Když se všichni sesedli ke stolu a Dreiza předala Ziramovi tácek k jeho jídlem, rozhostila se pohodová nálada.

"Mňam, to vypadá dobře," olízl se Ziram a jeho pohled se zabodával do jakýchsi zeleninových válečků plněných obilovinami. Válečky byly na talíři hezky naaranžované, v kruhovém talíři tvořily čtverec, a uprostřed byla velká hnědá kulička položená na čerstvém salátu. "Děkuji ti, Pippo, určitě ti to brzy oplatím."

Pippa se jen usmála. "Není zač, vážně, ráda pomůžu. Ale určitě bys tu věc s tvým talismanem měl vyřešit co nejdříve." Načež měla taky čas jídlo prvně prozkoumat pohledem, než se do něj pustila. "To je maso? Můj vychovatel mi nikdy nedělal maso, říkal, že to tlumí proudy magie."

Nečekaně to byla opět Dreiza, kdo se vytasil s odpovědí. "Nehí to hafo, afe můhou ti ho uhelat," zamumlala s plnou pusou už několikáté vidličky jídla. Když viděla nechápavé pohledy obou spolustolovníků, usoudila, že jí vůbec nerozuměli a rychle sousto rozžvýkala a polkla. "Říkala jsem, že to maso není, ale kdybyste toužili po mase, tak si ho klidně můžete poručit." Pak okamžitě pokračovala, aniž by prvně prozkoumala, zda-li by někdo o maso měl vůbec zájem. "Lidé jsou zvyklí jíst maso všude po světě, ale kouzelníci přišli na to, že maso v sobě uchovává špatnou energii, a tak ho mnozí přestali jíst jen z důvodu, že se jim díky tomu lépe pracuje s magií. Místo toho servírují různé rostliny, které ale mají tvar jako maso, aby jim nepřipadalo, že se jejich strava výrazně změnila. Clara mi říkala, že první roky studia maso jedla a že stačilo jít za někým z vyučujících a nahlásit, že místo rostlin chtějí dostávat maso. Pak až do odvolání maso dostávali, takže místo téhle kouličky by tam byla opravdová masová," zakončila své vysvětlování a nabrala další sousto.

Ziram cítil potřebu obhájit svůj ztracený talisman. Zahambeně sklopil svůj pohled do talíře. "Vždycky jsem byl takový chaotický, někam si uložím věci, ale pak je nemůžu najít. Někdy se ztratí úplně. Už jsem zanevřel na nošení dvou stejných ponožek, jelikož po dvou vypráních už nejsou obě, takže mám ve skříni spíš haldu jednoponožek a každý den si prostě dvě různé vezmu."

Pippa se okamžitě rozhodla ověřit Ziramovo tvrzení a nápadně se koukla pod stůl. "Dneska červeno zelená kombinace, jo?" široce se usmála. Naštěstí jeho ponožky byly vidět, protože měl papuče pouze na přezky a tepláky měl úměrné délky jeho nohám, takže celý svět mohl vidět tuto barevnou kombinaci. Na Pippě bylo vidět, že se jí takové chování zamlouvá. Jestli je jí líbila přímo ta chaotičnost, nebo jednoduše spontánnost a barevnost výběru ponožek, to už nespecifikovala.

Po zbytek oběda probíhala klidná a přátelská konverzace. Dreiza se svým hltáním dojedla jako první, a hned se zvedla od stolu. "Vážení, omlouvám se, ale musím se ještě stavit za kamarádkami z vedlejšího bloku. Pozdravit je a říct jim, kde bydlím, aby se za mnou mohly kdykoli stavit."

Pippa a Ziram pokývali hlavou na srozuměnou, načež se na ně Dreiza pousmála, mrkla pravým okem a vzdálila se i se svým táckem, aby jej odnesla do oddělení dojedených jídel. Cestou z jídelny pak schválně prošla blízko jejich stolu, zamávala na ně a při odchodu pohodila svým hnědým pleteným copem.

