,,Meredith kam si myslíš že jdeš?'' Křičel na mě můj otec, když jsem scházela schody dolů s kufrem v ruce, bylo mi tehdy patnáct, a já se chystala opustit svůj domov.

,,Jdu pryč, někam kde mě už nikdo nebude srovnávat s mým dokonalým bratrem a mou dokonalou rodinou, už mě nebaví se snažit být ta perfektní dcera kterou nejsem, jasný?''

Křičela jsem na svého otce zpět, matka, Joshua, Makenzie i Jensen to jen z dálky pozorovali, věděli že když jsme s otcem v rozepři, není dobré se do toho míchat.

,,Fajn, tak si jdi! Ale varuju tě, jakmile jednou z těch dveří vyjdeš, už tě tu nechci nikdy vidět!''

,,Zdá se že se aspoň na něčem shodneme!'' Souhlasila jsem s ním a zamířila k východu, matka mě rychle doběhla a chytla mě za ramena.

,,Nedělej to Sammy, prosím, zůstaň tu a námi.'' Prosila mě matka, slzy jí kanuly z očí, ve kterých bylo mnoho smutku, já ji silně objala, naposled se pohledem rozloučila se staršími sourozenci a otevřela dveře, ze kterých jsem s třísknutím vyšla do mé budoucnosti bez nich.
_____________________________________

SOUČASNOST

Budík mi zazvonil u ucha a já ho strhla ze stolku na zem, a ikdyž byl rozbitý na několik částí z pádu, stejně ten ichtyl furt zvonil.

Se zamručením jsem vylezla z postele, došourala se do kuchyně, vzala kladivo, vrátila se do pokoje, a rozmlátila tu ďáblovu sekretářku na maděru, její ostatky jsem následně vyhodila sousedce na balkon, nemá zač.

Bylo teprve šest ráno a já měla směnu za: ,,PŮL HODINY? TO SNAD NE!'' Vykřikla jsem vyděšeně a utíkala do koupelny, kde jsem se vysekala o moje tričko, co jsem nechala pohozené na zemi.

Rychleji než Mašinka Tomáš jsem se zkulturnila, oblékla si oblečení které jsem následně musela svléct protože bylo naruby, u čehož jsem zase spadla a málem rozplácla mého kocoura Kinleyho, vzala si croissant ze včerejška a letěla jsem ke dveřím, kde jsem to napálila do futer, a s vidinou lítajících hvězdiček jsem seběhla schody, srazila starou paní Morrisovou vracející se z ranní procházky a zase narazila do dveří, které se vždy při zavření automaticky zamknou, skvělý začátek dne.

Z budovy jsem vysprintovala rychleji než ten nejlepší sprinter, přeběhla přes uličku kama chodím každý den, zatočila dvě zatáčky doleva a když jsem uviděla stánek se zmrzlinou a naštvanou Abby, běžela jsem ještě rychleji než mi to má rychlost povolovala.

,,Meredith Samantho Ackles, zase pozdě, jako vždy.'' Okomentovala můj příchod Abby a zastavila stopky, kde mi vždy měřila čas a udělala další čárku v tabulce: POZDNÍ PŘÍCHODY SAMUELA GORDONA.

,,Tentokrát to bylo ale...pozdě jen...o dvě minuty.'' Vyhekala jsem ze sebe těžce a mrskla sebou na asfalt.

,,Tobě z toho běhu musí už harašit ve věži protože to bylo dvacet minut.''

,,Co?! Ale vždyť ty stopky ukazují...'' Vytrhla jsem jí ten krám z ruky a pozorně se na něj podívala, ručičky vážně ukazovaly dvacet minut.

,,Blbá stařešina Morrisová, musela jsem jí ještě pomoct do čtvrtého patra jak se zkutálela z těch schodů.''

,,Ale zas nezapomeň že díky paní Morrisové máš dostatek jídla, jelikož ty si neumíš ani uvařit čaj.'' Řekla posměvačně Abby, podala mi ruku a pomohla mi vstát.

