Další den byla ve smečce podivná atmosféra, všichni se snažili normálně fungovat, ale konverzace byla mrtvější, teda spíše řidší, než kdy dřív.

Co jiného taky čekat, že? Nic! Jak mám asi normálně fungovat když můj nejlepší přítel zemřel?!

,,Jacku?" Šeptla Missi se kterou jsem se vláčel na hlídce.
,,Hm?" Ozvalo se ze mě trochu podrážděně.
,,V pohodě?" Zeptala se jemně.
,,Jako vážně? Zkus si odpovědět sama! Ne, nejsem v pohodě!" Zavrčel jsem na ní.
,,Klid, já vím že je to těžké ale-"
,,Ale co?! Bude to zas dobrý?! To chceš říct?! Nebude to dobrý, je mrtvý a nic už mi ho nevrátí!" Vyštěkl jsem.

,,Já vím, byl to přítel nás všech, ale nemůžeš se kvůli tomu tak trápit, vidím to na tobě." Řekla jemně.
,,Ale... To nejde..." Sklopil jsem smutně hlavu.
,,Všechno jde." Pousmála se.
,,To je lež, nejde přeci aby už znovu žil!" Zavrčel jsem.

,,Tak jsem to nemyslela..." Povzdechla si.
,,Tak radši nemysli vůbec a nech mě bejt!" Odcekl jsem.
,,Promiň..." Zakňučela. Možná že jsem to přehnal...

Radši jsme v tichosti pokračovali v hlídce. Byl jsem naštvaný? Ani nevím. Spíš... Frustrovaný... Měl jsem tam být a pomoct mu... Prostě se to nemělo stát...

,,Ehm... Missi?" Zeptal jsem se opatrně.
,,Ano?" Šeptla.
,,Můžu ti něco říct?" Zvednul jsem hlavu a viděl jak přikývla. ,,Víš jak jsem ti jednou říkal o tom černém vlkovi ze stínu?" Začal jsem potichu načež vypadala že jaksi zpozorněla. ,,Já... Myslím že věděl že se to stane..."
,,Jak to myslíš?" Naklonila hlavu na stranu.
,,Řekl jeho jméno, večer předtím než se to stalo." Zašeptal jsem.
,,Jsi si jistý?"

Přikývl jsem a díval se do země.
,,Nemyslíš že by o tom měli rodiče vědět?" Zeptala se opatrně.
,,Nevím... Zatím jsem jim o tom neříkal."
,,Možná bys měl." Koukla na mě starostlivě.
,,Promyslím to." Řekl jsem jednoduše a šel beze slova až do tábora.

Po nás vyrazila Nora s Ikarem. Přijde mi že ostatním je to více jedno. Jak se s tím mohli tak jednoduše smířit? Nechápu je.

Zamířil jsem ke kraji abych si mohl lehnout do trávy a odpočinout si od toho všeho, ale to bych po cestě nemohl míjet jistého šedého vlka.

,,Hm... Ale copak Jacku, pořád hlídkař?" Ozval se Gastonův otravný hlas.
,,Co chceš?" Odcekl jsem nepříjemně.
,,Nemusíš být hned hnusný, to si ani nemůžu pokecat s přítelem?" Zatvářil se smutně. Proč ho tak baví si že mě pořád utahovat?
,,Přátelé si ze sebe navzájem neutahují." Zavrčel jsem.
,,Pravda, ale stejně, kdy se už konečně plánuješ posunout na pozici lovce, hm?" Vysmíval se dál. Teď jsem se stal hlídkařem tak o co mu jde? O to že jsem vždycky říkal že hned jak dospěju ze mě bude lovec?
,,Neboj, už se ti to krátí, zanedlouho tě vyzvu na souboj a posunu se v příčce výš." Propálil jsem ho pohledem.
,,Vážně? Myslíš že na mě máš?" Postavil se na tlapy.
,,Jsem silnější, a ty to moc dobře víš." Ušklíbl jsem se pro změnu já ale pořád jsem byl naštvanější a naštvanější.

,,Hm... Například tak silný aby jsi zachránil svého přítele? I kdyby, seš si jistý že to bez rad a tréninku tvého kamaráda zvládneš? I když je fakt že ty rady byli tak neužitečné že to nejspíš nic nezmění." Šel pomalými kroky ke mě zatímco já ne něj nevěřícně koukal. Jak může vůbec říct něco takového? Ten bastard!