U stolu se rozhostilo trapné ticho, byla to totiž Dreiza, kdo jako hlavní živil konverzaci, kdo se jako vždycky vytasil otázky z rukávu, když už se zdálo, že všechna témata ke konverzaci došla. Ale na druhou stranu, oběd zase netrval tak dlouho, aby se tři nově seznámení lidé neměli o čem bavit.

Pippa se dívala hlavně do talíře, kde poslední sousta zajímavého zeleninového válečku ujídala co nejpomaleji, jen aby nemusela začít s konverzací. Naštěstí pro ni Ziram převzal iniciativu. Tedy, o tom by se dalo polemizovat, jelikož si prvně nesměle odkašlal a pak se zeptal: "Takže vy jste s Dreizou taky prvačky? To znamená, že vám je 16?"

V mysli si Pippa oddechla, že se Ziram zeptal na něco, na co může normálně odpovědět. Kdyby se třeba zeptal, jak funguje svítící koule uprostřed místnosti, tak na to by odpověď neznala. "Nevím jak Dreiza, té jsem se ještě nestihla zeptat, ale v našich rozhovorech naznačovala, že taky teprve nastoupila. Seznámily jsme se dneska na pokoji. Mně bylo 16 před týdnem. Vůbec nevím, jak to tady chodí, i když mě jeden mág celý život vychovával. Nikdy jsem magii zatím nedělala, jen jsem se občas dívala."

"Ale jsi prvačka, takže až si nebudu vědět s domácími úkoly, vím, za kým zajít," ušklíbl se Ziram.

"Domácí úkoly?" zděsila se Pippa. "To mají mágové domácí úkoly?"

V tuto chvíli měli už oba prázdné talíře, ale očividně ani jeden nikam nespěchal, tedy mohli pokračovat v tématu hovoru, které si před chvílí vytvořili.

"Nevím," povzdechl si Ziram. "Doufám, že ne. Nebo aspoň, že ne moc. Ale jak by ses jinak chtěla naučit teoretickou část magie, která k celému magickému umění neodmyslitelně patří?"

"Já si vždycky představovala, že prostě mág chce něco vykouzlit a udělá to. Nevím, jestli mě bude bavit sedět v knížkách a plnit domácí úkoly. Možná jenom když budou zajímavé. Aegin mi vždycky zkoušel předčítat, ale já ho vydržela poslouchat jenom chvilku. Pak jsme museli jít dělat něco jiného, jako třeba si hrát ven s květinami."

Ziram se zasmál. "Koukám, že tady nebudu jediný chaotik. Taky moc dlouho nevydržím u jedné činnosti. V tomhle doufám, že mi magie pomůže se více soustředit." Odmlčel se. "Říkala jsi Aegin? Ten Aegin?"

Pippa naklonila hlavu na stranu a nechápavě na něj koukala. "Jak to myslíš, ten Aegin? Já znám jen jednoho, je to ten, který mě vychoval, když mě víly zavrhly, protože jsem se nenarodila s křídly." Její tón hlasu byl trochu smutný, asi litovala, že nemohla dětství prožít se svým druhem. Ale Aegina měla moc ráda a možná že pro ni bylo lepší, když ji vychoval. Možná by teď vůbec nemohla studovat na Akademii, kdyby tomu bylo jinak.

Ziram vykulil oči a kdyby mu zbylo v puse nějaké jídlo, určitě by ho překvapením vyprsknul na talíř. "Určitě je to on. Ten slavný mág. Ten, co pracoval dlouhou dobu s Ferlanem a vychovali spolu celou generaci úspěšných mágů, a tak se může poznání šířit dál. Napsal taky spoustu knih. Sám i s Ferlanem. Určitě ti četl ze svých!" vykřikoval nadšeně a máchal kolem sebe rukama.

"Já nevím, kdo je Ferlan," odpověděla smutně Pippa, jako by se styděla za svou neznalost. Možná že se v dětství měla o světě kouzelníků učit víc? "Aegin se o něm nikdy nezmínil. Možná sis ho s někým spletl, je přece možné, aby se dva mágové jmenovali stejně."

