Ahojky všichni, kdo čtete mé povídky, konečně mám to tak jak si to představuji. Přeji příjemné čtení všem.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Temná deštivá noc zastihla všechny nepřipravené. Bylo to jako sen. Temná osoba procházela přes malé náměstíčko v malé vesnici někde na Britských ostrovech. Na chvíli se podívala na sochu uprostřed náměstí a dál pokračovala nahoru do kopce až téměř ven z vesnice.

Zastavil se před jednopatrovou vilkou a pozoroval co se děje za okny. Jeho zvěd byl přesný. Díval se na ně, jak si hrají s malým klukem. Muž mu ukazoval jednoduché kouzla.

Tak tento malý mně má zastavit? Odfrkl si muž a prošel bílou brankou, jako by ani žádné ochrany nebyly. Jenže v domě to muž zjistil. Předal chlapce ženě a poslal je nahoru. Rychle popadl hůlku a chtěl zabránit muži v kápi ke vstupu.

„Myslíš si, Pottere, že jen tak mě zastavíš. Avada Kedavra." Pronesl a zelený záblesk se zakousl do nejstaršího žijícího Potter. I o ty ostatní se postaral. Mužovo tělo s tupým žuchnutím přistálo na podlahu v předsíni. Muž v kápi překročil Pottera jako by to byla jen věc u jeho nohou a vydal se do patra. Slyšel, jak žena se snaží zabarikádovat v dětském pokoji.

Usmál se pro sebe a vyrazil dveře.

„Dobrý večer." Postoupil do pokoje a postavil se proti ženě, která stála před postýlkou. „Ustup ženská, a ušetřím tě." Jeho rudé oči zazářili.

„Ne, nechte ho být, je to jen dítě." Roztáhla ruce jako by mu chtěla zabránit, klidně i vlastní silou.

„No jak chceš. Avada Kedavra." Žena se složila před postýlkou. Po tomto se ozval slabý nářek, ale jeho pohled, který měl stejnou barvu jako kletba, kterou měl tak rád.

„Takže, to jsi ty, dítě, které mně má zničit. Harry Potter, setkáme se v pekle. Avada Kedavra." Něco se však pokazilo. Kouzlo narazilo do chlapce a on nezemřel. Místo toho z něho vyrazila syrová magie a obrátila se proti Voldemortovi. Jeho tělo se rozpadlo a duše jen tak tak utekla, aby nebyla též zničena.

Chlapec naříkal, ale po chvíli usnul vyčerpáním. Nevšiml si dalšího muže, který tam přišel a propadl naprostému žalu a bezmoci. Držel svou první a opravdovou kamarádku. Tak ho tam našel i jeho nynější zaměstnavatel Albus Brumbál.

Opatrně vzal do náručí malého chlapce a zabalil ho do deky.

„Musíme jít Severusi, za chvíli tu budou bystrozoři." Položil mu ruku na rameno. Tím se muž trochu vzchopil a pustil Lilli Potterou. Co nejopatrněji ji položil na zem a naposledy se ještě na ni ohlédl mezi dveřmi. Podivná magie byla cítit všude.

31. říjen se zapsal do dějin. Do dějin, kdy malé dítě porazilo toho největšího černokněžníka všech dob.

Co se pak stalo. Každý v kouzelnické komunitě znal příběh chlapce, který přežil. Ale kde žil, to nikdo nevěděl. Jen pár vyvolených.