Pippa pohlédla na svou štíhlou hnědovlasou spolubydlící s vlasy zapletenými v copu a zvedla se ze židle, na které chvíli odpočívala, a zatleskala. "Konečně mám možnost rozvinout svou magii, konečně!" Své nadšení rozhodně neskrývala,  v očích se jí zajiskřilo a usmívala se natolik, že pojem smát se od ucha k uchu nabyl své fyzické reprezentace.

Dreize se naopak v očích malinko zaleskla závist při pohledu na dětskou radost, kterou Pippa měla, ale hned poté se ušklíbla. "Ještě to tak nehroť, sice jsme před chvíli dostaly svůj pokoj, ale hlavní pohovor ohledně naší specializace a začátku studia nás ještě čeká." Rukou pokynula do prostoru, kde se nacházely dvě postele, každá na jedné straně čtvercového pokoje, vedle každé jedna dřevěná skříň s ozdobou ornamentů po celé přední části a samozřejmě nechyběly ani stolečky se židlemi a jedna menší zatím prázdná knihovna. Obě dívky měly uprostřed svoje nevybalené kufry, s nimiž sem přijely.

"Ty o tom něco víš?" vykulila Pippa oči. "Myslím o tom pohovoru. Sice mě jeden mág vychovával, ale nikdy se nezmínil, že by tu měl být ještě nějaký pohovor. Myslela jsem, že prostě budeme jen studovat. Taky jsem byla překvapená, když mě sem přijali, ale v dobrém slova smyslu."

"Vím, mám tady hodně kamarádek. Ono není těžké v sobě vyvolat magii, vsadím se, že kdokoli, koho znáš, by to zvládl taky. Ale nemůžou být všichni jen kouzelníci, to by společnost moc nefungovala. Proto je akademií jen pár a všude jsou hodně vybíraví. Navíc ne každého to baví," konstatovala Dreiza klidným hlasem, a přitom si levou rukou hrála s koncem svého copu.

Pippa chvíli neodpovídala, protože se její mysl hluboce zamyslela. "Takže nejsem speciální?" zeptala se nakonec s obavou v hlase a důrazem na slovo speciální.

Dreiza se hlasitě zasmála, ale nijak nepřátelsky, spíš upřímně. "Asi ne tak, jak si představuješ. Každý může dělat magii, ale ne každý chce, ne každý má takovou vytrvalost se o tom učit a obecně objevovat své schopnosti. Někteří si vystačí s holýma rukama. Takže," založila si ruce na hrudník, "tvá specialita nejspíš tkví hlavně ve tvé vytrvalosti a píli. Však počkej na hlavní pohovor a uvidíš."

Pippa se zdála být zaražená, než se ráno seznámila s Dreizou, měla o studiu docela jiné představy. "Čím jsem se tedy odlišila od ostatních, aby mě sem vzali? Určitě ne tím, že mě vychoval mág." Po krátké pomlce dodala: "...že ne?"

"Možná to k tomu taky přispělo," usmála se Dreiza, "ale hlavně jsi sem chtěla víc než ostatní. Tím pádem jsi probudila svoje vnitřní cítění a ono ti pomohlo projít přijímacím řízením."

"Ale já... nedělala žádné testy, nic jsem nepsala," odvětila Pippa nesměle a nejistě.

"Ty jsou značně individuální a rozhodně ne písemné. Já třeba měla prokázat telekinezi na kameni a na konci ho rozštěpit. Chtěli po mně, abych zkusila i nějak operovat s myslí, ale to mi moc nešlo."

"Já," odmlčela se Pippa, "já vlastně taky něco dělala. Zkoušela jsem ve vodě vytvořit duhu."

V Dreizině výrazu se objevilo značné překvapení. "Páni."

"Co? Co je?" ptala se Pippa naléhavě.

"Nic," odpověděla Dreiza, "jen, že je to značně... nezvyklé. To ti moc nevěřím, že jsi doma netrénovala."

"Opravdu ne. Já ani nevěděla, co po mně budou chtít. Jen jsem se tady chtěla dostat. Je... je to špatně? Měla jsem prokázat něco víc?" opatrně položila otázky.

