Probudil jsem se v doupěti. Byl jsem slabý, bylo mi špatně a cítil jsem se mizerně. Na krku jsem měl nějáký listy. Nechápal jsem co se dělo.

,,S kým jsem se porval že mě tak zřídil?" zeptal jsem se chraplavým hlasem.

Rodiče a sestřičky se ke mě přihnali a začali mě lízat. ,,Ach Jackoušku, ani nevíš jak jsme se báli." začala hned mamka.

,,To je sice hezký, ale já nevím ani proč. Co se stalo?" můj hlas už byl silnější, ale že by mi bylo líp se říct nedalo.

,,Uštknul tě had." dokončil táta. ehm...o čem to mluví? ,,Had? Co je had?" podíval jsem se na své sestry a ty se začervenaly.

,,Had je malé zvíře, je dlouhé, nemá nohy a plazí se po zemi. Když někoho kousne, může i umřít. Jed každého má jiné příznaky takže se to těžko poznává." řekla Nora, které jsem si až do teď nevšiml.

Teď začala mluvit Missi. ,,V noci mě zbudily divné zvuky, když jsem se rozhlédla, zjistila jsem že ty zvuky vydáváš ze spaní. Klepal si se a svíjel bolestí. Probudili se už i všichni ostatní a já běžela pro Noru a Sissi pro Ikara. Pak jsem ti na krku našla tu malou ranku a Noře došlo že by to mohl být kousanec od hada. Sissi s ní šla k potoku pro listy, které ti ten jed z těla měli dostat a zdá se že zabrali. Sice jsi spal celý den, ale to nevadí."

,,Ou, aha." řekl jsem zamyšleně.

,,A jak ti je?" zeptala se Sissi

,,Nevím..."

,,Dobrá, tak mi tě ještě necháme odpočívat." usmála se máma a odešla. Za ní hned táta a Sissi.

,,Missi!" zavolal jsem než stihla odejít.

,,Copak?"

,,Já...se omlouvám." zašeptal jsem. Né proto že by se mi špatně mluvilo ale nechtělo se mi do toho.

,,Měla jsi pravdu, kdybych to někomu řekl, nemuselo se to stát, já jsem jen chtěl vypadat jako silný dospělý vlk ale choval jsem se jako malé a paličaté vlče. Promiň že jsem tě neposlechl." sklopil jsem oči.

,,Děkuju, omluva se přijímá. Jen doufám že si to zapamatuješ a příště dáš na moje rady." rýpla si do mě a otřela se mi o krk.

,,Možná..."

,,Tak alespoň něco, ahoj" otočila se k východu a odešla.

Necítil jsem se nějak extra fit, ale nechtělo se mi tu tak ležet, a navíc jsem měl žízeň.

Rozhodl jsem se tedy že se vydám k jezírku a trochu se osvěžím.

Pomaličku jsem se postavil na mé vratké nohy, bylo to těžké. Když jsem udělal první krok, packa se mi podlomila a já skoro spadnul. Každým krokem to však bylo lepší a lepší až jsem nakonec směle vykoukl z doupěte.

Sotva jsem z něj vylezl, přihnala se ke mě máma. ,,Kam jdeš Jacku, měl by jsi odpočívat a jestli máš hlad tak ti jídlo přineseme." řekla starostlivě.

,,Jdu se jen osvěžit k jezírku." řekl jsem s milím úsměvem aby se mamka nebála.

,,No dobrá, a nemám jít s tebou?" naléhala.

,,Neboj, já to zvládnu." řekl jsem a odešel. Není důvod se o mě bát.

Ploužil jsem se tedy lesem a pomalu jsem přecházel do klusu. Možná jsem slabý ale protáhnout si nohy taky potřebuju.

Když jsem doběhl k jezírku, sklonil jsem hlavu a zhluboka se napil. Voda byla hezky chladná a příjemná a já zjistil že je mi nejlíp za posledních pět dní.

