Bunkrem číslo devět se rozléhaly vzlyky jeho jediného návštěvnika, tedy alespoň co se týkalo lidských forem života.

V rohu místnosti se o Feustuse opíral naprosto zničený Leo Valdez. Jeho obvyklý škodolibý škleb a roštácké jiskřičky vystřídal smutek.

Leo nechtěl nikoho vidět ani s nikým mluvit, po tom co se stalo. Jak mu to Calypso mohla udělat, on ji přes všechna nebezpečí dostane z toho mizerného ostrova a ona ho při první příležitosti vymění jako kdyby byl rozbitá součástka, co se nikam nehodí. A k tomu ji stačil jen jeden přešlap od Anabeth. Ona si našla jednoho Římana co byl znovu zrozený Luke Castelan  a jakmile byl Percy volný ,,Pápá latinskoamerický skrčku”. Sám nevěděl na koho je víc naštvaný, jestli na ní nebo na sebe. Jak ji mohl tak pitomě naletět. Je stejná jako ostatní hezký holky ve všem. Mohl by dál pokračovat v sebeobviňování  a sebelítosti, ale stíny v místnosti se začaly vlnit.

Z temnoty vystoupil sám král duchů, Nico Di Angelo v celé své bledé kráse. Černé vlasy ještě rozcuchanejší než obvykle a temné oči poplašeně těkali po místnosti. Na sobě měl jako vždy černé kalhoty a triko ve stejné barvě s lebkou.
Znaveně padl na kolena a jeho oči se na něj upřely.

,,Do háje, Valdezi! V táboře je na tři tucty míst kam se schovat a ty vlezeš sem. Víš kolik síly mě stálo se sem dostat? Kdyby mě Cheiron nepožadal ať tě najdu tak..... “ nechal tu větu otevřenou, ale stejně na ní bylo něco divného.

,,Proč mě Cheiron hledá?” zeptal se Leo zmateně.

,,Proč dělá, co dělá? Ten kentaur je záhada.” Nico nechtěl, aby se Leo dozvěděl, že lže a Cheiron byl nejlepší výmluva.

,,Ne větší než ty Nico.” řekl tiše do Feustusova krku.

,,A proč poslal tebe, neměl jsi být teď někde s Willem?” nechtěl aby Nico viděl, jak je zničený kvůli ní.

Nico ho probodl pohledem. Začínal mít trochu strach když náhle naklonil hlavu jako by něco zvažoval. Leo jen doufal, že nezvažuje, co udělat s jeho tělem.

,,Se Solacem jsme se rozešli. Asi jsem nebyl to co hledal, protože se hned druhý den dal dohromady s jedním klukem od Demeter. Zrzek se zelenýma očima. Myslím, že se jmenuje Jake nebo tak nějak. Takže jsem byl ta nejlepší volba, na to tě jít hledat.”

Nico chtěl znít klidně ale bylo na něm vidět, že má stejné starosti. Obává se, že byl pouze cena útěchy a pobavení než přijde někdo lepší.
,,Neposlal tě Cheiron, jen jsi se na ně nechtěl dívat. Jít mě hledat pro tebe byla dobrá výmluva.”  řekl Valdez věcně.

Nico přešel místnost a sedl si hned vedle Lea.

,,Jdi do háje s tou tvojí logikou Valdezi!” nezněl naštvaně, ale spíš frustrovaně.

Takhle zblízka Nico nevypadal, že je mladší. Byl smutný a jeho oči vypadaly, že už viděly mnoho utrpení. I přestože na tom byl Leo mizerně, teď nejvíc ze všeho chtěl zvednout náladu Nicovi. Chtěl být jedním z těch mála lidí, co viděli černovláskův úsměv. Natáhl ruku a soustředil se na svou dlaň, na to co přesně po plamenu chce. A povedlo se mu to. Zjevil se plamínek a přetvořil se do růže. Uhasil ji a následně vytvořil z plamene jeho jméno.

Zrovna když se na tváři hádova syna začal tvořit jemný úsměv se Leo naklonil k jeho uchu.

,,Tak co, chceš patřit do Leova týmu ?” zašeptal.

,,Proč bych měl chtít být zas další náhrada?” jeho tichá slova nebyla téměř slyšet, ale smutek, který se objevil v jeho očích mluvil za vše.

,,Nico, oba toužíme po tom samém. Po lásce a po tom někam patřit. Vím, že to teď zní jako hrozné klišé a nemáš ani nejmenší důvod mi věřit. Ber to jako zkoušku, pokud ti nebudu vyhovovat můžeš mě poslat do Tartaru. Tedy metaforicky.” usmál se opět Leo šibalsky.

To byla pro Nica ta poslední kapka. Překonal tu vzdálenost mezi nimi a lehce ho políbil na rty.

,,Dobře, zkusíme to ale varuju tě plamínku, jestli mi ublížíš ani v Tartaru se předemnou neschováš.” řekl mu výhrůžně.

Leo si majetnicky přivlastnil jeho rty. Líbal ho natolik vášnivě, že se musel hlídat, aby nevzplanul. Takové to nebylo ani s Calypso.

,,Beru na vědomí, my angel.”  řekl roštácky. Tak a starý dobrý Leo je zpět.

,,Angel? Tak mi nikdy nikdo neřekl a hádám, že k tomu měli dobrý důvod.” Usmála jsem jediné, co kazilo jeho dokonalý sarkasmus byl jemný úsměv. Leo si ho stáhl do svého náručí, kde ho uvěznil a odmítal pustit. Jen se tiše opírali o Feustuse a užívali si přítomnost jeden druhého.

