V příštích dnech si Harry ani nikdo z ostatních nikdy nebyli s to tak úplně vybavit, jak vůbec dokázali složit všechny zkoušky, když napůl očekávali, že se každou chvíli rozletí dveře a dovnitř vpadne Voldemort.

Dny se však vlekly jeden za druhým a nebylo pochyb, že za zamčenými dveřmi je Chloupek ještě pořád naživu a při síle. Bylo úmorné vedro, hlavně ve velké učebně, kde psali písemky. Na zkoušky dostali nová brka, zvlášť ošetřená kouzlem proti podvádění. Skládali ovšem i praktické zkoušky. Profesor Kratiknot si je po jednom volal do své učebny, aby mu předvedli, jestli dokážou, aby ananas stepoval po lavici. Profesorka McGonagallová zase sledovala, jak studenti mění myš v tabatěrku na šňupací tabák, a dávala jim body podle toho, jak se jim povedla, a naopak jim je odčítala, pokud tabatěrka měla vousky. Snape všechny znervóznil, když jim stál za zády, zatímco oni se snažili vzpomenout si, jak se připravuje Lektvar zapomnění. Mia dělala, co bylo v jehích silách. Dokonce si i všimla jak občas otec na ni koukne a nahlédne do jejího kotlíku. Pokaždé se na ni usmál. Možná to bylo tím, že Ron, Mia a Hermiona na vlastní oči neviděli to, co Harry spatřil v lese, nebo proto, že je na čele nepálila žádná jizva, nezdálo se však, že by se kvůli Kameni znepokojovali tolik jako on. Pomyšlení na Voldemorta je sice děsilo, neobjevoval se však co chvíli v jejich snech a opakování ke zkouškám je tak zaměstnávalo, že neměli čas dělat si starosti, co Snape nebo někdo jiný mají za lubem. Jediná Mia stále nevěřila a pokaždé když se začali bavit o jejím otci tak se raději začetla do knihy. Jako poslední skládali zkoušku z dějin čar a kouzel. Ještě hodinu museli odpovídat na otázky o potřeštěných kouzelnících, kteří kdysi dávno vynalezli samomíchací kotlíky, a pak už je čekalo volno - volno po celý nádherný týden, než budou vyhlášeny výsledky zkoušek. Když je duch profesora Binnse vyzval, aby odložili brka a stočili své pergameny, Harry se neudržel a spolu s ostatními výskal radostí. „Bylo to daleko snazší, než jsem si myslela," mínila Hermiona, když se připojili k houfu, jenž se vyhrnul do slunečného dne venku. „Vůbec jsem se nemusela učit o Řádu chování vlkodlaků z roku 1637 ani o povstání Elfrika Horlivého." Hermiona s Miou si po zkouškách vždycky rády ještě procházely písemky, Ron však prohlásil, že se mu z toho dělá nanic, a tak se raději vypravili k jezeru a tam si lehli pod strom. Weasleyova dvojčata a Lee Jordan právě lechtali na chapadlech obří sépii, která se vyhřívala na teplé mělčině. „Už si nemusíme nic opakovat," vzdychl Ron šťastně a natáhl se do trávy. „Měl by ses tvářit veseleji, Harry, máme ted' celý týden, než se dozvíme, jak jsme to zvrtali; zatím si nemusíme dělat starosti." Harry si mnul čelo. „Rád bych věděl, co tohle má znamenat!" vybuchl hněvivě. „Ta jizva mě nepřestává bolet - už se mi to stávalo dřív, ale ne tak často." „Zajdi si za madame Pomfreyovou," radila Hermiona. „Nejsem nemocný," namítl Harry. „Myslím, že je to varování... Znamení, že se blíží nebezpečí."namítla Mia, Rona to nedokázalo vzrušit; bylo příliš horko. „Uklidni se, Harry, Hermiona má pravdu: dokud je tu Brumbál, Kámen je v bezpečí. Ostatně nemáme žádný důkaz, že by Snape zjistil, jak projít kolem Chloupka. Už jednou málem přišel o nohu, takže to sotva hned zkusí znovu. A spíš bude nevinně hrát famfrpál za Anglii, než aby Hagrid prozradil Brumbálovo tajemství." Harry přikývl ,, Už zase se bavíte o mém otci?? " vyhrkla Mia. ,, Klid Mii jen Ron. Já mu nevěřím." Odpověděla Hermiona. ,, Neboj ani já tomu moc nevěřím." řekl Harry ale nedokázal se však zbavit vtíravého pocitu, že něco zapomněl udělat, něco velice důležitého. Když se to pokusil ostatním vysvětlit, Hermiona řekla: „Za to všecko můžou zkoušky! Já se včera v noci probudila a stačila jsem přečíst polovinu svých poznámek o přeměňování, než jsem si vzpomněla, že tu zkoušku už máme za sebou." Harry si nicméně byl jist, že onen neklidný pocit nemá se zkouškami co dělat. Pozoroval sovu, která po zářivě modrém nebi letěla ke škole s nějakým vzkazem v zobáku. 

