Lidi, máte tu další část, začíná se nám to rozjíždět.

________________________________________________________________________________

3

Od božího rána Sírius sledoval spěchající lidi, kteří byly najatí na dnešní oslavu. Když si chtěl vzít snídani, ani mu to nedovolili a vyhnali ho na terasu, kde prej je vše nachystané. Myslel si, že je jeden mezi prvními, ale našel tam už zívající děti.

"Nazdar děcka." usmál se na ně a zjistil, že on je tu jediný dospělý.

"Nebuď prosím tak nadšený." zaskuhral Harry. "Chci spát." zaskuhral Harry a málem mu spadla hlava do talíře.

"V kolik jste vstávali, že Harry není schopen slova?" otočil se na Ondru, který vypadal, že aspoň trochu vnímá.

"Před chvíli." podíval se podobným pohledem Ondra na Síriuse, jak Harry.

"To jste v noci nespali?" vyzvídal dál.

"Jo jen jsme všichni mimo prcka, spáči. Rodiče nás vzbudili." zívl a podepřel si rukou hlavu.

"A kde vlastně jsou vaši rodiče?" jen pokýval rameny, že netuší. V klidu se nasnídal, jen co chtěl stoupnout od stolu, objevil se tam Simon.

"Tak děcka, vstávat, ukliďte pokoje. Kluci budou v tom menším a holky ve větším. V ostatních pokojích budou spát příbuzní." popohnal polospící děti. "A vezměte si drobnosti, co nechcete, aby viděli ostatní. Každý má v pokoji truhličku, kde si to můžete schovat." všechny děti jen přikývly i prcek.

"Pojď prcku, ty jdeš se mnou." natáhl k nejmladší dceři ruku její otec. "Ještě abych nezapomněl Siriusi, jestli ti to nevadí, budou s tebou v pokoji Salazar a Godrig. Nevadí?" otočil se Simon na Siriuse.

"Vůbec ne, ale proč proboha někdo pojmenuje své děti po zakladatelích?" nechápavě kroutil hlavou Sírius.

"No nikdo je po nich nepojmenoval, oni jsou zakladatelé. Oni nedojedou s rodinami?" podíval se Harry na Simona.

"Dojedou, ale jak Godric, tak Salazar jsou u své rodiny v trestu," mírně se usmál "a jejich ženy odmítají s nimi spát v jednom pokoji. Hlavně jestli se opijí." povzdechl si. "Takže Emili a Sára budou spát v naší ložnici s jejich dětmi. Babička a děda, dostanou každý jeden pokoj." promluvil jako by nic.

"Zase se hádají?" ozval se Harry.

"Harry musíš pochopit, že démon a anděl se moc v lásce nikdy neměli." usmál se Simon a přemístil se neznámo kam. Síriuse to ještě nepřestalo překvapovat.

"Tak jdem, než se tu zjeví mamka." povzdechl si Ondra. Ani jemu se do toho moc nechtělo.

Oběd měli jen lehký, salát s pečivem a už jen očekávali první návštěvníky.

Jako první došla jejich babička, tedy prababička, vůdčí Archandělů. Žena se šedivými vlasy a oválným obličejem. Rty s rudou rtěnkou, která podtrhla její přísnost. Oči barvy ledové modři, které všechny probodly. I její oblečení bylo zvláštní, zvláštní volnější tunika bílé barvy a pod ní tmavě modrá, kalhoty stejné jako spodní tunika. Žena působila dosti bojovným dojmem a měč u pasu na vzezření jen bojovného a nebezpečného dojmu dodávali.

"Babi." usmála se Brighita. Žena si ji prohlédla přísným pohledem a nechala se lehce obejmout. Potom si ji prohlédla a podívala se na Simona.

"Nevypadáš moc dobře." mírně se ušklíbla na muže.

"Taky tě rád vidím babi." žena si jen odfrkla, ale přesto se obejmout od něj nechala.

"Zajímalo by mně. kolik máte přírůstků!" odstrčila Simona a pokročila dál k dětem. Oba se jenom na sebe podívali a raději se otočili.

"Ahoj babi." právě se vítala s Harrym. "toto je můj kmotr Sírius Black." žena si jen odfrkla a přešla k Ondrovi, kterého taky objala.

Nakonec objala všechny děti a prcka si vzala do náručí.

"Netušila jsem, že máte magické dítě." otočila se na jejich rodiče. Odešla i s prckem v náručí.

"Síriusi, prosím neber si to osobně, nebude jediná, která tě bude považovat za motáka?" vzal ho za rameno Simon.

"Dobře, ale k Harrymu se chovala dobře." podíval se na muže.