"Práce s duhou a podobné věci se řadí do pokročilejší kategorie, které se většinou učí až po hodně letech praxe, proto je to zvláštní," osvětlila Dreiza, "ale máma říkala, že to taky není těžké, jen je nezvyklé se to učit jako začátečník. Je to taková oblast, kde se hodně lidí ani nechce pohybovat, protože je to pro ně nezajímavé. Ale jestli tě vychoval mág, asi tě to mohl naučit. Teď jsem ještě víc zvědavá, jaký bude tvůj pohovor."

Pippa byla v tváři trochu bledá. Najednou jako by nevěděla, co říct. Rozhlédla se těkavě po místnosti, než její pohled spočinul zpátky na spolubydlící. Dreiza se na ni také pronikavě zadívala a po chvilkovém hrobovém tichu ho prolomila. "Měly bychom si vybalit, nemyslíš?"

Pippa přikývla a přesunula se ke svému kufru. "Zrovna jsem na to myslela. Čím dřív se to udělá, tím dřív tady budeme mít útulné pokojíčky podle našich představ. Přece jen tady teď budeme trávit část svých životů." A s těmito slovy kufr položila na zem, otevřela ho a veškeré oblečení začala pokládat na postel.

Dreiza Pippu v činnosti následovala. Dívky si roztřídily oblečení a uložily do zdobených skříní, ostatní věci putovaly roztřídily do poliček nad postelemi, šuplíků ve stolech a pár denně používaných věcí nechaly i na něm.

Dlouhou dobu žádná nepromluvila. Koneckonců neměly důvod, byly zaneprázdněné zařizováním svého pokoje, alespoň zatím bez dekorací. "Ehm," odkašlala si Dreiza, "omlouvám se, jestli jsem tě zarazila. Na první pohled jsi vypadala nadšeně a trochu se cítím provinile, že jsem ti řekla takové věci, které tě rozhodily. Asi ses to měla dozvědět až postupně. Ale nic by sis z toho neměla dělat, určitě se dozvíš víc zítra na pohovoru."

Po takových slovech zmizel Pippě zarmoucený výraz z tváře a na jejím kulatém obličeji se opět objevil úsměv. "Děkuji ti, já se jen bála, že pro ně nebudu dost dobrá a že mě nahradí někým talentovanějším."

"Ne, to se bát opravdu nemusíš," usmála se i Dreiza. "Chceš zajít na oběd? Mám docela hlad a ukázala bych ti jídelnu."

"Moc ráda," odpověděla Pippa vděčně. "Ty už jsi tady někdy byla? Myslela jsem, že jsi jako já úplný nováček."

"To taky jsem. Ale už jsem tu byla, párkrát s Clarou - to je má temperamentní starší sestra. Ale kouzelnice je fakt dobrá. Jenom jsem jí tehdy pomohla se ubytovat, prohlédla jsem si zdejší mistry a těšila jsem se, až taky budu moct začít s magií. To jsem ale byla hodně malá. Naštěstí mě taky vzali. Tak pojď, jídelna je níž v podzemí," pobídla Pippu a podržela jí otevřené dveře z pokoje.

Pippa energicky vyběhla na chodbu, ale počkala, než Dreiza zamkne, jelikož sama neznala cestu. Dreiza vytáhla kulatý talisman a přiložila jej na dveře. Ozvalo se tiché cvrlikání a pak s dveřmi nešlo ani hnout. Pippa taky měla svůj talisman, bylo to něco jako identifikační symbol, který byl multiúčelový, a právě jedním z využití bylo odemykání a zamykání svého pokoje.

Celý Akademický komplex byl postaven částečně pod zemí, kde se nacházely jednak všechny ubytovací buňky, jídelna a také třídy. To Pippě připadalo jako bludiště, i když zatím viděla akorát svůj pokoj a jakousi síť chodeb. Z venkovního areálu viděla také zatím jen trošku, se svým vychovatelem přijela z jihu, kde cestou k Akademii viděla jezírko s průzračně čirou vodou, a když se zastavila, aby si sáhla, jakou má voda teplotu, zjistila, že je tak teplá, že měla hned chuť svléknout si oblečení a vykoupat se v ní. Její doprovod jí potom objasnil, že voda je takto čirá a teplá pořád, i v zimní noci. Jak je to možné, to už nevysvětlil.