Hagrid byl jediný, kdo mu kdy posílal dopisy. A Hagrid by Brumbála nikdy nezradil; Hagrid by nikdy nikomu neřekl, jak projít kolem Chloupka... nikdy... ale A v tu chvíli byl na nohou. „Kam jdeš?" zeptal se Ron ospale. „Právě mě něco napadlo," odpověděl Harry, bledý jako stěna. „Musíme hned ted' za Hagridem." „A proč?" vyhrkla Hermiona a vyskočila také, aby o něco nepřišla. „Nepřipadá vám trochu divné," řekl Harry a namáhavě stoupal do travnatého svahu, „že když Hagrid ze všeho nejvíc stojí o draka, objeví se nějaký cizinec, který čirou náhodou má v kapse vejce? Kolik lidí chodí po světě s dračím vejcem, když je to proti kouzelnickým zákonům? Měl opravdu štěstí, že natrefil zrovna na Hagrida, nemyslíte? Proč jsem si to neuvědomil dřív?" „Jak to myslíš?" zeptal se Ron, Harry mu však neodpověděl a utíkal přes školní pozemky k lesu, jak nejrychleji mohl. Hagrid seděl v lenošce venku před hájovnou; nohavice i rukávy měl vyhrnuté a loupal do velké mísy hrášek. „Nazdar," řekl a usmíval se na ně. „Takže máte po zkouškách? A máte chvilku dát si loka něčeho dobrýho?" „Ano, prosím," zvolal Ron, Harry ho však přerušil. „Ne, Hagride, máme naspěch; ale potřebuji se tě na něco zeptat. Pamatuješ se na ten večer, kdy jsi vyhrál Norberta? Jak vypadal ten cizinec, se kterým jsi hrál karty?" „To nevím," řekl Hagrid lhostejně, „poněvač si nesundal kápi." Když viděl, jak ohromeně se všichni tři tváří, povytáhl obočí. „Tak divný to zas není; u Prasečí hlavy - tak se menuje ta hospoda dole ve vsi - potkáte spoustu všelijakejch lidí. Co já vím, moh to bejt nějakej obchodník s drakama. Do tváře jsem mu vůbec neviděl, poněvač měl celou dobu na hlavě kápi." Harry dosedl na zem vedle mísy s hráškem. „A o čem jsi s ním mluvil, Hagride? Zmínil ses vůbec o Bradavicích?" „Možná že na to přišla řeč," svraštil čelo Hagrid, jak se snažil vzpomenout si na ten večer. ,- Jo... ptal se, co dělám, a já mu řek, že dělám hajnýho a starám se vo zvířata... Von se vyptával, vo jaký... tak jsem mu to pověděl... a taky jsem mu řek, že jsem si dovopravdy vždycky přál mít draka... a potom... už si to tak dobře nepamatuju, poněvač mně platil jednu skleničku za druhou... Počkej... jo, potom řek, že má dračí vejce a esli chci, že si vo něj můžem zahrát karty... ale musí prej mít jistotu, že to s ním budu umět, poněvač by ho nedal jen tak někomu... Tak jsem mu řek, že po Chloupkovi to s drakem bude lebeda..." „A co on - zajímal se nějak o Chloupka?" zeptal se Harry a snažil se mluvit klidně. „No - to jo - kolik potkáte tříhlavejch psů, i tady kolem Bradavic? Tak jsem mu řek, že s Chloupkem je to úplná hračka, když víte, jak ho uklidnit, stačí mu něco zahrát, a von v tu chvíli usne -' Naráz se Hagrid zatvářil zděšeně. „To jsem vám ale neměl říkat!" vyhrkl. „Zapomeňte, že jsem něco takovýho řek! Počkejte - kam dete?" Harry, Ron a Hermiona mezi sebou nepromluvili jediné slov ,, Promiň Hagride taky je nechápu!" vyhrkla Mia a hnala se za nima. Dostihla je až se bavili ve vstupní sini, která jim po slunečném dnu venku připadala velice chladná a ponurá. „Musíme jít za Brumbálem," prohlásil Harry. „Hagrid tomu cizinci prozradil, jak projít kolem Chloupka, a pod tou kápí se skrýval bud' Snape, nebo Voldemort - musela to být hračka, jakmile Hagrida opil. Doufám jen, že nám Brumbál uvěří. Firenze by nás mohl podpořit, jestli mu v tom Bane nezabrání. Kde vůbec je Brumbálova pracovna?" Rozhlíželi se, jako by doufali, že spatří šipku, která jim ukáže, kudy se mají dát. Nikdy jim nikdo neřekl, kde Brumbál vlastně bydlí, ani nevěděli o nikom, koho by k němu poslali. ,, Já vám ukážu kde ale slibte mi, že už nebudete do toho zatahovat tátu." řekla Mia.