"Harry je náš, patří do rodiny." usmála se Brighita.

"Nemusí ani moc vás, nic proti. Jen konstatuji." zvedl ruce k obraně Sírius.

"Můj otec si vzal mudlu. Jsem magika, přesto i když jsem smrtelná, tak žiji již 1300 let, stejně jako Simon." usmála se na zamračeného muže Brighita.

"A Váš otec? Ten taky dojde?" podíval se na ni Sírius.

"Ne můj otec zemřel před 400 lety, když se zúčastnil jedné bitvy. Neřeš to Síriusi, bude tě bolet hlava." poklepala mu po rameni.

Po nich došla čtveřice zakladatelů i s rodinami. Se všemi se vroucně přivítali, i se Síriusem.

Někteří ho přehlíželi i s Harrym a jiní byly nadšení. Síriusovi šla hlava kolem. Nakonec byla celá sešlost něco kolem stovky lidí i s potomky.

Vše probíhalo, jak normální oslava, jen občas děti něco nebo někoho začarovali, ale nikdo nebral k tomu nějaký zřetel. Až do večera, kdy většina dětí byla uložena ve velkém pokoji, kde v poklidu spali.

Nejmocnější žena, vůdkyně archandělů a vůdce démonů se začali hádat. Hádka byla ošklivá, že se země začala rozpalovat, vzduch se začal chvět a celkově bylo všem hodně špatně. Harry, jako jeden ze starších ještě nešel spát a právě přišel s Helgou a v rukou nesl mísou ovoce. nakrájeného a připraveného na zalití vínem. Když viděl ty dva, tak mu mísa vypadla z rukou a náhle mu zčervenaly oči.

"Dost." zahřímal hlasem, který se k němu vůbec nehodil. Všichni se zastavili, až na ty dva co se hádali. Hádali se dál a Harry k nim přišel. Jeho ruce byly zaťaté v pěst a aura moci se kolem něj tetelila. "Dost." zavrčel znova, skoro jako upír, kterých tu pár též bylo. Ani na tohle ti dva nereagovali a už se chystali k tomu že se na sebe vrhnou nějaké ty kletby.

Harry mávl rukou a oba poslal do bazénu.

"Už toho nechte, jste horší než Vlado s Lupusem. Sakra jste má babička a děda, to nemůžete aspoň jeden den být bez hádek!" zařval na dva nejstarší lidi v bazéně. "Děláte jak nás milujete, ale jenom se předvádí te." Voda v bazéně začala vřít. Vzduch byl horký až nedýchatelný. Oba na chlapce doslova zírali s otevřenými ústy, které si sbírali ze dna bazénu.

"Harry." přiblížila se k němu Brighita. Pomalu mu položila ruku na rameno a snažila se, aby ji vnímal. "Harry, to je v pořádku." snažila se ho uchlácholit.

"Není." zařval své adoptivní matce do tváře a magie kolem něho elektrizovala. Náhle se chlapec zarazil. I když na svou matku řval, pořád se usmívala. "Omlouvám se." sklonil hlavu a snažil se uklidnit.

"Nedělej to Harry, vypusť tu magii. Tohle není dobré. Jsi úžasný chlapec, který se naučil sám ovládat svou moc, ani jsi nás nepotřeboval." vzala ho do náručí a v tom se Harry propukl v pláč a jeho magie vytryskla do prostoru. Tam, kde jeho magie se dotkla země rozkvetly malé kvítky. Chlapec se zhroutil do matčina náručí. Všichni se náhle zhluboka nadechli.

"Omlouvám se." ozval se mezi vzlyky Harry.

"Neomlouvej se. Jsi jejich potomek." ukázala na dvě mocné osoby v bazéně, kde už nebyla ani kapka vody, ale za to oba byly smáčení od hlavy až k patě. "I oni měli levobočky "Harry, zdědil jsi z obou jen to nejlepší. Jsi mocný, věděli jsme to." pohladila ho po mokré tváři.

"Zkazil jsem vám oslavu." utřel si do rukávu obličej.

"Ne nezkazil, konečně jim někdo ukázal, že jsme jedna rodina. Proboha, vždyť my máme v rodině veškeré magické bytosti, na které si vzpomeneš." usmála se Brighita. Simon položil jemně ruku na Harryho rameno.

"Tvá matka má pravdu Harry." promluvil Simon, i on se usmál na Harryho, ale při tom se zamračil do bazénu. "Vy dva si vezměte z Harryho příklad." promluvil, jako by nic. Po tomto se většina lidí buď odebrala domů nebo k provizornímu baru.

