Hňedá vlčice běžela zasněženým lesem. Běžela jsem za ní protože mě zajímalo co má za lubem. Byla zadýchaná a měla kožich od krve. V očích měla slzy ale i odhodlání a v tlamě malé bílé vlče. To vypadá jako já. A ta krajina, vždyť vypadá jako území naší smečky.

Zapotácela se a zavyla. Jejímu vytí jsem nerozuměla ale znělo smutně. Spolu s vlčetem se skácela na zem a nehýbala se. Přišla jsem k ní a očuchala jí. Byla mrtvá.

Pohlédla jsem na vlče, začalo naříkat a určitě mu byla zima. Ozval se dupot a zvuk praskajícího sněhu. Muselo to být několik vlků. Zajímalo mě to a tak jsem se vydala jejih směrem.

Probudila jsem se. Vedle mě ležela má matka a v klidu oddechovala. Potichu jsem vyklouzla z nory. Nikdo ještě nebyl vzhůru a tak jsem se vydala k jezírku se napít.

Chladné doušky jezerní vody mi stékali do krku. Příjemně mě to osvěžilo a probudilo. Co to bylo za sen? Proč to bylo tak rychlý? Co se stalo pak? Tyhle otázky se mi pořád draly do hlavy. Nepatřím mezi vlky kterým by se často zdály sny. Tohle nemohla být náhoda.

Rozhodla jsem se, že o svém snu řeknu mamce. V táboře jsem si jí našla očima. Měla druhou noční hlídku a já první. Doklusala jsem k ní a lehla jsem si k jejímu boku. ,,Ahoj Cassidy" přivítala mě svým něžným hlasem. ,,Ahoj mami, můžu ti říct co se mi zdálo?" řekla jsem. ,,Samozdřejmě" nadechla jsem se a pověděla jí celý příběh.

,,Tak co si o tom myslíš? Má to nějáký význam?" vypadala překvapeně a rozpačitě. ,,No já nevím, broučku. Nech to být. Nemá to smysl řešit." přikývla jsem a ona se namáčkla ke mě. Teplo jejího těla bylo uklidňující.

Lovci se vrátili a alfa nás svolal k jídlu. Dnes už se jim dařilo lépe, asi nechtěli dostat zase vynadáno.

Možná se jim dařilo víc než včera ale čtyři vlci, včetně mě, zase zůstali o hladu.

,,Takže kvůli lovcům jste zůstali o hladu? Pořádně se ty vyhublíky prohlídněte, protože jestli to takhle půjde dál, moc dlouho už se na ně koukat nebudeme." řekl opovrživě alfa. Toho vlka už opravdu nenávidím. Kydy pro to sám něco udělal a nekritizoval jen ostatní!

,,Možná by si se mohl přestat tak přecpávat a projevit někdy taky trochu úcty." zabrblala jsem.

Prudce se ke mě otočil a začal vrčet. ,,Co si to řekla štěně?!" Všichni ustoupili a mě se tak naskytl přímý pohled na toho mohutného vlka. Stáli jsme přímo naproti sobě.

To není možný! On mě slyšel!! Co teď?

Ne! Teď už nebudu malé šteně!

Narovnala jsem se a jasně řekla ,,Řekla jsem, že kdyby si se tak nepřecpával možná by zbylo jídlo na všechny."

V očích se mu objevil nepředstavitelný vztek. Ohromě vrčel a vypadal že se chystá něco říct ale skočila mu do toho beta. Vběhla mezi nás a začala na mě vrčet.

Právě jsem proti sobě obrátila dva nejsilnější vlky smečky!

,,Tak dost! Aza- teda alfo, myslím že je na čase." odmlčela se a hodila pohled na alfu. Jako kdyby komunikovali myšlenkami.

To je zajímavé, alfovo jméno začíná na Aza ale to teď asi není důležité.

,,Co je na čase?!" vyštěkla jsem nervózně. Já jejih myšlenkám nerozumím, tak jak mám vědět o čem je řeč.

,,Je na čase aby ses dozvěděla pravdu a snad konečně vypadla ze smečky! Jsou s tebou jen samé problémy!

Zarazilo mě to ale v klidu jsem si sedla a čekala co se bude dít. Tají mi snad něco? Ano! Jinak by mi asi nemohli říct pravdu kdybych věděla všechno.

Beta si odkašlala a začala. Alfa vypadal že se malinko uklidnil. ,,Takže...

Byl poklidný den ve smečce. Všichni odpočívali a dvě jedenáctidení štěňata si spolu hrála. Jmenovali se Bojovnice a Kráska.

