,, Babi! "

,, Babičko!" ozývá se celým domem křik dvojčat. Běžela halou až k ženě, jenž seděla v křesle u okna a dívala se ven.

,,Kolikrát jsem vám už opakovala, že mi tak nemáte říkat. "pronesl tichý vyrovnaný hlas.

,, Ale Babi..." zaskučela jedenáctiletá černovláska a upřela na ní štěněcí pohled zelených očí.

,, Zeki! "řekla varovně.

,, Ale Bábinko...." ozval se v zápětí černovlásek.

,, Zejne! "zkusila to znovu ale dávno věděla, že je jí to málo platné.

,, Babi, vyprávěj nám o portálech." nenechali se dvojčata odradit a žadonila společně.

,, Vždyť jsem vám to říkala už milionkrát. Musíte to znát snad už lépe než já. "řekla bez většího zájmu a otočila se k nim čelem.

,, Od tebe je to ale lepší. "odpověděla bez zaváhání Zeki.

,, Dobře, tak si sedněte a nepřerušuj te mě. Jinak končím a znovu už to vyprávět nebudu." řekla věcně s malým úsměvem.

Dvojčata si rychlostí blesku nedočkavě sedla k jejím nohám do tureckého sedu a napjatě vyčkávala až začne.

,, Bylo mi sotva šestnáct let když jsem poprvé narazila na portály. Utíkala jsem ze své domovské planety, protože mě chtěli zavřít.

Tvrdili, že jsem zloděj a to jen proto, že jsem ukradla trochu jídla a ani ne pro sebe.

Utekla jsem strážím do jedné postranní uličkya tam jsem to uviděla.
Tyrkysovou zář, osvětlovala vše v dosahu deseti metrů a oslnila i oba strážce, kteří už mě téměř chytili. Na nic jsem nečekala a skočila dovnitř. "pověděla tajemným hlasem a na chvíli se odmlčela.

,, Ale Babi, jak si věděla, že ti to neublíží?"zeptala se Zeki potutelně i když odpověď dávno znala.
Milovala provokování a nikdy si nenechala utéct příležitost zasáhnout do vyprávění.

,, Nevěděla ale vše bylo lepší než vězení v  Siepru. Tam bych stoprocentně umřela už za dva dny. To tady jsem měla lepší vyhlídky. "řekla s hravým úsměvem.
Nikdy se nedokázala na ty dvojčata dlouho zlobit.

,, Proč by jsi tam v tom vězení dlouho nepřežila?" zeptala se zvídavě Zeki.

,, Protože bych se z té ztráty osobní svobody zbláznila a už nevyrušuj nebo nebudu pokračovat. "řekla a s uspokojením sledovala jak dvojčata svorně přikývla.

Zhluboka se nadechla a pokračovala.
,,Portal mě vyplyvl na černé poušti Riamu, kde bylo přes den až třista šedesát devět tisic pětset osmdesát sedm stupňů a v noci tisíc pod nulou. Žilo tam jen několik ohrožených druhů zvířat a Wennové.

Temně modří lidé s černýma očima, ve kterých se dle pověsti dal vidět celý vesmír.
Wennové byly evolti. Vždy se přizpůsobili okolním podmínkám. Tady na poušti měli velké liščí uši, drobnou postavu a dlouhý chápavý ocas.
Našel mě tam v Písku jejich šaman a odnesl mě do jejich osady. 
Strávila jsem tam měsíc a oni mě seznámili se základními pravidly cestování portály a ukázaly mi mapu všech známých světů. "řekla tajemně a ukázala na zarámovanou mapu na stěně.

Byly tam základní světy, které  byly známé a pár neznámých, které tam dokreslila ona sama.
,, Tehdy ses rozhodla objevovat všechny světy?" zeptal se Zejn a ona se usmála. Vždy ho fascinovala tahle část vyprávění.

,, Ano, tehdy jsem se rozhodla stát Nestálou. Tak se říká poutníkům po světech, kterým nestačí známé a pátrají po úplně nových." odpověděla a vstala z křesla aby přešla k mapě.
,,Mezi Wenny jsem se dozvěděla mnoho o sobě, o svém původu i osudu. Přesto jsem se místo mé předurčené cesty raději vrhla za dobrodružstvím."

,, Babi, už nám řekneš jak dokážeš vytvořit a ovládat portály? Vždy když se tě ptáme, řekneš že nám to prozradíš až budeme starší ale už je nám dost. Už příští měsíc půjdeme do školy přežití. To je poslední zkouškou dospělosti před obřadem rozkvětu, kdy se nám ukáže naše předurčení. "zkusila jí už po tisíce Zeki přemluvit.
Povzdechla si a pohladila rytinu na rámu.
Už je nejspíše vhodný čas.

,, Jsem Wenn a ne jen tak ledajaký. Jsem poslední Wenn žijící mimo černou poušť. Ostatní už lidé vyhubili ale já jsem už od narození přizpůsobená životu mezi lidmi. Moje matka byla poslední Wenn zabitý v Siepru.

Ona byla náčelník putovníků, kteří měli nadání pro manipulaci s portály.
Existují lidé nadaní k cestování portály a občas můžou i ovlivnit směr, kterým putují ale jen mezi známýmy světy na kterých už byly.

To mě nikdy neomezovalo. Mě vedli instinkty a nakonec jsem to dotáhla až sem. Jsem jediná kdo má informace o úplně všech světech co existují. "řekla s úšklebkem a triumfálně rozpřáhla paže.

Byla na sebe pyšná.
Ve svých pětatřiceti letech byla nezkušenější ve svém oboru.

Dvojčata se po sobě podívala a roštácky se úšklíbla.
,, A jaké je tedy tvoje tajemství o velká Nielo?" zeptal se provokativně ten malí vytržník.

,, Mimo toho, že jsem se ujala dvou Rarachů po kamarádce co mi byla skoro jako dcera? Na nic si nemohu vzpomenout." řekla s hravým úsměvem a dala si ruce v bok.

,,No tak, Babi.. "ozvala se hned znovu Zeki na bratrovu podporu.

,, Amulet Kasiy," řekla a z poza košile vytáhla modro-modrý medailo  v neidentifikovatelném tvaru.

,, Dědí se z náčelníka na náčelníka už od zrození kmene Wennu a já ho až nastane ten správný čas předám svému nástupci."  řekla obřadním tónem než se opět posadila do křesla.
Ani nemrkla a už ji na každém koleni sedělo jedno dvojče a zvědavě si prohlížely její amulet.

,, Stačí ho pevně sevřít v dlani a představit si co zrovna potřebuješ. To se mi stalo i tenkrát v uličce. Přála jsem si pryč a bezpečné útočiště. No a amulet mi splnil obě tyto prozby.

Ovšem nenechte se mílit, není to tak jednoduché jak se zdá. Člověk musí být plně soustředěný, jinak stačí jedna rušivá myšlenka aby se vše pokazilo a skončily jste úplně jinde než jste chtěly. " pokračovala zapáleně ve vysvětlování. 

Opravdu byly celá jejich matka a než je večer uložila mluvili jen o portálech a o tom, že určitě půjdou ve stopách jejich Babí.

Jednou je za to oslovení zaškrtí ale dnes to nejspíš nebude.
Jsou to hrozní roštáci, kteří nejspíš jednou překonají všechny její dosavadní úspěchy ale na tom nezáleží.

Je to ta rodina, po které tak dlouho toužila a za nic na světě by ji nevyměnila.