Už je to tak sedm dní od toho incidentu a já se snažím zapomenout a normálně fungovat. Nejde tolik o to kousnutí, to je mi vcelku jedno, ale jde o ten večer. Snažil jsem se ze všech sil nezajímat se o to, ale nešlo to. Jsem prostě moc zvědavý.

"Připrav se..." Zamumlal jsem si opět zmateně, protože význam těch slov mi pořád jaksi unikal.

,,Říkals něco?" Ozvala se Nora, se kterou jsem právě byl na hlídce.
,,Ne, ne, nic." Dodal jsem rychle.
,,Víš, že když na hlídce nedáváš pozor, tak to hlídkování jaksi postrádá smysl, viď?" Usmála se a podívala někam do dáli na oblohu.
,,Já vím, to slýchám často." Povzdechl jsem si. Osobně si myslím že nemám úplně dlouhodobé soustředění.

,,Pokud ti to tvoje okolí říká, tak pro to asi má důvod ne?" Podívala se zpět na mě tentokrát o něco starostlivěji.
,,Nevím...možná..." Díval jsem se do země.
,,Já ti napovím, myslím že půjde o to, že jsi pořád duchem nepřítomný a něco si mumláš..." Usmála se.
,,To je to tak slyšet?" Podíval jsem se na ní provinile.
,,Ano, ale nikdo ti nikdy nerozumí." Povzdechla si.
,,Takže sis toho asi nevšimla jenom ty, co?"
,,To pochybuju, myslím že o tom ví snad každý hlídkař, Nero a tvoji rodiče."

,,Promiň, nechci dělat problémy." Posmutněl jsem.
,,Jacku, já to přeci neříkám proto abych ti vynadala, jen si o tebe dělám starost." Řekla tím svým vlídným hlasem, kterým nás vždy konejšila jako vlčata.

Neměl jsem na to co říct, jen jsem se podíval opět na zem. Můj pohled jako by propaloval všechnu tu hlínu a kamení a mohl vidět až do středu Země. Cítil jsem se špatně z toho, že si kvůli mě dělají starosti.

Tím, že jsem moc nedával pozor, hlídka uběhla rychle. Vrátili jsme se do tábora, kde bylo jen pár vlků, lovci byli ještě na lovu. Když nás zpozorovali, Sissi a Gaston odešli na hlídku. Nora se vydala ke kamenům a lehla si na jeden vyhřátý.

Já se rozešel k Missi. Když jsem se blížil, začala vrtět ocasem. Lehl jsem si vedle ní o opřel se jí o bok.

,,Jaká byla hlídka?" Usmála se.
,,Ani nevím, asi v pohodě." Položil jsem si hlavu na přední packy a zavřel oči.
,,Tak to je fajn. Řekneš mi teď už konečně, co se děje?" Když jsem to slyšel instinktivně jsem se převalil na záda, protože jsem se tomu chtěl vyhnout. Ona je tak dotěrná, ale všechno myslí dobře. Nezazlívám jí to, chce všem jenom pomoct.

,,Já bych rád, opravdu, ale já to nevím." Zadíval jsem se do hlouby lesa, abych své sestře nemusel věnovat jediný pohled.
,,Nelži, nějakou příčinu to mít musí." Řekla až trochu urážlivým tónem, vlastně ani nevím proč, možná jí už s mojí tvrdohlavostí lezu na nervy.
,,Jediné co vím je to, že asi před týdnem v noci jsem něco viděl..." Řekl jsem zamyšleně.

,,Ale co?" Zakňučela nedočkavě.
,,Něco. Jako kdyby tam byl takový černý vlk s červenýma očima, jako kdyby vystupoval ze stínu, ale nemyslím si, že byl zlý." Převalil jsem se na břicho.
,,A to tam jen tak stál?" Naklonila hlavu.
,,Ano a když jsem k němu přišel, něco řekl. Řekl připrav se, jenže já nevím na co, proto o tom pořád přemýšlím, nemůžu se těch slov zbavit, pořád je slyším v hlavě." Položil jsem hlavu na studenou zem mezi tlapkami a zavřel oči, cítil jsem se mnohem volnější a lehčí když jsem to řekl nahlas.

,,No..." Na Missi bylo vidět, že neví co říct, vypadala zmateně.
,,Já vím, já vím, zní to strašně divně, třeba to bylo ještě tím kousnutím, nebo tím, že byl nov, třeba má na mě prostě měsíc zvláštní vliv." Snažil jsem se to zakecat, aby se v tom dál nešťourala.
,,Jak myslíš." Prohodila nakonec překvapeně. ,,A ví to ještě někdo?" Špitla a koutkem oka mě pozorovala zatímco já otevřel oči a upíral pohled kamsi do prázdna.

,,Ne, není důvod to komukoli říkat, nic to totiž nebylo." Ukončil jsem rozhovor víc rázně než jsem čekal.

