Jídlo, Avengers a adapťák ✅
Stála jsem v kokpitu, Fury vedle mě a přede mnou stáli v celé své kráse celý ten tým Revengers...nebo to byli Demengers? Fakt jsem si nevzpomněla, a upřímně? Bylo mi to jedno, klidně ať to byli Elmo z Ponyvillu, nemyslelo mi to protože jsem se ještě nenajedla...já chci svůj Ichiraku Ramen.
,,Vážení, někteří už tuto slečnu znáte, ale pro ty co nic nevědí, vám představuji Meredith Ackles, novou agentku S.H.I.E.LD.U, také s vámi bude pobývat u Starka a společně budete dohlížet na její trénink.''
,,Počkat, ona nebude tady?'' Zeptal se Steve a Fury zakroutil hlavou, chudák Stevie, tvářil se jak já když jsem se v první třídě dozvěděla, že do tý školy budu muset ještě chodit, a kdo mohl vědět že základka je na devět let? Já teda rozhodně ne.
,,Já vás tu teď nechám, mám ještě nějaké vyřizování, buďte hodné děti.'' Moment, Fury vážně žertoval? To on uměl?
,,Takže nejen že jsem s tebou musel hodinu cestovat SEM, teď s tebou budu muset cestovat hodinu i ZPĚT, a k tomu budeme žít pod jednou střechou, já Furyho zabiju.''
Bědoval si Bubák a vypadal opravdu beznadějně, nechápala jsem proč jsem mu tak příšerně vadila, byla jsem milá a příjemná společnost, se mnou nemohla být nikdy nuda, tak co si ještě stěžuje?
,,Věř nebo ne, ale ani já nechcu znova opakovat cestu bez hudby, jsi hrozně staromódní víš o tom?''
,,Už jsem to dneska slyšel, dík za připomenutí.''
Vyplázla jsem na Steva jazyk a on jen protočil očima, já šla o osobu dál, kterou jsem hned přeskočila protože pana ,,Jsem mega bohatej Robokop'' jsme už znali, Opičáka s Lukem z Minecraftu taky, ale ta zrzka byla nová.
,,Ahoj, já jsem Sam, toho otravnýho dědka neposlouchej, věděla jsi že nemá rád hudbu? Ani zpěv? Nehoráznost, toho bych si za manžela vzít nemohla.''
Stěžovala jsem si zrzce, co vypadala jak nějaká Ruská Máša, natáhla jsem k ní ruku a ona si se mnou potřásla.
,,Natasha, těší mě, jo se Stevem je to občas těžký, hlavně když je nakvašenej jak Slivovice, ale co naděláš s někým kdo žil za druhé světové že?''
Aha! Takže to fakt byla Máša...moment...ona řekla že Bubák...byl z druhé světové?! No u svatý ančovičky, a já si dělala srandu že je staromódní...ikdyž vlastně byl.
Blonďák vedle Máši mluvil nějak divně, jak ze středověku, on byl snad taky z druhé světové...nebo vylezl z ComicConu protože měl divný hadry.
,,Rád vás poznávám Slečno Meredith, já jsem Thor, bůh hromu a syn Ódinův.''
,,A já jsem Sam, královna společenstva retardů, panovnice Země Nezemě a manželka kapitána Hooda, také mě těší.''
Udělala jsem před Locikou pukrle a zdvořile dala nos až na zem, měl by tam někdo uklidit mají ji pěkně špinavou.
,,Země Nezemě? Hmm, vskutku zajímavá planeta, ani jsem nevěděl že taková existuje, musím se okamžitě zeptat otce!''
Vyzvedl své kladivo vzhůru a kolem něj se objevila duha, ta ho do sebe následně vcucla jak vysavač a zmizel, nechávajíc za sebou díru ve stropu, kterou už okamžitě začali ostatní kolem nás řešit.
,,Je ten chlap idiot?'' Zeptala jsem se ostatních a ukázala prstem na zničený strop, Fury bude nadšen až se to dozví.
,,Ten největší, pak se mu vyhýbej až zjistí pravdu ano?'' Poradila mi Máša a já přikývla, jako poslední člen těchle maniaků byl doktor, asi nic zajímavého, vypadal jako jediný tady chytrý, společně s Mášou samozřejmě.