"Harry, pojď. Dáme si něco k pití a jídlu." pořád držela Harryho za ramena.

"Nemůžu." zaskuhral. "Má magie, nejde stáhnout." procedil přes zuby.

"To nevadí Harry, pusť ji ven. Nikomu neublížíš. Neboj se." hladila ho po tváři. Chlapec se obrátil k ní čelem a stekla mu slza po tváři.

"Opravdu." Brighita se jen usmála. Harry vydechla a kolem nich a všech ostatních se prohnala magie, která se vpila do země.

"No tedy to byla síla. Vau." ozvala se Helga a přistoupila k dvojici. "Harry opravdu jsi duší Bradavic." usmála se na chlapce, který se div nezhroutil. Dvojitý výron magie ho vyčerpala.

"Simone." promluvila roztřeseně a rychle i s Helgou podepřely Harryho. Simon si vzal chlapce do náručí a odnesl ho do domu.

"Doufám, že pro vás dva je to dostatečný důvod, abyste se začali chovat na svůj věk!" zahřímala Brighita s rukama v bok na dosud stojícího démona a archanděla v bazéně. Při tom mávla rukou a bazén byl opět plný vody.

Druhý den ráno se Harry vzbudil a nechápal, kde je a jak se tam dostal, až když viděl vedle sebe postel, na které oddechoval Ondra, došlo mu, že je doma. Hlava ho třeštila, jako když s Ronem poprvé pili Ohnivou whisky. V puse měl sucho a měl oblečení ze včera, sice jen triko a trenýrky, ale ani tak si moc nepamatoval. Pamatoval jen svůj vztek.

Pomalu vylezl z postele a zamířil do první koupelny, na kterou narazil. Tam se trochu umyl a pokračoval dolů.

"Dobré ráno Harry, jak jsi se vyspal?" zavolala na něj babička od stolu.

"Babi, prosím nekřič." zakryl si uši a měl pocit, že se rozpadne celý, nejen jeho hlava.

"Toto vypij." přistoupil k němu Simon. Harry se s vděkem podíval na svého otce.

"Tati, moc si toho nepamatuju, ale mám pocit, jako bych se opil." to jeho babička se začala smát a i děda. Nevšiml si ho až nyní.

Harrymu to přišlo divné, ne jen že jeho babička s dědou seděli u stejného stolu, ale nehádali, neházeli na sebe vražedné pohledy a dokonce se ani neignorovaly. Harry se otočil na svého otce a zvedl jedno obočí v němé otázce.

"Něco mi uniklo?" vracel lahvičku od lektvaru otci.

"Ach, ty myslíš ty dva tvrdohlavce. Tak trochu Harry, nikdo je nedokázal uvést na pravou míru a všem jejich hádky lezli krkem, až jeden chlapec, mimořádně silný a přesto obětavý a hodný jim dokázal napravit hlavu. Nedáš si snídani?" vzal ho kolem ramen a vedl ke stolu.

"Dáš si vajíčka nebo tousty?" ozvala se jeho matka od kuchyňské linky.

"Čaj." děkuji. Brighita se zamračila a dala mu na talíř trochu vajíček a dva malé tousty. Položila to před něj a nalila mu pomerančový džus.

"Toto ti prospěje víc než jen čaj." Harry se jen podíval na jídlo a pak na mámu. Asi měla pravdu, ani si neuvědomil, jaký má hlad. Jeho babička s dědou se potichu o čem si bavily s jeho otcem a prcek se vyškrábal vedle něj. I jí jejich matka dala podobnou, jako měl on. Oba se na sebe usmáli a pustili se do snídaně.

Jeho matka jako obvykle měla pravdu. Po snídani mu bylo líp. Cítil se sice pořád jak vymačkaný citron, ale bylo mu dobře.

"Půjdu si na chvíli lehnout na zahradu. Půjdeš se mnou Eli?" podíval se na prcka, která právě somrovala další toast. Jen co ho dostala, tak chytila Harryho za ruku a šla s ním ven.

Veškerá rodina, která u nich byla, tak odjela ten den odpoledne nebo na druhý den. Harry si trochu oddechl, i když jeho babička tam zůstala, trochu nechápal proč, ale neptal se.

O týden později dojela Hermiona, jak bylo domluveno. Byla skoro polovina prázdnin a s Harrym se přivítali vroucím polibkem. Brighita a Simon je s úsměvem pozorovali.

"Myslíš, že nám prozradí, kdo je ten třetí vyvolený?" usmál se na svou ženu Simon.

"Určitě, ale ne hned. Těším se na to kdo to bude, jestli kluk či holka." objala svého manžela kolem pasu a složila hlavu na rameno.

