Ty věci co mi včera řekla beta mě opravdu donutily přemýšlet, stejně jsem nemohla v tý zimě spát. Na jejích slovech něco bude, minimálně to něco.

To že jsem mladší než sestry je pravda ale všechny vlčata musela přijít na svět v jakem pořadí takže nebyl důvod to vytahovat pokud bych nebyla opravdu mladší, třeba o pár dní. To jsem ale vyloučila takže blbost. Plus nesouhlasím s tím hloupým štěnětem. Zaprvé, jsem vlče když už a za druhé určitě bych se neoznačila jako hloupá.

To že o svých rodičích nic nevím je taky blbost, protože je znám moc dobře a nikdy by mi nic netajili.

To že mě nikdo nemá rád je pravda ale chtěla bych to změnit a seznámit se s někým. Nechápu co by k tomu měli mít za důvod, nikdy jsem jim nic neudělala.

To že bych se měla zamyslet na odchodu ze smečky mi přijde dost divný. Ne tolik ta myšlenka jako to že to beta směčky řekne členovy. Má snad smečku udržovat a ne ji nabádat k odchodu. Ta myšlenka jako taková je mi zatím cizí, protože nemám moc důvod odcházet. Mám tady rodiče, sestry a smečku a nezáleží na tom jak moc jsem nezapadám, miluju je.

To že jsem přítrž si opravdu nemyslím, jelikož smečka potřebuje všechny členy, obzlášť ta jako ta naše desetičlená. Nemyslím si ani že špatně hlídkuju ale alfa to prostě vymyslel špatně.

A tu nepřátelskou poznámku o tom ať se špatně vyspím si taky mohla odpustit. No co, no.

Řekla jsem si že na celý včerejšek včetně noci nebudu myslet a zkusím se tedy tvářit jakože nic a normálně fungovat. Třeba se s někým sesnámím.

Dneska mám až třetí hlídku což znamená že času je dost a můžu se seznámit minimálně s jedním vlkem.

Rozhlédla jsem se po táboře. Alfa a beta se vyhřívali na slunci, lovci byli na lovu, jeden hlídkař na hlídce a omega v lese. Zbyli tu jen mé sestry. S těmi se seznamovat nehodlám a s alfou a betou už vůbec ne. Naštěstí se vrátila omega s mechem v puse aby vystlala noru. Než stačila zaběhnout zpět do lesa připojila jsem se k ní.

,,Ahoj, omego! Můžu se přidat?" houkla jsem když jsem k ní přibíhala. ,,Hmm" zamručela na mě otráveně. Brala jsem to jako souhlas a zařadila se k jejímu boku. ,,Baví tě být omegou?" začala jsem nervózně. ,,NE! Nesnáším to ale jsem tu nejslabší takže nemám na výběr." vyštěkla na mě. Asi jí to fakt vadí.

,,To je mi líto...a jinak jak se máš? Je tohle tvá rodná smečka? Měla jsi někdy druha či štěňata?" spustila jsem rychle. Měla jsem hromadu otázek protože jsem si takhle s nikým ještě nepovídala ale nechtěla jsem jí hned zasypat vším.

,,Eh, mám se špatně protože mě tahle práce nebaví ale vlastně jsem ráda za to co se ti stalo, alespoň se konečně trochu najím." řekla s naprostým nezájmem. Zarazilo mě že to vytahuje a že to navíc bere jako něco dobrého.

,,No a co se týče mého životního příběhu tak nejsem z téhle smečky, ze své jsem odešla protože mě nebavilo být omega. Nevěděla jsem že budu omega i tady a mohla jsem jít dál ale už jsem to vzdala. Prostě mi došlo že jsem slabá na to abych byla něco víc." celou dobu mluvila takovým prázdným hlasem. Bez špetky smutku, radosti, strachu či vzteku. Prostě vůbec nic.

