Opět jsem se prala s Bojovnicí, jako vždy se Kráska nezapojila ale mě to nevadilo, vždyť jsem jí stejně neměla ráda. Prát se nikdy nechtěla a jakákoliv zajímavá činnost se jí nelíbila. Jediné co jí bavilo bylo povídat si s dospělými vlky. Alespoň že bojovnice byla super dalo se s ní dobře hrát, byla pro každou legraci ale i přes to jsem měla pocit že si jaksi nerozumíme. Vždy když jsme si dohrály běžela si povídat za Kráskou a já zůstala sama.

Chytla jsem jí za ucho a tahala, ona mě kousla do tlapky až jsem vypískla a pustila tak její ucho. Ani nevím jak se to stalo a už jsem ležela zády na zemi. Rošťácky jsem na ní zavrčela a ona ze mě seskočila.

Pustily jsme se do rvačky. Tahaly jsme se za uši, ocasy i tlapky a ňafaly u toho. Tenhle život je super.

Zachvíli jsem vyčerpáním spadla na zem a zhluboka oddychovala. Jak je možný že má takovou sílu a výdrž? Bojovnice se na mě podívala, olízla mi tvář a odklusala za Kráskou.

Zvedla jsem se a odešla k nejbližšímu kameni abych si mohla nachvilku odpočinout na sluncem vyhřátem povrchu. Rozvalila jsem se na záda a zavřela oči.

Uslyšela jsem Krásku což mě vyvedlo z mého hlubokého bdění. ,,Mami, ale jak je možný že tady Bělka dřív nebyla a teď tady prostě je?" Zajímavá otázka i když vůbec nedává smysl. Nepamatuju si že bych tu někdy nebyla. Ignorovala jsem to, přetočila se na břicho a dala si tlapky na uši. Není jediná smysluplná věc kterou kdy Kráska řekla.

Sestry nejsou zrovna dokonalé ale pořád je tady moje mamka s tátou který jsou super. Maminka je hrozně milá a hodná a udělala by pro nás všechno a tatínek je zase strašně šikovný, všechno zná a umí. Mám opravdu ráda svoje rodiče a jsem ráda že zrovna já jsem jejih dcera.

,,Bojovnice, Krásko, Bělko, pojďte ke mně musíme vám něco říct" zavolala Agga. Bělka si uvědomila že vlastně usmula a tak se rychle zvedla, oklepala, protáhla a rozběhla se za maminkou. Její sestřičky tam už seděli a tak si sedla vedle Bojovnice. Všechny napjatě čekalaly co se bude dít když jim maminka řekla: ,,Zítra si vyberete svá dospělá jména."

Všechny jsme nadšením ňafaly a Bojovnice samou radostí zavyla. K jejímu hlasu se však připojily další čtyři. Lovci se vrátili! Všichni se ohlédli jejich směrem. Dohromady jsem uviděla jednu laň a čtyři králíky. Dneska se najíme. ,,Mami to je úžasný!" řekla jsem jí. ,,To ano Bělko, jsem na vás moc pyšná. Zítra lovci musí ulovit bílou kožešinu a po jídle až bude měsíc nejvýše a bude ozařovat velký kámen, všichni se schromáždí a vy si vyberete svá dospělá jména." řekla něžně maminka s oprovskou pýchou v očích. Otřela se o krk tatínkovy a ten jí láskyplně olízl čelo.

Ozvalo se vytí. Alfa všechny svolává k jídlu! Všichni se rychle sešli u velkého kamene. Alfa z něj seskočil a začal jíst. Chápu že alfa musí být silný aby ochránil smečku, ale mám pocit že se najedl víc než potřeboval. Snědl obrovský kus srny. Beta taky a lovci taky, jako by nikdo nebral ohledy na druhé.

Moje sestry dojedly a na řadu jsem šla já. Snědla jsem kus králíka a odešla zpět na své místo. Musím dávat pozor kolik jídla zbyde na posledního hlídkaře. Dnes na něj zbyl kousek králíka asi takový jako jsem měla já ale po něm šla ještě omega takže by bylo zlé sníst ho celý.

Ale počkat! On omeze nic nenechal!

Ani malý kousíček. Zadívala jsem se na ni a to co jsem viděla se mi moc nelíbilo, byla úplně vyhublá a když na ní zbyly jen kosti zatvářila se smutně a myslím že se jí chtělo zakňučet, bojím se že za chvíli zemře hlady.

Sotva začala okusovat kosti alfa už zavelel rozchod, to bylo za mě dost neslušné, snad by se mělo počkat až dojí každý člen smečky, i omega! Vždyť ve smečce je třeba každého postavení. Kdo by urovnával spory? Kdo by chystal podestýlku? Nikdo! Komu by se tohle dobrovolně chtělo dělat? Obvzlášť s touhle smečkou ve které nemyslí nikdo na druhé. Ale no nic, teď se nebudu stresovat, zítra mě čeká velký den a musím se dobře vyspat.

Lehla jsem si vedle Bojovnice a Krásky ale nějak se mi vedle nich nedařilo usnout a tak jsem se vmísila mezi maminku a tatínka kteří spali těsně u sebe a dotýkali se čenichy, jejich láska byla mocná...