,,Dobrý, já jsem Sam, a vy jste?''
,,Bruce, Bruce Banner.'' Představil se a já mu potřásla rukou, chudák vypadal vydeptaně a unaveně, to jsem mu už stihla zničit zdraví?
,,No, než se naše Locika vrátí, zajdem na jídlo, mám hlad a chci spát.''
Řekl Tony a už vyrážel k východu, já udělala to samé, ale Máša mě chytla za zápěstí a zastavila mě.
,,Běžte napřed, my hned dojdeme.'' Ujistila je Natasha a ostatní chápavě přikývli, když jsme zůstali samy, otočila se k Máše a dala ruce v bok.
,,Zřejmě si četla mé spisy, že?'' Zeptala se narovinu a Máša přikývla.
,,Kdo to ještě četl?''
,,Nikdo, jen já a Clint, mrzí mě tvá ztráta, doufám že ji brzo najdeš.'' Řekla Máša a já se usmála, byla fajn když chtěla.
,,Takže, byla jsi poslední roky v kontaktu se Šarlatovou hlídkou?'' Zeptala se mě když jsme začaly jít k jídelně.
,,Ne, už deset let jsem s nimi nemluvila, odstřihla jsem je úplně potom co jsem udělala, ale ty asi víš jak se mi na mou zradu ozvali zpět.''
Nat chápavě přikývla, do jídelny jsme si už začaly normálně povídat, já si zjišťovala něco o tomhle týmu a Máša odpovídala, plus jsme řešily můj ''trénink''.
,,Hele takhle, budu tě většinou mít na starost jen já a Clint, ale občas když budeme oba na misi a nebudeme mít na tebe čas, tě bude trénovat Steve, který ten trénink bude myslet vážně, takže prosím, šetři ho, přece jen už to má za pár.''
Přikývla jsem, vzala si tác a honem honem běžela k výdeji, zase jsem málem hodila držku a shodila někoho na zem, ale tentokrát jsem se oběmu vyhla jako zhulený jelen, takže jsem to jako obvykle napálila do stěny.
S bolavou hlavou jsem si sedla k Máše a podívala se na to, co mělo vypadat jako jídlo, ale byla to spíš nějaká náhražka masa, hrášek z Černobylu kterého někdo snědl, vyprodukoval a snědl znova, a kaše, ta mohla být aspoň dobrá.
,,Tady je jak jídlo pro vězně, ještě že budeme u Ichtyla.'' Řekla jsem, s nechutí jsem nabodla maso a dala ho do pusy, málem jsem letěla na záchod vypustit duši.
,,Obědy nebývají tak špatné, vážně ne, co ns mě tak všichni hledíte?'' Zeptal se Steve když se na něj všichni otočili.
,,Ty bys už vážně měl někam zalézt a jít strašit jinam, jinak vezmu ten tác a omlátím ti ho o hlavu.'' Řekl Tony a odstrčil tác před sebe, ze kterého si vzal jablko, moment, on tam byl koš s ovocem? Proč mi to nikdo neřekl?!
,,Každopádně Sam, co tvoje rodina? To jim nechceš zavolat a dát jim vědět že jsi v pořádku?'' Zeptal se Bruce a já se zastavila, komu bych měla volat? Jediná rodina kterou jsem měla byla Abby, a tu jsem si už vyslechla hodinu předtím než jsme měli ten ,,Adapťák na levelu Plankton.''
,,Žádnou nemám, odešla jsem od nich když jsem byla ještě teenager.'' Řekla jsem jednoduše a šťourala se v hrášku, pravdou bylo že jsem si tak trochu zjišťovala jak se mají, moji sourozenci už byli vdaní a měli vlastní rodiny, o svých rodičích jsem nic nezjistila.
,,Proč jsi odešla?'' Zeptal se tentokrát Steve.
,,Řekneme že jsem nesplňovala všechna jejich požadovaná kritéria.'' Naposledy jsem šťouchla do hrášku alá Černobyl, u kterého jsem si byla naprosto jistá že na mě mrklo, odnesla tác pryč a šla vykrást nějaký automat na sladký, zatímco jsem přemýšlela nad celou tou situací, doufala jsem že tu nějaký automat měli, jinak by byl spálenej Plankton ještě víc spálenej.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro