Opět jsme putovaly. Spolu s Palomou za sebou máme dlouhý čas plný lovu, cestování a únavných rozhovorů o našich maličkostech. Bylo to fajn, ale ráda bych se konečně někde usadila se smečkou. Nejsem asi úplně typ jenom na cestování ve dvou.

,,Mám takový divný pocit..." Ozvalo se od Palomy.
,,Jaký? Já nic necítím." Začala jsem se rozhlížet okolo.
,,Prostě divný, jako kdyby nás někdo sledoval." Řekla pološeptem a nastražila uši, já ji jen nechápavě pozorovala.

Z ničeho nic se prudce zastavila a vrhla se do křoví kousek od nás. Cukla jsem sebou. Překvapeně a trochu vyděšeně jsem civěla na pohybující se změť lístečků a klacků. Slyšela jsem Palomino vrčení, ale byl tam hlas i někoho jiného, cizího vlka!

Ztuhly mi svaly a jen jsem stála neschopná pohybu. Čekala jsem co se bude dít. Jakto že jsem ho necítila?!

Po chvilce nenávistných zvuků odletělo pryč hnědobílé tělo.
,,Palomo!" Vyštěkla jsem omámeně. Z křoví vyšel ten neznámý, byl to obrovský šedý vlk, který mě povýšeně propaloval ohnivou oranžovou barvou jeho očí.

Instinktivně jsem stáhla ocas a zaklopila uši. Vyděšeně jsem začala couvat a zrychleně dýchat. Co teď?!

Ohlédla jsem se zpět na Palomu, ulevilo se mi když jsem viděla jak se pomalu staví zpět na tlapky, ale sotva jsem vrátila pohled na toho vlka ztratila jsem dech.

Co po nás chce? Zabije nás?!

,,Ahojky," začal klidným hlasem z kterého šel opravdu strach. ,,jakpak se jmenuješ holčičko?"
,,Co po nás chceš?! Kdo jsi?!" Vyjekla jsem vystrašeně.
,,Pro vás jsem Alfa, odteď jste má smečka." Usmál se děsivě.

,,Alfa?" Ozval se trochu chraptivý hlas Palomy, která se k nám snažila dobelhat. ,,To si opravdu myslíš, že nás jen tak prohlásíš za svou smečku a my ti budeme sloužit?" Vysmála se mu.
,,Správně, my tě nebudeme poslouchat!" Zavřela jsem už s malou dávkou sebevědomí.

Cosi zavrčel a pak bleskově skočil po Palomě. Přišpendlil ji k zemi a tlapu jí přimáčkl na čumák.
,,Opravdu? Neměla bys odporovat svojí alfě." Otočil se na mě. ,, Myslím, že pokud si alespoň trochu vážíte svého života, měli byste poslechnout."

Podívala jsem se na nebohou Palomu, která měla tělo od krve. V jejích očích byl vidět strach, ale nechtěla se jen tak vzdát.

Vlk mě pořád propaloval pohledem a potom co se mu nedostalo odpovědi, začal své tesáky přibližovat k jejímu krku.

,,Ne! Počkej! Budeme tě poslouchat." Vyštěkla jsem nervózně při představě že by ublížil mému jedinému příteli. Sklopila jsem uši a pohled upřela do země. Prohrála jsem.

,,Já věděl, že se nějak domluvíme." Řekl spokojeně, sundal tlapu z Palomy a kousek poodešel. Já se k ní hned rozběhla s začala jí olizovat rány. Nevím co je to zač, ale neměli bysme mu věřit, sice nechci, ale je silnější než my dvě, buď mu budeme sloužit a nebo nás zabije.

Otočila jsem se na něj zmateně, v hlavě jsem opět neměla jasno co dělat.
,,Tak, teď si vše ujasníme...za chvíli vyrazíte na lov a kořist přinesete sem, nějaký čas se tu zdržíme." Oznámil znuděně a položil si hlavu na tlapky. ,,Jo a pokud budete chtít někam jít, zeptáte se mně."

,,Dobře." Špitla jsem a lehla si vedle Palomy. Tohle není dobré, je zraněná a potřebuje odpočívat, nevím jak mám nalovit potravu ještě pro další dva vlky, když to ani pořádně sama neumím.

Zavřela jsem oči a doufala že to byl celé jenom sen, jediné co chci je přeci smečka, milující rodina co se o sebe stará, to je to opravdu tolik?

Když nic, snažila jsem se alespoň hrát svým tělem Palomu a být ji oporou...

Po malém odpočinku líně zvedl hlavu a zívl si.
,,Tak fajn, vyražte." Pozoroval nás co uděláme.