Nestál jsem už o další sesterské starostlivé řeči, a tak jsem odešel a plácl sebou do stínu na kraji tábora. Zavřel jsem oči a ztěžka vydechl, jako kdyby ten kámen, kterého jsem se na chvíli zbavil, byl zase zpět. Chvíli jsem tam tak ležel než jsem se ponořil do hlubokého spánku a mojí mysl zase pohltila jen prázdnota.

Pomalu jsem otevřel oči. Slunce mi zazářilo do očí, stín, ve kterém jsem usínal už dávno zmizel a na jeho místě už byla sluneční záře.

Zvedl jsem hlavu a rozhlédl se okolo. Lovci už byli zpět a na obvyklém místě ležela nalovená kořist, dnes se jim nejspíš moc nedařilo, ale bude to stačit.

Na místě kde ležela Missi už zbyla jen otlačená tráva, takže jsem usoudil, že už odešla na hlídku s Ikarem, spal jsem asi dlouho.

Na druhé straně tábora, kam se teď přesunul stín ležela většina lovců a odpočívali po lovu. Dál od hloučku jsem pak zpozoroval Nera. Seděl v trávě a díval se kamsi na nebe. Ten upoutal mojí pozornost, měl jsem chuť si povídat a za poslední dobu se z něj stal prakticky můj nejlepší přítel. Bylo fajn bavit se i s někým jiným než jen se sestrami a rodiči, mám je moc rád, ale neuškodí se bavit i s dalšími vlky. Nero byl ideální, hodně jsme si rozuměli.

Líně jsem se zvedl, protáhl si všechny nohy a záda a nakonec jsem si pořádně protřepal kožich. Než na mě stihl prach z mojí srsti zase dopadnout, byl jsem už na cestě k černobílému vlkovy, byl vlastně trochu podobný sestrám, ale přesto tak jiný.

,,Ahoj!" Pozdravil jsem už když jsem se klusem blížil k Nerovy, který si mě hned všiml a podíval se na mě.
,,Nazdar Jacku, tak co, odpočatej?" Usmál se.
,,Jo, jo, asi jsem usnul trochu tvrdě." Zasmál jsem se a sedl si vedle nej. ,,Na co to tak koukáš?" Pokračoval jsem.
,,Pozoruju nebe, ptáky, mraky a tak." Řekl nezaujatě.
,,Za chvíli už asi bude jídlo." Lehl jsem si líně a začal očima hledat alfu.
,,Dneska se nám na lovu moc nedařilo, chtěli jsme ulovit srnce, ale utekl, takže jsme jenom rychle pochytali pár králíků a myší." Řekl posmutněle.
,,To je v pohodě, jste skvělí lovci, ale ne vždy se prostě zadaří, to je normální." Usmál jsem se a dál očima hledal tátu. Podařilo se, uviděl jsem ho zrovna když šel ke kořisti. Koutkem oka jsem zahlédl Nera, který se zvednul, nejspíš ho taky viděl.

Alfa zavyl k jídlu. Zvedl jsem se a ve dvou jsme se svyžným krokem vydali k hromadě, kde se pomalu schromažďovali i ostatní vlci.

Usadili jsme se a táta se šel jako první najíst, pak máma, lovci a ostatní hlídkaři. Tím, že dnes opravdu nebylo moc kořisti, zbyla na mě už jen skoro celá myš, snědl jsem ji celou, ale Aida, neboli omega, vypadala, že jí to nevadí, zbylo na ní spoustu kostí.

Po jídle a obvyklém vytí jsem vyrazil na první noční hlídku, takže jsem byl i rád, že nemám moc nacpaný břicho, líp se mi chodilo a nechtělo se mi tolik spát, za to mohlo i to, že jsem spal dlouho odpoledne.

Vešel jsem tedy do temnoty lesa, noc mám rád takže mi noční hlídky nevadí, rád chodím po tmě, je klid a mám taky chvilku pro sebe, není to jako v táboře, tady si můžu v klidu jít sám lesem a pro mě je to uklidňující. Vlastně je to zvláštní, ale soustředím se víc než když jdu ve dvou a ve dne.

Podíval jsem se nahoru. Mezi korunami stromů se krásně vyjímal zářivý měsíc. Byl tak akorát v polovině cesty k úplňku, myslím že bude tak za sedm dní.

Došel jsem celý okruh a měsíc už stihl trochu zacouvat. Potichu jsem vklouzl do doupěte a vzbudil Sissi, která šla na noční hlídku po mě.

Línými kroky, ale přesto ladně vyklouzla z doupěte a já už si jen lehl mezi tátu a Missi, jako obvykle. Z mé hlavy už se vyplodila poslední myšlenka na to, kdy se vlastně odstěhujeme do doupěte k hlídkařům a už nebudeme spát s rodičema, ale už jsem nad tím nedokázal přemýšlet. Oči se mi sami únavou zavřeli a v hlavě se mi zatemnilo.

Usnul jsem...

-------------
Těžko říct jestli tohle označit jako zbytečnou a nudnou kapitolu, ale myslím že neuškodí občas trochu zvolnit a vychutnat si normální den černého vlčka.