Možná si myslíte, že se přesto Leo přenesl nějak rychle, ale s Calypso spolu nebyli dlouho a navíc se mu nikdy nepovedlo ji plně věřit. Vždy tu byly takové náznaky, že mezi ní a Percym to ještě úplně neskončilo.
Víc proto dnes bolelo, že ho odkopla jako prašivýho psa než konec jejich vztahu.
Nebyl tu tedy důvod proč když ho odkopla, nestála nymfa nezkusit štěstí s andělem, kterého málem zlomili a ze všeho nejvíc potřebuje lásku. A Leo byl odhodlaný mu jí dát, už se nemohl dal dívat na smutek v očích černovlasého poloboha. Chtěl už tam vidět jen radost, štěstí a lásku. Leova máma totiž vždycky říkala “Většina problémů vypadá horší, než je. Není nic, co se nedá spravit. “

Leo doufal, že to neplatí jenom na stroje ale i na polobohy.

Náhle se Nico prudce posadil a rychle se snažil vyškrábat na nohy.

,,Jason a Cheiron mě zabijou. Pojď Leo musíme se vrátit do tábora.” řekl a narušil tím ticho, které do teď panovalo. Hefaistův syn neodporoval, otevřel bunkr a na Feustusovi je dopravil zpět. Jason tam stál s výrazem otce, jehož dítě právě vyšlo ze ředitelny.

,,Cheiron už nemohl čekat. Tak co jste tam spolu tak dlouho dělaly pánové?” řekl s naprosto vážným výrazem.

Potom mrknul na Nica a řekl ,,Vypadáte hrozně. Měli byste jít do hádová srubu kde teď nikdo není a dát se navzájem dokupy. Řeknu Cheironovi, že jste se v pořádku vrátili a v blízké době další zmizení neplánujete. A teď zmizte.”

Nico nad ním jen zakroutil hlavou a prošel kolem něho. Bylo mu z toho hrozně trapně, jako puberťákovi co ho rodiče přistihli při..... Na druhou stranu tomu tak opravdu skoro bylo. Cestou zašeptal ,,Moc díky, supermane.”
Potom ale bez protestů zamířil rovnou  do svého srubu. 

Leo se  vydal hned za ním.

Jason ho ale chytil za loket a otočil čelem k sobě.

,,Teď mě pozorně poslouchej Valdezi, jsi můj kámoš a jsi pro mě skoro jako bratr, ale jestli Nicovi ublížíš.... Tak zařídím aby jsi podruhé z mrtvých už nevstal a co se těla týče, to nebude problém.”  mluvil nebo spíš vrčel dost výhrůžně.

Leo se mu ale jen podíval do očí a řekl ,,Beru na vědomí.”

Leo se ho nebál, protože kdyby Nicovi ublížil nejspíš by Jasonovi ještě pomohl. Naopak ho těšilo, že má Nico někoho takového. Sám moc dobře věděl, že životnost poloboha není nic extra a potom, co už jednou umřel byl rád, že tu pro Nica někdo bude pokud  by se mu něco stalo.

Poklepal Jasona přátelský po rameni a usmál se.

,,Jsem rád, že tě mám Supermane. A pokud mě teď omluvíš kámo, chci jít napravit, co už spáchali na (snad) mém, andílkovi.” mluvil vesele ale ten konec byl trochu nejistý.

,,Tak už mazej Leo, ať na tebe zbytečně nečeká. Hlavně nepohoř.” Jason se usmíval když si ho dobíral, což bylo jasné znamení, že prověrkou prošel. Leo se šibalsky usmál a rozběh do Nicova srubu.

Těsně před dveřmi zabrzdil a nervózně zaklepal. Spoza dveří se ozvalo pár kroků než mu otevřel majitel srubu a jeho oči vypadaly jako by před okamžikem ještě plakal.

,,Co chceš Leo? Když jsi nešel za mnou myslel jsem...” hlas se mu zlomil.
Leo už  na nic nečekal a sevřel plakajícího anděla ve své náruči.

,,Ššš...andílku, kdyby to bylo jen na mě byl bych tu už dávno. Jason o tebe, ale má obavy. Chtěl mít jistotu, že ti neublížím tak mi trochu pohrozil. Kdybych věděl, co tě napadne, poslal bych ho k šípku a sevřel tě v náručí ještě před tím než bys stačil otevřít dveře.” Zatím, co se ho snažil ukonejšit je oba přesunul na jednu z postelí.

Nico už přestal vzlykat a už ho jen sledoval uslzenýma očima. Leo ho uvěznil pod svým tělem, líbal ho na každé odhalené místo. Naposledy mu věnoval polibek na čelo.

Nico mu totiž usl v náručí. Chudáček musel být hrozně unavený z cestování stíny a z pláče. Nebylo se čemu divit.

,,Sladké sny andílku.” zašeptal Leo a začal se zvedat.

,,Nechoď...” zaprosil aniž by otevřel oči.

,,Dobře... pokud chceš neopustím tě.” Řekl, a ještě se natáhl pro druhou deku z vedlejší postele.

Oba je přikryl a odhrnul Nicovi z tváře jeden neposedný pramen.

,,Mám tě rád, můj temný andílku.”

Pak už společně odpluli do říše snů.