V téhle kapitole jsou dva pohledy aby jste z toho co se děje alespoň něco měli. XD

------------------------------

|Missi|

Probudily mě divné zvuky. Pomalu jsem otevřela oči ale jelikož byl můj čumák někde v srsti Sissi, vůbec nic jsem neviděla. Opatrně, abych jí neprobudila, jsem se vymotala z její srsti a nohou.

Rozhlédla jsem se po doupěti. Ty zvuky vydával Jack! Byl smotaný do klubíčka, klepal se a hlasitě oddechoval či občas kvíknul.

,,Jacku! Vstávej!" řekla jsem mu přímo do ucha. Trochu zaskučel ale nic neříkal a nedělal.

,,Hej všichni, vstávejte. Řekla jsem ke svým rodičům. Ty sebou trhly a hned byli na nohou. Mamka se ke mě přihnala a začala mě olizovat,

,,Co se děje, Zlatíčko?" zeptala se konejšivým hlasem. Byl tak uklidňující. Než jsem stačila odpovědět, všimla si Jacka a zděšeně sebou cukla.

Opatrně k němu natáhla čumák a olízla ho.

Žádná reakce! Co mu je?

Dobelhal se k nám táta a Sissi. Jack se pořád svíjel v koutu doupěte a my nad ním stáli se strachem a nechápavostí v očích.

Šťouchali do něj čumákem i packou, olizovali ho a mluvili na něj, ale on nic.

Táta zvedl hlavu a podíval se na mě a Sissi, která tam pouze nechápavě stála.

,,Holky, najděte Noru a Ikara." řekl velitelským hlasem. Obdivuju že si dokáže zachovat klidnou hlavu i v takových chvílích.

Přikývly jsme a bleskově vyrazily z nory. Ikar měl noční hlídku, takže v doupěti nebude.

,,Missi, zajdi do doupěte hlídkařů pro Noru, já doběhnu pro Ikara." řekla starostlivě ale bylo to chytré rozhodnutí. Je rychlejší než já.

Neváhala a rozběhla se z druhé strany po ztezce. Bylo už skoro ráno, takže Ikar nebude daleko.

Já se vydala do doupěte kde vedle sebe odpočívala Nora a Gaston.

,,Noro, vstávej prosím." zašeptala jsem skoro neslyšně. Naštěstí to stačilo a bílá vlčice zvedla hlavu.

,,Pojď se mnou do doupěte, Jackovy něco je." vydala jsem ze sebe prosebně.

Postavila se a následovala mě ven. Za pár rychlích poklusů jsme byly v doupěti, kde pořád stejně stáli rodiče se svěšenýma ušima nad Jackem.

Nora se na ně udiveně podívala.

Odkašlala jsem si a začala. ,,Od toho útoku lišek se choval strašně divně. Měl změnu nálad, pořád ho něco bolelo a tak ale odmítal o tom s kýmkoli mluvit. Je to strašný paličák." povzdechla jsem si.

,,Co si o tom myslíš Noro?" zeptala se beta.

Nora přistoupila blíž k Jackovy a podívala se na něj.

,,Určitě má horečku ale ta musí mít nějaký zdroj. Co Ikar neví něco?"

,,Jsme tady!" zavolala Missi a skočila do doupěte, hned za ní vykoukl Ikar.

,,Sissi mi řekla co se děje ale nechápu proč k tomu potřebujete mě." řekl udýchaně.

Nora se k němu otočila. ,,Byl si s ním na hlídce když vás napadli lišky, od té doby má ty probkémy. Nesvěřil se ti s něčím?" zatvářil se poněkud zmateně.

,,O ničem nevím, ani o tom že má nějáké problémy." svěsil hlavu. Asi mu bylo líto že nám nepomohl.

Máma se snažila znít laskavě. ,,To nevadí, ty za nic nemůžeš, ale děkujeme ti." měla v očích smutek.

Ikar se otočil a odešel z nory. Teprve teď jsem si všimla že venku netrpělivě čeká celá smečka. Nikdo se ale neodvážil nakouknout do nory patřící dvoum nejvýše postaveným vlkům. Jen jeden. Deril.

,,Sharow, Agillo, můžu nějak pomoct?" Třetí vlk vklouznul do nory a zadíval se na rodiče. Ty si ho moc nevšímali ale věděli že musí odpovědět.

Táta si oovzdech a začal. ,,Asi ne Derile, ale jestli tady chceš být, můžeš."

Deril je tátův nejlepší přítel. Znají se už od vlčete a vždy si rozuměli.

Z mého zasnění o jejih historkách mě vytrhl Jackův hlasitý stén.

Přitiskla jsem hlavu zezhora k jeho krku. Do nosu mě ale udeřil neznámí slabí pach. Zvedla jsem hlavu a očichala jeho krk. Našla jsem to místo.

Byla to malá ranka ze které vycházel podivný pach.

,,Co je tohle?" zeptala jsem se s nadějí na nějakou stopu. Všichni se na mě podívali s nechápavými prosebnými výrazy. Nora se nahnula k tomu místu. Očichala ho a pak malinko ucukla, ranku si prohlídla a nakonec se otičila k mým zoufalým rodičům.

,,To by dávalo smysl..." zamyslela se nahlas, takže jsme se jí čtyřhlasně zeptali. ,,Co?!"

,,Je to jasné, Jacka uštknul had" moji rodiče sebou polekaně škubli ale já a Sissi jsme se na sebe nechápavě koukly. Nebudu lhát, ani jedna asi nedávala pozor když nás Lesan učil něco o zvířatech.

,,Není to nic vážného, prostě zajdu k řece pro jednu rostlinu, to by mělo stačit." usmála se na nás a odešla.

,,Počkej, půjdu s tebou" zavolal Deril a vyskočil za ní.

|Jack|

Bolest...Oheň...Strach...

Jedny z nejvýznamějších věcí co jsem cítil.

Stál jsem na malinkém ostrůvku. Kolem mě byla láva. Není úniku. Na můj černý kožíšek dopadaly malé jistřičky. Strašně jsem se bál. Co teď? Ocas jsem měl skoro až na krku a uši stažené. Nevěděl jsem co mám dělat...

Z lávy se vynořil obrovský ohňivý vlk. Byl větší než největší strom na hranicích tábora. Vzdvyžený ocas a uši, pohled upřený na mě. Vycenil své rudé zářivé tesáky a propaloval mě pohledem. Doslova! Z očích mu vycházely tenké premínky světla, které doléhaly na můj kožich a strašně pálily. Zakňučel jsem a škubl sebou.

Vlk naklonil hlavu na stranu a postavil se na zadní. Dupnul na mě a přimáčkl mě k zemi. Jeho tlapa byla velká jako celé moje tělo. Zavrčel jsem na něj a tak mě vzal do tlamy. Mrštil se mnou o zem vší silou. Asi jsem byl chvilku mimo a když jsem otevřel oči, rozmazaným pohledem jsem viděl jak se ten vlk zase sklání ke mě. Měl otevřenou tlamu ze které zářily oranžové tesáky a kapaly sliny v podobě lávy.

Zarazil se. Co se děje? Zabije mě?

Z očí mu začla vytékat voda, která pomalu hasila celé jeho ohnivé tělo. Láva se také změnila ve vodu a z ní se začali vanořovat další kusy země na které jsem stál.

Vlk stuhl v obrovskou sochu. Teď už ho netvořil oheň a láva ale jeho tělo pokrývali květiny a tráva. Už nevypadal tak děsivě.

Z okolí se vytvořil náš tábor a z lesa vyběhla celá smečka včetně mámy, táty, Missi a Sissi.

Byl jsem doma...