,,NE! JÁ TAM NEJDU! MĚ TAM NEDOSTANETE! MÁŠO PUSŤ MĚ! JÁ TĚ KOPNU!''

Křičela jsem přes celý obchoďák a držela se toho sloupu co tam byl, jelikož to byla má jediná záchrana od toho, abych byla zatáhnuta do mé noční můry...do obchodu se šaty.

,,Meredith přestaň tady dělat scény, lidi na nás zíraj.'' Řekla mi už naštvaně Natasha a stále mě tahala za nohu, zatímco Maria si v klidu projížděla Instagram, ach jaká to pohodová žena.

,,Tak ať si zíraj, JÁ.TAM.NEPŮJDU!'' Zakřičela jsem hlasitěji a opravdu ji kopla nohou do obličeje, což jsem dělat neměla.

Vzala mě naštvaně za kotníky a začala mě táhnout do obchodu, ač jsem křičela jak jsem křičela, bylo to zbytečné.

A proč jsem vlastně podstupovala tu nebezpečnou a otravnou věc? Inu bylo 8.12., den mých narozenin, a Tony se rozhodl že uspořádá večírek na mou počest...určitě chtěl zase jen zazářit a mě využil jako skvělou výmluvu, hajzl.

Takže mě Nat zatáhla do obchodu s šaty, protože když se podívala do mého nicotného šatníku, všimla si tam jenom, cituji prosím její slova: ,,Otrhané a nepoužitelné.'' věci, a to mě zabolelo protože jsem tu černou sukni ze sekáče měla zrovna dobrý kousek.

Znuděně jsem si tam prohlížela ty šaty, jedny moc nudné, druhé moc křiklavé a přeplácané, vlastně mě žádné moc nezaujaly, ale pak jsem uviděla ve výloze světle modré šaty, vrchní půlka byla posetá kamínky a sukeň nebyla ani nadýchaná ale ani moc splásklá, přesně šaty pro mě...jenže jsem se pak podívala na tu cenu.

,,Jdu domů.'' Oznámila jsem Natashe a skutečně odcházela domů, jenže mě Máša zastavila.

,,Jestli se ti ty šaty líbí, já ti je ráda koupím, nemusíš to hned vzdávat.''

,,Nechci si nechat od kamarádky kupovat něco na co nemám, když na ně nemám peníze, tak si je prostě nekoupím, proto jsem odmítla si vzít i Tonyho kreditku. Mé motto zní: ,,Pokud na to nemáš, neber si od ostatních milodary a makej.''

Řekla jsem jí, vytrhla se a odešla, začala jsem přemýšlet o dnešku, jak to všechno bude probíhat a kdo všechno tam vlastně bude, nenáviděla jsem večírky kde jsem znala tak čtvrtinu lidí a zbytek pro mě byli cizinci, takových oslav jsem se užila až moc.

Doma jsem ji nachystala svou černou sukni a bílé krajkované tílko, nechtěla jsem něco extra, stačilo mi něco obyčejného, jako jsem byla já.

Sedla jsem si na zem a dívala se na ty svršky oblečení, vůbec se mi do toho nechtělo, přece jen, bylo mi třicet dva, takové číslo se nechtělo slavit někomu, znamenalo to konec mládí.

Ale nakonec jsem se tam přece jen dohasila, já v pouhé sukni ze sekáče a tílkem od Abby jsem se mezi těmi nóbl lidmi sice cítila trochu jako pěst na oko, ale tak, byla jsem zvyklá.

,,Takže si nakonec přišla? Nečekané.'' Dobírala si mě Nat a já se na ni zašklebila, ve svých karmínově rudých šatech vypadala narozdíl ode mě jako bohyně, ale nezáviděla jsem jí, aspoň mi ti úchylní čumilové nedávali moc pozornosti.

,,Takže? Kdo jde na parket?'' Zeptal se Tony a už si k sobě volal svou polovičku Pepper, Bruce se odvážil pozvat k tanci Natashu a my, klub nezadaných, jsme zůstali u baru.

,,Tak co Lociko? Už je ti líp?'' Zeptala jsem se Thora a poplácala ho po ruce, jako ono šlo vidět že je namakaný, ale sakra, ten chlap by mohl zvednout i horu kdyby se snažil.

,,Ano, je mi mnohem lépe, děkuji ti Meredith.'' Poděkoval mi Thor a já se jen usmála, neudělala jsem nic víc než jsem mu uvařila teplý heřmánkový čaj a kuřecí vývar, klasická magie matek.

,,Ále, za nic, ráda jsem ti pomohla.'' Řekla jsem jednoduše a objednala si nealko Mochito u barmana.

,,Smím-li se zeptat, proč žena jako vy netančíte se svým partnerem? Nebo takhle, proč se kolem vás nehrnou muži a obdivovali vaší neskonalou krásu? U nás by už muži o vás skládali básně.''