Najednou se z kraje území ozvalo vytí. Byla to vlčice Lara která nám sdělovala zprávu." Jako v mém snu, alespoň se dozvím co její vytí znamenalo. Podívala jsem se na mamku a ta smutně sklonila hlavu. Proč?

,,V jejím vytím nám sdělovala že její smečka byla napadena a zabili jejího druha. Čekala štěňata která před malou chvílí porodila. Dvě byla mrtvá a jedno živé. Prosila nás ať se o něho postaráme a přijmeme ho mezi sebe.

Doběhli jsme k místu odkud vytí znělo. Vlčice ležela mrtvá ve sněhu a vedle ní naříkalo maličké bílé vlče.

Alfa ho přijmout nechtěl ale Agga se nabídla že se spolu s Erosem stane jeho náhradní matkou a tak se taky stalo.

Všem to bylo jedno ale já věděla že to rozhodnutí bylo špatné. Neznali jsme její rodiče, nemůžeme vědět co byli zač, její matka mohla lhát o tom co se stalo. Nic jsme o ní nevěděli.

To vlče jsi byla ty!"

,,Cože? Já?! To není možné!" v duši se mi rozpoutala panika. Je pravda že mi to mohlo dojít, ale stejně! Moji rodiče mi lhali!

,,Né jenom že je to možné, tak to prostě je tak se s tím smiř! No ale pokračujme...

Rozhodli jsme se že ti to neřekneme aby si se cítila jako součást smečky ale já si byla jistá že po slavnosti pojmenování musíš pryč.

Když nastal den slavnosti, přimluvila jsem se aby jsi ho mohla mít ve stejný den jako tvé nevlastní sestry. I když jsi byla o jedenáct dní mladší. Jméno Cassidy mi přijde divné, je dlouhé a nemá žádný hlubší význam.

Začala jsem ti dělat naschváli ať se ti tahle smečka zhnusí a konečně z ní odejdeš ale ty nic. Musím přiznat že si hloupá když jsi si ani nevšimla že omega simuluje aby využila tvé laskavosti. Nezazlívám jí to, já bych to udělala taky.

Dnes mi však došli nervy." podívala se na alfu a ten přikývl.

,,Takže tímto tě vylučuji ze smečky! Nikdy se nesmíš vrátit ani přiblížit k našemu území, pokud to uděláš trest tě nemine!" zavrčela na mě.

Ohromeně jsem stála a nemohla jsem uvěřit tomu co se právě stalo. Já jsem vyhnaná ze smečky?!

,,Dobře, stejně jsem vás nikdy neměla ráda, měli jste mi pravdu říct už na začátku!" vyštěkla jsem.

,,Alfo, beto, dejte nám alespoň chvilku, chceme se rozloučit." řekla má nevlastní máma podřízeně.

,,Fajn ale pospěšte si!" zavrčela otráveně.

Nevlastní rodiče se ke mě rozeběhli. ,,Cassidy, promiň nám to, nechtěli jsme aby to takhle dopadlo. Vyždy jsme tě měli rádi, proto jsme ti to neřekli. Mysleli že to tak bude zatím lepší a až budeš připravená řekneme ti to." oba vypadali že je to opravdu moc mrzí.

,,Já se na vás nezlobím, vždyť jse se mě ujali i přes to že jse mě neznali. Za to vám moc děkuju ale tahle situace nejspíš nastat měla."

,,Máš pravdu, jsi rozumná a chytrá vlčice, ať tě na cestách provádí štěstí."

,,Mám vás moc ráda a nikdy na vás nez--"

,,Tak to by stačilo, vypadni!" To mě to jako ani nenechá doříct?

,,Dej si pohov Roxy!" zařvala jsem na ní.

,,Ty víš že mi tak nemáš říkat a jako beta ti nařizuju, vypadni štěně!"

,,Nejsem štěně, jsem dospělá vlčice a ty nejsi moje beta!" otočila jsem se na své rodiče. ,,Mějte se hezky, ale myslím že by jste měli odejít taky."

,,Všichni až na tebe zůstanou tady!" vložila se do toho beta.

,,Ano Cassidy, my zůstaneme tady. A teď už běž, ať nejsou problémy." usmála se mamka a otřela se mi o krk. Všichni tři jsme si olízli čumáky.

,,Padej už!" řekl alfa a rozběhl se za nmou s vyceněnými tesáky.

Instinktivně jsem stáhla ocas a utekla pryč. I když už to nebyl můj alfa šel z něj strach a pořád je to vlk co mě může zabít.

Běžela jsem, neohlížela jsem se, nezastavovala jsem, prostě jsem běžela pořád dál. Tady už nejsem doma a vlastně jsem ani nikdy nebyla,

oni nebyli má smečka, má rodina...