Trošku jsem si namočil přední tlapky. Neodolal jsem té představě a skočil do vody. Rozhodl jsem se že si malinko zaplavu a tak jsem obeplul kolečko a vrátil se zpět na mělčinu.

Bylo to skvělé.

Ozvalo se vytí a já pochopil že se vrátili lovci. Radši jsem se vydal zpět, měl jsem už hlad.

Sotva jsem doběhl do tábora, mamka se ke mě opět přihnala. ,,Všechno v pořádku?" zeptala se opět ustaraně. Nic jiného jsem ani nečekal.

,,Ne jenom vpořádku, cítím se skvěle." zavrtěl jsem ocasem a v mích očích byly zářivé jiskřičky.

,,To je skvělá zpráva, ale nezapomínej že by jsi se pořád neměl přepínat." usmála se na mě.

,,No jo no, ale na hlídku jít zítra můžu?" zaprosil jsem.

,,Pokud ti bude dobře, tak ano." řekla nedobrovolně.

Olízl jsem jí čumák a ona mě ucho. To už se rozléhalo vytí táty. Jde se jíst!

Sedl jsem si do pomalu tvořícího se kruhu. Vedle mě byla klasicky Missi a Sissi a opět se mi dostalo oboustraného olíznutí.

Alfa s betou se najedli a já se podíval na Lesana, ten jen ukázal čenichem na jídlo. Pochopil jsem že mám jít já. Když je někdo zraněný tak ji po alfě a betě.

Došel jsem k nalovené kořisti a rozhlédl se. Lákala mě srna a tak jsem snědl její zadní nohu a vrátil se zpět na místo. Doufal jsem že nikdo neměl problém s tím že je mi dobře a přesto jím po rodičích, a ještě víc doufám že nikdo nemyslí na protekci. To bych vážně nesnesl.

Večer před spaním jsem ucítil takový divný pocit, nedalo mi to a tak jsem vylezl ven z doupěte.

Stál tam...ten černý vlk! Jak je to možné?! Já myslel že to bylo kvůli tomu kousnutí! Proč nezmizel?

Mám jít za ním? To byla ta nejdůležitější otázka, kdybych si ho nevšímal třeba by časem zmizel, ale to bych nebyl já a moje tupá povaha.

Zvědavost zvítězila nad obavami a já se vydal k tajemnému.

Postavil jsem se až naproti němu a napřímil se. Nemám ve zvyku být slabý a nehodlám své zvyky měnit, ne pokud jde o nějakou bytost.

Cítil jsem z ní...smrt. Smrt, chlad, bolest. Jeho červené oči do mě zarývaly pohled, ale nebyl nenávistný, zlý ano, ale ne strašidelný.

,,Připrav se..." Zašeptal smutně.
,,Připrav? Na co? Kdo jsi?!" Zavrčel jsem naštvaně. Vlastně jsem si ani nepřipadal zmatený, nebyl to vlk, ale něco to bylo a já necítil strach.

,,Jacku?" Ozval se od doupat něčí hlas. Ohlídl jsem se a uviděl černobílý kožíšek Nera.
,,Jacku, děje se něco?" Zeptal se opatrně. Podíval jsem se zpět na onoho vlka, ale on tam už nebyl.
,,Ehm...nic...asi." Utrousil jsem potichu a klusem se vydal k němu.
,,Vážně v pohodě?" Zeptal se ještě starostlivě.
,,Ano vážně, jen jsem myslel, že jsem něco viděl." Naposledy jsem se ohlídl k místu, kde jsem stál asi abych se opravdu ujistil, že tam nikdo není.
,,Tak fajn." Řekl Nero a vlezl do doupěte, já hned za ním.

'Připrav se' to mi pořád znělo v hlavě. Na co? Kdo to je? Jak to, že zmizel? Uvidím ho ještě? A chci ho vůbec vidět? Mám z toho špatný pocit...