Spokojeně jsem spal. Probudilo mě až každodení vytí mého táty aby vzbudil všechny spáče a rozdělil nám úkoly.

Neochotně jsem vylezl z nory a líně se protáhnul, ale potom mi to došlo-jdeme na lov! Nasadil jsem veselý úsměv s vyplazeným jazykem a rozklusal jsem se k tvořícímu hloučku vlků.

Ohlídl jsem se na mé sestry, Chundelka klusala za mnou a Ťapička jí chňapala po uchu. Už od štěněte jí pořád otravuje, i když je Chundelka silnější, Ťapička je rychlejší a jejím chvatům uhne, uteče o kousek dál a pak se vrátí a je to od znova.

Doklusali jsme k vlkům, už tam byli všichni. Sedl jsem si, zprava vedle mě si sedla Ťapička a z leva Chundelka. ,,Má smečko" řekl důrazně alfa aby mu všichni věnovali pozornost. ,, Je čas si rozdělit úkoly. Lovci společně s betou se vydají do okolí aby chytili bílé králíky, ideálně tři. Já s našimi vlčaty půjdu na lov. Povedete si ho sami já budu pouze dozor. Ikare, jako vždy hlídky rozděl ty. A omego, ty víš co máš dělat. To je vše, děkuji" Seskočil z kamene, a odběhl o kousek dál.

Já a moje sestry jsme ho následovali. Má matka se tedy na něčem domlouvala s lovci. Omega se protáhla a po chvíli se vydala do lesa. Ikar si vzal stranou všechny hlídkaře a rozděloval hlídky. Otec se zastavil na kraji lesa a řekl ,,Tento lov patří vám, nesklamte mě má štěnátka. Já budu pouze přijímat rozkazy pro nahnáni kořisti ale lovit jí nebudu a na pachy vás taky upozorňovat nebudu." ,,Tak jdeme" vypískla Ťapička. ,,Né, počkej!" houkl jsem na ní. ,,První si musíme určit kdo bude vedoucím lovu. Doplnila mě Chundelka. Můj otec přikývl. Bylo milé vědět že uvažujeme správně. Obě sestry se na mě podívaly. ,,Navrhuju Čumáčka" řekla Chundelka. ,,Dobrá" ozvala se tentokrát Ťapička. Otec se usmál. Potěšilo mě vědět že ve mě mají důvěru. ,,Děkuji" odpověděl jsem hrdě. ,,Takže se vydáme do lesa s rozestupy abychom cítili co nejvíce kořisti když něco ucíte řekněte to a vydáme se po stopě." ,,Ano, Čumáčku" zlovaly jednohlasně.

Vydali jsme se lesem šli jsme pořád dál a najednou mě udeřil do čumáku silný pach sobice. Dal jsem vědět ostatním, došly ke mě a začenichaly. Z jejich pohledů jsem usoudil že to taky cítí a tak jsem se vydal po stopě. Za mnou šly vedle sebe mé sestry a úplně za nimi táta.

Došli jsme k malé louce na které se pásla ona sobice. Vítr foukal z prava. Otočil jsem se na sestry a otce. ,,Táta z prava a Ťapička z leva jí obejdou, jelikož vítr jde z prava, po chvíli ucítí tátu a proto vyrazíme dřív než si nás všimne. Hned jak dojdete na své pozice zahájíme útok. Naženete jí k nám. My tu budeme skovaní tak aby nás neviděla, překvapíme jí, vyskočíme na ní a Ťapička se k nám připojí. Doufejme že to vyjde a teď, Tati, Ťapičko na místa." oba vlci přikývli a plížili se na své pozice. My dva jsme se schovali za křoví.

Došli na svá místa a já zavyl na znamení útoku. Vše vycházelo jak má, nahnali jí k nám. My na ní skočili a svalili jí na zem a já jí zasadil smrtelnou ránu. Přestala se hýbat, výhra! Všichni čtyři jsme začali radostně štěkat a výt.

Otec nám všem olízl ucho a popadl sobici, my udělali totéž a soolečně jsme jí dovlekli do tábora.

Když jsme dorazili zavyli jsme aby všichni věděli že jsme zpět a matka se k nám rozběhla. Už byla s lovci zpátky a právě stahovali z kůže tři bílé králíky. Podívala se na náš úlovek a začala nás zuřivě olizovat. Poté olízla tátovy čumák a ten se od nás odpojil my šli zatím dát náš ulovek na místo kde obvykle dáváme kořist, byl tam ještě kus té srny ze včera.

Ozvalo se vytí, táta svolává smečku. Myslím že až se stanu hlídkařem už mu budu muset vždy říkat alfo a ne tati. Doběhli jsme ke kruhu vlků a posadili se, všichni jsme byli hrozně nedočkavý, dnes je to naposledy co jím po lovcích, pokud se sem neprobojuju o což se určitě pokusím, nechci být hlídkař, chci být lovec.

Moji rodiče a lovci nám nechali vnitřnosti což od nih bylo milé. Chundelka a Ťapička dojedly a na řadu jsem šel já. Nezbylo tam už tolik vnitřností ale stejně jsem se najedl. Myslím že až začnou souboje budu určitě nad nimi, pak už na věku nezáleží.