Postavila jsem se, hodila pohled na svojí kamarádku, která se pomalu pokoušela zvednout a pak jsem se připlížila.
,,Alfo? Paloma je zraněná a nevím jestli zvládne lovit, měla by tu počkat." Řekla jsem s pohledem upřeným do země.

,,Máš pravdu Beto, Omega nevypadá nejlépe, pokud tedy nechce lovit, nemusí dělat vůbec nic, ani jíst. Jestli se chce nasytit měla by přestat simulovat a začít lovit, ale pokud chce zůstat o hladu samozřejmě ji v tom nebráním." Pronesl výsměšně s lehkým náznakem vrčení.

To snad nemyslí vážně! Beto?! Omega?! Tohle jsem nechtěla! Chtěla jsem jenom pomoct a radši nalovit sama!!

,,Ale alf-" ,,Žádné ale! Děkuji ti za skvělou radu, jsi užitečná Beto, ale teď padej dělat svoji práci!" Zavrčel ostře.

Sakra! Nezbývá mi nic jiného, snad se mi podaří chytit toho dost i pro ni.

Otočila jsem se a olízla Palomě ucho. ,,Zvládneme to..." Zašeptala smutně. Chtělo se mi skoro až brečet.

Vydala jsem se tedy do lesa s nadějí, že bude v pořádku, že já budu v pořádku a že vše zas bude tak, jak má být.

Probíhala jsem s co největší tichostí a snažila se zachytit nějaký pach. Nic. Nikde nic nebylo a já propadala stále většímu zoufalství, až nakonec jsem ucítila zaječí vůni.

O samotě to bude strašně těžké, nemám je komu nahnat a tak, možná by dokonce bylo jednodušší se nevyčerpávat a ulovit třeba jen myši. Říkala jsem si za volného klusu po stopě.

Ne! Co když žádné nenajdu a budeme tak o hladu? To nemůžu dovolit, musím to prostě alespoň zkusit.

Plížila jsem se co nejopatrněji, ale bylo těžké se soustředit, v hlavě mi pořád lítaly všelijaké myšlenky a ne a ne se jich zbavit.

Ve vhodnou chvíli jsem vyrazila. Chňapla jsem a mezi zuby jsem svýrala zaječí tělíčko. Po křupnutí se přestalo hýbat a mě se do tlamy začala lít krev. Nemůžu uvěřit, že se mi to povedlo.

Nadšeně jsem se vracela zpět, ale když jsem si uvědomila, co mě asi čeká, radost mě přešla. Proč zrovna my...

Mezi keři už jsem poznala hnědobílý a šedý kožich.

,,Už jsi zpátky?" Otevřel líně jedno oko, já jsem před něj došla, položila kořist a poodstoupila.
,,Ano, chytila jsem zajíce." Uhýbala jsem pohledem.
,,Hm..."  Prohodil bez zájmu. Zvedl hlavu a pak začal jíst.

Celého ho do sebe vecpal. Už mě to snad ani nepřekvapuje. Jak se to do něj vůbec mohlo vejít? Samozřejmě že  nám dvou nic nenechal.

,,Alfo? Mohla bych jít ještě ulovit něco pro sebe?" Zeptala jsem se opatrně se sklopenýma ušima.
,,Ne. Pokud chceš jíst, budeš toho hold příště ulovit víc, teď už tě nikam nepustím." Odpověděl prostě.

To už si opravdu snad dělá srandu. Stejně teď nemám co dělat, takhle bych ten čas mohla alespoň využít.

Otočila jsem se a odešla za Palomou ležící opodál. Smutně jsem se obtočila a zaujala místo po její pravé straně.

,,Jsi v pořádku?" Zapsala jsem se potichu.
,,Ano..." Usmála se na mě, i když myslím, že trochu neupřímně. Chvíli jsme tam prostě ležely.

,,Zvládneme to..." Ozvalo se najednou. ,,Musíme..." Přimáčkla ke mně čumák a usnula...

---------
Ahoj,
omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale tuhle jsem třikrát přepisovala pokaždé s jiným dějem (a to jsem si myslela, tě mám dej knížky přesně vymyšlený, ne že ho třikrát úplně změním) a to jsem se ani nemohla rozhodnout jaký je ten pravý. Nevím jestli jsem s tím takhle spokojená, ale myslím, že už to měnit nebudu s už to mám konečně podrobněji rozvržený. Díky za čekání.

Mimochodem vám moc děkuju za to, kolik přečtení už na této knížce je a taky za překročení 50 sledujících.
Thx💙