,,Cos to řek?!" Zavrčel jsem a postavil se do bojové pozice ve které byl můj hřbet opravdu naježený vztekem.
,,Ale prosimtě, všichni víme že Nero nebyl nějak výjimečný." Švihnul ocasem a dělal že ho to nezajímá.
,,Nero byl tisíckrát lepší než ty!" Vyštěkl jsem na něj a dostal chuť ho zabít.
,,Pochybuju, jsi hloupý, ani vy dva dohromady byste proti mě neměli šanci." Uchechtl se povýšeně a taky se připravil k boji.

,,Cože?!" Zavrčel jsem a vykročil nohou dopředu. To už se ale k nám přihnala Omega se staženým ocasem a snažila se nás uklidnit.
,,Ale notak, není důvod se hned vztekat." Zakňučela na mě.
,,Ty se do toho nepleť Omego." Odcekl jsem a nespouštěl pohled z Gastona.
,,Jacku! Nechte se být." Zavrčela Missi co se k nám taky přišla podívat.
,,Není to tvá věc Missi, tohle je jen mezi námi!" Otočil jsem se na ní. Vím že nás celý tábor pozoruje, nenechám toho, zabiju ho.
,,Jacku, říkám dost!" Vyštěkla po mě.
,,Správně, poslouchej sestřičku než si něco uděláš." Usmál se spokojeně Gaston nad mým rozčilením.

,,Prosím, nemusíte se tu poprat." Kníkla znova Omega a to už mi vážně došly nervy. Chtěl jsem po něm skočit ale Missi to poznala a zastoupila mi cestu dřív než jsem to stačil udělat.
,,Agh! Víte co?! Nechte mě všichni na pokoji!" Zavrčel jsem a rozběhl se pryč.
,,Cože?! Jacku! Vrať se!" Zavolala za mnou zoufale.
,,Jacku, kam běžíš?! Okamžitě se vrať!" Slyšel jsem ještě vytí Alf ale já nezastavoval. Něco uvnitř mě chtělo abych běžel co nejdál odtud.

To místo... Gaston.. Nero.. Všechno je tam špatně! Nebo ne..? To není pravda, všichni mě tam štvou a teď už se nemůžu vrátit zpátky!

Ještě jsem zrychlil a zanedlouho byl u hranic. Tam jsem se zastavil a zavřel oči. Co to vlastně dělám? Proč to dělám? Proč se stavím zády ke své rodině co mě miluje a snaží se mi pomoct? Nevím... Něco uvnitř mě chce abych to místo překročil a běžel dál. Ale to přece nemůžu! Stejně jako se nemůžu po tomhle vrátit... Já... Nevím co teď.

Srdce mě táhne zpět k rodině... Naštvaná hlava zase pryč od ní... Ale já cítím i další pocit...

Pomalu jsem se rozešel a měl stále zavřené oči. Tenhle pocit mě vede sám... Nemusím nad ním přemýšlet, dělá věci bez mého svolení...

Z pomalých kroků se nakonec stal klus a já konečně otevřel oči a zahleděl se do nebe. Je to jakoby nic kromě toho pocitu neexistovalo, nemám na výběr, prostě jít musím bez ohledu na to jak nebezpečné a hloupé to je.

Tady venku je něco co musím vidět, něco co se mi moje nitro snaží ukázat... Jenže co?

Ozvaly se divné zvuky a já se rozhlídl okolo. Sakra, kde to vůbec jsem? Jakto že jsem se zamyslel tak na dlouho? Vůbec tohle místo neznám takže už jsem dost daleko, ale vždyť to bylo jen pár myšlenek.

Soustředil jsem se radši na ty zvuky. Neměl jsem moc představu co to je a tak jsem se za tím vydal. V tu chvíli mě udeřil do nosu silný pach. Bylo tam spoustu věcí, strach, děs, smutek... Co to jenom je?

-------
Však mi všichni víme co, nebo spíš kdo, to je 😏😁 Je čas na první setkání takže zatím ahoj u dalšího dílu! A ano, další kapitolu máte hned dneska protože vám těch několik týdnů musím přeci vynahradit 💙