Když dívky proběhly přes několik chodeb s pokoji, seběhly dvoje schody a ještě několikrát odbočily, Dreiza, která celou cestu sebevědomě šla vpřed, vítězoslavně ukázala na skleněné dveře před nimi. "Tady je jídelna, hurá na jídlo!"

Pippa chtěla vejít dveřmi, avšak nenašla žádnou kliku, a když se do nich snažila zatlačit silou, zjistila, že nejdou nijak otevřít. Dreiza se zasmála. "Talisman, pamatuješ? Akorát ho přilož a dveře se otevřou." 

To už zabralo. Dveře se po přiložení kulaté blýskavé věci neotevřely do stran, jak Pippa chybně předpokládala, nýbrž celé sklo zmizelo a ony mohly projít. "Já zapomínám, že je tady vše magie, to u nás nebylo," zaujatě prohodila.

Najednou se za nimi ozvalo: "Počkat! Ještě já, prosím!" a udýchaný vysoký kluk s kudrnatými hnědými vlasy po ramena několika dlouhými kroky doběhl dívky a stihl otevřené dveře. "Krucipísek, jsem tady první den a už jsem ztratil svůj talisman. Jak mi teď dají jídlo?" prohodil spíš pro sebe, ale Pippa i Dreiza byly tak blízko, že nešlo jeho klení přeslechnout.

Kluk si odkašlal a dál pokračoval šarmantním hlasem s nápadnou gestikulací: "Těší mě, dámy. Mé jméno je Ziram a omlouvám se, že jste slyšely mé vnitřní trable. Ale opravdu jsem ztratil talisman. Vzaly byste mi taky oběd? Opravdu mám hlad. Slibuji, že to vyřeším co nejdříve a pak vám to vynahradím."

 Pippa si prohrábla své krátké blonďaté vlasy a zazubila se. "Těší mě, já jsem Pippa a oběd ti vezmu ráda, můžeš nám zatím zabrat stůl, než s Dreizou vystojíme řadu na jídlo." Načež se zamračila a pohlédla na Dreizu. "Vydají mi dva obědy na můj talisman, že jo?"

"Já jsem Dreiza, jak už ses uráčil dozvědět," pronesla přátelsky k Ziramovi. Na Pippin dotaz kývla. "Není to zase tak nezvyklé, Clara mi vyprávěla, že když kluci mají velký hlad, sní klidně tři obědy."  

Ziram pokýval hlavou na obě dívky a hned šel provést to, co mu Pippa řekla. Když všichni od dveří poodstoupili, opět se tam objevila skleněná bariéra.

Nápad jít na jídlo kolem poledne dostalo nejspíš hodně lidí, jelikož dívky musely čekat na výdej jídla docela dlouho. Aspoň měla Pippa čas si pořádně prohlédnout jídelnu - stoly a židle vypadaly obyčejně, asi jako v běžné restauraci všude po světě. Co už za zmínku stálo, bylo osvětlení. Uprostřed veliké jídelny se vznášela bílá koule, která vydávala světlo, s tím se Pippa také ještě nesetkala. Dvakrát zkontrolovala, jestli opravdu není na ničem zavěšená a jestli pouze levituje - a její domněnka se potvrdila. Bylo to působivé, ale na druhou stranu se cítila méně bezpečně, jako by ten kámen na ni mohl spadnout. Také se nezdálo, že by prostředek místnosti byl osvětlen víc než rohy, světlo nějakým záhadným způsobem bylo rozptýleno všude stejně.

U výdejního okýnka nestály žádné kuchařky, ale bylo tam zařízení s mezerou, ve které byl otvor přesně na velikost talismanu. S tím už ani Dreiza nebyla obeznámena, ale nebylo nijak těžké přijít na to, že se tam prostě má talisman vložit. Pak se obdélníkové zařízení otevřelo a v něm byl tácek s naservírovaným teplým jídlem. Dreiza stihla odnést svůj tácek a pak se ještě vrátila pro Ziramův, mezitím co Pippa úspěšně získala dva tácky s obědem.

Tak už mám dva kamarády, pomyslela si Pippa, a to je jen první den. A s úsměvem vzala svůj tácek a mířila si to ke stolu, který Ziram pro ně zabral.