Ráno jsem se probudil dřív než alfa stihnul svolat raní rozdělování úkolů. Sotva jsem vyšel z nory. Protáhl jsem se a nadšeně se rozešel ke kameni čekat na schromáždění.

Nemusel jsem čekat dlouho a z naší nory se vynořil alfa. Oklepal se a vydal směrem ke mně, když šel kolem mě, otřel se mi o krk a já nadšeně zavrtěl ocasem na přivítanou. Možná je to alfa ale pořád je to i můj táta. Vyskočil na kámen a zavyl. Za chvilku tu byla celá smečka a začaly se rozdávat úkoly jako vždy.

Když bylo hotovo se sestrami jsem následoval Ikara. Dnes byl na noční hlídce Gaston a na druhé Nora.  Hlídkový okruh už jsme šli třikrát s Ikarem když jsme byli vlčata. Dělá se to aby už jsme znali trasu a mohli jsme se plně soustředit na pachy.

Začalo rozdělování hlídek. ,,Dnes nám krásně vycházejí počty, tak se do toho dáme. Na první hlídku půjdu já s Jackem, na druhou Gaston se Sissi a na poskední Nora s Missi. První noční hlídku si veme Jack a druhou já. Tak si odpočiňte a my Jacku vyrážíme."

Ikara mám rád je chytrý a milý, vždy mě bavilo když nám ukazoval jak se co dělá a vyprávěl spoustu zajímavých věcí o lidech. Nikdo toho neví tolik co on.

Gastona nezávidím protože je nepříjemný ale snad to Sissi nějak zvládne.

A Missi má Noru, která je vpohodě a je moc milá, taková naše druhá máma. Vyždy nás hlídala a hrála si s námi.

Vyrazil jsem tedy s Ikarem do lesa a on hned začal vyprávět. Říkal mi všechno o našem území a o jednotlivých částech. Bylo to příjemné ale na mě moc nudné. Né že bych se nesoustředil, to vůbec ale opravdu bych radši byl lovcem.

Rozhodl jsem se že zůstanu nějakou dobu na hlídce abych nasbíral zkušenosti a zesílil. Ve vhnodnou chvíli pak vyzvu nějákého lovce na souboj. Budu ještě muset promyslet koho, ale určitě vyhraju. Když se poštěstí chtěl bych se stát druhým lovcem a později i prvním lovcem neboli třetím vlkem.

S Ikarem jsme se rozhodli zastavit abychom se napili. Došli jsme k řece a sklonili hlavy k vodě. Najednou jsem ucítil čerstvý pach…Lišky! Zarazil jsem se a podíval na Ikara jestli to taky cítil. Měl úplně stejný výraz. Musel to cítit! Bleskově jsme se otočili k řece zády a začali jsme vrčet na křoví. Určitě tam ty potvory jsou.

Zpoza křoví vykoukla špička bílého ocasu. A já si myslel že na hlídce není žádný vzrůšo.

,,Vylezte vy prašivý kožichy, my víme že tam jste!" zašťekal Ikar. Ze svého úkrytu s vrčením vylezly čtyři lišky. ,,Co tu chcete?!" pokračoval Ikar. Jakási liška udělala krok dopředu, nejspíš alfa nebo beta. ,,Ale no tak pejsánci, vždyť o nic nejde, jen jsme procházeli kolem vašeho území a potřebovali se napít, nic víc." snažila se tvářit nevinně ale bylo jasné že se přetvařuje.

Upřímě lišku vidím poprvé. Samozdřejmě jsem o nih hodně slyšel i jsem několikrát cítil jejih pach ale nikdy jsem jí neviděl a vlastně mi to ani nevadilo. Klidně bych to tak nechal.

Ikar zavyl a upozornil tak smečku že se schiluje k boji.

Došlo mi že tohle je můj první boj.

,,Tak vy opravdu chcete boj? To je mi moc líto." Najednou jsem ucítil tíhu na zádech. Byla tam liška. Ikar měl úplně stejný problém. To znamená že nás další dvě obešli a zatímco my jsme poslouchali hlavní lišku, nečekaně na nás zaútočili.

Snažil jsem se jí setřást ale to už se mi do krku zakousla další a do packy ještě jedna. Teď je čas na opravdový boj, né na hraní se sestrami. Probuď v sobě toho zuřivého vlka!

Bránil jsem se a lišku zakouslou v pacce jsem chytil za ucho, čímž tlapu pustila a já jí odhodil pryč. Pak jsem si pravou packou strhl další z krku. Když byla dole, přišpendlil jsem jí k zemi a hluboce se jí zakousl do krku. V tom okamžiku byla mrtvá. Neváhal jsem a převalil se na záda. To na tu lišku na zádech bylo zdřejmě moc a s kašláním zůstala na zemi. Drápy jsem jí rozdrásal hrdlo a byla taky mrtvá.

Dobějl jsem k Ikarovy a serval mu lišku ze zad, následně jsem jí vzal do zubů a hodil jsem s ní o zem. Těžko říct jestli to přežila ale ještě jsem na ní dupnul. Ikar ze sebe zrovna dostal poslední lišku. Byla to ta alfa liška a tak se dala na útěk. Nehodlal jsem to tak nechat a proto jsem se rozběhl za ní. Hned jsem jí dohonil a tlapou jí přimáčkl zády k zemi. ,,Jsi dobrý..." řekla polopřidušeně. Divil jsem se že mě pochválila a hodil jsem na ní tázavý výraz. ,,Ano možná jsi dobrý, ale neumíš se ovládat, proto nikdy nebudeš tak dobrý jak chceš." Naštval jsem se. Nechápu proč mi to říká a tak jsem prudce sklonil hlavu a s vrčením, jsem se jí zakousl do krku a otočil s ním. Zlomil jsem jí vaz. Nechal jsem tam její tělo a vrátil jsem se za Ikarem který si právě olizoval rány. Sedl jsem si a udělal totéž.