Najednou se jí však rozzářily oči štěstím. ,,A když už jsme u toho, jak jsi na tom ty s bojem?" řekla s nadšením. ,,No já moc dobrý bojovník nejsem, vlastně spíš vůbec." přiznala jsem tiše. ,,Tak jo" usmála se. ,,A teď už běž došli jsme k mechu a já musím pracovat." řekla už zase tím svým prázdným hlasem. ,,Jestli chceš můžu ti pomoct, budeš to mít hotové rychleji a taky si odpočineš." řekla jsem vesele. ,,To by jsi pro mě opravdu udělala? Tak jo to je super. Vem co nejvíc mechu do pusy a odneseme ho zpět do tábora." vyplázla jsem jazyk. ,,No jasně, co bych pro kámošku neudělala. Tak jdeme!" zvolala jsem nadšeně a začla jsem si tlamu naplňovat mechem.

Omega zamručela něco ve stylu že nejsme kámošky ale já to ignorovala. Rozešly jsme se k táboru. Vše bylo vpohodě, ale omega najednou zakopla o kořen a spadla. Pustila jsem mech. ,,Jsi vpořádku?!" vyjekla jsem. ,,Ach, moc ne. Mám něco s packou." skusila se postavit ale hned spadla zase zpět na zem. ,,Ani nemohu chodit. Co jen budu dělat, musím ještě nanosit spoustu mechu." Přátelsky jsem se na ní usmála. ,,Neboj se, já to za tebe rychle odnosím a pak půjdu na hlídku." podívala se na mě. ,,Děkuji ti Cassidy, jsi moc hodná. Začni nosit a o mě se nestarej já se nějak dobelhám do tábora." řekla i když bylo divné že v jejím hlase nebyla špetka bolesti. ,,Jistě, buď opatrná omego." řekla jsem, vzala jsem do pusy mech a rozešla se k táboru.

Mech jsem nosila opravdu dlouho ale konečně bylo hotovo. Lehla jsem si před naše doupě. Omega ležela ve stínu na kraji tábora a nejspíš spala. Já pomalu zavřela oči a nakonec jsem usnula taky.

,,Můžeš mi vysvětlit, jak je možné, že jsi tady chrníš zatímco máš být na hlídce?!" ozvalo se vrčení. S trhnutím jsem se probudila a vyskočila na tlapky.

Přede mnou stála beta. Musela jsem spát dlouho a zaspat hlídku. ,,O-omlouvám se b-beto já jsem asi usnula."

,,Asi?! Děláš si srandu?!" zavrčela ještě hlouběji. ,,Opravdu moc se omlouvám, beto. Nechtěla jsem." rozevřela tlamu a stiskla mi čumák. Bolelo to, ne moc, ale bolelo. Zakňučela jsem a čekala až mě pustí. Doufala jsem že stisk za chvíli povolí ale ona mi ho stiskla ještě silněji. Tentokrát to bolelo opravdu hodně. Začala jsem kňučet víc ale ona pořád nic.

Nakonec pustila. ,,Koukej si to pamatovat a teď padej na hlídku." zařvala a vrazila mi hlavou do boku. Odletěla jsem o kousek dál a se staženým ocasem jsem se dala na útěk.

Rychle jsem vyrazila na hlídku. Cítila jsem jak mi po čumáku stékají pramínky krve. Bolely mě nohy jak jsem chodila s tím mechem ale co se dá dělat, hlídkovat se musí.

Když jsem dorazila do tábora, panovala zvláštní atmosféra a já brzy pochopila proč. Lovci ulovili málo kořisti. Všimla jsem si taky že všichni lovci mají na čumáku čerstvou ránu, takže alfa to nenechal jen tak a udělil jim lekci.

Při jídle, se navzdory malému počtu potravy, alfa zase nacpal a vlastně všichni ostatní taky. Poslední sousto dojedla Afrodité. Já a omega jsme byly bez jídla.

Naštvaně jsem se odebrala do doupěte. Alfa se mi hnusí, nechápu jak je možné že je Roxy jeho družka. Nebo možná chápu, je totiž stejně zkažená jako on, ne-li víc...