Všichni dojedli a my se odebrali do nory abychom si ještě trochu opočinuli před tou velkou událostí.

,,Hej, spíte?" ozvala se Ťapička. Oba jsme zvedli hlavy a zavrtěli s nimi. ,,Už máte vymyšlený svoje jméno?" pokračovala. Já natočil hlavu na stranu ,,Jak to myslíš vymyšlený? Jméno nemůžeš jen tak vymyslet. Síla měsíce a všech vlčích duchů k tobě sestoupí a napoví ti tvé jméno." řekl jsem jí nechápavě ,,Aha, já stejně nic nevymyslela" zamručela. ,,Co takhle se projít k jezírku, odraz měsíce je v něm nádherný." pronesla nakonec Chundelka. To mi přišlo jako dobrý nápad a tak jsem se zvedl a vyšel z nory. Hned za mnou z ní obě ladně vyklouzly a postavily se vedle mě. Společně jsme vyšli směrem jezírko.

Chundelka měla pravdu. Odraz měsíce byl nádherný. Lehli jsme si tak abychom měli packy v příjenně chladné vodě a začali si povídat. Vzpomínali jsme na různé průšvihy a vylomeniny. Mé sestry jsou skvělé. Společně jsme se smály a naštvávali když padla řeč na nějákou z našich hádek.

Jo, být štěnětem bylo super ale je čas posunout se zas o kus dál.

,,Můžu se vás na něco zeptat holky?" prolomil jsem nervózně ticho. ,,No jasně, ptej se." řekla Chundelka. ,,No víte, něco mě zajímá...Neplánujete odejít ze smečky že ne?" zdálo se že je má otázka zaskočila. Zmateně se na sebe podívaly. ,,No já teda ne. Co ty Ťapičko?" řekla Chundelka nejistě. ,,Já!? Nikdy!" vykřikla ,,Ty snad jo bráško?!" podívala se na mě naléhavě. ,,Né v žádným případě. Proto jsem to chtěl vědět. Mám vás rád a nechci o vás přijít. Co já bych bez mých malých sestřiček dělal." odpověděl jsem upřímně. Vážně bych byl nerad kdyby mě nějáká z nich nebo dokonce obě opstila. Obě sestry se ke mě natiskly a Ťapička mi dala hlavu na krk zatímco Chundelka si jí položila vedle té mé, olízla mi tvář a pak zašeptala ,,Nikdy tě neopustíme" uchechtla se ,,Čumáčku" Mé obavy se rázem rozplynuly a já spokojeně usnul.

Probusil jsem se a pohlédl na oblohu. Mé sestry spaly a já si to uvědomil, měsíc je nejvýše! Musíme do tábora! Rychle jsem se zvednul a holky se probraly. ,,Rychle běžíme do tábora nebo příjdeme pozdě, měsíc už je nejvýše!" Rozběhl jsem se k táboru a sestry za mnou.

Udýchaně jsme přiběhli do tábora kde na velkém kameni ležely tři bílé kožešinky a pod ním stál můj otec. Stihli jsme to.

Zavyl a my k nim doběhly. ,,Naše štěňata, dnes jsme se tu sešli kvůli vám. Předstupte a posaďte se na kožešiny." Učinili jsme tak a alfa pokračoval. Je zvláštní říkat mu alfa. ,,Dnes je pro vás velmi důležitý den, otvírá se vám nová kapitola života. Od teď už nejste štěňata, jste hlídkaři. Výše se budete muset probojovat. Celá smečka na vás spoléhá, že budete správně plnit své povinosti ve prospěch nás všech. Teď je ten důležilý okamžik, pohlédněte k měsíci a nechte vlčí bohy ať vám napoví vaše jnéno"

Pohlédl jsem na svou matku a otce. Ova vypadali velmi hrdě. Potom jsem se podíval na kožešinu která ve svitu měsíce vypadala jako stříbrná a pak teprve jsem se zadíval na měsíc.

Pohltil mou mysl, ve které jsem neměl žádné myšlenky. V tu chvíli neexistovalo nic kromě něj a mě. Vůbec nic. Obě sestry najednou promluvily. ,,Vybírám si jméno-" zarazily se a podívaly na sebe první promluvila zatím Ťapička. ,,Sissi" dokončila svou větu. Zatím Chundelka se na ní nevěřícně podívala a dokončila svou větu. ,,Já Missi" obě se udiveně potichu zasmály a otočily se na mě. Teď přišel správný čas. ,,Jack, mé jméno je Jack." Podíval jsem se na sestry a pak na celou smečku. Něco bylo jinak a já vím co byli jsme dospělý!

,,Drahá smečko, dovolte mi abych vám tímto představil poslední tři hkídkaře, Missi, Sissi a Jacka."  Začal výt, celá smečka se k němu přidala a potom jsme se přidali i my tři. I naše vytí znělo jinak, nebylo to to štěňečí vytí, prostě bylo dospělé.

Vytí utichlo. ,,Tyto kožešiny jsou vaší památkou na tento den, budete je mít v noře." Popadly jsme kožešinu do tlamy a seskočily dolů z kamene kde všichni začali radostně štěkat.

Tady jsem doma, to je má smečka, má rodina...