„Musíme se prostě -" začal Harry, tu se však síní rozlehl zvučný hlas: „Co vy čtyři děláte tady uvnitř?" Byla to profesorka McGonagallová s obrovským stohem knih v náručí. „Chceme mluvit s profesorem Brumbálem," prohlásila Hermiona; Harrymu, Mie i Ronovi to připadlo dost odvážné. „Vy chcete mluvit s profesorem Brumbálem?" opakovala profesorka McGonagallová, jako by chtěli provést něco velice podezřelého. „A proč?" Harry polkl naprázdno - co ted'? „Vlastně je to důvěrné," prohlásil, ale v tu chvíli si přál, aby to býval raději neřekl, poněvadž profesorce McGonagallové se zachvělo chřípí. „Profesor Brumbál je už deset minut pryč," pronesla chladně. „Dostal spěšnou sovu z Ministerstva kouzel a ihned odletěl do Londýna „Je pryč?" řekl Harry zoufale. „Právě ted-" „Profesor Brumbál je velice významný kouzelník, Pottere, a jeho čas je tuze drahý -" „Ale tohle je důležité!" „To, co mu chcete říct, je důležitější než Ministerstvo kouzel, Pottere?" „Víte, paní profesorko," řekl Harry a odložil všechnu opatrnost, „ono jde totiž o Kámen mudrců -" Profesorka McGonagallová snad očekávala leccos, ale tohle ne. Knihy, které držela v náručí, jí spadly na zem, profesorka je však nezdvihla. „Jak to, že víte o -" vykoktala. „Paní profesorko, já myslím - já vím, že Sn... že někdo hodlá Kámen ukrást. Musím mluvit s profesorem Brumbálem." Podívala se na něj napůl ohromeně, napůl podezíravě. „Profesor Brumbál se vrátí zítra," prohlásila nakonec. „Nevím, jak jste se o Kameni dověděli, ale ujišťuji vás, že ho nikdo ukrást nemůže, na to je víc než dobře střežený." „Ale, paní profesorko -" „Vím, o čem mluvím, Pottere," řekla úsečně. Sehnula se a posbírala spadlé knihy. „Doporučuji vám, abyste všichni šli raději ven a užívali si sluníčka." Harry, Ron, Mia a Hermiona to však neudělali. „Bude to dnes večer," řekl Harry, jakmile měl jistotu, že profesorka McGonagallová je z doslechu. „Snape dnes večer projde padacími dveřmi."  ...,, Harry něco jsi mi slíbil."... ,,Ví už všecko, co potřebuje, a ted' je z cesty i Brumbál. Ten vzkaz poslal určitě Snape, vsadím se, že se na Ministerstvu kouzel budou náramně divit, až se tam Brumbál objeví." „Ale co můžeme -' Hermiona vyjekla. Harry a Ron se otočili. Za nimi stál Snape. „Dobré odpoledne," řekl přívětivě. Všichn čtyři se na něj upřeně podívali. „Neměli byste zůstávat uvnitř, když je venku tak krásně, Mio chtěl bych si s tebou promluvit." pronesl s podivným, křivým úsměvem. „My jsme totiž -" začal Harry, i když neměl tušení, co vlastně řekne. „Měli byste být opatrnější," řekl Snape. „Když se tu budete takhle potloukat, leckdo si ještě pomyslí, že asi máte něco za lubem. A Nebelvír si už opravdu nemůže dovolit ztrácet další body, co říkáte?" Harry zrudl. Už se otočili, že tedy půjdou ven, Snape je však zavolal zpátky. „Dejte si pozor, Pottere - jestli se ještě jednou budete v noci toulat po škole, osobně se postarám, aby vás vyloučili. Přeji vám pěkný den." A dlouhými kroky zamířil ke svému kabinetu s Miou po boku.