,,Ha ha ha, jdi někam Abby...oooo my máme dneska šmoulí zmrzlinu? Pecka!''

,,Počkej, nesežer to hneďka, dám ti do mističky až bude po práci jasný? Na tohle nesahej to je...poleva na dortíky, bože koho já jsem to zas zaměstnala.''

Zabědovala si Abby když jsem na sebe vykydala celou polevu na cupcaky, rychle jsem to ze sebe slízala a šla si dát zástěru, aby ten flek nešel vidět.

Aby vám to bylo jasnější, náš stánek se zmrzlinou je vlastně menší karavan, kde děláme (nebo vlastně Abby dělá) domácí zmrzlinu, cupcaky a vlastně jsme něco jako pojizdná cukrárna, já se tam jen přiživuju a snažím se nezkazit věci víc než to normálně dělávám.

Většinou jsme končily ve tři, jenže Abby si musela ještě něco zařídit, tak jsme zavřely o hodinu dřív a já mohla vyrazit domů, jelikož kromě Abby nemám žádné kamarády abych si s nima mohla vyrazit, smutný život já vím.

Pomalou chůzí jsem si to tak vykračovala menší uličkou, přes kterou jsem ráno běžela, a vychutnávala si svou oblíbenou šmoulí zmrzlinu, když jsem za sebou uslyšela kroky, bylo mi to podezřelé protože nikdo kromě mě tou cestou nechodí.

Malilinko jsem se pootočila abych věděla kdo že se mě to rozhodl sledovat, ukázalo se že to byla horda svalů co měla připomínat muže, ale spíš vypadal jako nějaká nedomrdaná gorila, no jednoduše hnus.

Zrychlila jsem krok, on taky, začala jsem běžet, on taky ale jako posraný tučňák, ale i přesto se pomalu přibližoval, bože proč je ta ulička tak dlouhá?

Uviděla jsem na zemi kámen vedle popelnice, tak jsem se zastavila, zvedla ho a s vysokovýkonným otočením level Káča po třech pivech jsem za křeku: ,,ZA ASLANA ANEB VOLDYHO NA TEBE TY ÚCHYLÁKU!'' Hodila kámen vší silou co mi zbyla, jenže kámen se od něj jen tak odrazil, jako míček od stěny, v ten moment jsem věděla že jsem v háji.

Gorila udělala tři kroky, čapl mě za můj krásný krček, asi musel mít na krky nějakou zvláštní úchylku, a zvedl mě do vzduchu, což mě překvapilo jelikož by mě s mou vahou neuzvedl ani jeřáb.

Tím jak jsem se snažila bránit jsem upustila svůj kelímek s lahůdkou, ti mě úplně dostalo do tak silné deprese, že jsem z Ichtyl módu přešla na Supr ultra Kung-fu Panda mód, dala jsem mu hlavičku, kopla ho do břicha svou novou teniskou, a když mě pustil, podkopla jsem mu nohy a následně ho dorazila tyčí, kde jsem ji sebrala mi bylo záhadou.

,,No, zdá se že už pomoct nepotřebujete.'' Řekl někdo a já se za ním otočila, mužská silueta se skrývala ve stínu, v ruce měl cosi co vypadalo jak víko od popelnice, jenže když vyšel na světlo, oslepila mě záře jeho blond vlasů a jeho perličkově bílých zubů, ten snad žere ten Colgate i k snídani ne?

,,U svatý ančovičky další bubák, varuju tě, mám tady...eeehhh...Edwardu, jo Edwardu, a nebojím se ji na tebe použít.''

Díval se na mě jakobych si šňupla nějakého nekvalitního pika a k tomu to zapila Coca Colou, nebo se jen lekl mého vzhledu, to jsem zas měla ve vlasech veverku?

,,Dobře, no, jmenuju se Steve Rogers, byl bych rád kdybyste odložila tu...Edwardu, a šla se mnou.''

A tak jsem se nějak seznámila s Kapitánem Bubákem.