"Nemám tušení zlato." usmál se muž a rozešel se i s ženou k Hermioně, aby ji taky přivítali.

14 dní uběhlo jako voda, Harry se až s podivem divil, jak Hermiona je klidná a zvládá i věčně otravnou přítomnost prcka. Měl Eli rád, ale též by rád byl jen s Miou.

"Klid Harry, Sev nás pozval. Už jsi o tom řekl vašim?" políbila ho Mia, když měli chvili pro sebe, protože Eli zrovna odjela s jeho rodičema nakupovat.

"Ne, budu jim to muset říct, tedy zeptat se a Sevovi napsat." povzdechl si. "Tobě Eli nevadí?" podíval se na ni trochu bojácně, věděl, jak jeho sourozenci dokážou být otravní. Místo odpovědi ho políbila. Harry se pro sebe usmál.

U večeře se podíval na svou maminku.

"Mami, myslíš, že bychom mohli na chvíli s Miou odjet, jen na několik dní. Sev nás pozval na 4 dny k sobě." podíval se na svou matku jako prosící štěně.

"Takže je to kluk?" mrkla jeho matka na Harryho. "A jeho rodiče to ví? Že k němu máte dojet?" vyptávala se dál.

"Mami." pochopil Harry kam to vše směřuje.

"Už je dospělý a žije sám." uvedla na pravou míru Hermiona. Brighita jenom pozvedla obočí a podívala se přísně na oba adolescenty.

"Jak moc dospělý?" optal se pro změnu Simon. Dospělý mohlo značit cokoli a nehodlal ani Harryho ani Miu ohrozit, ať už ho měli rádi jakkoli moc.

"Dospělý člověk, který žije sám, má kvalitní práci a je moc chytrý a milý." snažil se to napravit Harry. Pohled jeho rodičů ho však přesvědčil v tom, že to tak lehce nepůjde.

"Jak starý je a chtěl bych ho vidět." ozval se klidně Simon, toto nezažíval poprvé.

"Nestačilo by, kdyby ti zavolal? A mluvil jsi s ním, přece jenom nerad se někde ukazuje." jen co to dořekl, mu došlo, že tohle neměl říkat. "Tak to nemyslím tati, prostě se nerad ukazuje a má rád své soukromí." snažil se to upřesnit Harry, ale jeho otec je nikam pustit nechtěl.

Trvalo jim den hovorů, než Seva přesvědčili, aby zavolal jeho rodičům, aby vůbec mohli za ním odjet. Nakonec, den kdy měli odjíždět. Simon zvedl zvonící telefon a dlouho s někým mluvil. Nikdo netušil s kým mluví, ale potom mračící přistoupil ke své ženě, něco jí pošeptala a otočil se na své děti.

"Chci mluvit s Harrym a s Miou, o samotě!" promluvil přísně, když se ani jedno z dětí nemělo k odchodu. Až Brighita je vystrčila všechny z místnosti.

"Takže, mluvil jsem teď přes hodinu s vaším Sevem." podíval se přísně na oba. "Nelíbí se mi to, ale v jisté skutečnosti ho chápu, že nyní je doba velmi hektická a nebezpečná. Setkáte se s ním na jistém místě, kde se s ním osobně i já setkám. Protože vás tam přemístím." měl založené ruce na prsou a mračil se. "Podle hlasu, to není žádný nedávno student, ale dospělý muž, chci vědět jednu věc, a jestli mi zalžete, tak nikam nejdeta a zařídím, že už byste ho nikdy neviděli." promluvil ledově. Harry ho nikdy neslyšel tak mluvit.

"Nutí vás k tomu, nutí vás k sexu?!" Hermiona se začervenala a Harry mírně taky.

"Ne tati, jsem ještě panic, nechce na nás spěchat." Simon přimhouřil oči a sledoval reakci Hermiony, která byla červenější než Harryho tričko, které si dnes vzal.

"Ne, ani mě do ničeho nenutí, jsem taky panna." zašeptala sotva slyšitelně.

"Takže, můžeme?" opatrně se podíval Harry po otci.

"Ano. Máme sraz v půl jedenáctý." zamračil se. "Jestli na kterémkoli zhledám cokoliv co se mi nebude líbit, už ho nikdy neuvidíte. Rozuměno?" dal si ruce v bok a shlížel na oba.

"Ano tati." snažil se promluvit vyrovnaně Harry.

"Ano pane Simone." ozvala se Hermiona.

Lidičky, za komentáře budu ráda, pokračuji v příběhu a trochu více se nám to posune. Hodně jsem se rozepsala a doufám, že se vám to líbí.