,, Tati to bylo kruté." řekla Mia hned jakmile vešla do jeho kabinetu. ,, Chtěl jsem je postrašit. Baví mě to." řekl a usmál se. ,, Co plánuješ na prázdniny?" zeptal se jí otec. ,, No ještě nevím. Mohla bych na pár dní pozvat Harryho, Rona a Hermionu?" ,, No pokud budou souhlasit tak ano ale já se radši vypařím." začal přemýšlet a pak nakonec pravil. ,, Dobře děkuji moc." usmála se a objala ho. ,, Na tohle si budu muset zvyknout." pravil jakmile se od něj Mia odlepila. ,, Nechtěla bys si konečně začít říkat jinak? " zeptal se. ,, Co proč a jak?" zarazila se. ,, No tvé druhé jméno je Lillien takži jsi Mione Lillien Snaepová. " řekl a ona se na něj stále dívala zaraženě. ,, Já mám druhé jméno?" ,, Ano všichni v Anglii musí mít druhé jméno." vysvětlil. ,, Aha, dobře tak já jim řeknu o tom pozvání a bude to." řekla a razloučila se.

 Společenská místnost se pomalu vyprázdnila, jak studenti jeden po druhém odcházeli na kutě. „Radši už jdi pro ten plášt," zamumlal Ron, když se Lee Jordan konečně přestal protahovat a zívat a šel si lehnout. Harry vyběhl nahoru do ložnice, kde už byla tma. Vytáhl plášť a potom mu pohled padl na flétnu, kterou dostal od Hagrida k Vánocům. Strčil si ji do kapsy, že ji použije na Chloupka - zpívat se mu nijak zvlášť nechtělo. Vrátil se dolů do společenské místnosti. „Radši si ten plášť roztáhneme už tady a přesvědčíme se, jestli se pod něj vejdeme všichni tři - co kdyby Filch zahlédl nohu jednoho z nás, jak chodí sama po chodbě -"