"Tak schválně," Ziram položil vedle sebe příbor na talíř na znamení, že už nebude dál jíst, i když už to bylo dlouhou dobu, co byl jeho talíř prázdný. "Má dlouhé bílé vousy, hnědé oči a nikdy nenosí klobouk, přestože je plešatý? A říkal někdy něco ve smyslu, že má rád, když mu slunce svítí na jeho pleš?"

Pippa se zachichotala. "Ano, jako bych ho slyšela. Že prý cítí posilující sílu, kterou mu předává slunce, a tak může dál rozvíjet své schopnosti. Ale na detaily jsem se nikdy neptala. Radši jsem běhala po zahradě a zalívala kytičky."

"Tak přeci jen... Páni, ty jsi měla štěstí."

"A odkud ty znáš Aegina?" změřila si ho Pippa pohledem. Snad nevychovával víc dětí zároveň odděleně, doufala.

"Vždyť on je legenda mezi mágy, stejně jako Ferlan. Chápu, že jsi za svůj život dělala jiné věci, než se zajímala o celebrity z kruhu mágů, ale u mě doma dělají magii všichni, takže jsem tuto informaci měl ze všech stran." Udělal krátkou pauzu. "Pořád tomu nemohu uvěřit. Takže já... já se teď bavím s Aeginovou svěřenkyní, která ještě ke všemu pochází z rodu víl!"

Pippa si poposedla na židli, z takové pozornosti se moc netěšila. Rukama si hrábla do blonďatých vlasů, aby zakryla své nepříjemné pocity, ale ironicky toto gesto vypovídalo o opaku. Naštěstí byl Ziram příliš unešen tím, co se právě dozvěděl, než aby se koukal na tělesné projevy Pippiných emocí. "Já nejsem nijak výjimečná, a navíc jsem se neprosila o to, aby mě Aegin vychovával. Prosím, neříkej to nikomu. Nechci, aby si o mně mysleli něco kvůli tomu, kdo mě vychovával, předtím, než mě opravdu poznají."

Ziram se zamyslel. "Dobře, nebudu, je to tvoje věc. Ale aspoň Dreize bys to říct měla, přece jen je tvá spolubydlící a potenciální dobrá kamarádka."

"Já... jí to řeknu, ale nejdříve si to musím promyslet." Těmito slovy ukončila téma rozhovoru o Aeginovi, postavila se a vzala tácek do ruky. "Měli bychom to odnést. Myslím, že si půjdu odpočinout na pokoj."

Ziram se také zvedl, samotnému se mu u stolu sedět nechtělo. "A nechceš jít radši do parku nebo ten tě neuchvátil?"

"Park?" zeptala se Pippa se zájmem.

"Ano," usmál se Ziram. "Na západní stranu, když vyjdeš ven, tak ho najdeš. A je tam pořád krásně." Jelikož Pippa nevypadala, že by se ho chtěla zeptat na důvod, proč tomu tak je, začal s vysvětlením sám. "Je to kvůli magickým kamenům, které tady nad námi levitují. V podstatě se nestane, že by tu pršelo, ale spodní vody je dostatek pro všechny rostliny v parku i pitné pro lidi. Šel bych s tebou, ale ještě se musím vybalit, nestihl jsem to, a taky podívat se po ztraceném talismanu. V nejhorším budu hned muset jít za mágy a oznámit jim to. Ale víš co? Pak bych za tebou do parku přišel a přinesl ti ukázat jednu Aeginovu knížku, vzal jsem si ji s sebou, protože je moje oblíbená."

Pippa přikývla a společně šli odnést tácky. Kupodivu nebyl potřeba talisman na odevzdávání jídla. "Tak jo, budu ráda, aspoň uvidím něco z Aeginovy práce. Teď mě začíná mrzet, že jsem se nikdy nezajímala o tu teoretickou část magie, vždycky jsem jen chtěla dělat ji naživo, což ale zase se mnou nechtěl dělat Aegin. Proto mě přihlásil sem."

Poté co Pippa otevřela talismanem dveře, Ziram šel na opačnou stranu ubytovacích prostorů než Pippa. Ta sice trochu bloudila, než se přes celý Akademický komplex dostala úplně ven, ale nakonec se jí to podařilo. Roztáhla ruce, široce se usmála a rozeběhla se vstříc parku.