Nevěděla jsem jestli se mi snažil lichotit nebo mi jen dát nějaké sebevědomí, ale já se jen uchechtla a upila ze své sklenice, kterou vedle mě barman položil.

,,Já moc na tančení nejsem, v životě jsem si zatančila jen jednou, bylo to s mým bývalým přítelem, se kterým jsme se odcizili už před lety, mám na něj dobré vzpomínky, a ten tanec je jedním z nich.''

Nerozebírala jsem to moc do detailů, nechtěla jsem si přilévat vodku do otevřené rány, tak jsem do sebe kopla svoje pití a pozorovala dav, dokud jsem před sebe neuviděla něčí nabízenou ruku.

,,Smím prosit?'' Byl to Steve, ikdyž byl oděn v obyčejném bílém saku a černých kalhotách, vypadal velice přitažlivě a...proboha na co jsem to myslela? Fuj, jděte pryč chlípný myšlenky!

,,Odkdy ty Bubáku tančíš?'' Zeptala jsem se ho když jsme spolu, ruku v ruce, mířili na parket, zrovna začala hrát nějaká písnička, všichni zamilovaní se společně začali točit kolem dokola, já už viděla jak budu šlapat nebohému Bubáčkovi na jeho krásné botičky.

,,Upřímně? Nikdy jsem netančil, tak snad mě povedeš aspoň ty.'' Přiznal se a já se začala smát.

,,Já? A vést tě při tanci? To dřív k nám přiletí znovu mimozemšťané.''

,,Ach znovu už ne, díky.'' Zasténal Steve a já se pochechtávala, byla jsem zavěšena o jeho ramena, ikdyž s naší výškou to bylo celkem vtipné, a prostě se jen tak neohrabaně kolébali kolem dokola jak kačeny.

,,Děkuju ti, za to že jsi se o mě postaral, tehdy u toho letiště.'' Řekla jsem opatrně a stydlivě se začervenala, už jen z pomyšlení že mě nesl v náručí do letadla mi zase dělalo náklaďáky v břiše.

,,To nic nebylo, ale upřímně, byl jsem vyděšený když jsi se tam najednou zhroutila, bál jsem se o tebe.''

Zastavili jsme se v pohybu, všichni kolem nás tančili, ale já je nevnímala, svět kolem byl pro mě rozmazaný, jen jeho jsem viděla normálně, jen on byl v mém poli důležitý a jediný, takže to znamenalo když se zastavil svět.

Motýlci v břiše byli intenzivnější, můj dech se zrychlil když jsme se k sobě začali víc naklánět, byli jsme u sebe tak blízko, dělili nás od sebe jen milimetry, jenže já udělala tu chybu že jsem mrkla, a na místo Steva jsem před sebou měla jeho, mou první lásku a mého nepřítele.

Musela jsem se od něj odtrhnout, byla jsem k smrti vyděšená, a chudák Steve byl ze mě zmatený, chtěla jsem mu říct že to nebylo jeho vinou, jenže ze mě nic nemohlo vypadnout, byla jsem strachem oněmnělá.

,,Sam? Je ti dobře? Promiň jestli jsem udělal něco co tě rozrušilo, nechtěl jsem.''

Udělal ke mě krok a natáhl se pro mě, jenže já začala panikařit, odstoupila jsem od něj a zběsile kroutila hlavou,
pak se otočila a začala se zavřenými oči odcházet, jenže jsem di někoho narazila.

,,Oh, omlouvám se, nechtěla jsem...'' Zastavila jsem se ve větě, když jsem si všimla do koho jsem to vlastně narazila, byl to muž, byl o pět let starší než já, stál ve své bundě, držíc mě nevěřícně za ramena, a stejný pohled jsem mu oplácela i já.

,,Jensene...tys přišel...'' Vydechla jsem nevěřícně, Jensen chvíli nic nedělal, viděla jsem jak se snaží se nerozbrečet, citlivka jeden, ale pak mě zatáhl do jeho medvědího objetí, vdechla jsem jeho vůni, vůní kolínské a domova.

,,Hrozně jsi mi chyběla Sam, tak hrozně moc.'' Zašeptal Jensen a já se k němu natiskla víc, byl tam, živý, z masa a kostí, víc šťastná jsem být nemohla.

,,Sam? Kdo to je? Neobtěžuje tě že ne?'' Naběhla za námi Nat a zbytek party, musel je přivolat Steve když si všiml že mi nějak není dobře, no a teď jim jen všechno vysvětlit.

,,Ehm, klid Nat nikdo mě neobtěžuje, no, teď už nemá cenu vám něco tajit, lidi, tohle je Jensen Ackles...můj bratr.''