásobník může kouzelník připojit a půjde mu kouzlení lépe. Myslím, že se vše dozvíme, až se budeme učit o teoretické magii."

"To je velmi zajímavé," trochu zaraženě řekla Pippa, svraštila čelo a knihu otočila na jinou stránku. "Myslela jsem si, že magie funguje jednoduše, ale asi to bude složitější, než jsem si představovala. A tohle Aegin napsal kdy?"

"Někdy v začátcích," mávl Ziram rukou. "Asi když sotva vystudoval, věděl toho totiž už hodně. Pak vydal spoustu dalších a pokročilejších knih, někdy můžeme zajít do knihovny a taky se na ně podívat, není to daleko."

V parku zůstali až do večera, ale když sluníčko zašlo a na obloze se rozprostřela temnota, přes kterou svítily majestátní Magické Kameny, rozhodli se jít raději spát. Zítra všechny nováčky měl totiž čekat vstupní pohovor o individuálních schopnostech a oba chtěli být vyspaní se spoustou energie pro případ, že by se tam událo něco náročnějšího než povídání.