,,Díky, jsi moc dobrý bojovník Jacku. Nepředstavoval jsem si že by tvá první hlídka mohla dopadnout takhle ale přesto jsem rád že si tu se mnou byl zrovna ty." zahřálo mě to u srdce a usmál jsem se ,,Vůbec není zač, ale na druhou stranu, alespoň bylo vzrůšo co se nevidí úplně každý den" opětoval mi úsměv a něco upoutalo jeho pozornost. Došlo mi co to bylo, smečka slyšela jeho vytí a běžela nám na pomoc. Všichni tam přiběhli kromě lovců. Ty se z lovu stáhnou pouze když je to ve vytí řečeno.

,,Co se tu stalo?!" ozval se alfa. Beta se ke mě rozběhla a olízla mě. ,,Jste v pořádku." Prohlídla si mě a při pohledu na nějáké mé zranění se jí v očích objevil strach. Ikar si odkašlal zatímco se ke mě přihnaly i Missi a Sissi. Je hezké že mají podobná jména a hlavně že jim to nevadí. ,,Alfo, byli jsme s Jackem na hlídce a ucítili jsme čerstvou stopu lišek. Přepadlo nás šest lišek ale hlavně teda díky Jackovy jsme je porazili." Táta vypadal hrdě a zároveň vyděšeně. Má máma se sestrami už mě za tu dobu stihly olízat nejmíň stokrát. ,,Dobrá, podrobnosti mi podáš v hlášení. Jste zranění?" Vím že to byla otázka na oba ale stejně si myslím že jí směřoval spíše na mě. Teprve teď se mi uvolnily svaly, vypnul se ten mód krvavé vraždící bestie a já začal cítit bolest. Bolelo mě celé tělo, hlavně tlapa a krk ale ze všeho nejvýce mě bolel zátylek. Tak tohle je opravdová bolest, né jako tahání za ucho od sestry. Ikar se na mě podíval. ,,Nic dramatického, jen menší rány."
Alfa se zatvářil že se mu ulevilo a beta taky. ,,Fajn, tak se všichni vrátíme do tábora a z chvíli vyrazí další hlídka. Omego, ta mrtvá těla odneseš k písečným pláním a zahrabeš je tam, děkuji." švihl ocasem na odchod, a všichni se rozešli do tábora.

Už po cestě Ikar alfovy podrobně vylíčil co se stalo. Asi se mu pak v táboře nechtělo podávat hlášení.

V táboře jsem ležel a sestry se u mě vystřídali. Vždy když se jedna vrátila, vyprávěla mi pocity ze své první hlídky. Já jim zase vyprávěl jak se to přesně stalo. Občas ke mě přišel táta nebo máma se mě zeptat jak mi je. Nějak mi to nevadilo i když odpověď byla vždy stejná.

Nic mi není, jsem v pohodě.

Zátylek mě neskutečně bolel a chtěl jsem jim to říct ale nechtěl jsem vypadat jako slaboch, protože to já nejsem. Alespoň jsem si dokázal že umím bojovat a mám na to se dostat mezi lovce.

Všiml jsem si že když se lovci vrátili hned běželi za Ikarem se ho zeptat co se stalo. Ten jim vylíčil celý příběh.

Přišel čas jídla, prostě večeře jako každá jiná až na pravidlo co máme ve smečce. Když je někdo zraněný tak jí po alfovy a betě dokud není úplně zdravý. My sice byli v rámci možností vpořádku ale stejně jsme takto měli dneska jíst. Došel jsem ke kořisti a sklonil hlavu abych si vzal kus ze zajíce. Najednou ostrá bolest na mě už dobře známém zátylku. Tlumeně a nechtěně jsem zaknučel. Všichni se na mě podívali a moje rodina se nervózně postavila, připravená mi kdykoli pomoct. Dělal jsem jakože nic a snědl jsem kus zajíce.

Když jsem hlavu zase zvedal, opět mi proklouzlo malé kníknutí. Ignoroval jsem to a posadil se zpět mezi své sestry načež se mi z každé strany dostavilo vřelého olíznutí.

Zadíval jsem se na les. Byl temný. Z křoví se vynořila jakási silueta vlka se zářivýma červenýma očima. Podíval se na mě. ,,Ahoj Jacku, dnes jsme se poprvé setkali, a asi né naposledy. Zvykni si na mě." promluvila ta příšera. Omráčeně jsem otevřel tlamu a hleděl na něj.

Zoufale jsem se rozhlídl po ostatních členech.

Nevypadali že by ho slyšeli nebo viděli.

Uštedřil jsem proto prosebný pohled měsíci.

Když jsem se ohlédl zpět, nebyl tam! Prostě zmyzel. Divné...

Missi a Sissi se nabídli že místo nás vemou noční hlídky a tak jsem mohl klidně a nerušeně spát.

V noře se ke mě všichni tři tiskli jak nejblíže mohli. Copak se toho stalo tak moc? Přišlo mi že to asi neřeším tolik jako všichni ostatní, pro mě to byla jenom první hlídka, první zkušenost s bojem a bolest zátylku. Nic víc…