„Co to děláte?" ozvala se z průlezu Mia, právě se vrátila od táty, se kterým se až do teď bavila u něj v kabinetě. „Nic, Mio, vůbec nic," ujistil ji Harry a spěšně schoval plášť za zády. Mia si zkoumavě prohlížela jejich provinilé obličeje. „Vy už zas jdete ven," řekl. „Ne, ne," popřela Hermiona. „Nejdeme nikam. A proč ty ještě nejsi v posteli, Mio?" Harry se podíval na stojací hodiny u dveří. Nemohli už ztrácet čas; Snape v tu chvíli už možná hrál Chloupkovi, aby ho uspal. „Nesmíte jít ven," namítla Mia, „nebo vás zase chytnou, a Nebelvír na tom bude ještě hůř. A teď už vám nepomůžu jako minule." „Ty nechápeš," řekl Harry, „jak je to důležité." Mia si však očividně dodávala odvahu, aby udělala něco zoufalého. „Já vám to nedovolím," řekla a spěšně se postavila před tajný vchod v podobizně, ve kterém se nedávno i objevila a pak se přesunula ke křeslům. „i kdybych na vás měla seslat nějaké kouzlo, zase podezíráte mého tátu, že?!" „Mio" Takhle to není!" vybuchl Ron. „Jdi od toho vchodu a nechovej se jako hlupák -" „Neříkej mi hlupák!" ohradila se Mia. „Neustále podezíráte tátu, jakobych to nevěděla. Slíbíli jste mi, že už nebudete do toho mého tátu zatahovat. Nechápu co vám pořád na něm vadí. Ne já se vám postavím, Harry ty jsi říkal, že se nemám dát, že se mám tomu postavit.!" „To ano, ale ne nám," řekl Ron podrážděně. „Mio, ty vůbec nevíš, co děláš." Pokročil k ní. „Tak pojď a zkus mě uhodit!" řekla Mia a zdvihla hůlku. „Čekám na tebe!" Harry se obrátil k Hermioně. ,.Udělej něco," vyzval ji zoufale. Hermiona pokročila vpřed. „Mio" řekla. „Mrzí mě to, opravdu mě to mrzí." A zdvihla hůlku. „Petrificus Totalus!"vykřikla a namířila jí na Miu. Té rázem sklesly paže k bokům a nohy se jí srazily k sobě. Celé tělo jí ztopornělo; okamžik se ještě potácela a potom padla na tvář, ztuhlá jako kus dřeva. Hermiona se k ní vrhla a převrátila ji. Mia měla pevně sevřená ústa, takže nebyla s to pronést ani slovo. Dokázala hýbat jen očima a s hrůzou je pozorovala. „Co jsi jí to udělala?" zeptal se Harry šeptem. „Říká se tomu Úplné spoutání," vysvětlila Hermiona nešťastně. „Mio, mě to opravdu moc mrzí. Ale něco se dnes stane a my to musíme zastavit. Nevím možná má v tom prsty tvůj táta možná ne. Promiň." „Museli jsme to udělat, Mio, nemáme čas ti ted' všecko vysvětlovat," řekl Harry. „Promiň Harry ale jsem rád, že jsi ji spoutala Herm." řekl Ron, když ji překročili a zahalili se do neviditelného pláště. To, že za sebou nechali Miu nehybně ležící na podlaze, jim však nijak nepřidalo. 

Mia absolutně netušila kolik je hodin ale to co Ron řekl ji ranilo. A hodně. Dokonce jí ukáplo i několik slz. 

Netušila jak dlouho tam ležela ale objevila ji až profesorka McGonagallová, která se šla přesvědčit zda jsou všichni v postelích. Jakmile ji rozvázala hned jí všechno řekla, a profesorka ji ujistila, že profesor Brumbál je už zpět. ,, Není vám opravdu nic. " zeptala se už po několikáte. Teď se ale Mia zvedla a trochu zavrávorala. ,, Trochu se mi zatočila hlava." pravila ,, Pojďte odvedu vás na ošetřovnu. 

,, Víte bylo mi jasné hned, že jste dcera od Severuse. Jakmile vás zranili tak jsem vyšla na chodbu a kolem mě proplula jakoby bubák černí šmouha. Takhle rychle se Severus pohyboval jenom dvkrát, když vás nesl na ošetřovnu a pak přesně před 11 lety když jste se narodila. Tehdy zde ještě nepracoval a byl tady na přání jeho ženy. Nechtěla do nemocnice a tak se domluvili tehdy ještě s ředitelem Dipettem, že na ně dohlédne madam Pomfreyová. Jakmile čekal až to na jeho ženu přijde byl zrovna u profesora Křiklana. Se kterým se bavil. Já jsem byla tehdy s tvou mamkou když to na ní přišlo. Pomocí letaxu jsem to dala vědět Severusovi a přemístila jsem tvou mamku  na ošetřovnu. Já mezitím vyšla zase na chodbu jako teď a kolem mě proletěla černá šmouha. Neboli rychá silueta tvého táty." řekla a zrovna jsme stáli před dveřmi na ošetřovnu. Otevřela dveře a vstoupila do potemnělé místnosti. ,,Lehni si na jednu postel a já zajdu vzbudit madam Pomfreyovou." dodala ještě a tak i učinila. Za necelých deset minut se přihnala madam Pomfreyová s tácem a na něm dvě lahvičky s lektvary. ,, Tohle vypijte." řekla a podala jí dvě lahvičky. Mia obě ihned vypila a zalehla. Madam Pomfreyová se vrátila zpět do své komůrky a nechala Miu v poklidu spát.